Szabad Népmisszió

Jézus Krisztus tegnap és ma és mindörökké ugyanaz (Zsid.13:8)

nyelv :




Křest a večeře jsou biblická ustanovení, která jsou praktikována ve většině křesťanských církví a svobodných církví, i když různým způsobem. Prvokřesťanský originál se v průběhu křesťanských dějin ztratil. Církevní učitelé a reformátoři sice mocně bojovali s týmž Slovem, pro totéž Slovo, o témž Slovu, nepodařilo se jim však navrátit se k jednotnému zvěstování a praxi prvotního křesťanství.

O prvních křesťanech čteme: „I zůstávali v učení apoštolském…“  (Skutky 2:42) Věděli, že apoštolové byli samým Pánem povoláni a uvedeni do tajemství království Božího. Při Svém vzkříšení Pán u těch Svých zůstal „…až do toho dne, v němž dav přikázání apoštolům, kteréž byl skrze Ducha svatého vyvolil, vzhůru vzat jest. Kterýmž i zjevoval sebe samého živého po svém umučení ve mnohých jistých důvodích, za čtyřiceti dnů ukazuje se jim a mluvě o království Božím.“ (Skutky 1:2–3) Mluvil s nimi o všem, co se týkalo království Božího, a udělil jim Své příkazy. ve dni Letnic seslal na ně Svého Ducha, jenž jim Slovo objasňoval a pobízel k činům, které odpovídaly dokonalé vůli Boží.

Ačkoliv Pavel u toho nebyl od počátku, nýbrž absolvoval nejdříve své „teologické studium“, kázal po svém obrácení ve všech bodech totéž evangelium jako apoštolové. Byl povolán nadpřirozeným způsobem a odebral se nejprve do Arábie. Po čtrnácti letech odcestoval na základě božského pokynu do Jeruzaléma a vyložil odpovědným bratřím evangelium, jak on je mezi pohany kázal, aby porovnáním zjistil, zda nepracoval nadarmo (Gal. 2:1–2).

Skutkové apoštolů a dopisy vydávají svědectví o dokonalé shodě jejich učení se čtyřmi evangelii a Starým zákonem. Proto všechno, co nám bylo zanecháno z doby apoštolské, je čisté biblické učení a praxe. Přitom tu nemáme co činit s náhledem Petra nebo Pavla, nýbrž přímo s Bohem a Božím Slovem. To je ještě i dnes to jedině platné měřítko, na němž musí být všechno zkoušeno.

Kdysi se zeptal Pán Svých učedníků: „Rozuměli jste tomu všemu? Řekli jemu: i ovšem, Pane. On pak řekl jim: Protož každý učitel, umělý v království nebeském, jest podobný člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.“ (Mat. 13:51–52) Ve všech dobách Pán používal lidi, které určil k zvláštním úkolům ve Svém království. Jeho poslové přijali vždy obojí: Jeho Slovo a Jeho Ducha. Tak přišlo jasno a zjevení o Jeho vůli a jejím správném vykonání. Neklamné znamení toho je, že jejich zvěstování a praxe souhlasí s celkovým svědectvím Písma svatého. Našemu Pánu a apoštolům stál k disposici jen Starý zákon, na nějž se vždy odvolávali. V Novém zákoně najdeme 845 citátů, použitých ze Starého zákona.

Kazatelé evangelia mají před Bohem velkou odpovědnost. Každý „dělník v království Božím“ by proto měl mít odvahu porovnat, jak to Pavel učinil, zda to, co učí a praktikuje, souhlasí s původním zvěstováním a jednáním apoštolů. Jestliže to měl zapotřebí Pavel, aby své učení porovnal s učením apoštolů, aby zjistil, zda nepůsobil nadarmo, cožpak se potom můžeme my ukolébat v sebejistotě? Jistěže ne! Ode všeho božského existuje jen jeden originál. To, co s ním nesouhlasí, jsou napodobeniny a padělky.

V dopise Církvi v Efezu je psáno: „…a zkusil jsi těch, kteří se praví býti apoštolové, ale nejsou, a shledals je, že jsou lháři.“ (Zjev. 2:2) Toto posouzení bylo možné proto, že posluchači to, co bylo kázáno, porovnávali s původním apoštolským zvěstováním. Biblicky věřící napadlo, že muži, kteří vystupovali a nárokovali si být apoštoly, jsou lháři, protože to, co kázali, nebylo čisté božské poselství.

V prvotním křesťanství neexistovala žádná nejasnost o křtu a večeři. Pán udělil apoštolům jasné pokyny; o těch, které vysílal, pravil: „Kdo vás slyší, Mě slyší.“ Proto zde chceme křest i večeři vyložit tak, jak nám to bylo v Písmu svatém zanecháno. S Večeří je bezprostředně spojeno mytí nohou. i o něm krátce pojednáme ve světle Slova Božího.

Tartalom 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10