Satanův Eden
/ William Branham
7. Část 7.
Jozue se ocitl v krizové hodině, když vojska bojovala proti sobě a slunce začalo zapadat. Jozue byl prorok. Věděl, že by ztratil ještě více mužů, kdyby se nepřátelské armádě podařilo znovu se vzchopit a opět zaútočit. V této krizové hodině se muselo něco stát. Byla jen jedna možnost, jak je všechny porazit. Musel je pronásledovat. Ale světla ubývalo, aby to mohli učinit. Tedy se tam Jozue postavil, pozvedl ruce a řekl: „Slunce, zastav se, a měsíci zůstaň v údolí Ajalon, dokud nebude tato bitva rozhodnuta." Tedy se slunce zastavilo. Oni slyšeli Jozue mluvit a potom viděli na vlastní oči, jak Bůh jednal. Skutečně!
To, co viděli, byl přirozeně paradox; bylo to něco, co se zdálo být nemožné. Přesto je to pravda. Bible říká: „Tehdy se slunce zastavilo." Nevím, co si myslíte vy, kdož víte, že země je kulatá. Přesto se zastavilo slunce. Jozue se nepokoušel to odůvodnit, jak se to mohlo stát, jak by to Bůh učinil; řekl jen: „Slunce zastav se!" Vyslovil to, aniž by si možná byl vědom toho, co řekl, neboť to byl Bůh, který mu to vnukl, a on to vykonal.
To stejné je s Mar. 11, 23: „Jestliže řeknete té hoře: přesaď se!, a nebudete pochybovat ve svém srdci, ale budete věřit, že to, co jste vyslovili, se stane, pak se to vyplní." Zde nemůžete stát a ve svém smýšlení „tápat kolem" a potom to vyslovit. Musíte být inspirováni, abyste to vyslovili. Amen!
Promiňte tento výrok. Toto biblické místo mi po celý život dávalo zabrat. Když jsem byl jednoho dne ráno v lese – Bůh je můj soudce. Mohl bych nyní na tomto pódiu padnout mrtev – přemýšlel jsem o tom. Tam ke mně mluvil hlas a On řekl: „Toto místo Písma je přesně takové, jako jiná biblická místa. Je to pravda!"
Myslel jsem si: „Jak to jen může být?"
ON odpověděl: „Vyslov to a bude to tak. Nepochybuj o tom."
S někým jsem tam mluvil. Byl jsem hluboko v lese. Byl jsem tam již tři dny a ještě jsem nenarazil na žádnou veverku. Nebyly tam. Prolézal jsem skrze platanové houští, kde se veverky vůbec nevyskytují. Každý, kdo byl kdy na honu veverek, ví, že se mezi platany nezdržují. Seděl jsem tam, vítr silně vál. Bylo asi deset hodin dopoledne a zase jsem o tom přemýšlel.
Bylo řečeno: „Ty honíš a potřebuješ veverky, právě tak, jako Abraham skopce?"
Myslel jsem: „ON mi vždy říkal pravdu. Ale toto je divné." Vzpřímil jsem se tam, kde jsem seděl a ohlédl se: „Kde je ta osoba, která ke mně mluvila?" Neviděl jsem nikoho, jen vítr silně foukal. Myslel jsem: „Je to možné, že jsem usnul a zdálo se mi to?" Ne, neusnul jsem. Seděl jsem tam opřený o strom a rozhlížel se. Vždyť jsem měl brzy vyprovodit bratry Wooda a Sothmana. Bylo asi deset hodin dopoledne. Farmáři pracovali. Sklízeli pšenici.
Zase jsem Jej slyšel: „Vždyť jsi na honu a potřebuješ divočinu. Kolik jich potřebuješ?"
Myslel jsem: „No, nechci to přehánět. Budu prosit o tři veverky. Chtěl bych tři mladé, červené veverky. Ty bych rád."
ON odpověděl: „Pak to vyslov."
Řekl jsem: „Dostanu tři mladé, červené veverky."
ON se ptal: „Odkud mají přijít?"
Myslel jsem: „Šel jsem tak daleko. A skutečně tu se mnou někdo mluví." Bylo to zrovna tak, jako vy nyní slyšíte můj hlas. Bůh v nebi ví, že je to pravda. Kladu Bibli na své srdce. Vybral jsem si zvláštní místo: starou, uschlou větev, která byla ode mne asi 50 m vzdálená. Na tu vzdálenost byla moje puška zastřílená.
Řekl jsem: „První ať se objeví tam." – a již tam byla!
Mnul jsem si oči a podíval se tam ještě jednou. Odvrátil jsem hlavu a pomyslel si: „Přece nebudu střílet na nějaké vidění." Zase jsem se tam podíval, a seděla tam veverka. Vložil jsem patronu do pušky a zamířil. Mohl jsem vidět její tmavé očko. Byla to červená, mladá veverka. Myslel jsem: „Možná, že spím, a hned se probudím, jen se mi to zdá." Zamířil jsem, stiskl spoušť, a ta veverka spadla s větve. Myslel jsem: „Neumím to tak dobře," a uvažoval jsem, jestli tam mám jít, a přesvědčit se, je-li to tam. Šel jsem tam tedy a ležela tam. Zvedl jsem ji; krvácela. Kdyby to bylo vidění, nekrvácela by. Zvedl jsem ji. Byla to veverka. Úplně jsem ztuhl.
Ohlédl jsem se a řekl: „Ó Bože, to jsi byl Ty. Děkuji Ti za to. Nyní půjdu." ON řekl: „Pochybuješ o tom, co jsi řekl? Řekl jsi přece, že bys chtěl tři. Kde má být další?"
Myslel jsem: „Samotně, i když se mi to zdá, budu pokračovat."
Tentokrát jsem vybral starý kmen stromu, který byl celý obrostlý jedovatým břečťanem. Tam by se veverky nikdy neobjevily. Řekl jsem: „Další ať se objeví přímo v tom jedovatém břečťanu." A hned tam seděla mladá, červená veverka a dívala se na mne. Odložil jsem pušku a mnul si oči. Potom jsem se zase otočil. Seděla tam. Hlavičku měla nakloněnou na stranu. Zastřelil jsem ji a chtěl jít domů.
ON řekl: „Řekl jsi přece ’tři‘. Pochybuješ snad o tom, co jsi řekl?"
„Ne", odpověděl jsem, „Pane, nepochybuji o tom, co jsem řekl, neboť Ty to potvrzuješ."
Toto bylo biblické místo, které mi působilo těžkost. Pán neřekl: „Když Já řeknu …", nýbrž: „Když vy řeknete …". Ne, když Ježíš to řekne, ale když to řeknete vy sami.
Myslel jsem: „Nyní jsem dostal přístup k tomu kanálu. Vím, že On je zde, neboť jsem skoro bez sebe." Uvažoval jsem: „Tentokrát chci něco úplně nemožného."
Řekl jsem: „Červená veverka ať seběhne nyní tam z toho pahrbku, přeběhne kolem mne a posadí se na větvi a bude se dívat směrem k tamtomu farmáři." A již sbíhala s pahrbku, přeběhla kolem, posadila se na větev a dívala se na farmáře. Zastřelil jsem ji.
Satan mi řekl: „Víš, les je jich přece plný." Zůstal jsem tam až do dvanácti hodin, ale nestalo se již nic. Ukazuje to, že Bůh je Stvořitelem nebe i země.
V Jeffersonville nyní poslouchají Wrightovi. Navštívili jsme je společně s bratrem Woodem. Připravovali víno k Večeři Páně ve sboru. V pokoji seděla Edith, zmrzačená žena. Celý svůj život stonala. Vždy jsme očekávali, že Bůh ji uzdraví. Její sestra je vdova; její muž byl usmrcen. Jmenuje se Hattie. Je to velice pokorná žena. Zatímco bratr Banks jsme odešli, abychom pro ni zastřelili zajíce, vařila třešňovou kaši. Museli jsme se pak posadit a jíst.