Na počátku bylo Slovo - ne výklad
/ Ewald Frank
Language: czech
Other languages
- In the beginning was the Word - not the interpretation
- Au commencement était la Parole - pas l'interprétation
- Am Anfang war das Wort - nich die Deutung
- U POČETKU BEŠE REČ, NE TUMAĆENJE - Optužnica – Upozorenje - Razjašnjenje
- No principio era a palavra - não interpretarão
- IN DIE BEGIN WAS DIE WOORD – NIE DIE INTERPRETASIE NIE
15. Hle, přijdu brzy!
V Matouši 25 je psáno: „Aj, ženich jde, vyjděte Mu naproti!“ V poslední kapitole Bible je řečeno: „Hle, přijdu brzy a má odplata se mnou…“ Právě tak tam stojí: „Blahoslavení, kteří zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života, a aby branami vešli od města“ (v. 14) Jeho vzkříšení a proměna těla jsou zárukou pro naše vzkříšení a proměnu těla. Ve Zjevení 19:7 čteme: „Radujme se a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svatba Beránkova, a manželka jeho připravila se.“ A v Matouši 25 je řečeno: „…přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svatbu. I zavřeny jsou dveře.“ Je ještě psáno: „Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. Dvě budou mleti ve mlýně, jedna bude vzata a druhá zanechána.“ (Matouš 24:40-41)
S ohledem na naplnění předpověděných událostí, které musí předcházet příchodu Ježíše Krista, řekl Pán: „Tak i vy, když byste uzřeli toto všecko, vězte, že blízko jest a ve dveřích. Amen pravím vám, že nepomine pokolení toto, až se všecky tyto věci stanou.“ (Matouš 24:33-34) V Lukáši 21:28,31+36 Pán rovněž upozorňoval na znamení času a ty Své napomínal: „A když se toto počne díti, pohleďte a pozdvihněte hlav svých, protože se přibližuje vykoupení vaše… Tak i vy, když uzříte, ano se ty věci dějí, vězte, že blízko jest království Boží. Proto bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli (abyste obdrželi sílu a mohli uniknouti) ujíti všech těch věcí, které se budou díti, a postaviti se před Syna člověka.“ Všecko se děje, když je ten čas naplněn. Přesně polovina těch, kteří čekali na příchod Ženicha, byla připravena. Ostatní stáli před zavřenými dveřmi, a klepali, ale bylo pozdě – pozdě pro vždy. Nyní se u biblicky věřících jedná o to, abychom nepodstupovali nějaké riziko a nenamlouvali si: „Nějak už to dopadne.“
Ti, kdo patří k Církvi-Nevěstě, přijímají Ženichovo Slovo zaslíbení pro tento čas, neboť jsou dětmi zaslíbení (Římanům 9:8; Gal.4:28). Budou naplněni zaslíbeným Duchem svatým (Skutky 2:33). Na ně se vztahuje, co je napsáno v Efezským 4:30: „A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterým znamenáni (zapečetěni) jste ke dni vykoupení.“ Podle Izaiáše 8:16 mělo zjevení být uzavřeno, ale ten příkaz měl být zapečetěn v učednících. My musíme ta biblická kritéria pro naši připravenost a vytržení znát, abychom mohli ten předpoklad k tomu s Boží pomocí splnit. Bláznivé panny vzaly své lampy, měly světlo. Ale ty moudré si vzaly olej také do džbánů, aby mohly lampy znovu naplnit z plnosti Ducha, a doutnající knot nezhasl v rozhodující půlnoční hodině. V celém Písmu svatém olej symbolizuje Ducha svatého. Pomazání olejem bylo vždy spojeno s posvěcením Bohu. Králové a kněží byli Bohu posvěceni skrze pomazání a požehnáni k službě.
Jakmile je prorocké Slovo v tomto důležitém časovém období zjeveno, září jako jasné světlo v temnotě, do všech událostí konečného času vnáší jasno, ale nedovoluje žádný vlastní výklad (2. Petra 1:16-21). Nyní doslova prožíváme, co je psáno v Žalmu 119:105: „Svíce mým nohám jest slovo tvé, a světlo stezce mé.“ Biblické proroctví musí být nyní jako při prvním Kristově příchodu poznáno a viděno v naplnění. Otázkou je, co se vztahuje na každého jednotlivce z toho, co nám náš Pán řekl? „Ó, kdybys poznal i ty, a to aspoň v takovýto den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly“ nebo „ale skryto jest to nyní před očima tvýma“ (Lukáš 19:41-44), nebo také: „ON přišel k těm svým, ale ti jeho nepřijali jej.“ (Jan 1)? Bůh chraň, aby se toto u těch jednotlivců opakovalo. Mnohem více nechť se stane, že by každý čtenář mohl říci: „Kteří pak přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteří věří ve jméno jeho“ (Jan 1:6-13), a také: „…a uvěřili všichni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému.“ (Skutky 13:46-49) Blaze těm, na které se vztahuje: „Kdo má uši k slyšení, slyš, co Duch praví Církvím!“ Na tom nyní záleží, neboť na závěr budou Nevěsta a Ženich jedno. Tomu: „Aj, přijdu brzo…“ následuje zvolání: „A Duch i nevěsta řkou: Pojď! A kdo slyší, rciž: Přijď!“ Nyní je to tak daleko: V čas večera „dne spásy“ dal Bůh světlo; o půlnoci zazní křik k probuzení. A brzy prolomí to věčné jitro. Pavel by znovu zvolal: „Maranatha!“ – Přijď brzy! (1. Korintským 16:22)