Free People's mission

• Audio Sermons
• Video Sermons
• Literature
• Meetings
• LIVE
• Ewald Frank
• William Branham
• Links
• Bibles
• Podcasts
• Login

Language:

Tradiční křesťanství / Ewald Frank

Download PDF

24. Obnovení a znovuzrození

Prožitým ospravedlněním se končí starý život bez Boha a začíná vnitřní obnovení. I když se jedná o jediné dílo spásy a o jedno spasení, probíhá božské dílo milosti v různých oblastech života, a proto je také označováno různými pojmy.

Začíná to probuzením: Člověk odloučený od Boha a duchovně mrtvý je vyburcován. To se děje skrze Ducha Božího během zvěstování evangelia. Až do té doby je člověk skutečně duchovně mrtvý, aniž by to věděl. Pro něho je svět v pořádku, on nevnímá, že něco není tak, jak by mělo být.

Ať je člověk zbožný, nebo ne, potlačuje v sobě každou myšlenku oposmrtném životě, o osobní zodpovědnosti před Bohem a posledním soudu. Kdo tuto možnost nemůže úplně vyloučit, říká sám sobě nebo jiným: „Žádného jsem nezabil, to a ono jsem nedělal, tak to tedy nebude tak zlé, kdyby mělo něco přijít." Ono ale skutečně něco přijde. Všichni by proto měli vědět, že Bůh není starý děda nebo milý strýček, u něhož bychom pouze několika milými slovy nalezli přízeň. Potom už ale nebude Bůh láskyplným Spasitelem, ale přísným Soudcem. ON je vázán Svým vlastním Slovem a musí podle něho soudit.

Jako je nyní vázán Svým Slovem a každému, kdo Mu věří, odpouští a dává milost, zprošťuje ho viny a ospravedlňuje, tak bude potom spravedlivě soudit všechny, kteří se Jemu protivili, kteří Jemu odporovali a kteří Jeho spasitelný plán zavrhli. I ti, kteří se o to pokoušeli vlastním způsobem, aniž by se skutečně předali do péče Boží, budou zklamáni. Nejde opravdu pouze o to věřit, ale věřit Bohu — věřit tak, jak On to ve Svém spasitelném plánu pro lidstvo ustanovil. Kdo Bohu nevěří, dělá z Něho lháře (1.Jan.5:10).

Předně je tomu tak, že přirozený člověk duchovní věci nevnímá, ikdyž je velmi zbožný a také tak jedná. Začíná to probuzením, vyburcováním svědomí z duchovního spánku smrti. O letnicích byli lidé Petrovým kázáním tak zasaženi, vnitřně tak pohnuti a probuzeni, žezvolali: „Což máme činiti, muži bratří?" (Sk.2:37b)

Při zvěstování evangelia prožívají věřící posluchači různé zkušenosti. Když Petr kázal v Korneliově domě, prožili tam shromáždění lidé během jediného kázání všechno najednou, od obrácení až po křest Duchem svatým (Sk.10:34-48). Vždy podle vnitřního postoje posluchačů, jejich očekávání ve víře a zplnomocněného kázání může Duch Boží působit na základě zvěstovaného Slova. Je dobré, že neexistuje žádná šablona, žádný vzor, podle něhož by se to mělo dít. Skutečně před Bohem platná a projevující se víra je vypůsobena kázáním — zvěstí plného evangelia. Všechny prožitky, které jsou nutné ke spáse, mohou posluchači prožít. Když Duch Boží začne působit, vede k sebepoznání ak lítosti. Člověk lituje věcí, které nečinil správně, a prosí Boha oodpuštění.

Poznání hříchu pronikne tak hluboko, že si člověk v přítomnosti svatého Boha uvědomí: „Pane, zhřešil jsem proti nebesům a vůči Tobě!" Následuje napravení. Kdo kradl, už více nekrade; kdo lhal, už více nelže. Nastává skutečné obrácení ke Kristu a obnovení, které ústí v znovuzrození. Takto pohnutý člověk prosí Pána, aby mu vše odpustil, avyzná Mu, co jej tíží a trápí. Během modlitby pak nastane něco neobvyklého, a sice nadpřirozené dílo milosti: náhle přijde do srdce jistota spasení a pokoj Boží. Člověk, který pociťuje lítost, v tom okamžiku ví, že to je víra v Ježíše Krista, která dává spasení. Je to skutečný zážitek, citelný vnitřní průběh, přímé působení Ducha Božího v člověku, který uvěřil. Duch Boží pak dává svědectví jeho duchu, že se stal dítětem Božím (Řím.8:16). Až dodnes je možné prožít spasení v Kristu, je možné je zakusit.

Kdo se opravdu ve víře obrátí k Bohu a s důvěrou mu otevře srdce, kdo neříká jen: „Půjdu tam a poslechnu si to," ale přijde se správným úmyslem a začne s Pánem hovořit poté, co se Jím nechal oslovit skrze kázání, takový člověk ještě dnes skutečně prožije Boha tak, jako vprvotním křesťanství. ON je věrohodný, Jemu opravdu můžeme důvěřovat.

Politováníhodné ale je, že úzká stezka Páně a prožitky, které souvisí s následováním Ježíše, jsou mnohými duchovními proudy ukazovány v úplně zkresleném obraze.

Rozhovor s Pánem musí být v dětinské víře, jako kdybychom odpovídali na dopis. Odvoláváme se na to, co On nám napsal, neboť skrze Slovo hovoří Bůh s námi a v modlitbě mluvíme my s Bohem. ON nám dává nabídku, oznamuje nám Svou vůli. V modlitbě se na to odvoláváme a za všechno Mu děkujeme. Tak se dostává člověk do osobního společenství s Bohem.

Ve víře a důvěře se necháme Slovem oslovit a cítíme, že jsme najednou zcela osobně míněni my jako Nikodém: „Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího." (Jan.3:3) Prožitek znovuzrození je Boží požadavek k tomu, abychom se vůbec do království Božího dostali. „Nediv se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi." (Jan.3:7) Prožitek znovuzrození nemá nic společného s filozofií o reinkarnaci (převtělování), která se často mylně označuje jako znovuzrození. Při znovuzrození, jak to učí Písmo svaté, se člověk nevrací na Zem v jiné formě nebo postavě, alečlověk jako živý uvěří, přijme Slovo Boží, a Duch svatý uskuteční zrození a vypůsobí v duši člověka nový, božský život.

„Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem spasitele našeho Boha, ne z skutků spravedlnosti, které bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého; kterého vylil na nás hojně, skrze Jezukrista spasitele našeho, abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného." (Tit.3:4-7)

V kap. 2:11 píše apoštol: „Zjevila se zajisté ta milost Boží spasitelná všem lidem." Omilostněný člověk pozná, co je dobré a zapotřebí k jeho spáse. V epištolách nám jsou popsány prožitky těch, kteří většinou ještě Krista viděli a zažili. Protože On je včera, dnes a na věky tentýž (Žid.13:8), činí také totéž u všech těch, kteří k Němu přicházejí. Kdo Slovo pravdy přijme, zažije to, co je v něm zaslíbené. „On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho." (Jak.1:18)

Stejnou myšlenku vyjadřuje apoštol Petr, když píše: „Poněvadž duše své očistili jste poslušenstvím pravdy skrze Ducha, k milování neošemetnému bratrstva, z čistého srdce jedni druhé milujte snažně, znovu zrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky." (1.Petr.1:22-23) Kdo učiní osobní prožití s Bohem tak, jak jsou nám popsána ve Slově, ten se stane částí Jeho Slova a vůle a je tak zařazen do spasitelného Božího plánu. Takoví lidé zase mohou vše, co je psáno, správně zařadit. Je nutné, abyspasení byli zajedno se Spasitelem, aby mohli všechno vidět tak, jak On vidí, a chtěli to, co On chce.

Zážitkem obrácení, obnovení a znovuzrození začíná následování Ježíše Krista. K tomu je vyzván celý člověk. Co všechno následování zahrnuje, si můžeme přečíst na mnohých místech v Bibli. Nyní je Pán na prvním místě. Je-li to zapotřebí, pak musí být kvůli království Božímu opuštěn i dům a dvůr, žena nebo muž, sourozenci, rodiče nebo děti, přátelé atd. (Luk.18:29), to znamená, že jestliže uvěří pouze jeden člověk z celé rodiny, nemůže se ten dotyčný nechat zdržovat. Následováním není míněn vstup do kláštera, řádu či kongregace, aleto, že ti, kteří uvěřili, zůstanou ve svém rodinném stavu a povolání a uspořádají svůj denní život podle vůle Boží. Opuštění široké cesty achození po úzké cestě je pro každého člověka spojeno s následky. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, žádný nemůže chodit zároveň po dvou cestách. Rozhodnutí musí padnout, a život každého člověka svědčí o cestě, po které jde.

Prožité obnovení se týká srdce člověka podle slova Písma: „A dám vám srdce nové." (Ez.36:26) Vnitřně obnovený člověk stojí před velikým úkolem, aby odložil všechno, na čem starý člověk lpí. Když se to tak vezme, žije každý nevěřící člověk dvojí život. Není tím, za koho se vydává a za co ho jiní považují. Každý člověk má dvě tváře: jednou se ukazuje takovým, jakým by chtěl být, a druhou, jakým skutečně je. Ivtomto bodě jsme jasně poučeni: „Totiž, že vám náleží složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících, obnoviti se pak duchem mysli své, a obléci toho nového člověka, podlé Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy." (Ef.4:22-24) V dalších verších je pak uvedena celá řada věcí, které nepatří do nového života.

Když je svědomí člověka probuzeno z duchovní smrti, poukazuje pak Duch Boží na všechny věci, které před Bohem nejsou správné. To patří k posvěcování člověka, který uvěřil: „A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňte se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá." (Řím.12:2) Kdo začne následovat Ježíše, nenosí řetízek s křížkem na krku nebo kříž na rukávu či klopě, ten na sebe vezme potupu Krista, ukřižovaného, a jde po úzké cestě, která vede k životu (Mat.16:24).

Pavel končí svůj dopis Galatským slovy: „Ale ode mne odstup to, abych se chlubil, jedině v kříži Pána našeho Jezukrista, skrze něho jest mi svět ukřižován, a já světu." (6:14) Jenom kdo sám sobě a světu zemřel, může již zde i v onom světě žít s Kristem. Všechno ostatní jsou vlastní zbožná přání a úsilí se stále novými dobrými předsevzetími, která jsou ale určena ke ztroskotání. Ti, kdo jsou spasení, tvoří Bohu opravdu libý zástup prvorozených.

Žel i v této oblasti nastal chybný vývoj, který s biblickým pojmem „všemu odříci a následovat Pána" nemá nic společného. V prvotním křesťanství a mezi pravými věřícími všech dob, i teď ve 20. století, žili ti, kteří Boha skutečně prožili — na tom místě, kde se zrovna nacházeli — tak, jak se u věřících očekává. Nikdo se neuchýlil do kláštera ani se nezahloubal do nábožných meditací, opět založených na pocitu samospravedlnosti. Apoštolové a věřící v raném křesťanství vedli vkaždém směru zcela normální život, ale s Kristem! Každý byl na svém pracovišti, v rodině, ve vesnici, ve městě ve spojení s Kristem, atak byl živým svědectvím o prožité milosti. Člověk, který uvěří, má skrze moc Boží možnost, aby v mezích Slova Božího vedl zcela normální život. K tomu patří manželství, povolání a všechno, co zahrnuje pozemská oblast života. Nejedná se o to, aby lidé byli vzati ze světa, aleo to, aby všechno světské bylo odstraněno z lidí.