Mistrovské dílo
/ William Branham
4. Část 4.
Od Abrahama pocházejí patriarchové. Co Bůh dělá? ON znovu pracuje na Svém padlém mistrovském díle. V řadě patriarchů se nachází Abraham jako ten první.
Dejte pozor. Každé mistrovské dílo je postaveno na podstavci – základě. Socha Mojžíše od Michelangela stojí na mramorovém podstavci asi metr vysokém. Musí mít základ. Když Bůh připravoval toto mistrovské dílo, postavil jej na základ patriarchů. Patriarchové tvoří základ; nejprve přišel Abraham, potom Izák, Jákob, Josef – čtverec.
V Abrahamovi byl položen základ víry. Dovolte nám říci, že to jsou čtyři základy. Základ víry byl Abraham. Základ lásky byl Izák. Základ milosti byl Jákob. Každý ví, jak Bůh prokázal Svoji lásku při Jákobovi. Ale v Josefovi byla dokonalost. Na to mohl On ten monument usadit; ne na to první, ne na druhé, ne na třetí, ale na čtvrtý základ.
Abraham předem nastínil Krista; to přirozeně dělal i Izák, a sice se zřetelem na lásku. Abraham to udělal s ohledem na víru, Izák na lásku, Jákob na milost. Jákob znamená „Podvodník" , a to také byl. Ale byla s ním Boží milost. Když se ale jedná o Josefa, není nic, co by mluvilo proti němu, jen jeden maličký kaz, neboť i podstavec musí být mistrovským dílem. On totiž řekl svému otci, prorokovi: „Řekni faraónovi, že tvoji lidé jsou chovatelé dobytka a ne pastýři ovcí, neboť pastýře bravu mají Egypťané v opovržení."
Když ale se ten starý prorok postavil před faraónem, řekl: „Tvoji služebníci jsou pastýři." Tak vznikl malý kaz, a tedy mistrovské dílo.
Těmi patriarchy byly položeny základy víry, lásky, milosti a dokonalosti.
Stavbu postavy tohoto velkého mistrovského díla tvořili proroci, kteří byli Slovem. Doufám, že jste schopni to číst. Byli to proroci, nikoli zákon – Proroci ! Neboť proroci byli potvrzené Slovo, které tvoří tělo – ne patriarchové – proroci! Oni byli Slovem.
ON začal budovat to tělo ve dnech Mojžíšových, a pokračoval všemi proroky, a stále více se přibližoval k Hlavě. Největší z nich byl Jan. Tak to říká Bible. Ježíš řekl: „Vpravdě, říkám vám, mezi narozenými z ženy nepovstal nikdo, kdo by byl větší než Jan Křtitel." (Mat. 11, 11). Byl to on, kdo mohl představit Slovo, neboť nakonec přišla ta velká Hlava, Hlava toho všeho. Tělo na to jen odkazovalo.
Základ položili patriarchové, ale tělo bylo budováno Slovem – skrze proroky. Když vystoupil Ježíš, zjevila se Hlava celku. Tady byla Hlava nasazena a v Něm nacházíme celé dílo Boží. V Něm nacházíme dokonalé vyzařování Božího Slova, neboť On byl Slovo, plnost Slova. Bůh měl opět dokonalé mistrovské Dílo, o kterém řekl Izaiáš: „Aj, zde, Můj Služebník, Jemuž zůstanu věrný; Můj vyvolený, v Němž jsem našel zalíbení – Mé mistrovské Dílo, které jsem ve všech časových obdobích nastínil, až přišel ten Dokonalý. ON je přede Mnou dokonalý." Stál tam v obraze Božím a vyzařoval Boha. Proto On v Jan. 14 říká: „Kdo vidí Mne, vidí Otce."
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. Potom Slovo přijalo postavu, a to, co bylo „vytesáno", reflektovalo Slovo, které bylo na počátku. ON, Slovo, byl mistrovským Dílem vyzařován v Jeho vlastní postavě. Byl to Bůh ve Svém vlastním obraze. Slovo bylo vyzařováno v postavě Muže – v mistrovském Díle.
Všichni proroci se dopustili nějaké chyby. Byli jen některou částí. Ale nakonec, po nich všech, se objevilo mistrovské Dílo, ten Dokonalý. ON byl bez vady a dokonale se v Něm zrcadlil Sochař. Jeho vlastní postava byla reflektována Jeho vlastním Dílem. Bůh a Kristus byli tak dalece jedno, že On Svého Ducha do Něho vložil. Pak byl dokonce obraz jedno s Tvůrcem. Bůh a Jeho výtvarné Dílo, Jeho mistrovské Dílo, byli to stejné. Socha Mojžíše od Michelangela byla figura bez života, neboť byla z kamene. Ale zde, když ten Mistr stvořil Své dokonalé Dílo, si v Něm udělal příbytek.
V takové dokonalosti tu stál Spasitel lidstva. Tak božsky, a přesto na Něm nebylo krásy, že bychom Jej byli žádostivi. Tento panensky narozený Syn živého Boha byl tak pokorným, tak dokonalým obrazem Božím, že ten veliký Mistr – který Jeho život nechal proudit již skrze proroky, až On sám byl učiněn naplněním všeho, co byli proroci – že Bůh, když to On viděl, Jej udeřil a provolal: „Mluv!", jak to udělal také Michelangelo: „Mluv!" Tak dokonalý On byl.
Budete se ptát: „Je to tak?" V Marku 9 čteme, že Mojžíš – zákon a Eliáš – proroci stáli spolu na hoře Proměnění. Tam byli zastoupeni patriarchové, praotcové, zákon a proroci. Tehdy zazněl z mraku hlas, který řekl: „Toto je Můj milovaný Syn. Jeho poslouchejte." Jestliže mají slyšet, tedy On musí mluvit. Bylo to jen několik dní předtím, než byl ubit. „Toto je Můj Syn, ve kterém mám zalíbení. JÁ jsem Jej vytvořil. 4 000 let uplynulo, než jsem Jej takto utvořil. Nyní je dokonalý; musím Jej udeřit, aby mluvil. Poslouchejte Jej. ON je ten Dokonalý. ON je to mistrovské Dílo."
Myslete na to, po celý čas Starého zákona byl již nastíněn. Vidíme Jej jako skálu, která byla udeřena na poušti. ON byl skálou na poušti. Ale to byl kámen, který ještě nedosáhl dokonalosti. Provázel církev jako stinný obraz, aby vytáhl ven ty, které táhnout mohl a dát život těm, kterým mohl život dát. ON byl skálou na poušti. Tehdy ještě nebyl člověkem. Byl jen stinným obrazem na něj.
Mojžíš Jej viděl, když na té skále stál. Viděl Jej přicházet a řekl: „Vypadalo to jako záda muže." Vidíte, ten Sochař se představil Mojžíšovi v postavě Krista a ukázal mu část z Něho, jak by mělo to mistrovské Dílo vypadat, až bude dokonalé, hotové. Mojžíšovi ukázal, jak bude to mistrovské Dílo vypadat. Když kolem něho přešel na poušti, viděl záda Muže.
Vzpomeňte si, Michelangelo mohl jen udeřit a vykřiknout: „Mluv!" Jak jiné to ale bylo s Bohem, tím velkým Tvůrcem! Když stvořil člověka, který byl tak dokonale v jeho obraze, že Jej znovu vyzařoval, mluvil Bůh skrze postavu muže, a ukázal, co je mocen udělat. Mluvil k prorokům, skrze které On ten obraz dále budoval, až k Hlavě. Když dospěl k Hlavě, byl to celkový obraz Boží. ON představil Sebe sama a byl pro nás udeřen. ON je pro nás nyní mistrovským Dílem, darem Božím, Ježíš Kristus – věčný Život. Doufám, že toto nikdy nezapomeneme.
Vidíme, že dny jsou temnější a stíny se prodlužují. Mohu předpovědět, že slunce už mockrát na svou dráhu nevyjde, až tento národ bude ten tam. Víte, že včera uplynulo 188 let od roku, kdy byla vyhlášena nezávislost, kterou za vyzvánění zvonů svobody podepsal Thomas Jefferson a s ním ti odpovědní, a my jsme se prohlásili za nezávislý národ? V dějinách lidstva se ještě nenašla demokracie, která by přežila dvě stě let. Naše začala 4. 6. 1776. Tak by nám zbývalo ještě 17 let. Dosáhneme jich? Asi ne. Bylo by to ještě 11 let, a jestli se to skutečně stane, pak to bude v dějinách výjimkou.
Vidíme stav tohoto času. Vidíme stav lidstva. Vidíme stav politiky. Vidíme stav ve světě. Tak to nemůže jít dále. Musí se potopit jako Titanic. Musí se potopit! Jeden národ dělá místo jinému, tím že sám upadá. I toto a všechna ostatní království musí padnout, aby bylo uděláno místo nadcházejícímu království, které se nikdy nepotopí. Skrze tento dokonalý Boží obraz, to mistrovské Dílo obdržíme neotřesitelné království.
Když na Něj Bůh pohlédl, a spatřil Svoji podobu a postavu, byl tak inspirován, protože to bylo dokonalé mistrovské Dílo Spasitele: Ježíš, Spasitel. Tak mohl být Bůh sám udeřen, aby ten Jím ustanovený trest vzal na Sebe, Bůh a Kristus se stal jedno, aby Bůh v této postavě mohl být udeřen a zraněn. Proto Izaiáš řekl: „Domnívali jsme se, že Jej ubil a trápil Bůh. A přece byl On raněn pro naše přestoupení a ubit pro naše zadlužení: Trest byl položen na Něho k našemu pokoji, a Jeho ranami se nám dostalo uzdravení."
ON byl dokonalým obrazem Boha-člověka; Bůh přešel z nadpřirozeného do toho viditelného. Toto viditelné bylo vyjádřeno v Jeho věrném obraze. Jeho věrný obraz, Boží dokonalé mistrovské dílo, bylo zbito, aby to nadpřirozené mohlo okusit smrt. Toho nemohl dosáhnout skrze Mojžíše, ani skrze proroky, např. Izaiáše, který byl rozřezán na kusy. ON to nemohl učinit skrze proroky, kteří byli kamenováni. Nemohl toho dosáhnout, protože to sám nemohl cítit. Oni byli jen částí z Něho. Ale v tomto dokonalém mistrovském Výtvoru byl On, celá plnost Božství tělesně. Zde mohl On sám v této osobě přijmout bydlení, aby podstoupil smrt za celé lidstvo. Když Bůh viděl Své dokonalé mistrovské Dílo, byl tak inspirován. ON se stal Spasitelem všem ze všech časových období, aby mohl nastoupit za ty, kteří žili dříve, a za ty, kteří právě žijí.