Satanův Eden
/ William Branham
1. Část 1.
Je to dobré, být dnes večer tady. Jsme vděčni, že máme nanovo příležitost sloužit Pánu. Poté, co jsem vás včera zdržoval tak dlouho, nepovažoval bych za poctivé, propustit vás pozdě i dnes večer.
Právě předtím jsem poslouchal jednoho našeho bratra od nás, který přišel z Indiany. Jeden zvláštní sen mu nedává pokoje. Ve Shreveportu ještě nikdy nebyl. Nedávno se mu zdálo, jak do Shreveportu jel, ale ne svým vlastním vozem. Přišel do sboru, ve kterém jsem kázal. Vyprávěl, že po kázání a modlitbě za nemocné se mělo něco stát. Druhého dne přišel zase. Budova mu připadala povědomá, to říkal. Na druhé straně ulice stálo auditorium, ale oni nevcházeli dovnitř. On řekl: „Bylo to na této straně ve zděné budově, která má postranní křídlo. Ta budova vypadala přesně jako tato." Ten bratr mívá sny často; já jsem jeho sny viděl a vím, že jsou pravdivé.
Vyprávěl, že jsem poslední večer také mluvil a potom jsem se modlil za nemocné. Při tom jsem řekl: „Něco se stane.", a znělo to jako hromová rána. Potom začali lidé křičet. Když hrom odezněl, tak to vyprávěl, jakoby z toho vyšel hlas, který začal mluvit. V té době, co mluvil, sestoupila sláva Boží v podobě ohnivého sloupu skrze okna tam nahoře dovnitř. On to ještě nikdy neviděl. Sice o tom již slyšel, ale dosud jej neviděl.
Řekl: „Přišel skrze okna a zformoval se přesně zde nad posluchači do světla, které vidíme na fotografii." Potom hromově zazněla slova, a já jsem tam stál a řekl: „To je Jehova, Bůh."
On řekl, že přitom musel myslet na to, jak Mojžíš vyvedl lid z Egypta a oni řekli: „Ať k nám mluví Mojžíš, a ne Bůh, jinak zemřeme."
Dále vyprávěl: „Všichni padli na zem, roztáhli ruce a křičeli." Také on křičel: „Můj Bože a Pane, miluji Tě! Miluji Tě!" V tom s ním zatřásla jeho žena, že se probudil.
Nyní ho vidím jít dolů chodbou. Je to bratr Jackson, někdejší metodistický kazatel. Dalo mu to tak zabrat, že přišel sem. Řekl, že užasl, když vešel, protože tu bylo všechno tak, jak to viděl ve snu. Nevím, co to znamená. Pán mi to skryl. Ale mohlo by se něco stát, když se to bratru Jacksonovi zdálo. Znám ho jako upřímného muže a opravdového služebníka Božího.
Vím, že mívá sny. Přišel s tím za mnou, a Pán mi daroval ten výklad. Vždycky to bylo dokonalé. Jednou měl dokonce sen o mém přestěhování do Arizony.
Byl tím velice pohnut. Vzal s sebou svoji ženu. Ona bude brzy maminkou, proto mohl přiletět jen letadlem. Neměl na to peníze, ale někdo mu je dal. Všechno se událo tak nádherně, že by se opravdu mohlo něco stát. Nadějeme se toho. Nevíme, co nám Pán připravil.
Jsme vděčni Pánu, že můžeme žít právě v těchto dnech, tak krátce před příchodem Pána Ježíše. Jak jsem říkal již dříve, je toto ten nejmocnější čas v celých dějinách. Chtěl bych žít raději nyní, než v kterémkoli jiném časovém období.
Vidím zde dnes večer před sebou zase mého dobrého přítele, bratra Daucha. Dnes ráno jsem se o něm zmínil v auditoriu. Bratrovi Dauchovi je dnes 93 let. Jak je požehnaný! Celý svůj dlouhý život prožil v manželství a ke cti Boží. Dnes je mu 93 let! Srdečně ti blahopřeji k tvým narozeninám, můj bratře. Vím, že všichni v celé zemi, kteří dnes večer poslouchají, rovněž přejí bratru Dauchovi všechno nejlepší. Je to osobní přítel Orala Robertse a mnoha jiných. Pomohl mnohým, kteří zvěstují evangelium. Je jedním z našich nejlepších přátel.
Těším se, že zde vidím bratra Manna, který je také metodistický kazatel. Je zachráněn Duchem svatým a pokřtěn na jméno Ježíše Krista. Zde sedí. Také on je naším bratrem z Indiany. U něho je bratr Hickerson, náš diákon z Jeffersonville, kde dnes večer také poslouchají. Pokud vím, je zde ještě jeden náš diákon, totiž bratr Wheeler. Ještě jsem ho sice nezahlédl, ale ukáže se; také ho hned odhalím. Ano. Tady sedí, úplně vpravo.
Bratře Banksi Woode, jestliže dnes večer nasloucháš, včera večer tu byl tvůj bratr. Viděl jsem bratra Lyle, když vycházel ven. To byl Jehovův svědek. Celá jeho skupina se obrátila. Lyle byl přiveden skrze vidění od Pána.
Toho dne seděl ve člunu. Den předtím jsem řekl, že se něco probudí k životu. On byl pravý Jehovův svědek. Toho jitra rybařil, a jak je v Kentucky zvykem, měl na udici velký háček. Polkla ho malá rybka. On jím té malé rybce vytrhl žábry i vnitřnosti, hodil ji zpět do vody a řekl: „Prcku, vydechl jsi naposledy." Ona chcípla a voda ji odnášela. Vítr ji zahnal mezi lekníny.
Den předtím jsme spolu seděli a já jsem řekl: „Duch svatý mi říká, že bude nějaké malé stvoření vzkříšeno. Možná, že to bude malé kotě, až přijdu domů."
Když bratr Woods, který dnes večer také naslouchá, chtěl vykopat nějaké žížaly, červy jako návnadu pro ryby, přišla se svou přítelkyní moje dcerka, která je nyní již mladou ženou a je zasnoubená s jedním vyčouhlým vojákem. Nu, každý může mít domácí zvíře, jaké jen chce, ale já, ani nikdo jiný z Branhamovy rodiny nechceme kočky. Ona řekla: „Tatínku, našly jsme kočičku. Něco sežrala, někdo ji asi chtěl otrávit, a teď je celá opuchlá. Tatínku, ona brzy zemře; nemůžeme ji položit do nějaké krabice a nechat ji u nás několik dní?"
Řekl jsem: „Ukaž mi tu kočku." Přinesla ji. Viděl jsem, co se stalo, a dal jsem jí bedýnku. Příštího jitra tam bylo asi sedm nebo osm koťat. Můj nejmladší syn Josef, vzal jedno ven, stiskl je, a ono mu upadlo na zem. To kotě tam leželo a svíjelo se, proto jsme je museli usmrtit.
Potom jsem řekl bratrovi Lyle: „Možná, že to kotě bude zase vzkříšeno. Vždyť jsme viděli Pána učinit již tak mnohé věci."
Bratr Lyle byl ještě krátce na této cestě. Duch svatý mu řekl, že je ženatý, co zlého udělal, a jiné věci. On myslel, že mi to všechno vyprávěl jeho bratr Banks. Když ale bylo odhaleno to, co udělal předešlého večera a bylo mu to řečeno, pak se s ním něco stalo. Bylo to pro něho nepochopitelné.
Lovili jsme celou noc až do rána, ale jenom samé malé rybky, ze kterých se dalo několik použít jako návnada. Ale on tuto rybku, která se ještě mrskala, jednoduše hodil do vody. Když jsme tam seděli asi půl hodiny, řekl jsem: „Bratře Lyle, ty necháváš těm rybkám zhltnout celý háček až do žaludku. Musíš vlasec na udici vzít a vrhnout jej s návnadou. Jakmile zabírají, nesmíš jej povolit, musíš ho hned přitáhnout. Nemůžeš jej pouštět a tak ho vytáhnout, když chytáš ryby."
Řekl: „Tak jsme to dělali vždycky." Měl tam namotanou dlouhou šňůru.
V tom okamžiku jsem slyšel, že od pohoří něco přichází dolů. Zvedla se vichřice. Přišla dolů a Duch se položil nad lodí a řekl: „Povstaň a mluv k té mrtvé rybě. Řekni: ,Vracím ti život zpět‘."
Ta rybka tam ležela půl hodiny s vnitřnostmi venku a návnadou v tlamičce.
Řekl jsem: „Rybičko, Ježíš Kristus ti vrací život. Žij, ve jménu Ježíše Krista." Ta se otočila hřbetem nahoru a ponořila se tak rychle jak mohla do vody.
Bratře Lyle, jsi tu někde? Viděl jsem tě včera večer. Jsi-li zde nebo venku, zvedni svou ruku, abych tě viděl. Ó ano! Je na balkóně blízko okna. To je ten muž; bývalý Jehovův svědek.
On volal: „Bratře Branhame!" Byl tak uchvácen, že řekl: „Je dobré být tady, že ano?" Ptal se: „Týká se to snad mne, protože jsem té rybce řekl: ,To byl tvůj poslední výdech!?‘ Má to pro mne význam?"
Řekl jsem: „Ne, ne, je to jednoduše potvrzení." Byl tím úplně vyveden z míry.