Čas žně
/ William Branham
3. část
Chtěl bych se vás na něco zeptat: jak může muž nebo žena tvrdit, že jsou naplněni Duchem svatým, který je to Slovo, a jak můžete být tělem, ve kterém bydlí Duch svatý, tím z vás dělá částí sebe sama, abyste vyzařovali evangelium vašeho časového období, jestliže zapíráte Slovo, které On psal?
Nemá to nic společného s tím, jak jste dobří. Mohl bych vám ukázat africké Hotentoty, kteří vedou život, na jaký se žádný křesťan nezmůže. Běda, jsou-li přistiženi při cizoložstvu. Každé děvče je před svatbou prohlédnuto ohledně panenství a jestliže je shledána vinnou, musí označit dotyčného muže a jsou oba společně usmrceni. Co by se stalo, kdybychom to praktikovali v USA, kdo by všechny mrtvé pohřbíval? Tady to je! Jsou to sice pohané, ale podívejte se na jejich morálku. To tedy nemůžete brát jako měřítko. Náš indický bratr vám jistě může potvrdit, že mohamedáni vedou mnohem lepší život, než si my vůbec můžeme představit.
Co je to potom? Slovo je zkušebním kamenem. Farizeové byli dvakrát pokornější než Ježíš. ON obcházel kolem, rozbíjel jejich sbory, vyhnal je ven, bil je atd.
Ale co dělá tento nábožný kněz? Kdybych měl dnes ráno shromáždění, které by bylo namířené proti Němu, ptal bych se: „Kdo k vám přišel, když jste byli nemocní, a modlil se za vás?“ Odpověď by zněla: „Tento bohabojný kněz!“
„Kdo půjčil otci peníze po špatné úrodě?“ „Ten bohabojný kněz.“
„Kdo tě posvětil Bohu ke službě?“ „Ten bohabojný kněz.“
„Kdo tě navštívil, když jsi byl ve vězení?“ „Ten bohabojný kněz.“
„A co udělal tento mladý vzpurný Ježíš? ON označil tvého kazatele za hada!“ Vidíte, nejedná se o ovoce, nýbrž o Slovo. „Člověk nežije samotně z ovoce, nýbrž z každého slova, které vychází z úst Božích.“
ON byl Slovo. Oni to jen nebyli schopni vidět. ON byl k tomu určen. Oni to nemohli poznat, protože k tomu nebyli určeni. ON řekl: „Nemůžete ke Mně přijít.“ Pozorujte ty ubohé Židy: jejich oči byly zaslepené. ON sám je zaslepil. Jistě to udělal.
Představte si, jaké to je, být oslepen. Měli byste Bohu děkovat za ten náhled do Písma, který jste obdrželi. Nyní dejte pozor.
ON byl Slovo. Přesto byl zkušován. Budeme se nyní zabývat zkouškou Ježíše.
Slovo není vyzařováno tím, když někdo říká: „To bylo pro jiný čas.“, neboť Bible říká: „ON je stejný včera, dnes a na věky.“ Jak by pak mohl Duch svatý ve vás říci, že jste Duchem svatým naplněni?
Mohl bych vás nyní trochu zranit? Přišlo by vám to vhod? Potom zvedněte ruce. Nebudete se pro to na mne hněvat? Pokud přece, pak by šlo asi o vás.
Jak mi mohou ženy s krátce ostříhanými vlasy tvrdit, že jsou naplněné Duchem svatým? Jedno slovo! „Ó, vždyť mluvím v jazycích.“ To s tím nemá nic společného. Viděl jsem, jak čarodějníci mluvili v jazycích, vykládali, v Duchu jásali a v Duchu tancovali.
Jak se mohou muži považovat za hlavu rodiny a dovolovat svým ženám nosit šortky a předvádět se tak, jak to dělají, a ještě si říkáte „křesťané“?
Jak se chcete vy pastýři postavit před Bohem, jestliže jste proti tomu nevystoupili a neprotestovali? Nemůžete je k tomu nutit. Ale když začnete takto kázat, již nebudete moci být dlouho v semináři anebo být členem té skupiny. Budete odkázáni na podporu odjinud. K tomu se hned ještě dostaneme, bude-li Pán chtít.
Tak je to. Nechci vám působit bolest; já vás miluji, ale právě proto to dělám. Kdybyste byli unášeni proudem řeky a viděl bych, že vám hrozí utonutí, pak bych byl přece mizera, kdybych řekl: „Jen buď statečný, miláčku.“ Musíme je varovat, říci jim to. Ano!
Řekl jsem to již opět jednou večer: Jako křesťan musím být schopen identifikovat se v Bibli s každým charakterem. Musel bych povstat s Noémem v jeho dnech a kázat s ním a lidi varovat. Ano. Musím stát jako sám Eliáš na hoře Karmel. Musel jsem být s Ním na Golgatě a mému vlastnímu já a mým vlastním myšlenkám být ukřižován. Pak jsem také o velikonocích povstal s Ním a nade vším triumfoval. V Něm jsem nade všechno lidské a pozemské tohoto světa povznesen.
V jiném případě Slovo vyzařováno nebude a ani potvrzeno. Jestliže ale věříte Slovu, pak je Bůh potvrdí a také Sebe, jak to učinil v Ježíši; právě tak.
Slovo „Chléb“ je vždy dáváno do souvislosti s tím „živit se“. Člověk není živ jen tímto chlebem, nýbrž z každého slova. Je to Chléb-Slovo. Podržte to v paměti. Je to Chléb, ze kterého byla církev živa ve všech časových obdobích. Byla to ta skrytá mana, která je jen pro přemožitele. Tak je to psáno ve Zjevení. Nemám čas, abych vyložil jednotlivosti, neboť mám k dispozici již jen 30 minut. Ale hleďte: ta svatá mana, která padala s nebe, byla stinným obrazem na Ducha svatého. S tím budete souhlasit.
Bůh přikázal Mojžíšovi, aby vzal džbán, nasypal do něj jeden gomer a postavil jej do svatyně svatých. Kdyby jej nepostavili do svatyně svatých, mana by se zkazila. Souhlasí to? Pustili by se do ní červi. ON přikázal: „Postav džbán do svatyně svatých pro všechna nadcházející pokolení.“ Jestliže se muž stane knězem, aby sloužil Slovem, pak jako první, jakmile je povolán, musí jít a vzít trochu z této originální many a sníst.
Tím má být znázorněno světlo, které On v každém novém období drží ve Své ruce. Mana vyzařovala Jeho světlo, a dostal ji jen ten, kdo úplně přemohl, kdo odhodil stranou všechno kromě Slova. Slovo je ta mana. Je to Ježíš. „Člověk žije z každého slova, které vychází z úst Božích.“ Toto je skrytá mana pro přemožitele, která byla uchována pro každé nadcházející pokolení kněží.
Teologické školy zaměnily tuto požehnanou manu již před dlouhým časem za hrnec polévky. To přesně souhlasí. Ano!
Stejné udělal Ezau. Pokud jde o morálku, byl Ezau lepší člověk nežli Jákob. Ale on neměl žádnou vážnost před právem prvorozeného, které odpovídá Slovu. Jak mnozí ví, že právo prvorozeného odpovídá Slovu, zaslíbení pro prvorozeného syna? Ale z morálního hlediska byl dobrý člověk, jako jsou formální křesťané dneška. On byl dobrý člověk. Nelhal, nekradl, byl dobrý ke svému otci. Přesto, že toto všechno následoval, o právo prvorozeného nestál. Řekl: „Jaký v tom je rozdíl? Vždyť jsem přesto Izraelita. Tak jako tak k tomu patřím.“ Ale záleželo na právu prvorozeného. Tělesně byl naprosto bezúhonný, ale duchovně byl převrácený.
Tak je to dnes. Církev a svět jsou zamíchány do jedné polévky. Do sboru se vezme z každého trochu: společenské večírky, tanec, a všechny možné zábavy, i ženy s krátkými vlasy a šortkami.
Ptáte se: „Bratře Branhame, co s tím mají společného takové maličkosti?“
To je jedno ze slov, neboť Bible říká, že je to převrácené, jestliže si žena stříhá vlasy. To souhlasí. Jak se chce dostat dovnitř, jestliže to přesto dělá? Zeptejte se některého kazatele; každý může potvrdit, že je to tak ve Slově napsáno. Ona tím zneucťuje svoji hlavu; zneuctívá tím svého manžela. Vidíte, on by se měl nechat s ní rozvést. Ano. Jestliže si stříhá vlasy, pak si je může už rovnou oholit. To vyjadřuje všechno. Nejen ustřihnout. Bůh to nechce. To není ani něco polovičního ani něco celého. Neberte to na lehkou váhu. Buďto si je ostříhejte dohola nebo je nechte růst; tak to Bůh řekl. Každý kazatel evangelia ví, že je to pravda, ať to přizná nebo ne. Je to pravda! Co je vám platné, následujete-li všemu ostatnímu a toto vynecháte?
Stále ještě máte v sobě něco ze světáctví, jestliže se snažíte trochu podobat ostatním kostelům-sborům. Přesně tím se dostal do nouze Izrael. Proto zemřeli. Tím se dostal do těžkostí Adam. To byla příčina těžkostí všech ostatních. Jen jedno slovo stačí, jen jeden bod! Je to jako polévka, do které byly zamíchány světské věci. Trochu ze světa, trochu z Hollywoodu, trochu teologie – co potom máte?
Jestliže se to tím satanovi nepodaří, pak to bude zkoušet jinou taktikou, totiž, dostat vás tak daleko, že již nevěříte Slovu a jdete do semináře. On vyzkouší další taktiku. Tady musíte dávat dobrý pozor. Zůstaňte ještě pět minut klidně sedět, až tuto část ukončíme. On vám udělá nadpřirozenou nabídku. Než ukončím, ještě se k tomu vrátím. Jestliže vás nedostane od Slova pokušením a vy řeknete: „Budu se pevně držet Slova.“, potom vám nabídne něco nadpřirozeného.
On řekl: „Víš co, vrhni se dolů z chrámu, a přijď zase nahoru. Ukaž lidem, že můžeš udělat něco nadpřirozeného.“
K tomu je dostane. Dejte jen pozor, záleží na tom. Dávejte pozor, jestliže jste dorazili na konec nějakého pokušení. Možná, že některé z vás nechá mluvit v jazycích, tak máte za to, že to máte. Nebo vás dokonce nechá prorokovat, aniž by proroctví souhlasilo se Slovem. Zažil jsem, jak lidé povstali a prorokovali něco, co bylo v protikladu ke Slovu natolik, jako východ od západu. Je to to Slovo, skrze které žijete. Nadpřirozené dary může satan rozdávat plnýma rukama. Jistě. To vůbec nic neznamená.
Copak Ježíš neřekl: „Mnozí v ten den přijdou a řeknou: ,Pane, zdali jsem ve Tvém jménu neprorokoval? Zdali jsem ve Tvém jménu nevyháněl ďábly?“ Konal jsem mocné skutky. Byl jsem významný muž v oné organizaci. To všechno jsem vykonal'. ON odpoví: „Odstupte ode Mne, vy činitelé bezzákonnosti!“
Co je bezzákonnost? Je to něco, o čem víte, co je správné a přesto, že si to v srdci přiznáváte, nejednáte podle toho. Jestliže víte, že Bible učí něco jistého a přesto tomu nenásledujete, potom je to bezzákonnost. David řekl: „Jestliže bude zlé v mém srdci, Bůh moji modlitbu nevyslyší.“ Je to pravda? Stojí to v Bibli? Nad tím se jistě nemůžete zlobit. Ježíš řekl: „Mnozí přijdou v onom dni ke Mně a řeknou: ,Já jsem činil tohle a ono.' Potom odpovím: ,Odstupte ode Mne, činitelé bezzákonnosti.'“
Adam by byl také mohl říci: „Pane, já jsem vykonal toto a ono.“ Ale jedno slovo, které přestoupil, stačilo. Neposlušnost vůči jedinému slovu – více nemusí být.
Ano, proroctví by mohlo být v protikladu ke Slovu. Ale jakmile ten dotyčný obdrží nadpřirozený dar, pak je tak stržen jeho leskem a zmatkem, který s tím je spojen. „Čest buď Bohu! Já jsem se za někoho modlil. On vstal a odešel. Haleluja! Mohu mluvit v jazycích a někdo jiný to vykládá. Je to pravé, to je pravda!“
Pavel řekl: „Kdybych mluvil jazyky lidskými a andělskými, přesto bych nebyl ničím. I kdybych měl všechny dary, že bych mohl hory přenášet, stále bych ještě nebyl ničím.“ Souhlasí to?
Ale to on vám nabízí. Ó letniční, miluji vás, jinak bych přece u vás nebyl. V tom jste selhali. Dejte pozor na Slovo, ne na dary. Hleďte na Dárce, od kterého to přichází. Ale on je cele stržen, protože tancuje v duchu. Tolik lidí se kolem něho točí. Každý ho volá sem i tam, a přitom na Slovo zapomíná.
Pokud jste od Slova v odstupu, jste velice populární. Jakmile ale jednou přijdete se Slovem, uvidíte, kdo bude potom ještě s vámi spolupracovat. Pozorujte, co pak nastane. To hned v souvislosti s jiným stádiem přírody vyzdvihneme. Zjistíte, kdo by vás pak ještě chtěl – nikdo. „Ruce pryč od toho!“
Jisté sjednocení zde mělo před časem sejití a dohodli se, že každý kazatel „plného evangelia“, který by mě dovolil přijít do města, abych se modlil za nemocné, bude ze společenství vyloučen. Jen proto, že se modlím za nemocné! „Neposlouchejte to!“ Ale Slovo se potvrzuje.
Právě tak naložili s naším Pánem. To stejné učinili s každým mužem v každém období. Učinili to s Lutherem, Wesleyem, a všemi ostatními. Také s vámi na začátku tak zacházeli. Mezitím jste se vrátili do starého kaliště, ze kterého jste vyšli. Pozorujte druh a způsob. Ono se to odehrává stále ještě podle staré metody. Ještě nikdy neselhala. Satan vždy jedná stejně.
Je tak stržen hlukem, leskem atd., že na Slovo se již vůbec neohlíží. „Ó, bratr Takatak řekl to a to. Tam musím jít.“ Udělalo to na něho takový dojem, že vůbec nepostřehne, je-li to Slovo nebo ne. Je mu to jedno. „Jiní říkají, že je to dobré. Tedy je to jedno.“ Denominace říká: „Ty to máš! Nenech si od nikoho nic namluvit.“ Co máš?
Dávejte nyní obzvláště pozor. Satan Slovo vždycky, i v tomto případě zahalil, samotně když chtěl Ježíše přimět, aby vykonal něco nadpřirozeného. Co by bylo, kdyby jej Ježíš uposlechl, protože se jednalo o něco nadpřirozeného? Možná, že řekl: „Počkej, Ty bys chtěl zůstat v souladu se Slovem, že? Ty by ses chtěl držet Slova. Stojí přece psáno: ,ON andělům o Tobě přikázal a oni Tě vezmou do náruče, aby sis nohy o kámen neurazil.'“ Ale On si nohy o kámen neurazil. Dejte pozor. Co by bylo, kdyby se do toho nechal zaplést? Postřehli jste, že jsem neřekl, že on Slovo citoval, nýbrž že to obílil, jako se přes koláč natře cukrová poleva. Zahalil ho, či vlastně obílil. Nenechal ho ve správné souvislosti.
Tak se to pokoušejí vyložit také dnes; chtějí to nabílit. Ale potom to již není v souladu se zbytkem Písma. Všechno musí souhlasit. „Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i na věky“, úplně jedno, kolik ze Slova přebílíte.
Musí to být podáváno tak, jak On to vyslovil. Jestliže je to správně podáváno, potom to On potvrdí jako pravdu ve vašem životě. Tak poznají všichni lidé, že jste psanými Božími dopisy. Psané dopisy – to je tato Bible. Souhlasí to? Bible je přece psaní. Tedy jste psané Bible, které vyzařují Jeho Slovo, a opět v Bohu dokonalé lidi.
Ježíš odpověděl: „Je rovněž psáno!“
Pozorujte, Eva byla ve stejné situaci na základě svého nadpřirozeného porozumění stržena. Měla teologické vědomosti. Úroveň jejího vzdělání byla tehdy vyšší, než kdekterého teologa v zemi. Byla odtažena a nepozorovala to. Věděla, že měla něco, co Adam neznal. Možná, že by byla skrze to schopna nad ním panovat, protože tomu rozuměla více než její Adam. Pozorujte, co jejich Adamové dělají dnes. Mohla rozeznávat mezi dobrým a zlým, neboť byla dobře v pravdě vyučena. Dostalo se jí vynikajícího vyučení v pravdě, které předtím nerozuměla a byla to pravda Boží. Když ale Slovo přestoupila, propadla smrti. Ano, dostala své školení.
Seminář vám zprostředkuje tolik teologických vědomostí, že můžete citovat každou osobu ze Starého i Nového zákona. Ale dejte pozor, co děláte, jestli neporušujete Slovo, když říkáte: „Nuž, to bylo jen pro ni.“ Ne, to je pro vás, pro každého, kdo to chce. Dejte pozor. „Ó, to bylo pro ten sbor tehdy.“ ON je stejný včera, dnes i na věky! Ona měla falešné vzdělání, ale byla také mrtvá skrze hřích a přestoupení.
Nyní se dostaneme k třetí taktice satana. S tím si pospíšíme, neboť bych nechtěl užít více času, než je nutné, snad patnáct, dvacet minut, jestli vydržíte ještě tak dlouho. Pozorujte jeho třetí taktiku, třetí pokušení. Jestliže selžou ty předešlé, této se to podaří. Nyní vám nabídne úřad v kostele-sboru, jak to udělal u Ježíše: „Dám Ti celý svět. Ustanovím Tě nad ním králem. Všechno mi patří, a já ti to dám.“
Kdo může udělat z muže kazatele? Kdo může muži propůjčit dar, když budou na něho položeny ruce? „Bůh ustanovil do církve…!“ Vidíte, jak to Slovo překrucují. To stejné udělala Eva. Svými nově nabytými vědomostmi, svým poznáním získala moc nad Adamem. Mohla dělat, co chtěla, pokud dostala Adama k tomu, aby to přijal.
Když ale přišel k Ježíši, nepodařilo se mu to. ON řekl: „Odstup ode Mne, satane!“
Jinými slovy: „Nechci to převráceně podat, ale toto přidat…“ – „Stojí psáno: člověk žije z každého slova Božího, ne z tvé nabídky: ,Udělám tě předsedou okresu, presbyterem nebo diakonem.' Nebo: ,Budeš moci hrát na klavír, sestro.'“ Všechno to se nabízí. „Ty jsi velice známá osobnost; tvůj talent potřebujeme ve sboru.“ Pojď ke Slovu!
Ona jej mohla ovládat, poučovat. To stejné sklízíme dnes. Dnes se jim nabízí doktorský titul nebo funkce předsedy okresu, přednosty, obvodního manažera a tomu podobné.
Jak se to liší od Ježíše! ON se pevně držel Slova.
V dalších minutách bych chtěl přírodou a Slovem doložit, že to souhlasí a dokazuje to, že On byl Slovo-Chléb masem učiněný. ON byl masem učiněné Slovo. Co vyzařoval? Jen Slovo.
Jestliže jste napsanými dopisy, pak vyzařujete jen Slovo, ne to, co říká nějaký seminář nebo někdo jiný, co si o tom myslí paní Jonesová nebo Dr. Takatak, nýbrž co řekl Bůh.
„Každé lidské slovo je lež, ale Mé je pravda. Kdo by zrušil to nejmenší přikázání, a lidi učí tím způsobem … Kdo jedno slovo z této Knihy vezme nebo přidá … člověk nežije samotně chlebem, nýbrž každým slovem vycházejícím z úst Božích.“ Skrze toto Slovo žijeme věčně.
Jako musíte přijímat mrtvé substance, abyste mohli žít pozemsky, musíte mít Krista, abyste žili, jinak zemřete. Co je Kristus? „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a Bůh byl to Slovo … a Slovo se stalo masem a bydlelo mezi námi.“
Také vy jste takovými napsanými dopisy – jeden pro toto, další pro jiné období, jako světlo té hodiny. Ale oni to nepoznávají. Vy to jen vyzařujete.
I když se toho jiní pevně drželi, v jednom bodě selhali. Ale ne On! Již jsem se zmínil, že On ve Zjevení 22:18 řekl: „Jestliže někdo něco přidá…“
Dávejte nyní velký pozor. Mat. 24:24 je obzvláště důležitý. Tam říká Ježíš, že v posledních dnech by byli dokonce vyvolení svedeni, kdyby to bylo možné. Pozorujte ty duchy v posledních dnech! Toto biblické místo se musí nyní naplnit. Věříte tomu? Je tam řečeno, že v posledních dnech by samotně ti vyvolení, kteří jsou předurčeni, byli skoro svedeni. Je to tak dokonalé, tak podle Písma, vypadá to tak pěkně a jasně, že v tom nepostřehnete žádnou chybu. Jen ti vyvolení tomu uniknou. To řekl Ježíš. Věříte tomu? Dokonce vyvolení by byli svedeni, kdyby to bylo možné.
„Ó, je to tak dokonale podle Písma. Dá se to vidět přirozeným okem.“ Ale tohle to není! Farizeové měli Písmo tak dokonalé, jak to jen šlo – ale podle jejich vlastního výkladu.
Jak by mohli poznat, že On není převrácený? Protože Bůh potvrdil každé slovo, které s ohledem na Něho zaslíbil pro každé časové období. Podle toho poznali, že On byl ten Mesiáš.
Pozorujte, co to má být v těchto dnech: „Kdyby to bylo možné…“ Jen jedno slovo, jediné slovo stačí. Více satan nepotřeboval ani u Adama, aby jej přivedl k pádu, než to jedno slovo. Ani dnes nepotřebuje více než překroutit jednu věc. Více není třeba. Víte, že je to pravda. Jedno slovo přidat nebo odejmout znamená dokonalé selhání. Záleží na každé maličkosti, na každém slově Božím. Pomyslete jednou na ty výklady v seminářích, jak se od sebe navzájem liší.
Někde ale přece musí být pravda, a to je ona: Bible.
Říkáte: „Bratře Branhame, oni ale mají nejkrásnější bohoslužby.“
Ježíš řekl: „Nadarmo se Mně klaní, protože vzali za své učení lidská ustanovení místo Slova“ – vlastní názory, vlastní výklady Slova.
Jak jsem již řekl, Bůh žádného vykladače nepotřebuje. ON sám vykládá každé slovo. Nepotřebujete nikoho, kdo by vám to vykládal, Bůh vám to vyloží, jestliže jste připraveni to přijmout. Vidíte, to je život, život sám v sobě.
Ježíš řekl: „Marně se ke Mně modlí.“ Oni se skutečně modlí k Bohu. Také Kain se na začátku modlil Bohu, přesto: „Nadarmo Mne uctívají.“ Co znamená nadarmo? Není to nic platné.
Oni mohou dosvědčit: „Já dělám toto. Tancuji v Duchu. Mluvím v jazycích. Já prorokuji. Já káži evangelium.“ Ale když si nenecháte narůst vlasy, jestliže jednu věc vynecháte, pak uvidíte, co se stane: ten Duch vás opustí na místě. Přesně to se přihodilo našim sborům. Ony selhaly.
„Daremně se ke Mně modlí. Ó ano, jejich bohoslužby jsou velice krásné. Přesto se ke Mně modlí nadarmo, protože přijali lidská přikázání za své učení.“
Farizeové byli školení teologové. Neopovažujte se tvrdit, že dnes bychom měli něco srovnatelného. To v žádném případě. Oni znali každé jednotlivé slovo, jak bylo napsáno, a přesto byla jejich modlitba marná. Pomyslete jen: „Marná!“ Navzdory velkým biblickým školám, seminářům, učitelům, mladým mužům a tomu rovnému. Přesto ztraceni.
To stejné On řekl o těch na poušti. Všichni jedli na poušti manu a pili z duchovní skály. Ale Ježíš řekl: „Všichni zemřeli.“ Smrt znamená „věčné oddělení“. Proč? Protože nevěřili zaslíbení Božímu.
Nerad vás tak dlouho zdržuji, ale jednoduše to musím říci. Již to nebude dlouho trvat.
Každý z nich vyšel ven pod vedením ohnivého sloupu a dostal se na poušť. Oni věřili Bohu a šli kupředu. Když ale narazili na překážku a těch deset se vrátilo zpět, říkali: „Tu zemi nejsme s to zabrat. Tam jsou obři. Jsou to a ono. To nemůžeme, to je nemožné.“
Co ale učinili Kálef a Jozue? Uklidnili lid a řekli: „Jsme více než jen schopni zabrat tu zemi.“ Proč? Jedni hleděli na to, co viděli. Kálef a Jozue naproti tomu hleděli na zaslíbení Boží. Bůh řekl: „JÁ jsem vám dal tu zemi! Jděte, zaberte ji!“
Nyní cituji z Žid. 6: „Neboť je nemožné těm, kteří jednou byli osvíceni a ochutnali nebeský dar, a byli účastni Ducha svatého … a sílu budoucího světa okusili a potom přesto odpadli, ještě jednou se obrátit.“
Těch deset se vrátilo zpět; viděli vinné hrozny té druhé země, vždyť tam přece byli. Ale když došlo na to, následovat Slovu až do konce, řekli: „To my nemůžeme!“ Zemřeli na poušti.
Tam se ocitáme dnes. Ochutnali jsme to dobré Boží Slovo. Když se ale potom jedná o plné zaslíbení, pak je řečeno: „Ne, ne, to nemůžeme, neboť Dr. Takatak nebo někdo jiný řekl, že to není možné. To bylo pro apoštoly. To byl jiný čas.“ Tam zemřete.
V Písmu zapadá jedno do druhého. Každé slovo je mezi sebou propojené. Nemůže to odpovídat lidské ideji nebo jít podle lidského systému, ale bude to zjeveno jen skrze Ducha svatého. Ježíš řekl: „Chválím Tě, Otče, že jsi toto skryl před moudrými a chytrými a zjevil nemluvňátkům.“
Nyní ještě chceme rychle zachytit další myšlenku této věty „…nadarmo se Mi klaní“. Farizeové byli učení a morálně bezúhonní. Přesto je Ježíš označil jako ďábly. Těmto učeným teologům Ježíš řekl: „Vy pocházíte z vašeho otce, ďábla, a jeho skutky činíte!“ ON řekl: „Zdobíte hroby proroků, které usmrtili vaši otcové.“ Proroci vystoupili, aby strhli náboženské systémy. To dělali.
Proroci! Ke komu Slovo přichází? K teologovi nebo k prorokovi? Nepřichází k teologům a biblickým školám, nýbrž vždycky k prorokovi. Bůh nikdy nemění Svůj systém. Tak tomu bylo vždycky. Nepřichází to k nějaké skupině, nýbrž k jednomu jedinému. Nikdy to nebyla skupina, ale vždy jen jedinec. Ano. Prorok.
Ježíš řekl: „Zdobíte hroby proroků, ale vaši otcové je tam dostali.“ Stejné dělají ve své slepotě na základě satanova semináře.
Letniční, vytáhněte své nosy ze světové rady kostelů. Kazatelé, zde budete psát lidem v hlavních stanech. Jednotlivým sborům nemusíte psát; oni tu věc již odložili a nechtějí s ní mít nic společného. Také vy, baptističtí bratři, zůstaňte venku. Nechápete, že je to znamení šelmy, co tam vzniká? Vy víte, kdo to všechno pohltí, jestliže Písmo zhruba znáte. Jestliže Slovo ve vás vyzařuje, potom od této věci zůstávejte vzdáleni. Vaše denominace pospíchají dovnitř. Vy buďto půjdete s sebou, nebo musíte své denominace od toho odpoutat. Pak již nemůžete být dále denominací a zůstávat tam, buď musíte vejít nebo zůstat venku.
Pak již nejste organizací, neboť jste ukázali, co jste. Ano! Bůh vám požehnej, děláte-li to. Je těžké říci, jak mnozí to udělají, ale bez pochyby to někteří budou.
Oni byli svedeni a Ježíš je označil jako od ďábla. Když tam Ježíš stál, odolal každému pokušení Slovem. ON se pevně držel Slova a Bůh Jej potvrdil.
Před několika večery jsem v kázání mluvil o Michelangelovi. Kolik vás již někdy navštívilo Forest Lawn a vidělo Mojžíšovu sochu od Michelangela? Bylo to tak přemáhající, když jsem tam poprvé zavítal a spatřil ji. Michelangelo na ní pracoval skoro celý život. Věděl ve své představě, jak ta socha má vypadat. Chtěl ji dokončit ještě před tím, než bude muset zemřít. Celá léta něco otesával, zde něco urazil, tam vylomil a jinde přibrousil. Když ji konečně po mnohých letech dokončil, stanul před ní s kladivem v ruce. Poodstoupil opodál a pozoroval ji. Měl ve své představě stále ještě tu podobu, jak měla vypadat, od chvíle, co poprvé slyšel o Mojžíšovi. Nyní stál zářící před ním. Byl tak přemožen svým dílem, že tím kladivem udeřil do nohy sochy a zvolal: „Mluv, Mojžíši!“ Myslel si, že Mojžíš by měl mluvit, protože jeho podoba přesně odpovídala obrazu, který měl ve své představě. Stopa po úderu na jeho noze je stále ještě patrná. Je to dokonalá socha, až na toto místo na noze. Ve Forest Lawn to můžete vidět. Tam je kopie té sochy, hned jak projdete branou. Mojžíšova socha je mistrovským kusem Michelangela, koruna jeho života.
Bůh je velký sochař. Člověka stvořil ke Svému obrazu, aby Jej vyzařoval. ON je Slovo. Co učinil? Vystavil Adama zkoušce. Ale ten selhal. Mojžíš selhal a všichni ostatní také. Ale nyní přišel jeden dokonalý. Haleluja! Kdo to byl? Nikdo jiný než Bůh sám v mase. Slovo se v Něm zrcadlilo. ON byl plnost Božství tělesně; ne prorok, přesto, že byl prorokem; ne člověk, ačkoli byl člověkem.
Židé, nepředstavujte si Jej jako někoho vám rovného. ON nebyl ani Žid ani pohan, On byl Bůh; vaše krev určuje, co jste. Přirozeně jste také z masa. Když Marie počala z Ducha svatého, neměla žádné citové prožití. Bůh Otec stvořil tu buňku, vejce v Marii a také tu krevní buňku v ní. Byla to krev Boží.
Ježíš neměl krev Žida ani pohana. Byla to krev, kterou stvořil sám Jehova. Byla to krev Boží. Bible říká, že jsme zachráněni krví Boží (Sk. 20, 28). Nebyla to krev Žida nebo pohana, jinak by předcházel pohlavní styk, ale byla to krev Boží.
Když On viděl toho dokonalého, udeřil Jej, zranil. Izaiáš říká: „ON byl zraněn z důvodu našich přestoupení a ubit pro naše viny.“
Co On byl? Dokonalé Slovo Boží, symbolizované chlebem, kterým má být živ každý člověk. ON byl pšenice Slova Božího, která měla být rozemleta a do čtyř evangelií a všech šestašedesáti knih nasypána. Z toho má být člověk živ a jen z toho. Každým slovem, které se tam nalézá. Amen!
Michelangelo měl mistrovské dílo. Bůh sám se viděl v člověku zrcadlit. Tohoto dokonalého Člověka stvořil ke Svému obrazu. Ó, jaký Člověk! ON musel za nás všechny zemřít. Tím bychom se mohli zabývat blíže, ale neuděláme to. ON musel zemřít za nás všechny. Ten Dokonalý zemřel, abychom my nedokonalí, mohli být v Něm učiněni dokonalými a sice, tím, že máme účast při každém slově Bible. Pak Jej probudil k našemu ospravedlnění z mrtvých, abychom získali právo při zmrtvýchvstalém Ježíši, který je nyní zde a slouží každým slovem Božím, abychom z toho byli živi.