Mission Populaire Libre

Jésus-Christ est le même hier, aujourd'hui et éternellement" (Hèbreux 13:8)

Langue:




V tomto pojednání se jedná o důležité informace týkající se nebes a Země. Lidé se vždycky zamýšleli nad tím, jaký cíl je jim vymezen. Doufáme, že tímto pojednáním nebude objasněno jen zákulisí velké tragédie, která ještě není za námi, ale že se nám také podaří ukázat řešení prastarého problému, a poslouží nám jako ukazatel cesty.

První lidé uzřeli světlo světa před asi šesti tisíci lety. Podle statistických údajů OSN z 12. října 1999 překročil počet obyvatel na Zemi šestimiliardovou hranici. V roce 2000 je na místě otázka, zda vbrzku přece jen nedojde k událostem, které jsou oznámeny v Písmu svatém. Ta očekávání jsou v mnohém směru veliká. Na Zemi se stala středem pozornosti obzvláště dvě města, totiž Jeruzalém a Řím. Jeruzalém, protože je městem zrodu tří světových náboženství – židovství, křesťanství a islámu, i když Mohamed své náboženství v roce 632 nezaložil v Jeruzalémě, nýbrž v Mekce a v Medině v Arábii.

Řím se pro „svatý rok 2000“ oděl do slavnostního hávu. Zlatá brána v městských zdech Jeruzaléma zůstává nadále uzamčená, zlatou bránu ve Vatikánu při příležitosti oslav „svatého roku“ otevřel papež Jan Pavel II. My ale nesledujeme lidské náboženské počínání, ale činění jediného svatého Boha v dějinách lidstva.

V průběhu uplynulých staletí se muži a ženy znovu a znovu upínali k jistým datům. Tak i k roku 2000 vzhledem k jeho „jedinečnosti“ obzvláště vzhlíželi. Ale ten je jako každý jiný, aniž by se muselo naplnit, co věštci anebo samozvaní „proroci či prorokyně“ věštili. To mimořádné se děje jedině tehdy, jestliže to činí Bůh sám. Jinak se ovšem opravdu nacházíme před časovým zlomem ve spásných dějinách, a každý rok by mohl být tím velkým „spásným rokem“. Jisté datum přirozeně nikdo nemůže udat. Ale ta znamení času jsou stále zřetelnější. Od Adama uplynulo 2000 let, potom uzavřel Bůh s Abrahamem na základě zaslíbení významnou, slavnostní smlouvu. Po dalších 2000 letech následoval z Boží strany nový začátek, a sice uskutečnění spásných dějin v Kristu naplněním zaslíbení a vústění do uzavření novozákonní smlouvy. Mezitím leželo časové rozpětí vydání Zákona a proroků. Zákon s 632 zákazy a příkazy byl určen k usvědčení padlých lidí z jejich přestoupení. Proroci měli za úkol ve všech oblastech oznamovat spásné dějiny, jaký bude jejich průběh až k dokonání.

Nyní jsme dosáhli konce dvoutisíciletého období času milosti. Jistě můžeme počítat s velkými událostmi podle stanoveného Božího plánu: „Neboť jestliže Pán zástupů usoudil (učinil plán – podle něm. př. Bible) kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?“ (Iz.14:27) Sedmé tisíciletí nejenže může, ono bude a musí být „Kristovým tisíciletým mírovým královstvím“. Ve Slově Božím je vícero zaslíbení, která se toho týkají, také ve Zj.20:6: „Blahoslavený a svatý, kdo má díl v prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let.“ Jedná-li se o prorocké úseky, platí slovo: Jeden den u Pána je jako tisíc let a tisíc let je jako jeden den (2.Petr.3:8). Bůh Své spásné dílo dokoná sedmým tisíciletím, tak jako stvořitelské dílo dokončil sedmého dne a po práci odpočíval (1.Moj.2:1-3).

Úplně na konci zazní spravedlivý, definitivní rozsudek (Zj.20:11-15), a každý se dočká svého konečného cíle, který si sám zvolil. Známe přísloví: Kdo se má rozhodnout, má trápení. S ohledem na věčnost platí: Kdo se tady správně rozhodne, unikne soužení. Po posledním soudu čas skončí a pomine ve věčnosti, a na Zemi nastane nový začátek s nekonečnou nebeskou harmonií: „Nebo aj, já stvořím nebesa nová a Zemi novou, a nebudou připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce.“ (Iz.65:17) „Nového pak nebe a nové Země podle zaslíbení jeho čekáme, v kterých spravedlnost přebývá.“ (2.Petr.3:13) „Potom viděl jsem nebe nové a Zemi novou. Nebo první nebe a první Země byla pominula a moře již nebylo.“ (Zj.21:1)

biblicky věřící nečekají na apokalyptický zánik světa, ale na zaslíbený návrat Ježíše Krista. Také kolem sebe nešíří paniku s „armagedonským peklem“. Pravé děti Boží čekaly od dnů apoštolů na to, že podle zaslíbení, které dal Ježíš v Jan.14:1-3, budou vzati domů. Ovšemže platí, co je psáno, že jen Bůh zná čas a hodinu. Ježíš a apoštolové sami sebe ani nás neoklamali oznamováním Jeho příchodu. Petr předpověděl, že na konci dnů přijdou posměvači a budou se posmívat: „Kde je jeho zaslíbený příchod? … všecko tak trvá od počátku stvoření.“ Až do skutečného naplnění platí, co je psáno: „Nemešká Pán s naplněním slibů, ale na rozdíl od vás má trpělivost a shovívá nám…“ (2.Petr.3:1-9). Boží trpělivost však jednou skončí jako za dob Noemových (Mat.24:39), a to by se mohlo stát každým okamžikem.

K událostem náležejícím ke spásným dějinám dochází vždy, když je čas naplněn, podle stanovené Boží rady a plánu: „Neboť pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na Zemi, a to jisté.“ (Řím.9:28)

Résumé 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19