Předmluva

Na základě zřetelně se rýsující a vzájemně se prolínající náboženské a politické situace vEvropě, nabývající světového významu, vidím jako nutnost psát otomto tématu, které je nyní nanejvýš aktuální. Není aktuálnějšího tématu, které má být lidem zprostředkováno. Chceme-li se však dostat k jádru těchto věcí, musíme se seznámit jednotlivě s problematickými tématy a jednoznačně vysvětlit historická fakta. Vývoj křesťanství musí být objasněn od jeho počátku. A právě nyní je, jak vidím, ten správný okamžik seznámit s pravdou širokou veřejnost. Snažil jsem se psát jednoduchým, pro všechny srozumitelným způsobem a úmyslně jsem nepoužíval theologických a filozofických termínů.

Protože tato kniha bude vydána v různých jazycích a zemích, chtěl bych poznamenat následující: respektuji všechna náboženství a světové názory, i když jsem jiného přesvědčení. Toto jsem také na svých misijních cestách ve více než 100 zemích vždy dokazoval. Přiměřená úcta ke všem lidem by měla být samozřejmostí, a to i v tom případě, ženám je jejich víra a jejich způsob jednání cizí, nebo se nám zdá zvláštní. Jestliže pro více než 800 milionů vaišnavistů je kráva svatou, pak je třeba to akceptovat. Jestliže si ortodoxní vaišnavisté ráno potírají čelo popelem z posvátného kravince, pak jim v tom nikdo nemůže bránit. Jestliže náboženství sikhů (náboženská sekta) vyžaduje, aby si každý, než vstoupí do Zlatého chrámu v Amritsaru, zul boty a umyl nohy, pak to musí učinit každý, kdo chce tento chrám navštívit. V muslimských mešitách a rovněž i v chrámech jiných náboženství jsem vždy dodržoval tamější zvyky.

Měl jsem v křesťanských kruzích skoro vždy otevřené dveře a mohl jsem mluvit v různých shromážděních a na nadkonfesních konferencích po celém světě, v nejrůznějších církvích asborech. I v římskokatolickém kostele v Jižní Africe, ve kterém jsem kázal, jsem se podřídil předcházejícímu průběhu bohoslužby. Zásadně respektuji každý světonázor a uznávám právo každého člověka na to, aby se sám rozhodl, čemu chce věřit a co chce činit.

Několikrát jsem viděl, jak v chrámu Sv. Petra v Římě lidé ze všech zemí světa v nouzi své duše nadarmo líbali nohu Petrovy sochy. Tam ina jiných místech jsem viděl ještě mnoho jiného. Při tom všem mne často jímala hluboká lítost, neboť cítím s lidmi. V této knize se bude pojednávat o tom, co je z biblického hlediska správné, a to bude srovnáváno s tím nesprávným. Je na čtenáři, aby si sám o všem utvořil vlastní názor.

V prvé řadě musím na základě Slova Božího – Bible – objasnit římsko-katolickou „světovou instituci" a konfrontovat ji s Písmem svatým, neboť pouze ve světle Božího zjevení jsme schopni vidět pravdu a pouze tak budeme mít možnost rozeznat klam a blud.

Samospasitelný nárok římskokatolického náboženství byl více nebo méně, hlasitě nebo potichu převzat všemi ostatními křesťanskými konfesemi. Všechny chtějí spasit svým způsobem, ale právě to není možné. Kostel, který si osobuje právo odvolávat se na Krista, Petra aapoštoly, musí být podroben zkoušce.

Všem čtenářům přeji požehnání všemohoucího Boha.