Freie Volksmission

Jesus Christus ist derselbe gestern, heute und in Ewigkeit. Heb.13.8

Sprache




Stále znovu jsem sloužícími bratry dotazován na vidění bratra Branhama o Nevěstě. Chtěli by vědět, jak dalece se Nevěsta v Evropě dostala ze stejného kroku a co má společného s církví v USA, kterou bratr Branham viděl ve vidění jako mizernou a sprostou a vedla ji čarodějnice. V těch sedmi dopisech posuzuje Pán, jehož oči jsou jako plamen ohně, stav jednotlivců a církve samotné. Také mluvil o hodině pokušení, která přijde na celou Zemi (Zj.3:10). Filadelfské časové období před tím bylo ochráněno, ale nato následovalo to poslední, Laodicenské období církve. Myšlenka s pokušením nás vede k pokušení na počátku spočívající v tom, že nepřítel zapletl Evu do diskuse o tom, co Bůh ten Pán řekl Adamovi. Při pokušení našeho Pána přišel nepřítel také s tím: „Je psáno…“ (Mat.4:1-11; Luk.4:1-13). Tohle je to vlastní pokušení: Slovo při tom je vždy postaveno v otázku a co Bůh řekl, je zastíněno pochybností a výkladem!

Všecko ostatní jsou zkoušky a lidská pokušení, kterými máme projít. Odjakživa se ten nepřítel míchal mezi děti Boží s tím „je psáno“, vždycky ale dal každému biblickému místu jiný význam. Satan nepotřebuje žádné školení, je dobře obeznámen se všemi směry víry. Stále přichází takovým způsobem, který je v dotyčném sboru akceptován. Kde například nejsou v činnosti žádné dary Ducha, tam se musí střežit napodobování duchovních darů. Zrovna tak je jisté, že tam, kde se duchovní dary užívají, zmocní se osoby, která je oficiálně uznána jako nositel darů. Jen tak se mu dostane plné pozornosti.

Kdyby se nejednalo o poslední úsek spásných dějin a kdyby nikdo nebyl povolán, pak bychom byli hodiny pokušení ušetřeni. Úmyslem protivníka nebylo jen sesazení sloužících bratrů zde v lokálním sboru, nýbrž totální zničení díla a církve živého Boha. Tak to také bylo veřejně vyhlášeno: „Toto dílo musí být zničeno…“ Po zdařené akci to nejprve budilo zdání, že tady v misijním centru v Krefeldu je navždy se vším konec. Kdo ještě přišel, byl poslán pryč. Zbylo jich jen málo, kteří se scházeli na balkonu – sál byl prázdný. K tomuto tragickému vývoji se ještě jednou vracím jen proto, abych odhalil taktiku nepřítele v hodině pokušení.

Po smrti bratra Branhama rozšířil v USA především Gordon Lindsay, který vydal knihu „William Branham – muž Bohem poslaný“ a Kenneth E. Hagin z Tulsy v Oklahomě, který bratra Branhama označil jako „otce uzdravovacího probuzení“, že jejich pověřením bylo, tohoto proroka na příkaz Pána varovat, jinak že zmizí ze scény. Oba jsem poznal 1958 na konferenci „Voice of Healing“ v Dallasu. Jako ti první rozšiřovali zprávu, že bratr Branham musel být vzat pryč, protože své povolání ztratil a svým učením natropil zmatek.

V knize Roberta Liardona „Boží generálové“ nalézáme jejich tvrzení: „Bůh Branhamovi daroval velkolepý dar, který nemohl vzít zpět. Těmito dary byli lidé zavedeni do bludu a dostali popud k následování Branhamova učení. Proto Bůh užil Svého práva popsané v 1.Kor.5:5: ,…abyste vydali takového satanu k zahubení těla, aby duch spasen byl v den Pána Ježíše‘.“ Je to nesnesitelné, citovat ještě dále ten text.

Představme si to: Na jedné straně byl pro ně Branham muž Boží, prorok, vidoucí s Božím povoláním a posláním a mimořádnou službou, na druhé straně ale ti, kteří byli s jeho službou s nadpřirozeným Božím působením obeznámeni mezi prvními, vyslovili takové podlé a ďábelské odsouzení tohoto největšího Božího muže ode dnů našeho Pána. Přisvojili si právo, že muže Bohem poslaného mohou předat ďáblovi. Satanův úmysl je jasný. Tímto způsobem chtěl vliv této obzvláštní služby zničit. Bratr Branham řekl: „Oni se snaží ten vliv zničit. Snaží se zničit všechno. Ale není to nic jiného než žárlivost, která začala s Kainem a jako žárlivost byla zjevena. A dodnes je to stejná věc, když to přirozené, lidské a to duchovní na sebe narazí.“ („Bůh Svoji mysl nemění“ 18.04.1965 v Jeffersonville).

Shromáždění v hotelu Sheraton v Lime, Peru

Krest v Chile

Shromáždění v Kinshase

Shromáždění v Lubumbashi

Nadpis v německých novinách: V Římě se uzavírá kruh.
Historický den, historická událost. Na cestě k světové moci bylo pro sjednocenou Evropu několik zastávek:
Základy pro ni byly utvořeny 25. března 1957 podpisem „Římských smluv“. Sjednocená Evropa započala se sedmi státy a stále k ní přistupovaly další. 1. května 2004 jsme oslavovali Evropu jako společenství 25 států s 455 miliony obyvatel. 17. června 1998 vstoupil v platnost „Římský statut mezinárodního soudního dvora“.
29. října 2004 podepsali zástupci 25 členských států v Římě u nohou sochy papeže Inocence X. Evropskou ústavu. Není to náhoda, že obě důležité smlouvy byly podepsány na témže místě, ve stejné místnosti, pod „patronátem“ onoho papeže. To nejsou pouze historické události – ta biblická proroctví nalézají v našem čase nepřehlédnutelné a nepřeslechnutelné naplnění.

S Billy Paulem a Josefem Branhamem v recepci "Voice of God Recordings".

Vchod od areálu "Voice of God Recordings" v Jeffersonville, Indiana, USA

Evangelisté s uzdravováním v USA den Božího milostivého navštívení nepoznali. Někteří z nich dar, který měl bratr Branham, napodobují, a nazývají to „slovo poznání“; všichni však jsou sjednoceni v trojičním učení a křtu a z toho důvodu zajati v náboženských tradicích. Divy a znameními v charismatických shromáždění uvedli lid do nadšení a posilnili ho v tradičním bludu. Nezavrhli bratra Branhama, protože se modlil za nemocné, ale protože byl zaslíbeným prorokem a kvůli zvěsti, kterou měl kázat. Jejich výhrady se týkaly hlavně toho, že měl nechat ženy na pokoji a neříkat nic proti jejich ostříhaným vlasům, líčení, oblékání a nekárat jejich chování, nýbrž raději se měl za ně modlit, aby obdržely duchovní dary. My však poznáváme, že Boží služebníci si nemohou téma vybírat. Tak jako Pavel, tak ani bratr Branham neměl volbu – měl Boží mandát. Pavel nebyl tím, kdo by nenáviděl ženy, když napsal: „A Adam nebyl sveden, ale žena svedena byla, příčinou přestoupení byla.“ (1.Tim.2:14). Kdo si přečte ta mnohá biblická místa, která ženám odkazují správné místo, musí respektovat, že Pán to shledal nutným. V 1.Kor.14 Pavel nařídil, že ženy ve shromážděních mají mlčet. V původní církvi se při modlitbě nebo prorokování musely zahalit vlastními dlouhými vlasy (1.Kor.11:5+13-15). Jestliže bratr Branham pranýřoval tohoto ducha času a pronesl různé výroky, pak jen proto, že k tomu byl puzen Duchem Božím. Tak jako na počátku, tak také nyní na konci je i v tomto Boží pořádek obnoven. Ale též mužům, kteří se musejí podřídit Kristu, té Hlavě, bylo odkázáno správné místo.

Na vrcholu požehnané služby po odchodu bratra Branhama udeřil satan znovu a totéž slovo z 1.Kor.5 bylo užito v Krefeldu. Totéž, co po smrti bratra Branhama bylo učiněno v USA, aby byl zničen vliv jeho zvěstování a služby, učinil satan tady. Evangelisté v USA nebyli za života bratra Branhama připraveni a dodnes nejsou, podřídit se Bohu, nemluvě o korektuře učení. Raději muže Bohem poslaného lidem představili jako někoho, kdo o své povolání přišel. On musel „pryč“, aby sami mohli ovlivňovat věřící a nadále je vést do bludu. Neděje se totéž skrze všechny ty, kteří tu a tam stále ještě 1.Kor.5 považují za právoplatně užité a dokonce se vyhýbají společenství u stolu?

My opravdu nemáme co činit s masem a krví, nýbrž s knížaty a mocnostmi, s duchy, kteří panují v povětří, se samotným satanem, žalobníkem bratří, který vždycky ty Bohem poslané vraždil, aby zničil vliv Božího Slova. Přitom jsou ti, kteří se nechají nepřítelem použít a Boží služebníky dávají do klatby, přesvědčeni o tom, že Bohu prokazují službu a přinášejí mu obětní dar, jak to řekl náš Pán (Jan.16:2). Tehdy ta akce byla namířena proti zvěstovateli a potom proti tomu, který nese zvěst do celého světa. Nikdo na Zemi by se nedozvěděl o tom, co Bůh učinil, kdyby o tom On sám předem nerozhodl. Útokem a následující pomluvou má nepřítel v úmyslu zničit vliv Bohem poslané služby a zabránit šíření zvěsti. Ale Ježíš je Vítěz a kdo je z Boha zrozený a postaví se na Boží stranu, má jistotu, že biblická víra je vítězství, která přemohla svět a ďábla (1.Jan.5:4)!

Od toho zničujícího úderu, který byl označován jako „očišťování“, je nastoleno nové nepřátelství, které jde až za smrt. Bratři a sestry, kteří po mnohá léta zpívali stejné písně, obdrželi osvícení, ochutnali nebeský dar, slyšeli totéž slovo, prožili stejná požehnání (Žid.6:4-5) a milostí Boží byli drženi ve stejném kroku, byli jediným úderem vychýleni z dráhy. Milost, odpuštění a smíření bylo odstraněno a platí jednostranně jen pro ty, kteří jsou pro vzpouru; ostatním, kteří zůstali věrní, je projevována nesmiřitelnost, ano přímé nepřátelství. Už je ani nezdraví. Nenávist jako u Kaina vůči Abelovi, u Izmaele vůči Izákovi, je skutečně všedním prožitím. Tak se po krvi Nové smlouvy - dokonalém spasení – šlape. Zdali není psáno všem: „Každý, kdo nenávidí bratra svého, vražedník je?“ Není rovněž psáno: „A víte, že žádný vražedník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.“ (1.Jan.3:15)?

Je na čase, aby všichni pochopili, že satan mistrně dokáže Písmo obrátit a zneužít ke zhoubě. Musíme poznat, že je lhářem a vrahem od samého počátku. Co má bratr Branham, co má nějaký služebník Boží společného s tím slovem ke Korintským, kde šlo o muže, který žil se svou nevlastní matkou a podle 3.Moj.18:8 a 5.Moj.27:20 byl zlořečený? Podle 1.Kor.5:11 spadají také pomluvači pod Boží soud a jsou podle 1.Kor.6:10 vyloučeni z Božího království, zatímco si přisvojují právo vyloučit někoho jiného. Velice rychle se může stát, co píše Pavel: „Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ…“ (Řím.2:1). Člověk, který vyvolené Boží obviňuje a žaluje na ně, je posedlý a slouží tomu „žalobníkovi“, neboť podle svědectví Písma Svatého již není pro ně žádného odsouzení (Řím.8:28-39 aj.) Opravdově věřící jsou „přetvořeni v nového člověka činícího pokoj“ (Ef.2:15). Kdo podněcuje nepokoj, ten není ještě přetvořen, nýbrž pouze nasadil nábožnou masku. Písmo nemluví nadarmo! Nepřátelství nanovo ožívá tam, kde nepřítel dostane lidi pod svoji moc. Jaký má potom smysl mluvit o vytržení?

Kdyby byl Pavel dnes zde, zase by se ptal: „Kdo vás očaroval?“ (Gal.3). Pod přímým vlivem zlého byla zavedena nejrůznější bludná učení. Žádnému z těchto zvěstujících kazatelů se nedá nic Slovem říci. Citují proroka, jehož výroky vykládají podle své vlastní potřeby. Nemá ale smysl číst biblická místa, která se týkají Babylonu a jednat o tom, že všechny národy jsou jejich čarodějnictvím a mícháním jedů svedeni a že je v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli na Zemi zmordováni (Zj.18:23-24) – my musíme mít odvahu ve vlastních řadách zkusit podle Písma ta učení a způsob jednání těch odpovědných. Svedení, očarování a míchání jedů se děje odedávna ruku v ruce s vraždou a pomluvou. Je to tragické, co satan v širém světě ve „večerní zvěsti“ natropil. Církev - Nevěsta se dostala ze stejného kroku a vliv pravého zvěstování Slova je omezen. Bratr Branham ale – Bohu dík – viděl ve svém vidění, že Nevěsta na konci se vrátí zpět ke stejnému kroku. A to se nyní děje. Předpokladem k tomu není souhlas s nějakým bratrem a jeho učením, nýbrž souhlas Nevěsty a Ženicha v Jeho Slově!

Inhalt 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14