Satanův Eden
/ William Branham
8. Část 8.
Seděli jsme kolem stolu a hovořili o těch událostech, neboť se to odehrálo právě před několika dny. A když jsem tam o tom u stolu vyprávěl, náhle jsem řekl: „Co by se mohlo stát?" Ptal jsem se: „Bratře Wrighte, jsi starý muž, a celý život jsi honil veverky. Bratře Shelby, jsi odborník na honitbu veverek; také ty, bratře Woode. Já je honím od svého dětství. Viděli jste kdy veverku mezi platany nebo akáciovém houští?"
„Ne."
Řekl jsem: „Ony tam předtím nebyly. Jenom vím, že je to ten stejný Bůh. Když Abraham potřeboval skopce, byl On Jehova-Jireh, ten, který sám pro sebe něco připraví." Řekl jsem: „Věřím, že toto je to stejné."
Hattie tam seděla a řekla: „Bratře Branhame, to je čistá pravda."
Ona řekla to správné! Když to vyřkla, přišel Duch svatý opět do tohoto kanálu. Všichni to cítili. Pozdvihl jsem se a řekl: „Sestro Hattie, TAK MLUVÍ PÁN: ty jsi vyslovila to správné, jako kdysi ta Syroféničanka. Duch svatý ke mně nyní mluvil, že ti mám dát přání tvého srdce." Řekl jsem: „Jestliže jsem Boží služebník, pak se to stane. Jestliže nejsem Boží služebník, potom jsem lhář, a nestane se to. Pak jsem podvodník." Pokračoval jsem: „Zkus nyní a hleď, zdali je to Duch Boží nebo ne."
Všichni se rozplakali. Ona se ptala: „Bratře Branhame, o co mám prosit?"
Napověděl jsem: „Tady sedí tvá zmrzačená sestra." Měl jsem v kapse dvacet dolarů, které mi předala jako oběť, a které jsem jí chtěl vrátit zpátky. Ta žena hospodaří s dvěma syny na staré farmě a za rok nevydělá možná více než dvě stovky dolarů. Její chlapci byli ve školním věku a stali se z nich doslova „Rickys" a pěkně vyváděli. Bylo jim asi patnáct, šestnáct let. Stáli tam a smáli se tomu, co jsem říkal.
Mínil jsem: „Sedí tu tvůj otec a matka, jsou již staří. Nemáš žádné peníze. Pros o peníze a hleď, jestli ti to nespadne do klína. Pros za svou sestru, a hleď, jestli nevstane a bude chodit." Věděl jsem jako Job, že mě něco uchopilo. Řekl jsem: „Vím to! Stojím tu asi před deseti lidmi. Jestli se to nestane, jsem falešný prorok."
Ona se znovu ptala: „O co mám prosit?"
Odpověděl jsem: „Musíš se sama rozhodnout. Já to rozhodnutí nemohu převzít."
Ta malá žena se rozhlížela kolem. Náhle pronesla: „Bratře Branhame, největší přání mého srdce je záchrana obou mých synů."
Odpověděl jsem: „Dávám ti tvé syny ve jménu Ježíše Krista." A již ti hoši, kteří se tomu spolu chechtali, smáli a veselili, padli do klína své matky, předali Bohu své životy a byli okamžitě naplněni Duchem svatým. Přímo tam!
To je pravda. Bůh má autoritu usmrtit mě přede všemi těmito lidmi v celém národě. Mnozí z vás zde a v Jeffersonville to ví. Skoro slyším shromáždění v Jeffersonville volat „Amen", neboť tam v kapli nyní poslouchají. Vidíte, je to pravda. Co je to? Děje se to skrze suverénní milost Boží. Jinak se to nemůže stát.
To byl rozhodující okamžik. Myslete jen na ty muže a všechny lidi, se kterými jsem spřátelen. Kolem všech těch uznávaných Bůh přešel, aby se naklonil jedné chudé staré ženě, která sotva umí napsat své jméno. ON věděl, o co bude prosit. Bylo to to nejcennější. Její sestra již zemřela, a otec s matkou budou muset také zemřít; peníze by došly, ale duše jejích synů jsou věčné. To byla její hodina, aby to uchopila! Jakmile jsem vyslovil: „Já ti dávám tvé syny ve jménu Ježíše Krista", padli do klína své matky. Jak mnozí vědí, že je to pravda? Vidíte, zde to je! Ano! Co to bylo? Inspirace!
„Já jsem o Tobě slyšel, že jsi mohl stvořit skopce. Slyšel jsem o Tobě, že můžeš stvořit veverky. Ale nyní jsem Tě vlastníma očima viděl." Stalo se to realitou; vidění se dalo vnímat. Jestliže Bůh něco zaslíbil, pak to naplní.
Vidíte, děje se to, pokud něco potřebujete jako Jozue. On byl v nouzi a o nepřemýšlel o okolnostech, nýbrž vyslovil, co mu Bůh vnukl. Věříte, že se slunce zastavilo? Já také. Jak se to stalo? Nezkoušejte to odůvodnit. Ale stalo se to tak. Jozue to vyslovil, pozdvihl své ruce. V tomto kritickém momentu měl spojení s Bohem, a stalo se to. Byl to ten pravý čas. Duch živého Boha viděl tu nouzi a tlačil Jozue, aby to vyslovil. Stejný Bůh viděl nouzi Abrahamovu. Stejný Bůh viděl nutnost potvrdit mi toto biblické místo; že i toto biblické místo je pravda. Stejný Bůh viděl nutnost, zachránit tyto dva předurčené syny. Byl to moment, ve kterém On to dokázal a potvrdil Své slovo.
V Marku 14 je psáno o jedné ženě, která Mu věřila. Byla v nouzi a viděla, že by Mu měly být umyty nohy. Ona jen potřebovala inspiraci, a již jednala. Naslouchejte přesně, než dojdeme k závěru. Potřebovala jen inspiraci, aby jednala. Již o Něm slyšela. Slyšela, že jedné ženě, smilnici, odpustil hříchy a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď první kamenem." Ona o Něm slyšela, ale nyní Jej viděla. Byla inspirována sloužit Mu. Víc se při vás nemusí stát.
Dovolte Duchu svatému vám říci: „Jsi hříšník." Dovolte Duchu svatému říci: „Jsi převrácený." Dovolte Duchu svatému, aby vám dokázal skrze Písmo, že jste převrácení. To bude v činnosti jenom skrze přímý kanál každého místa Písma a za žádnou cenu kolem toho nepomine. Jestliže to učiníte vy, neprospěje vám to. Duch svatý vám tu inspiraci může dát. Ale jestliže duše není před Bohem správná, jak jsme to probírali v tomto týdnu, pak to přesto nebude nic platné. Pomyslete na to: v posledních dnech povstanou falešní pomazaní – ne falešní „Ježíšové", ale falešní Kristové, pomazaní, kteří by dokonce svedli ty vyvolené, kdyby to bylo možné.
Vidíte, ona Mu měla prokázat službu. Slyšela o Něm a nyní Jej viděla vlastníma očima. Měla Mu posloužit a neměla nic, čím by to mohla učinit. Přesto tam spěchala, aby tu službu vykonala. Bůh se postaral o vodu a ručník, aby Jeho nohy byly umyty. Ona celý svůj život slýchala o živém Bohu, ale nyní Jej viděla vlastníma očima. Věděla, že je to On. Ta inspirace na ni přišla a řekla jí: „Toto je ten Zvěstovatel." ON něco potřeboval; měl špinavé nohy. Ale ona neměla nic, čím by Mu mohla posloužit. Přesto tam padla, aby Mu tu službu prokázala, neboť byla inspirována to udělat.
Ó, vy odpadlé údy církve, muži a ženy z denominací, nejste schopni vidět, co Ježíš potřebuje dnes večer? Kéž by vás jen uchopila inspirace, pak byste viděli, že toto je ta hodina, aby to bylo učiněno. Ona Ho viděla vlastníma očima. Ostatní se Mu posmívali; Jeho zvěsti nevěřili. Samotně Šimon, hostitel, kazatel, který Jej pozval, to udělal jen proto, aby se Mu vysmíval. Oni nevěřili, že byl prorokem.
Když se zdálo, že ďábel všechno zařídil tak, že mohl oprávněně něco říci, myslel si sám v sobě: „Kdyby to byl prorok, pak by věděl, co je to za ženu, která Mu myje nohy. Kdyby to byl opravdu prorok!" Vidíte, nebylo mu zjeveno, kdo On je. Inspirace na něho nemohla přijít, neboť v něm nebylo nic, co by mohlo být uchopeno. Ona ale tím uchopena byla.
Její oči kritiku na Něho přehlížely. Ona věřila, že On byl to Slovo proroků. Poznala, že všechna slova proroků se naplnila při Něm. Slyšela, že je na zemi, ale nyní Jej viděla. Pozorujte, co udělala. Ona viděla Slovo učiněné masem, Mesiáše, Immanuele. Když dala volný průběh této živé víře – zjevení, kým On v čase, ve kterém žila, byl: Beránek Boží pro takové hříšníky jako ona, přišla, aby Mu posloužila, aniž by věděla, jak to má udělat.
Tak se děje pravé uzdravení, totiž poté, co je vám zjeveno, že On byl pro vaše přestoupení zraněn a z důvodu vašich vin rozbit a že také Jeho ranami se vám dostalo uzdravení. Jestliže jste v Jeho přítomnosti skrze slovo v Marku 11 inspirováni, vidíte, že On se podle Luk. 17, 30 v posledních dnech mezi Svým lidem zjevil v lidském mase, jak to již učinil, nežli byla zničena Sodoma. Pokud to vidíte, pak se vás něco dotýká; pak může lékař říci: „Ta rakovina tu stále ještě je."