Wolna Misja Ludowa

Jezus Chrystus wczoraj, dzisiaj, ten sam i na wieki.Heb.13.8

Język:

Děravé cisterny / William Branham

Język: Czech

1. část

Treść



Modleme se. 

Pane, my nyní věříme. Věříme v Syna Božího, a tím přijímáme skrze Něho věčný život. Dnes odpoledne, vlastně večer, jsme se opět shromáždili k bohoslužbě. Důvěřujeme Ti, že nám dáš zvěst a to, co dnes večer má být řečeno. Věříme Ti, Pane a očekáváme Tě. Řekl jsi, že ti, kteří Pána očekávají, získávají novou sílu, že jim narůstají křídla jako orlům. Prosíme o to, ó Bože, abys nám dnes večer tuto povznášející sílu daroval, zatímco na Tebe čekáme. 

Děkujeme Ti za tyto lidi; za to, co pro Tebe a také pro mě znamenají. za to Ti děkuji, Otče. Oni jsou Tvými drahokamy. Prosím, ó Bože, aby ses jim dnes večer zjevil, jak potřebují. Jsou-li zde nemocní, ať jsou uzdraveni. A jestliže někdo ve svých myšlenkách pochybuje, daruj mu jasno, Pane. Obšťastni nás prostě Svou přítomností a Svými požehnáními, neboť je potřebujeme, Pane. TY jsi všechno, co potřebujeme, neboť bez Tebe nemůžeme nic činit. 

Prosíme, abys přijal náš dík za všechno, co jsi učinil. Ve jménu Ježíše Krista vyhlížíme po Tvých požehnáních. Amen. Můžete se posadit.

Tento nedělní večer je tu o poznání chladněji než posledně. Jsme vděční našim bratrům, kteří věrně pracovali při zavádění klimatizace. Dva nebo tři z nich znám. Bratra Mika Egana vidím tamhle vzadu. Bratr Mike a bratr Sothman, bratr Roy Roberson, myslím, a bratr Wood tady spolu s jinými usilovně pracovali a snažili se ji zabudovat, abych dnes mohl přinést tuto zvěst. Jsme za to vděčni.

Bude-li Pán chtít, chtěl bych mít příští neděli bohoslužbu s uzdravováním a modlit se za nemocné. Ta bohoslužba bude zaměřena na uzdravování, bude-li Pán chtít.

Dnes dopoledne jsem viděl tu spoustu kapesníků, a modlil jsem se nad nimi. Zatímco jste se modlili a zpívali, modlil jsem se nad kapesníky, a dnes večer je jich tu ještě více. Věříme, že Bůh nemocné uzdravuje a jsou mnohá mocná svědectví o uzdravení mezi námi a na celém světě. Jsme za to vděčni.

Protože budu krátký čas pryč, a my jsme se tolik zabývali poučováním a zvěstí, myslím, že by bylo dobré, kdybychom příští neděli měli bohoslužbu s uzdravováním a modlili se za nemocné. Jsme plni důvěry, že nám Bůh dá nádherný čas. 

Mnozí z vás musí ještě dnes večer urazit mnoho mil. Dnes jsem mluvil k některým skupinám v kavárně Blue Boar, kde jsem jedl; k mnoha příjemným lidem. Podával jsem si s nimi ruku, a rozmlouval jsem s nimi; s lidmi, které jsem dosud ještě neznal, ale chodí sem do sboru. Jsem za takové přátele vděčný, chtěl bych každému z vás poděkovat. Někteří natrhali ostružiny a přinesli nám je. Někdo nám přinesl kbelík sirupu nebo melas. Myslím, že to bylo něco takového. Nevíte, co to pro nás znamená. Ráno se zvednu, vyjdu z domu a někdy je něco tady.

Jednou ráno přišel jeden bratr, kterému se dařilo opravdu velice špatně. Neměl oblečení a chtěl, abych šel s ním, a opatřil mu je. Když jsem vyšel ven, skoro jsem zakopl o koš ostružin, který tam byl postaven. Ptal jsem se: „Ty ostružiny jsi přinesl ty?”

Odpověděl: „Ne, s tím nemám nic společného. Byl jsem tu již před rozedněním a již tu stály.” Byl to můj milý bratr Ruddel, který mi je přinesl. Těchto věcí si velice vážím.

Billy Paul se předtím zmínil, že v tomto shromáždění byla dnes pro mne vybrána oběť lásky. Děkuji vám za to. Ale nechtěl bych, abyste to činili. Velice si vážím vaší námahy a všeho ostatního, ale nebylo to potřebí. Pán vám požehnej. Víte, že Bible říká: „Co jste při jednom z těchto nejmenších učinili, to jste Mně učinili.”

O té zvěsti jsem s vámi mluvil velice jasně. Někteří lidé snad mají dojem, že myslím, že Ježíš přijde ráno nebo ještě dnes večer. To také činím. Neříkám, že to tak bude. Možná, že ještě ani příští týden nepřijde, ale až v příštím roce. Mohlo by to trvat ještě deset let. Nevím, kdy přijde, ale chtěl bych, abyste stále pamatovali na jedno: Buďte připraveni každou minutu a každou hodinu. Jestliže On dnes nepřijde, mohlo by to být zítra. Pamatujte na to, že přijde.

Nevím, kdy udeří má poslední hodina na této Zemi, ani nikdo z nás to neví. Nikdo z nás neví, kdy On přijde. Podle Jeho vlastních slov ani On sám to neví. Řekl, že jen Otec ví, kdy přijde; a že to neví ani Syn. To bude, až nám Jej Bůh opět pošle. Ale vyhlížíme po Jeho příchodu. Jestliže nepřijde v mé generaci, tak možná v další. Když ne v této, přijde v další. Ale co se mne týče, mohu sotva vidět, že by zbýval ještě nějaký čas. Jak to vidím já, mohlo by se to stát každou minutu. Neznamená to, že uvidíte, jak se nebesa promění atd. o tom příchodu nyní nemluvím. Já mluvím o vytržení.

Vidíte, On přijde třikrát. ON přijde ve třech označeních Syna. ON přichází ve třech podobách, jako Otec, Syn a Duch svatý, a vždy tentýž Kristus, pokaždé stejný Bůh.

Víme, že On přišel a přinesl tři díla milosti: ospravedlnění, posvěcení křest Duchem svatým. V Bohu všechno dochází ve „třech” ke svému dokonání. Tak poprvé přišel, aby spasil Svoji Nevěstu; po druhé přijde, aby Svoji Nevěstu doprovodil ve vytržení; po třetí přijde se Svou Nevěstou – Král a královna. Tento příchod očekávají mnozí lidé. Ale jestliže přijde nyní, sotva se to někdo dozví. Jen ti, kteří jsou připraveni, budou vědět, kdy On přijde. Lidé budou prostě nezvěstní. Nebude se vědět, co se s nimi stalo. V jediném okamžiku budou vzati pryč. Budou nahlášeni jako nezvěstní. Ale oni budou v jediném okamžiku, v jediném momentu proměněni. Buďte k tomu vždycky připraveni. Bude to strašné, až jednoho jitra bude scházet jeden příbuzný a nikdo ho nenajde. Nebylo by víc než hrozné vědět, že je to pryč, a vy jste tu zůstali? Zůstávejte jednoduše před Bohem.

V příštím týdnu, dá-li Pán, v pondělí, bude-li Bůh chtít, odvezu svoji rodinu do Arizony, kde děti chodí do školy a pak se zase vrátím.

Nejedu tam, abych tam zůstal, neboť tam nemám žádná shromáždění, kvůli nimž bych tam musel zůstat. V Arizoně jsem málokdy; jsem vždy někde na cestách. Příští pondělí tam zavezu svoji ženu a opět se vrátím. Odtud pak pojedu do Britské Kolumbie a potom do Colorada. Krátce před vánoci se vrátím na chvíli do Arizony, snad na dva, tři dny, abych odvezl rodinu, abychom mohli vánoční svátky prožít tady. Dá-li Pán, budou se tady v tom týdnu až do Nového roku konat shromáždění.

Vlastně jsem desetkrát více zde než tam. Nemáme tam ani sbor, ani bohoslužby. Nejsou tam bohoslužby. To je na tom to zlé; nemám žádné místo, kam bych mohl poslat děti, aby slyšely tuto zvěst, jako ji vaše děti zde slyší. To je nedostatek, který máme.

Všem se tam ale zdravotně vede lépe. Klima je horké a suché, ale děti se zdají být zdravější. Já tam nejsem dost dlouho, abych věděl, jestli je to zdravé nebo ne. Jsem stále na cestách – myslím, že jsem se narodil jako vandrák.

Má žena mě nazývá „ustavičným větrem” nebo vlastně „sypkým pískem", nebo jak se tomu říká. Vím, že je tady, a že to po bohoslužbě uslyším. Víte, co míním. Jinými slovy, jsem stále v pohybu. Jsem nyní dvaadvacet let ženat a někdy mám za to, že jsem doma cizincem, protože jsem stále na cestách. Ale vyhlížím po čase, že se jednoho dne usadíme ve vlasti. Nyní ale jsme stále ještě uprostřed boje. Proto se chceme modlit.

Nezapomeňte příští neděli dopoledne, dá-li Pán, přivést s sebou nemocné a trpící. Přijďte včas a posaďte se. Bude tu pravděpodobně množství těch, za které se budeme modlit, takže budeme muset rozdat modlitební lístky. Ale když jich tu nebude tolik, nebudeme rozdávat žádné lístky. Ale jestliže tu budou dva, tři tucty, abychom mohli utvořit modlitební řadu, potom rozdáme modlitební lístky. To se dělá přibližně hodinu před bohoslužbou. Asi v 8:00, případně v 8:30 hodin, bude kaple otevřena a modlitební lístky rozdávány. Hleďte, abyste sami přišli a přivedli s sebou také své příbuzné. Přiveďte je s sebou sem. V kapli bude příjemně a chládek. Jestliže jsou nemocní, učiníme všechno, co budeme moci, abychom se za ně modlili.

Ještě jednou vám děkuji za tu oběť lásky.

Nyní budeme číst ze Slova Božího a připravíme se pro tu událost, až On zase přijde dolů, aby nám dal Své Slovo. Víme, že můžeme to biblické místo přečíst, ale Bůh musí zjevit souvislosti. Můžeme vzít nějaké biblické místo, ale zjevit ty souvislosti může jen Bůh.

Zatímco si otevřeme knihu Jeremiášovu kapitolu 2, chtěl bych ještě říci, že jsem rád, že mezi sebou máme bratra Lee Vayle, drahého bratra v Pánu, a ještě jednoho bratra, na jehož jméno si nemohu vzpomenout. Je to bratr Willard Crase. Ty bratry z Arkansasu jsem také viděl: Bratra Johna a ty z okolí Popular Bluff; rovněž bratra Blaira, bratra Jacksona, bratra Ruddela a mnohé jiné, které všechny nemohu zmínit. Přál bych si, abych mohl všechny vyjmenovat, ale to není možné. Vy to chápete. Zde vidíme sedět bratra Bena Bryanta. Obvykle sedává v rohu a to, co říkám, potvrzuje s „Amen”. Bena každý pozná podle hlasu. 

Jednou jsme byli v Kalifornii a já jsem tam kázal v údolí u baptistů. Oni postavili veliký stan a byli mezi nimi významní baptisté. Odnikud jsem nezaslechl ani jedinkrát „Amen”. Měl jsem obavy, že některým ženám by se mohla oloupat barva z obličeje. A víte náhle jsem spatřil, že se zvedl pár nohou, a také dvě velké ruce, černé vlasy zavlály a někdo křičel: „Ááámen!” Podíval jsem se tam a ptal se: „Bene! Odkudpak jsi přišel?” On s tím „Amen” přišel opravdu velmi vhod.

Vidím, že jeho žena si jej prohlíží. Nuž, on již trochu ztrácí ty černé vlasy, ale to je v pořádku. o to se nestarej. Já jsem ty své ztratil již dávno. 

Nezapomínejte se modlit. Myslete na to, zatímco nyní přistupujeme k první části bohoslužby: Jestliže čteme Slovo, pak Bůh Své slovo požehná. Ono se nevrátí zpět prázdné, nýbrž vykoná, k čemu je On vyslal. Vím, jestliže čtu Slovo, dělám vždy správnou věc. Jestliže čtu Slovo, Bůh bude Své slovo ctít. 

Povstaňme nyní v uctivosti před Jeho Slovem a čtěme Jeremiáše 2:12–13: 

Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Pán. Nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili, pramen vod živých, aby si vykopali cisterny, cisterny děravé, které nedrží vodu.

Skloňme nyní hlavy. 

Drahý Bože, četli jsme Tvé slovo a prosíme o to, abys toto slovo ctil a ukázal nám dnes večer tu souběžnost, zatímco nahlížíme do minulosti a bereme Izrael za příklad, jak nás to učí Bible. Můžeme skrze to pozorovat, co jsi při nich činil, jestliže Slovo poslechli, a také, jak jsi s nimi zacházel, když nebyli poslušni. Učíme se z toho, co máme dělat. Proto prosíme o to, abys k nám dnes večer mluvil obzvláštním způsobem, abychom se dozvěděli, jak se v čase, ve kterém žijeme, a jak nám bylo dnes ráno vyloženo, máme zachovat, neboť o to prosíme ve jménu Ježíše. Amen. Můžete se posadit.

Dnes večer bych chtěl krátce hovořit na téma Děravé cisterny.

Izrael se dopustil dvou zlých věcí: Bůh řekl, že se od Něho, Pramene života, odvrátili a sbili si děravé cisterny, aby z nich pili.

Uvažoval jsem o tomto tématu z toho důvodu, že se to hodí k tomu, co jsem dnes dopoledne říkal o čase, v němž žijeme, a o věci, za kterou bojujeme.

Na příkladu Izraele pozorujeme, že Bůh musí navždy zůstat tak, jak byl. Existuje jen jedno, čím byl Bůh kdy uctíván: byla to Jeho cesta, kterou připravil Svému lidu. Jestliže od této cesty odbočili, byl Bůh zneuctěn, a Bůh nechal lid procházet utrpením, protože se odvrátili od toho, co jim přikázal, ať to bylo cokoliv. Dokonce jim dal zákon: „Nedotýkejte se toho! Nečiňte to! Nejezte to!” 

Nebylo to proto, že to bylo zlé, když to činili, ale protože bylo zlé to, že nenásledovali tomu, co On řekl. Zákon nikdy nemůže být bez trestu za pohrdání zákonem. Jestliže není trest, pak zákon nemá žádný smysl – má smysl jen tehdy, když zákon hrozí trestem.

Zdá se, že to, co oni tehdy činili, odpovídá tomu, co lidé a sbory dělají dnes.

Vidíme tu něco zvláštního. Některým může připadat zvláštní, že On řekl: „Sami jste si vykopali studny – děravé cisterny.” Možná, že někteří z vás nevědí, co je cisterna. Kolik vás to ví? Většina z vás. Jestliže jste vyrůstali na farmě, pak víte, co je cisterna. Ještě si pamatuji, že jsem často polykal i hmyz, když jsem z toho pil, a proto vím, co je cisterna. Kázal jsem v jednom zemědělském kraji, kde měli velikou nádrž plnou vody. Byla to dešťová voda a jestliže tam stála již déle, dostal se do ní v noci hmyz. Proto vím, co je to voda z cisterny. 

Cisterna je vodní nádrž, která je zakopána do země místo studny. Tam, kde lidé nemají prameny, budují cisterny. Jinými slovy: Cisterna je lidmi vyrobená nádrž nebo samostatně ležící studna, která se zakopala do země, aby se do ní zachytila užitková voda. Někdy se jí užívá na mytí, někdy i k pití a k mnoha různým účelům. Dříve jsme nosívali vodu jen z cisteren. Měli jsme starou studnu s rumpálem, kde jste museli točit a točit a točit, abychom vodu vytáhli nahoru. Tahalo se to z cisterny nahoru malými vědry.

Vidíme, že existuje něco, čím se cisterna liší od studny. Cisterna se vyprázdní. Sama od sebe se nemůže naplnit. Není spolehlivá. Nemůžeme se na ni spolehnout. Je závislá na dešti, který naprší v určitých obdobích během roku. Obvykle je naplněná vodou, která se nashromáždí z tajícího sněhu a deště po zimě. Jestliže tuto vodu cisterna nedostane, pak jste bez vody. To je ono. Vyschne a nemůže se naplnit. Ta stará cisterna se sama do sebe nemůže naplnit; je plněna deštěm.

Chtěl bych, abyste si u cisterny všimli ještě něčeho. Je to obvykle tak, jak to bylo s tou naší. Stodola je většinou dvakrát větší než dům, a bývalo zvykem, že do té cisterny se sváděla voda ze stodoly. Vzpomínám si na starou cisternu, kterou jsme měli, a sváděli jsme do ní vodu ze stodoly pomocí trubek. Plnila se vodou ze střechy stodoly, kde ve chlévě pobíhala všechna zvířata a kde se za sucha usazovala všechna nečistota ze statku. Když pak přišel déšť, spláchl všechno ze střech do okapu udělaného lidmi, a odtamtud to steklo do cisterny, kterou udělali lidé. Kdyby v tom neměla být žádná špína, pak si nedovedu představit, jakou cisternu byste mohli mít! Ano! To si udělali lidé a je to tak špinavé, jak to jen jde.

Na jedné jsme měli filtr z plátna. Víte vůbec, co to bylo? Museli na to dávat hadr jako filtr, aby se zachytil všechen hmyz, který ze stodoly a z okolí do cisterny spadl. My jsme používali vždycky síťku z látky, abychom všechny tyto věci zachytili. Samozřejmě, že všechnu nečistotu tím nebylo možné zachytit. Uvízli v tom jen ti větší brouci, kteří tam napadali. Brouci se v ní sice zachytili, ale jejich výměšky ve vodě zůstaly. Špinavá stará cisterna byla opravdu něco odporného. 

Když ta voda v ní byla již několik dní, byla odstálá. Necháme-li vodu stát, je špatná a plná žab, ještěrek, hadů a malých věcí, kterým jsme říkali „mrskavé ocásky”. Nejsou to paraziti. Nevím, jak se tomu říká, ale tyto malé věci žijí ve vodě. Říkali jsme jim „mrskavé ocásky” (pravděpodobně komáří larvy). Vy víte, co myslím. Kolik vás ví, o čem mluvím? Ovšem, z hospodářství to znáte. Jestliže úplně shnije, pak se v ní zdržují všichni živočichové, kteří milují zkaženou vodu. To vzniká skutečně ze zkažené vody. A protože je zkažená, přitahuje živočichy, kteří to zkažené milují.

To se v mnohém podobá našim dnešním kostelům. Míním, že i my jsme něco opustili. Jeden z velikých hříchů, kterých se sbor dnes dopouští, spočívá v tom, že Jej, Pramen živé vody opustili jako Izrael tehdy, a vykopali si cisterny. Ty se staly příbytkem vší havěti, která tuto vodu miluje. Žijí v ní ještěrky, žáby a všechny druhy zárodků nečistoty, neboť je to lidmi udělaná nádrž, a v ní se všechna tato havěť drží. To je obraz našich dnešních denominací.

„Ale", říkáte, „bratře Branhame, proč tak tvrdě na tyto lidi útočíš?” Musí se do toho uhodit. Musí se do toho bušit. Prchejte z toho, neboť nakonec se to zformuje ve znamení zvířete. Myslete na to, je to pravda! Bude to znamením zvířete; ty denominace do toho přímo vedou. Již nyní je to na cestě k tomu, aby se to zmohlo násilím. 

Vidíte, ve starořímské říši je právě to vedlo ke znamení odpadnutí. Dozvěděli jste se, že bez znamení zvířete nemohl nikdo kupovat nebo prodávat. Museli je mít.

Na Zemi budou jen dvě skupiny lidí: Ti s Boží pečetí a ti se znamením zvířete. Jen dvě skupiny! Budou tedy muset mít jedno nebo to druhé. Bude to odpadnutí, poznávací znamení nějakého náboženství – odpadlého náboženství. 

Šelmě bude zhotoven obraz. Zatímco se tím zabýváme, poznáváme, že šelmou byl, je a vždycky bude Řím. Přesně. Není jiná možnost, že by to mohlo být něco jiného než Řím. 

Co Řím udělal? Z pohanského se stal Řím papežský a zorganizoval systém, univerzální systém, jehož prostřednictvím bude každý nucen do tohoto náboženství nebo vydán na smrt.

Je zvláštní, že Spojené státy vystupují ve Zjevení a podobají se beránkovi. Ten beránek má dva malé rohy – občanská a náboženská práva. Po nějakém čase pozorujeme, že beránek mluví jako drak a vykonává všechnu moc, kterou měl před ním drak (Zjevení 13:11–18). Bible nás informuje o tom, že bylo řečeno: „Udělejme šelmě obraz.” Obraz je věrnou podobou něčeho jiného. Právě nyní můžeme sledovat, jak tento kostel ve svém odpadlém stavu vytváří světovou radu kostelů, který je obrazem moci Říma, a bude lidem vnucovat totéž, jako to dělal pohanský event. papežský Řím. Neexistuje jiná možnost, jiná alternativa, toto je ta pravda.

Útočím tak proti tomu ve svém období, ve svém čase, protože se proti tomu musí vystoupit. To volání zní: „Vyjděte z něho ven, Můj lide, abyste na jeho hříších neměli žádný podíl.”

Přirovnávám to k těm špinavým cisternám. ON je ale zdroj života; On je živá voda. Lidé ji opouštějí, a sami si kopou cisterny, do nichž mohou nachytat jen špínu. To je to jediné, co získají. Přesně to dělají denominace. Přijímají vše, co přichází a co by k nim chtělo přistoupit. Jsou připraveni je přijmout, když mají peníze anebo se mohou oblékat určitým způsobem. Nezáleží na tom, kdo jsou nebo odkud přicházejí, jsou prostě přijati.

Dále pozorujeme, že znamení zvířete, které se formuje, se vztahuje na Ameriku, která má číslo třináct. Začalo to třinácti koloniemi, vlajkou, která měla třináct hvězd a třináct pruhů a zjevuje se dokonce ve Zjevení v 13. kapitole. Kromě toho Amerika byla vždy symbolizována ženou, dokonce na našich mincích. I indiánská hlava na jednom penny představuje profil ženy. To víme a známe tuto historii. Všechno, i zvon svobody, socha svobody a všechno ostatní symbolizuje ženu – ženu a třináctku. 

Nuže, je to nádherné, vidět takové věci. Podle jednoho zjevení od Boha či vlastně vidění z roku 1933 jsem předpověděl, že se v konečném čase stane sedm věcí. Jedna z nich byla, že Mussolini se stane diktátorem, což tak bylo, a napadne Etiopii a obsadí ji. Ten Duch rovněž řekl, že nakonec padne. 

Zajímalo by mne, jestli je zde v kapli ještě někdo, kdo to ode mne před mnoha, mnoha lety slyšel, když jsem kázal v té Redmanké hale. Je tu dnes večer někdo, kdo to prožil, když jsem to v Redmanské hale kázal, a poslali N.R.A; tehdy úplně na začátku Rooseveltova období? Myslím, že tu nikdo z nich není. Je někdo přítomen? Ano, jedna osoba. Tam někdo je; paní Wilsonová; na ni si vzpomínám. Také má žena, která sedí támhle vzadu u toho byla. Dva z té staré generace těch dnů zbyli. Když tehdy bylo řečeno, že N.R.A. je znamení šelmy, tak jsem odporoval: „To s tím nemá nic společného, a to ani v nejmenším. Znamení šelmy nepřijde odtud, to přijde z Říma, a proto to nemůže být znamení šelmy.”

Vzpomeňte si, že tyto věci byly řečeny, a také že Hitler skončí tajemně, že Spojeným státům vyhlásí válku, postaví velkou betonovou pevnost, ano, dokonce se v ní bude moci bydlet a Američané tam utrpí strašnou porážku. Byla to Siegfriedova linie. Řekl jsem to jedenáct let předtím, než byla zbudována; a že on skončí a státy válku vyhrají.

Mimo jiné jsem řekl, že povstanou tři „-ismy”. Nacismus, fašismus, komunismus. Prohlásil jsem: „Všechna pominou v komunismu. Rusko všechno zavleče do komunismu.” 

Dále jsem řekl: „Věda učiní veliké pokroky, a lidé budou natolik chytří, že mnoho věcí, dokonce bude vynalezen automobil ve tvaru vejce, který bude mít skleněnou střechu a nebude řízen volantem, ale jiným způsobem.” Toto auto již mají.

Kromě toho jsem řekl: „Morálka našich žen klesne na tak nízkou úroveň, že to bude ostudou celého národa. Budou nosit mužské oblečení, budou se svlékat stále více, až budou mít na sobě jen spodní prádlo a víc nic, nakonec jen fíkový list.” Viděli jste v posledním vydání Life snímek ženy, která byla zakryta jen fíkovými listy? To jsou nové šaty – nová „róba", která se nosí večer. Je to průhledné a její tělo lze vidět, neboť ty fíkové listy přikrývají jen jisté místo. Mají plavky bez ramínek, obnažují jejich těla. Všechny tyto věci se staly.

Potom jsem řekl: „Viděl jsem ve Spojených státech vystoupit ženu, která vypadala jako mocná královna nebo něco podobného. Byla krásná na pohled a zlá v srdci. Dokázala to, že národy ji následovaly.”

Řekl jsem: „Ale, na závěr mi On přikázal, abych se podíval na východ. Když jsem to udělal, vypadalo to, jakoby svět explodoval. Kam jsem jen mohl dohlédnout, viděl jsem pouze doutnající kmeny a balvany, které byly explozí ze země vyrvány. To se mělo stát před koncem světa.” Pět ze sedmi věcí se během těch třiatřiceti let již naplnilo. Sem jsme dorazili – do konečného času. 

Již tehdy jsem vystupoval proti denominačnímu systému. Dnes večer stále ještě věřím, že je to bažina hříchu, místo, kde se shromažďuje špína. Nejsem schopen věřit, že by Bůh něco takového přijal do Své Církve, neboť musí být znovuzrozená z Ducha Božího a očištěná, než může být označena jako Jeho vlastnictví. Do toho tajemného těla Kristova budeme vekřtěni skrze Ducha svatého.

Ano, systém cisteren je jistě dokonalým příkladem denominací. Moudrý člověk by to měl vidět a nikdy tam nevcházet, neboť Bůh skrze ta období dokázal, že je proti tomu a nikdy skrze ně nepůsobil. 

Pokaždé, když nějaký muž vystoupil se zvěstí, jako například Luther, Wesley, Smith, Calvin a všichni ostatní, a založila se organizace, Bůh ji odložil a již nikdy je nenavštívil probuzením.

Zkoumejte dějiny. Bůh ani jednou nezačal probuzení skrze denominaci. Nikdy! Dějiny a Bible dokazují, že je to v Božích očích špinavá věc. Proto s tím nechci nic mít; proto jsem proti tomu a snažím se lidi odtamtud dostat ven. 

Jsme vyzváni k tomu, hledět na Izrael jako na příklad, neboť jak to bylo s Izraelem, tak je tomu nyní. Pokud zůstali u Pramene, bylo s nimi všechno v pořádku. Ale když si začali kopat nádrže, lidmi dělané nádrže, nechal je Bůh prostě jít. S námi udělá totéž. Oni Jej opustili, ten Pramen živé vody. To, co Bůh proti nim měl, bylo, že dělali něco, o čem mohli říkat: „Vidíte, co jsme udělali?”

Během putování s Mojžíšem, když Bůh jim dal z milosti proroka, ohnivý sloup, který před nimi předcházel, a když On divy a znameními prokazoval, že jsou všemi těmito věcmi z milosti zaopatřeni, chtěl Izrael něco jiného, a dostali zákon. Milost odmítli, aby přijali zákon. Přesně to dělají lidé dnes. Slovo odmítají, aby přijali denominační systém, neboť v něm mohou dělat co chtějí, a procházejí s tím. Ale v Kristu to nemůžete. Musíte být očištěni a vytříbeni, abyste mohli být v Kristu.

Oni opustili prýštící pramen kvůli lidskému systému, kvůli cisterně. Dovedete si představit, že někdo dělá něco takového? Můžete si představit duchovní stav osoby, která mohla pít z čerstvého, prýštícího pramene, a opouští jej kvůli člověkem udělané cisterně, v níž jsou žáby, ještěrky, pulci a všechno možné? Nezdá se to být ani rozumné, natož správné. Ale přesně to lidé udělali. Slovo, pravý pramen a původ síly Boží opustili, aby pili z cisteren, které si udělali sami. Totéž, co dělali tehdy, udělali také dnes.

ON řekl: „Mne tu opustili.” Tak to čteme v Jer.2:13. ON řekl: „MNE, Studnici živé vody opustili.”

My víme, co je cisterna. Pochopili jsme také, co do ní nateče. Dozvěděli jsme se, jak se dělá. Je to lidmi udělaná věc, do níž vteče voda ze špinavé střechy. Déšť spláchne ze střechy všechnu nečistotu, a pak ta voda steče okapem lidmi udělaným do lidmi udělaného žlabu a potom do lidmi udělané nádrže. Tam steče všechna nečistota, zárodky, ještěrky a žáby a všechno, co tak bývá na polích. Hleďte, ta nečistá zvířata, pulci, žijí ve stojaté vodě. Pulci nemohou žít v čisté vodě; kdyby se do ní dostal, zemřel by. Musí žít ve stojaté vodě.

Tak je to dnes s mnohými parazity. Nemohou žít v čerstvé vodě Ducha svatého. To je důvod toho, proč se tak rozhodně staví proti Slovu a tvrdí, že by si to odporovalo a nemá to se Slovem nic společného. To vychází z toho, že potřebují nějakou stojatou vodu, v níž by se pohybovali. To souhlasí! Právě tak je to s žábami, ještěrkami, pulci a podobně. Mohou žít jen v močále nebo stojaté vodě. To odpovídá jejich povaze. To zvíře nemůžete změnit, jedině, že byste nejprve změnili jeho bytost. Nemůžete přimět nějakého člověka k tomu, aby uznal Slovo Boží, jen když je jeho bytost změněna. Jestliže je jeho bytost proměněna z toho co je, v syna Božího, přijde do něho Duch svatý. Duch svatý to Boží Slovo psal.

Dnes jsem hovořil se svým dobrým přítelem, Dr. Lee Vaylem, který je nyní přítomen. Je vynikajícím theologem. Obvykle míváme dobré diskuse nad Písmem. Je velmi chytrý. Jednou se mne ptal, co si myslím o prvním důkazu Ducha svatého; zda to je mluvení jazyky. Je tomu již dávno. Odpověděl jsem: „Ne, tak to nevidím.”

Řekl: „Já také ne. I když jsem se to tak učil.” Ptal se dále: „Co si myslíš, že by mohlo být důkazem?”

Odpověděl jsem: „Dokonalý důkaz, na který vůbec mohu pomyslet, je láska.” Tak jsme o tom mluvili. Myslel jsem si: „To se dobře poslouchá.” Považoval jsem za důkaz, jestliže člověk má lásku. Ale jednoho dne mne Pán v jednom vidění korigoval. Řekl, že důkaz Ducha svatého mají ti, kdo přijímají Slovo. Nespočívá to ani v lásce, ani v mluvení jazyka, nýbrž v přijetí Slova.

Lee Vayle mi potom řekl, že to je podle Písma. Mínil: „Neboť v ev. Jana 16 řekl Ježíš: „Jestliže na vás přijde Duch svatý, zjeví vám, co jsem vás učil, a zvěstuje vám budoucí věci!” To je ten pravý důkaz Ducha svatého. ON mi ještě nikdy neřekl něco falešného. V tom On obstojí. Kdo věří Slovu, kdo je může přijmout – to je důkaz Ducha svatého. Ježíš neřekl: „Až přijde Duch svatý, budete mluvit v jazycích.” Neřekl: „Když Duch svatý přijde, budete dělat kdovíjaké věci.” ON řekl: „Z Mého vlastního vezme a vám zvěstuje. ON vám to budoucí zjeví.” To je pravý důkaz Ducha svatého na základě toho, co řekl sám Ježíš.

Můžete tedy vidět, proč lidé navzdory všem citovým prožitím a všemu, co mají, tak dále žijí. Vidíte, stává se to denominací nebo stojatou vodou. Nikdy nebude existovat denominace, která by byla založena na dokonalém Božím Slově. To nemůže být, neboť z Boha žádnou denominaci nelze udělat. Ne!

Vidíte, ten důvod leží v tom: Vezměte skupinu mužů, kteří mohou věřit Slovu a ať založí organizaci. To první, jak víte, je, že během jednoho roku z toho bude skupina „Rickies” , s níž nebudou s to být hotovi. Ti získají vliv a nebude možné s tím něco dělat. To není systém Boží. Ne! Víme, že tato věc umře, a stává se cisternou, místem, kde mohou všichni uzavírat kompromisy, aby získali členy; aby lidé přišli. 

Sledujeme, že tento systém začal již dávno ve dnech Izraele, když se kopaly ty cisterny. Tam byl nějaký muž a skupina farizeů, kteří vykopali některé cisterny. Měli muže jménem Herodes, starostu města – guvernéra státu. On tam přišel, aby vyslechl jednoho muže, který nebral na jejich denominaci žádný ohled. Byl to prorok. Žádný prorok neměl s denominací nic společného, ale nenáviděl je. 

Tento prorok řekl: „Nemyslete si, že můžete sami sobě namlouvat: ,Máme otce Abrahama', neboť vám říkám, že Bůh je schopen Abrahamovi děti probudit z těchto kamenů.” Také k němu přivedli hodnostáře, který vzal manželku svému bratrovi a oženil se s ní. A jak se tento muž před něho postavil, a co řekl? Oni mysleli, že by přistoupil na nějaký kompromis a řekne: „Nuže, můj pane, máš krásný úřad. Jsem tak rád, že jsi dnes přišel, abys mne vyslechl.” Jan šel přímo k němu a řekl mu do očí: „Není to správné, že sis ji vzal.” To úplně první, co řekl, bylo, že jej z důvodu jeho hříchu napomenul.

Vidíte, denominace dělají stojatou vodu, kde muži mohou žít s ženami, a ženy se mohou tak předvádět: stříhat si vlasy, nosit šortky, a dělat všechno ostatní a označují se jako křesťanky. Avšak pravý pramen síly Boží – haleluja! – tam nemůže zůstat, bude vytlačen ven. „JÁ jsem ten pramen živé vody. MNE opustili, a vykopali si vlastní cisterny!”

Nuže k tomu pramenu živé vody. Zjistili jsme, co je pramen živé vody. Pověděli jsme si, co je cisterna. Co je tedy pramen živé vody? Je to artéská studna. „Co je artéská studna, bratře Branhame?” Je to studna, do níž stále dotéká voda zespodu, a tlačí se ven. Stále teče, plní se sama od sebe. Ta voda je vždy čerstvá a čistá. Artéská studna je pramenem živé vody. Není zkažená a stojatá, ale žije. Bez ustání se vyměňuje, protože stále přitéká nová, je stále v pohybu a tlačí se ven z pramene. Vytahuje zásoby ze země a je přesto pramenem živé vody, která prýští a sebe samu čistí. Je to čistá, čirá, průzračná voda. Plní se sama do sebe. Není třeba čekat na déšť, aby se nádrž naplnila. Stále tryská vzhůru a vydává vodu. Nemusíte pumpovat, ani tahat rumpálem nahoru, nemusíte ničím otáčet, ani přistupovat. Je to prostě studnice živé vody.

Jestliže myslíme na tyto staré cisterny, muselo se točit rumpálem, a točit a točit a točit, pumpovat a dělat všechno možné, aby dostali vzhůru trochu stojaté vody. Ale studnice živé vody ji volně vydává, aniž bychom museli pumpovat, přistupovat, nebo něco jiného dělat. Ó, jsem tak šťasten za tento pramen! Nepotřebujeme síto, které zachytí parazity, neboť přichází ze skály z takové hloubky, kde vůbec žádní paraziti nejsou. Také nepotřebujeme nějaký cár školení nebo světské, lidmi udělané systémy nebo na to navěsit denominační moudrost, která by vám přes psychiatra potvrdila, jste-li schopni kázat nebo ne. Nepotřebujete přes to věšet žádný špinavý hadr. Ten proud by ho odplavil, jakmile by se ho dotkl. To není možné. Ten pramen stále proudí. Když na něj přiložíte hadr, odplaví ho to. Nemá čas na to, brát na sebe nějaký denominační hadr.

Nepotřebujete filtr, síto, nemusíte pumpovat ani tahat nebo dělat něco jiného. Prostě tam je a tryská vzhůru. Není závislý na dešti, aby byl naplněn. Déšť znamená probuzení. Kde je tento pramen, pramen života – ten pokrm, tam se shromáždí orly. Probuzení nemusíte vypumpovat; nemusíte vůbec nic pumpovat. Jediné co musíte, je přijít k pramenu. On je vždy plný dobré, čerstvé vody, která se nikdy nevytratí. Stále proudí.

Nemusíte chodit k nádržím a říkat: „Nu, jestliže zaprší a střechy chléva to opláchne, zase budeme mít vodu k pití.” Ne! Ne! Tak ne. Artéská studna vydává v každém čase dobrou, chladnou vodu. Na ni se můžete spoléhat. Nemusíte říkat: „Půjdu k té staré cisterně. Pili jsme z ní, ale již dlouho nepršelo. Říkám, že by se mohlo stát, že vyschne.”

Tak je to také s mnohými lidskými systémy. Můžete tam jít, jestliže máte veliký program, velikou věc a něco prodáváte nebo něco velikého pořádáte: velké párty, nějaké hry, které se hrají při párty ve sklepních prostorách a všechno možné; potom možná budete mít plný dům. Jdete-li ale tam, kde ten pramen stále prýští, tam dostávají lidé pít dobrou chladnou vodu, na to se můžete spolehnout. Říká se: „Vždyť oni jsou již deset let bez probuzení!” Jestliže žijete u tohoto pramene, pak se neustále děje nějaké probuzení.

Je to tak, jak to řekl ten muž ve Walesu. Když bylo kdysi probuzení ve Walesu, přijeli někteří hodnostáři ze Států, několik doktorů theologie, aby zjistili, kde to je, a co na tom je. Každý měl otočený límec a cylindr. Šli ulicí, potkali policistu, který si točil pendrekem a pískal si:

Pod křížem, kde i pro mne tekl vzácný proud milosti, 

tam jsem nalezl pokoj v Ježíšově krvi.

Čest buď Pánu! Tak procházel ulicí. Proto si řekli: „Zdá, že je to nábožný muž. Pojďme a zeptáme se jeho", a řekli: „Pane!” 

„Ano?”

Jeden z nich spustil: „Přicházíme ze Spojených států. Jsme delegace a přišli jsme prozkoumat to takzvané probuzení ve Walesu. Jsme doktoři theologie a jsme tady, abychom to přezkoumali. Chtěli bychom vědět, kde to probuzení je a kde se koná.”

Ten muž odpověděl: „Moji pánové, jste tady. Já jsem to probuzení z Walesu. Probuzení Walesu je ve mně. Je tady.”

Tak je to, jestliže žijete u pramene živé vody. On je živý bez jakékoliv přestávky, přetéká a přetéká. Neustává. Nemusíte se tam chodit přesvědčovat, jestli tam je voda, když nedávno pršelo. To to není. Je to pramen živé vody.

Jak jsem již řekl, dává vodu zdarma. Nemusíte na to dávat žádný hadr, abyste zjistili – žádné hadry školení – než můžete poslat někoho kázat; nemusíte zkoušet, jestli správně utváří věty a správně vyslovuje, zda správně užívá podstatná jména, zájmena a přídavná jména atd. Mnozí z nich vůbec nevědí, co jsou. Ale přesto žijí u Pramene. 

Není to závislé na tom, jestli tam prší, aby byl naplněn, nebo jestli se koná lokální probuzení, to nepotřebuje, neboť jeho čistota a síla je v něm samém. To je to Slovo. Ono má svou vlastní sílu. Může-li to člověk přijmout v srdci, potom v něm působí čistotu a tu sílu obdrží. Ta je jedině ve Slově a vzchází k životu.

Izrael se od toho odvrátil a dostal se do problémů. Pokaždé, když se vzdálili, dostali se do potíží. Právě tak se vede nyní nám. Když se probuzení vzdálí, není to dobré. Kopou si vlastní prameny, vlastně cisterny se stojatou vodou, a je po všem.

Ale On jim stále znovu pomáhal. Oni reptali již u Rudého moře. Přesto jim dal zaslíbení. Již tam je měl odmítnout – tak bychom soudili my – ale On jim zaslíbil, že je provede. Co udělal s dětmi Izraele? Dal jim ohnivý sloup a vše potřebné jako potvrzení jejich proroka. Byli přivedeni až k moři. Až tam měli ustavičné překážky. Dorazil tam farao se svým vojskem. Víte, co nyní Bůh učinil? Oddělil tuto rudou zvětralou cisternu. 

Mrtvé moře například je to „nejmrtvější", co je na světě. Je opravdu mrtvé – zkažené. Nic v něm nemůže žít.

ON tedy rozdělil Rudé moře, osvobodil je a zavedl na druhou stranu. Zavedl je tam, kde by již nebyli závislí na takových věcech.

V poušti zjistili, že na nádrže není žádné spolehnutí; byly vyschlé. Od jednoho místa, kde měla být voda, šli ke druhému. V poušti žízní skoro umírali, a když přišli k dalšímu rybníku, byl vyschlý. Táhli na jiné místo; a i ten byl vyschlý. Již ani nepomysleli, že by se někde mohli napít. Potom, na jednom místě v poušti, kde to bylo nejméně pravděpodobné, nalezli vodu. Byla ve skále. Byla ve skále! To nejnepravděpodobnější místo, kde by se dala najít voda, je suchá skála uprostřed pouště. Ale vidíte, Bůh dělá takové věci – na neuvěřitelných místech, nejneobvyklejším způsobem. Tak jsme to vždy prožívali.

Oni si myslí, že potřebují velikou denominaci, kde se scházejí a shromažďují a konají se nejprve veliké přípravy, a tisíce spolupracovníků a mnoho jiného, aby měli probuzení. Někdy ale vezme Bůh nějakého starého bracha, který sotva zná abecedu, a skrze něho propukne probuzení ve skupině nevzdělaných lidí, kteří sotva rozeznají levou ruku od pravé, a je tím otřesen celý svět. To On činil v Janově čase, to činil v čase proroků. Pokud víme, žádný z nich nebyl školený, ale Bůh je mohl vzít do Své ruky a něco skrze ně činit.

Z této skály vytryskla voda. ON byl ta skála. A On přikázal tuto skálu udeřit a dal napít každému, kdo chtěl, čiré čerstvé vody v hojnosti. ON zachránil všechny, kteří z toho pili. To přesně souhlasí s ev. Jana 3:16: „Neboť tak Bůh miloval svět, že Svého jednorozeného Syna obětoval, aby všichni, kteří v Něho věří, nebyli ztraceni, ale měli život věčný.” 

Bůh udeřil skálu na Golgatě. Náš trest byl položen na Něho, aby z Něho vyšel Duch života, a tobě a mně dal věčný život. To, co se stalo na poušti, je toho dokonalým podobenstvím.

Treść 1 2