Satanův Eden
/ William Branham
6. Část 6.
To nemá nic společného s tím, jak jste nábožní, ke kolika sborům patříte, v kolika knihách je zapsáno vaše jméno. Pokud je ve vás Duch svatý, který je to uskutečněné Slovo, pak tu zvěst a hodinu poznáte. Neboť je to Duch svatý, který to činí. Ale musí zde být něco, aby to mohlo být zapáleno – musí na vás přijít inspirace. Můžete lít vodu na půdu, a lít a lít, ale jak z ní může něco vzejít, pakliže v ní není semeno, které by zavlažila? Není tam nic, co by mohlo být probuzeno k životu. Proto to uvidí jen ti vyvolení Boží.
Ti vyvolení Boží to viděli v době Noémově, v době Mojžíše, Ježíše, apoštolů, v Lutherově době, Wesleye a za času letničního hnutí, neboť byli semenem, které se nacházelo na zemi, když byla vylita ta inspirace. Zatímco je nyní vylévána inspirace, aby Nevěsta byla shromážděna, budou to zase jen ti vyvolení, kteří to poznají. Ježíš řekl: „Děkuji Ti, Otče, že jsi to skryl před moudrými a chytrými, a zjevil nemluvňátkům." Ta inspirace na ně musí přijít.
Když na něj přišla inspirace, stalo se to. Potom ji měl. Zjistili jsme, že přichází v krizových dobách, když jsme v nouzi. Ohlédněte se dnes, podívejte se na stav, ve kterém žijeme. Zdali nežijeme v moderní Sodomě a Gomoře? Copak tam svět opět nedorazil? Byl to pohanský svět, který byl tehdy zničen ohněm. Zdali Ježíš neřekl v Luk. 17, od 28. verše: „Jak bylo ve dnech Lotových, tak bude i ve dnech, ve kterých se Syn člověka zjeví." Co znamená „zjeví"? Oznámit tajemství. „Zjevení" znamená oznámení tajemství.
Všechny věci, které byly skryté během časových období, jsou nyní zjevovány a oznamovány. Můžeme to jednoduše říci, ale pokud to Bůh nepotvrdí, pak je to převrácené. Vidíte, Bůh nepotřebuje, aby někdo vykládal Jeho Slovo, On je Svým vlastním vykladačem. ON řekl: „Panna bude těhotná!", a to se stalo. ON řekl: „Budiž světlo!", a bylo světlo. Nyní nežijeme v časovém období Luthera, Wesleye, anebo v letničním časovém období. Skrze letniční hnutí byly vráceny do církve dary. My nyní žijeme ve večerní době, žijeme v čase, kdy je ven vyvolávána Nevěsta.
Právě tak, jak bylo těžké pro katolíky pochopit službu Luthera a pro luterány službu Wesleye a pro metodisty to, co se stalo v letničním časovém období, tak těžké je pro letniční, poznat tento čas. Tak to bylo vždy, neboť to bude vylito jen na vyvolené semeno; jen na ně. Tak to učí Bible. Oni to mohou vidět. Ježíš se modlil dokonce za ty ostatní a řekl: „Jsou slepí a nevědí to." Ve Zjevení je psáno o časovém období Laodicie, ve kterém Jej z Jeho církve vyobcovali, že jsou bídní, chudí, slepí a nazí, ale neví to. Je to zase to stejné, oni to nemohou vidět a rozumět. Natolik jsou zapleteni do tradic.
Myslete na zaslíbené slovo Boží, které zaznělo z úst Ježíše Krista. Ten stejný Bůh vyslovil v bytí stvoření. ON to byl, který již před založením světa vyslovil ta slova: „Staň se …!", a stalo se. O Něm je řečeno: „ON byl na světě, a svět byl stvořen skrze Něho, ale svět Jej nepoznal." „Ale všem, kteří Jej přijali – poznali – dal moc, stát se syny Božími." Stvořitel, Stvořitel sám, probudil Lazara z mrtvých. ON řekl: „Toto ať vám není neznámé, neboť přichází hodina, kdy mrtví v hrobech hlas Syna Božího budou slyšet a vyjdou ven." Stejný Bůh, který řekl: „Staň se světlo!", řekl také: „Hlas Syna Božího ty, kteří jsou v hrobech, zavolá ven." Musí se to stát v Jeho čase. ON řekl, že to mužské a ženské má přijít na světlo. A všechny tyto věci. Často to byla celá staletí, než došlo k naplnění.
Ta inspirace přišla na proroka Izaiáše a řekl: „Dítě se narodí, Syn nám bude darován. Jeho jméno zní: Předivný rádce, Rek udatný, věčný Otec, Kníže pokoje!"
Uplynuly dny, týdny, měsíce, roky, staletí. Až o osm set let později se Immanuel narodil z panny. Protože to Bůh vyslovil skrze rty jednoho pomazaného proroka, to semeno vzešlo. S ohledem na tuto velikou událost On řekl: „Vypros si od Pána, svého Boha, znamení."
Potom On řekl: „Proto vám sám dám znamení: Panna počne.", věčné znamení.
Zjistili jsme, že Duch svatý obyčejně v hodinách skutečné nouze zasahuje. ON dopustil, že ti tři muži byli vhozeni do ohnivé pece, nežli pohnul prstem. Ale když On jím pohne, pak jím pohne!
Četli jsme předtím Luk. 17, 30. Tam On říká, že Syn člověka se v posledních dnech zjeví tak, jak to učinil, nežli byla zničena Sodoma a Gomora, a že se svět v tom čase nachází ve stejném stavu. Také o Noémovi On hovořil, a jak lidé tehdy žrali a pili, ženili se a vdávaly. Pak On přišel k věci a řekl: „Jak se dělo ve dnech Lota, tak bude ve dnech, když se zjeví Syn člověka." Pozorujte: Syn člověka se zjevil skupině Abrahama jako Muž, jako Prorok v lidské postavě, jako obyčejný Muž, s prachem na šatech. Ale Abraham Jej nazval „Elohim".
Ježíš zde zaslíbil, že než padne oheň, zjeví se Syn člověka v posledních dnech tomu stejnému druhu skupiny, královskému semenu Abrahamovu. Pamatujte si to: K církvi – Abrahamovi a těm Jeho již další svědci nepřišli, nýbrž přímo po tom přišel zaslíbený syn, na kterého čekali.
Církev vyhlíží po zaslíbeném Synu. ON přijde; přímo po dnech této služby se zjeví s nebe. Vidíme to úplně jasně. Tak se to musí stát. To jediné, co potřebujeme, že by tato živá víra vešla do nás, aby to Bůh mohl uskutečnit a ukázat nám, že toto je věc, která se má stát.
Mojžíš nechtěl osvobodit děti izraelské, ale Bůh k němu mluvil v hořícím keři. On jít nechtěl, ale musel jít. Mojžíš slyšel, že On je veliký Jehova. Potom Jej ale viděl v podobě ohnivého sloupu. „Slyšel jsem o Tobě, ale nyní Tě vidím." Čím se to stalo? Tím, že se Jeho Slovo stalo skutečností.
Bůh řekl Abrahamovi, že jeho potomstvo bude bydlet 400 let v cizí zemi a že je pak mocnou rukou vyvede ven.
Pozorujte, z hořícího keře přišlo potvrzení toho, co bylo prorokovi Abrahamovi zaslíbeno. Mojžíš mohl říci: „Já jsem slyšel, ale nyní to vidím."
Slyšeli jsme, že Syn člověka přijde v posledních dnech mezi Svůj lid, a že se před těmi lidmi zjeví právě tak, jak to učinil tehdy před zničením. Co učinil Syn člověka? Poznal tajné myšlenky v srdci Sáry a dal Abrahamovi zaslíbení. Abraham slyšel hlas Boží, možná, že Jej viděl rozličným způsobem. Nevím, zda k němu mluvil skrze sny, nebo proroctví. Ale tentokrát Jej viděl. „Já jsem o Tobě slyšel, ale nyní Tě vidím."
Církev o Bohu slyšela, četla o Něm, co činil a jaká dal zaslíbení. Ale nyní Jej vidíme našima očima, jako Job tehdy. „Slyšel jsem o Tobě, ale nyní Tě vidím." Ó, jaký je to rozdíl!
Když se Mojžíš octl v krizi, křičel. My vidíme v 2. Moj. 14, 13-16, že měl s dětmi izraelskými velkou námahu. Tehdy na něj přišla inspirace a vyslovil, co vyslovit musel, aniž by věděl, že to řekl: „Vydržte, pak uvidíte, jakou záchranu vám Pán připravil." Bůh ještě k němu přece nemluvil. Přišla na něj inspirace. Oni řekli: „Proč jsi nás sem vyvedl? Raději bychom zemřeli v Egyptě. Vyvedl jsi nás sem snad proto, abychom zemřeli tady, že v Egyptě není dostatek hrobů? Tam jsme mohli žít v pokoji jako otroci až do smrti, ale ty jsi nás vyvedl sem."
Mojžíš, který byl přece prorokem, věděl, že má přístup k Bohu. Byl inspirován a řekl: „Jen vytrvejte, uvidíte, jakou záchranu vám Bůh připravil, neboť jak vidíte Egypťany dnes, tak je již nikdy neuvidíte." Jak věděl, že se to stane? Jak to mohl vědět? Vůbec nevěděl, co vyslovil!
Vyslovil to jako prostředník. Bůh mu potom řekl, jak to má udělat. ON řekl: „Mojžíši, nevolej ke Mně, pozdvihni svou hůl, a natáhni ruku nad moře a rozděl je, aby děti izraelské mohly projít." Amen.
Tak na vás přijde inspirace, jestliže jste nemocní, tak na vás přijde, jestliže trpíte. Bude vám něco zjeveno, poznáte, že je vám to zjeveno a vyslovíte: „Jsem uzdraven!"
Potom vám Bůh řekl, co máte udělat, např.: „Vstaň a choď!" Amen! Všechno pominulo, jestliže to můžete udělat. Tak to dělá Bůh. Pak vidíte, jak se Bůh skrze vás oznámí.
Byl to Bůh, kdo mu to přikázal. Všichni, kdo tam byli, celý Izrael poznal, že Mojžíš byl inspirován. Viděli vlastníma očima, že Bůh rozdělil vody na dvě strany. Ohnivý sloup je provedl skrz moře. Oni o Bohu slyšeli, ale potom Jej viděli.