Missão Popular Livre

Jesus Cristo é o mesmo, ontem, e hoje, e eternamente. Hb. 13:8

Idioma:

Časové události objasněné proroctvím / William Branham

Idioma: Checa

1. část




6. 12. 1965 v San Bernardino – Kalifornie

Jsem rád, že mohu mluvit k těmto milým posluchačům. Potěšil mne ten malý sbor, který nám zazpíval. Právě jsem přemýšlel o rozdílu mezi těmito milými přívětivými mládenci se slušně ostříhanými vlasy a bandou výtržníků, kteří včera večer v hotelu, kde jsem byl ubytován, chtěli jednoho mladíka utopit v bazénu. Musela tam být přivolána ochranka, která odtamtud všechny vyhodila. Jaký je to rozdíl! 

Jeden bratr se zmínil o mužích v Anglii, kteří mají dlouhé vlasy, jaké by vlastně měly mít ženy. Tak to je. Mladí muži si natáčejí vlasy na natáčky a rozpuštěné je mají kolem obličeje. Nevím, co k tomu mám říci. Mnohdy bych mohl ztratit odvahu. Je to opravdu doba zkaženosti. Muži chodí v ženském oblečení a ženy v mužském. Muži mají vlasy jako ženy a ženy jako muži. Co se jen s lidmi stalo? Opustil tento národ a lidé ve světě řádné směrnice slušnosti a čestnosti? Tohle je strašná doba. Také je to ale nejkrásnější čas k zvěstování evangelia. Kdybych byl mohl být na počátku časů, dříve než vůbec ještě začal, a Otec by se na mne podíval a ptal se: „V kterém čase ze všech věků bys chtěl kázat?“ Chtěl bych kázat právě nyní před Jeho příchodem. To je pravda. 

Vidím tu ve shromáždění jednoho z přátel z Tucsonu, který je kazatelem. Včera spadl při jízdě s koně. Někdo mi zavolal v jednu hodinu v noci do hotelu a oznámil mi: „Ten bratr je nyní v nemocnici. Má skelné oči, zhmožděná záda, odražené ledviny a každým okamžikem mu může selhat srdce.“ Hned na tom místě jsem poklekl. Přinesli ho k telefonu a já jsem se za něho modlil. Dnes večer tu sedí. A to se stalo teprve včera v noci. Bůh modlitby vyslýchá, ať je to ráno, v poledne, o půlnoci nebo v kteroukoliv dobu.

Jistě si velice vážím vaší laskavosti, že jste mne pozvali do svého shromáždění. Včera večer jsem měl tu čest být se skupinou Assemblies of God. Prožili jsme tam nádherné chvíle a zítra jdeme k jiné skupině. Oni se starají o shromáždění a mou věcí je modlit se, číst a pokračovat. Tak to je asi všechno, co mohu dělat.

V těchto dnech vidíme vzácné věci. Ještě si vzpomínám, jak jsem byl v San Bernardino naposledy. Shromáždění se konalo ve stanu. Zmínil jsem se o tom včera večer, když jsem si vzpomněl na ty manžele, kteří přivezli mrtvé děťátko. Jeli celý den a noc. Maminka seděla smutně v autě a miminko měla v náručí. Možná, že je tu nyní mezi námi. Muž mne prosil, abych s ním šel k autu. Vzal jsem to miminko ven. Bylo mrtvé – ztuhlé a studené. Začal jsem se modlit. Během modlitby se při dotyku zdálo, že se tělíčko pozvolna zahřívá. Modlil jsem se tedy dál. Brzy začalo dítě kopat a hýbat se a dalo se do křiku. Vrátil jsem ho matce. Nevím ani, jestli to byli křesťané. Bylo to obdivuhodné.

Dnes večer však myslím na to, že naše sbory, letniční, také umírají. Musíme tedy být vypuzeni ven, modlit se a nechat se naladit na Boží Slovo, to je jediné, co můžeme dělat. To je ta jediná cesta. Je jen jedna cesta ven a ta cesta je On – Ježíš Kristus tentýž včera, dnes a až na věky. Chceme snad, aby se naše Církev dostala do téhož stavu jako v Anglii? Proto jsem musel být tak tvrdý a kárat vás. Vlastně bych to nechtěl dělat, ale nechci, aby se sbor dostal do takového stavu. Vy přece také nechcete být v takovém stavu. Musíte to tak pevně zapustit, až to budete mít přibito hřebíky a ty budou zapuštěny. Jen tak se to může stát.

Dnes večer mám několik míst z Písma a text, o kterém bych chtěl chvíli mluvit. Nechci určovat čas, v kolik s tím musím být hotový. Je možné, že to bude za 30 minut. Vždycky to přenechávám Duchu svatému, jak On to vede. Skloňme na chvíli hlavy a promluvme s Autorem než otevřeme Jeho Knihu. 

Všemohoucí Bože, pisateli této Knihy, modlíme se ve jménu Ježíše Krista. Jsme vděčni za to, co jsme dnes večer již slyšeli. Mohli bychom toto shromáždění hned ukončit tím, že bychom řekli „Amen“ a jít domů a říci: „Bylo dobré, že jsme tu byli,“ neboť víme, že jsi byl s námi. Otče, když teď Slovo otvíráme, mluv k nám z něho, abychom poznali hodinu, v které žijeme. Jestliže jsme tu hodinu poznali, můžeme se na to připravit. Ale chodíme-li poslepu a nevíme na čem jsme, nebudeme vědět, jak se máme připravit. Tedy Tě prosíme, Otče, abys nám ukázal archu s otevřenými dveřmi, a aby nás poselství volalo dovnitř. Dopřej nám to, ve jménu Ježíše Krista. Amen.

Chtěl bych z Písma svatého přečíst text, který nalezneme v Luk 24:13-17.

A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, které bylo vzdáleno od Jeruzaléma honů šedesát, jehož jméno bylo Emaus. A rozmlouvali spolu o těch věcech, které se byly staly. I stalo se, když rozmlouvali a sami sebe se tázali, že i Ježíš přiblíživ se, šel s nimi. Ale oči jejich byly drženy, aby ho nepoznali. I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte spolu, jdouce, a jste smutní? A odpověděv jeden, jehož jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, že nevíš, co se v něm v těchto dnech stalo? Který řekl: A co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, který byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku před Bohem i přede vším lidem. Totiž kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. My pak jsme se nadáli, že by měl vykoupit Izraele. Ale nyní je tomu všemu třetí den dnes, jak se to stalo. Ale i ženy některé z našich zděsily nás, které ráno byly u hrobu, a nenalezly těla jeho, přišly a říkaly, že také andělské vidění viděly, které praví, že by živ byl. I chodili někteří z našich k hrobu a našli tak, jak říkaly ženy. Ale jeho neviděli.

Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, co mluvili proroci. Zdali nemusil těch věcí trpěti Kristus a vejít do své slávy? A počal od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všechna písma, která o něm byla.“ 

Kéž Pán ke čtení Svého Slova připojí požehnání. Chtěl bych toto kázání nazvat „Časové události objasněné proroctvím“. Ten neměnný Bůh vždycky oznamoval Svému lidu určité události dříve než se staly. Kdyby lidé ve dnech Pána Ježíše hledali Boha, věděli by, co se mělo dít. Pak by Ježíše neodsoudili k smrti. Ale Písmo se muselo naplnit, a aby se to mohlo stát, museli být Židé zaslepeni. Toho jsme si všichni vědomi. Poznáváte, že v tomto posledním, tedy v Laodicejském církevním období se to opakuje? Ve Zjevení 3:17 stojí, že jsou nazí, bídní a slepí a ani o tom nevědí. Tak jako je On za dnů Pána Ježíše zaslepil proto, aby Jeho poselství mohlo proniknout k vyvoleným, tak zaslíbil udělat totéž v naší době. Tohle říkám před bratry a sestrami v Kristu se vší úctou, ale jednoho dne někdo řekne: „Nestojí ve Slově psáno, že nejprve se musí stát ty ostatní věci?“ A bude se to muset naplnit stejným způsobem, jak to bylo v Bibli, aniž by to zpozorovali. Vzpomeňte si, když se ptali Ježíše, proč znalci Písma říkali, že dříve musí přijít Eliáš, On odpověděl: „Ano, Eliáš přijde dříve a opět vše napraví. A jak stojí psáno o Synu člověka, že musí mnoho trpěti a být pohrdán. Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co chtěli, jak je o něm psáno. Eliáš již přišel a nepoznali ho.“ (Mar. 9:12-13, Mat. 17:12). Stejné to možná bude také na konci. Rádi bychom byli průběžně informováni o tom, co se bude v tomto věku dít. Bůh každému věku přidělil určitý podíl Svého Slova. Také poznáváme, že jeden věk nemůže zasahovat do druhého. To je prostě nemožné.

Co by Mojžíšovi bylo platné, kdyby se snažil kázat Noemovo poselství? Co by bylo platné Ježíšovi, kdyby kázal Mojžíšovo poselství? k čemu by to bylo, kdyby Martin Luther přinášel římskokatolické poselství? k čemu by to bylo, kdyby John Wesley pokračoval s Lutherovým poselstvím? Co by bylo platné letničním, kdyby šli dále s poselstvím metodistů? Co nakonec pomůže letničním, půjdou-li dále se svým poselstvím, když Nevěsta bude odvolána? Dostali jsme se rovnou do věku setby. Jsme v konečném čase. „Nepadne-li zrno do země a nezemře-li, zůstane samo.“ (Jan 12:24)

Ty kritické články, které napsal jeden německý autor, jsou nakonec jen nevěrecké povídačky. Neodmítám ho proto, že mne tak napadl, ale proto, že je nevěřící. Tato kniha by se neměla volně prodávat. Říká v ní, že Bůh, který může sedět a říkat, jak otevřel cestu prostředkem Rudého moře a osvobodil Svůj národ, a pak tu sedí se založenýma rukama a nečinně přihlížet v těch temných věkách, jak lvi trhali křesťany na kusy, ženám namáčely vlasy do dehtu a pak je věšeli na kříže a zapalovali, těhotné ženy byly vražděny a oni se sázeli, zda očekávala chlapce nebo děvče…, Bůh, který mohl dopustit tohle dělat s lidmi, kteří přece byli Božími služebníky, atd… Vidíte, on tomu vůbec nerozumí. Písmo je inspirováno. Nikdy Písmo nepoznáte, jestliže se posadíte a budete ho číst jen z theologického nebo intelektuálního hlediska. To ještě nikdy nebylo možné.

Nedávno jsem mluvil s jedním baptistickým kazatelem. Řekl: „Bibli neporozumíme, dokud nebudeme znát přesný význam z řečtiny.“ Odpověděl jsem: „O významu slov v řeckém překladu se hádali v koncilu v Nicei a ještě před ním.“ Takhle tomu nikdy neporozumíte, neboť Bible musí být zjevena inspirací. To je jediná cesta. Ježíš řekl Petrovi: „Na této skále … skále zjevení … postavím svoji Církev.“ Bude tam zjeveno, kým On je.

Tedy odpověděl Šimon Petr a řekl: Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého. A Ježíš odpověděl a řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; neboť tělo a krev ti nezjevilo, nýbrž Otec můj v nebesích. A já pravím tobě: Ty jsi Petr, a na této skále chci postavit svoji Církev, a brány pekla ji nepřemohou.“ (Mat. 16:16-18)

Není postavena na Petrovi, ani na Něm samotném, nýbrž na duchovním zjevení o Něm, kým On je. ON je Slovo.

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a Bůh byl to Slovo. A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného Syna od Otce, plného milosti a pravdy“. (Jan 1:1 a 14)

„Ježíš Kristus tentýž včera, dnes a až na věky“. (Židům 13:8)

 Proto žijeme v době, kdy přišlo zjevení Slova Božího k jinému období než k letničnímu. Podívejte se, jsem nevzdělaný člověk; ale přírodu nemůžete předstihnout, protože běh přírodních jevů způsobuje Bůh. Je to tak, jak jsem již řekl. Slunce vychází, vykoná cestu během dne a večer zapadá, aby opět vyšlo příští ráno. Stromy, aby se připravily na zimu, spouštějí mízu do kořenů a na jaře se zase vrací. 

Nevěstu Bůh přirovnává k pšeničnému zrnu. Ona, pravdivá a pravá Církev, která byla založena o Letnicích, mohutněla stále více a více ve velikou Církev. V temných věkách musela padnout do země a být pohřbena jako každé jiné zaseté obilné zrno. Musela zemřít, aby mohla opět vzejít ve zjevení. Vzešla v reformaci v jednom člověku – Martinu Lutherovi.

To první, co ze semene vzejde, jsou dva malé lístky a pak se připojují další listy. Tak vystoupil Martin Luther a pak přišli Zwingli a Calvin a tak to šlo dále. Pak to přešlo do klasu. To byl John Wesley ve svém období. Mělo to ještě pyl, který zaostal. Odtud přišlo letniční období. To se těsně přiblížilo podobě pravého zrna, pozorujeme-li jen stéblo; ale prozkoumáme-li pšeničné stéblo podrobně a odstraníme plevu, žádné zrno tam není. Ta je tam proto, aby chránila zrno, až se vyvine. Kdyby zrno mělo být sluncem ozářeno naplno, zahynulo by. Musí být určitý čas chráněno, až všechen život obal opustí, tak jako opustil stéblo a pyl. Život přechází do pšeničného zrna a vytváří v něm originál podle toho, který byl zaset do země.

Všichni víme, že po třech letech, kdy bylo dáno poselství, se vytvoří organizace. Když to se stane, ihned umírá. Zemřelo ve dnech Luthera, Wesleye, Alexandra Campbella a všech ostatních, právě tak jako ve dnech letničního hnutí. Každá organizace ustrne a vzdálí se od Slova, takže není schopna přijmout nové zjevení. Usadili se tam a zemřeli. Život jde dále, aby zformoval pšeničné zrno. Když zrno vyroste, prošel předtím život stéblem, vzkříšení všechno vyvolá a vyzdvihne vysoko ke vzetí.

Pomyslete na to, že toto poselství začalo Božím uzdravováním a činěním divů. Bůh nepořádá pro nikoho show. Kdyby toto poselství poslal skrze kostel, pak by nebyl Bohem. ON to nedělá, aby nás pobavil, jak jsme na to my, Američané, zvyklí, ale proto, aby přilákal pozornost lidí k tomu, co chce činit. Vidíte, když přišel Kristus, ten zázračný Prorok z Galileje, Mistr. Jeho služba byla plná divů. Byl vítán v každém sboru. ale jednoho dne se posadil a řekl: „JÁ a Otec jedno jsme!“ Ó běda! To byl konec! „Pryč s takovým člověkem!“ Potom řekl: „Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krev, nebudete míti v sobě života.“ 

„Tak to vidíte, to je upír! Pryč od Něho!“ To bylo to, co muselo následovat za znamením.

Až do té doby to zahaloval obal. Ale nyní byl odstraněn. Vzpomeňte si, od chvíle, kdy toto poselství vyšlo, uplynulo 20 let. Ale žádná denominace z toho ještě nevznikla a ani nevznikne. Došli jsme na konec všech denominací. Pšeničné zrno to změnilo. Co tedy má pšenice vykonat? Musí zrát v přítomnosti slunce, dokud nepřijde kombajn a nesklidí ji.

Události, které se nám naplňují před očima, jsou pro každé období v Bibli oznámeny. Myslíme si, že jsme úplně mimo, ale to tak není. Všechno jde naprosto přesně podle Slova Božího. Bible se od každé posvěcené knihy odlišuje. Neexistuje kniha, která by se jí mohla rovnat, protože Bible je Bůh v podobě Slova. Slovo je vyjádřená myšlenka. Boží myšlenky byly vyjádřeny. Jeho Slovo přišlo k Jeho prorokům. Psali Bibli, která je podobou Slova. Ježíš to nazval semenem. Každé semeno plodí podle svého druhu, jestliže je ve správném stavu a ve správném prostředí. Tato Kniha proroctví předpovídá budoucí události. Je v ní obsaženo úplné zjevení Ježíše Krista. Nemůžete sem nic připojit ani ubrat. Každé zjevení se musí stát skrze ni. Musí to být Slovo. Lidé mohou říkat, že mají zjevení. Víme, že Josef Smith a mnozí jiní měli zjevení, ale bylo to v protikladu ke Slovu. Jestliže to přijde od Boha, bude v souladu se Slovem. Bude to dosvědčovat Boží přítomnost a dokazovat, že všechno věděl předem a potom to Svým předvídáním předurčil. V Bibli je to předurčeno, tím má každý věk své místo, právě tak jako každý člověk a každý posel. ON je Bůh. Ïábel proti Němu nemůže nic podnikat. ON je Bůh a určil, že se všechno stane přesně v souladu s Jeho Slovem.

Můžeme vzít mnoho jiných knih, které jsou označovány za posvátné. Přečetl jsem Korán a mnoho jiných, ale víte, to co nazývají posvátnými knihami, jsou jen sbírky etických zákonů, morálních zákonů nebo theologie; ale tato Kniha je Prorokem. Liší se od každé jiné knihy. Bible je Boží Slovo, které předpovídá budoucnost. Předpovídá, protože má předem varovat. Jestliže Bůh chce něco udělat, zaslíbil v Bibli, že na Zemi nevykoná nic dříve, dokud by to nezjevil Svým služebníkům, prorokům (Amos 3:7). Bůh nemůže lhát. ON to nejprve zjeví.

Takto to dělal už během všech věků. Bylo nám zaslíbeno navrácení všeho v posledních dnech. Neexistuje kostel nebo denominace, ať metodisté, baptisté, presbyteriáni nebo letniční, kteří by byli schopni je dovést tam, aby byli Nevěstou. Selhali. Smýšlejí o sobě navzájem velice nepřátelsky. Vplížilo se mezi ně zesvětštění, zemřeli ve svých vyjetých kolejích. Bůh to ví.

Právě tak to bylo, když přišel Ježíš poprvé. Každý má své vlastní učení. Ale musí být něco, co nám poslal Bůh. Jednou to zaslíbil a jediná cesta pro vás je, zachovávat Jeho původní pořádek. Podle Malachiáše 4 zaslíbil, že nám pošle v posledním čase proroka, který obrátí srdce dětí zpět k apoštolským otcům. V Lukáši 17 a na mnoha jiných místech zaslíbil, co bude konat v těchto posledních dnech. My máme vlastní výklady Slova. Říkáme, to znamená toto, metodisté říkají, znamená to tohle, baptisté říkají něco jiného. Jedni říkají to a druzí ono, a… ó, běda! Bůh ale nepotřebuje vykladače. Dává výklad tím, že to splňuje v tom věku, pro který to bylo určeno. Nežijeme v letničním věku. Žijeme v jiném čase. Nežijeme v metodistickém období. Žijeme v jiném čase. Žijeme tady, na konci, v období Nevěsty, kdy je Církev vyvolávána a shromažďována ke vzetí. To je podle mého přesvědčení jasná pravda.

Bible je knihou proroctví. Těm, kteří jí uvěřili, je nařízeno ji ctít, číst a věřit jejímu Autorovi, neboť každé napsané slovo se musí naplnit. Každé slovo musí dojít naplnění, protože je to Ježíš Kristus v každém věku. Tentýž včera byl Ježíš Kristus v Noemovi, Ježíš Kristus v Mojžíšovi, Ježíš Kristus v Davidovi a Ježíš Kristus v Josefovi. Je to Ježíš Kristus tentýž včera, dnes a až na věky. A je to Ježíš Kristus, který je dnes mezi svým lidem a koná skutky, které pro tento věk zaslíbil. Je to Ježíš Kristus, ale Církev tak ztuhla a natolik se vzdálila, že potřebujeme něco, co by nás vrátilo ke Slovu. Jak víme, že se to tak stane? Musí to přijít podle Božího plánu. Nepřijde to od nějakého laika, od Obchodníků, a z kostela také ne, protože to Bůh ustanovil ve Svém plánu.

Před několika dny jsem ve Shreveportu přednesl v národním telefonním vysílání poselství „Jak se můžeme pokoušet sloužit Bohu, aniž by to byla Boží vůle“. David chtěl dopravit archu smlouvy zpět do domu. Byl to pomazaný král. Dotazoval se svých úředníků, vůdců nad tisíci, vůdců nad desetitisíci, atd. Všichni viděli, že je to znamenité a byli tím tak nadšeni, že jásali a prováděli všechny možné náboženské úkony, ale stáli v protikladu k Boží vůli. V zemi byl prorok Nátan, ale toho se ani nezeptali. Viděli, že to nemělo úspěch, přestože byli upřímní. Můžete být velmi upřímní, ale pokud nevíte, co děláte, namáháte se zbytečně. Vraťte se! Jděte do Slova Božího, nechte se s ním uvést do souladu a pak jděte dále. Voják neví, co má dělat, když nedostane rozkaz. Musíme být křesťanskými vojáky a rozkazy dostávat z Bible. Ne příkaz pro včerejšek, nýbrž příkaz pro dnešní den. Po které cestě jdeme? Poznejte hodinu, ve které žijeme.

Tyto přítomné události kolem nás tak rychle proletí. Jednoho dne poznáme, že jsme se opozdili, že jsme lapeni a označeni znamením šelmy dříve, než jsme to zpozorovali.

Musíme tedy trpělivě čekat na splnění těch proroctví, která byla zaslíbena. Každé z nich se musí naplnit ve svém určeném čase, který předpovídá. Ten Autor to udělal již dříve a my čekáme na to, že to udělá znovu. Jaký je to čas! Je to jako kalendář. Do kalendáře se podíváte, abyste vyhledali nějaký den roce a do Boží Bible se díváte, abyste poznali, v jakém žijeme věku. Nežijeme v metodistickém věku nebo baptistickém, žijeme ve věku Nevěsty, žijeme ve věku, ve kterém je Nevěsta vyvolávána a vracena Bohu cestou, kterou On zaslíbil.

Jako v každém jiném věku, tak i dnes stále ještě lidé přidávají ke Slovu vlastní teologický výklad a odmítají věřit svatému Božímu potvrzení. Ne co říkám já nebo někdo jiný, nýbrž co nám Bůh zaslíbil a co On koná, to potvrzuje výklad Jeho Slova.

Před 40 nebo 50 lety, pokud jste byli pravými letničními, vám říkali: „Vyjděte z organizace!“ Vaše matky a otcové tu věc proklínali. Ale vy jste se potom vrátili zpátky, přesně jako pes ke svému vývratku. To, co zabilo předešlou Církev, zabilo stejným způsobem i vás. Nemám nic proti lidem v ní, ale proti systému té věci.

Až se vrátím domů, budu kázat o „Cestě hada“. Poslechněte si to, když dostanete magnetofonový záznam. Ti kněží tehdy viděli potvrzené naplnění těch proroctví z Božího Slova. Přesně stanovili, jak by měl Mesiáš přijít. Věděli, co by se mělo stát. Farizeové měli vlastní představu, saduceové měli svoji a také herodiáni; On ale přišel v rozporu s jejich představami, avšak v naprostém souladu se Slovem. Ježíš řekl, že kdyby ho poznali, poznali by Jeho den. Farizeové řekli: „Nu, máme Mojžíše.“ Ježíš řekl: „Jestliže věříte Mojžíšovi, tedy věřte i ve mne; neboť on o mně psal.“ (Jan 5:46) Bůh přesně potvrdil, co zaslíbil. Představovali si, že Mesiáš přijde tak, aby jejich skupina byla poctěna, jinak to nemůže být Mesiáš. Nuže, dnes je to právě tak. „Jestliže se na to nedíváte mými brýlemi, nebudete vůbec vidět.“ Nenávidíme takovéto smýšlení, ale je to naprostá pravda. 

Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky…“ (Židům 1:1)

Bůh napsal Bibli v dávných dobách vlastním zvoleným způsobem, ne skrze theology. Nedával výklad prostřednictvím theologů, nikdy se ani nestalo, že theologové by v některém čase obdrželi výklad Božího Slova. Výklad přichází jedině k prorokovi, a jediná cesta, jak vyjít z tohoto zmatku je, že nám Bůh toho proroka pošle. Jen tak se to může stát. Musíme věřit a vyhlížet po naplnění. Vidíte, Bible nebyla napsána lidmi, Bůh ji napsal. To není kniha nějakého člověka. Není to kniha nějakého theologa. Je to Boží Kniha, Kniha proroctví, napsaná a vyložená proroky.

Conteúdo 1 2 3 4