Výzva kresťanskej teológii
/ Ewald Frank
Langue: tchèque
Other languages
28. Krista nemůže nikdo ignorovat
- Předmluva
- Úvod
- Vše je pouhá náhoda?
- Čas je blízko
- Jedinečná, platná směrnice
- Odvěký spor
- Samozřejmost?
- Svědectví historiků
- Dějiny to potvrzují
- Boží vyznání
- Boží zjevení
- V nebi a na zemi
- Pán navštěvuje svého proroka
- "Já Jsem"
- Narodil se Syn v nebi?
- Duch a pravda
- Velice zvláštní
- Úcta před velkým tajemstvím
- Všichni obhajují své vlastní učení
- Skála
- Příkaz ke křtu
- Nebudeš mít jiné bohy...
- Mariologie
- Kdo věří, jak Písmo praví?
- Neuvěřitelná tragedie
- Čas konce
- Výzva všem
- Krista nemůže nikdo ignorovat
- Nové stvoření
- V Synu učiněni syny a dcerami Božími
- Dva začátky
- Průběh náboženských dějin
- Žádný lidský vliv
Jak je Bůh nevysvětlitelný ve Své bytosti a zjeveních, tak je nevysvětlitelný náš Pán v mnoha úsecích náležejících ke spasení.
Jestliže je "Pán" jmenován nebo se zjevuje v nějaké souvislosti se spásným plánem – např. jako Syn člověka, Syn Boží, Syn Davidův, Beránek Boží, Velekněz, Přímluvce, Prostředník atd. – pak je ukázán ve Svém člověčenství vedle Boha, ne však jako nějaká druhá božská osoba. Jasně to vyplývá z odpovědných biblických míst.
Jestliže Ježíš jako Syn člověka říká, že Otec je větší než On, pak jen Otec ví čas a hodinu, pak On nečiní nic jiného, než to, co vidí Otce činit (Jan 5:19-20 aj.). ON byl Prorok, On byl Vidoucí. Bylo Mu ukázáno ve vidění, co se stane; dokonce myšlenky a úmysly lidí Mu byly zjevovány: "Nežli tě Filip zavolal, když jsi seděl pod fíkovým stromem, viděl jsem tě." (Jan 1:48)
"Nebo jsi pět mužů měla a ten kterého nyní máš, není tvým manželem. To jsi pravdu pověděla. Řekla Jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, který slove Kristus. Ten když přijde, oznámí nám všecko. Řekl jí Ježíš: JÁ to jsem, který mluvím s tebou ." (Jan 4:16-26)
"Ale Ježíš jim nesvěřoval, kdo je, poněvadž znal všechny lidi; nepotřeboval, aby Mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku." (Jan 2:24-25) Naplnilo se slovo z V.Moj. 18:18, jak to o letnicích vyložil Petr ve svém druhém kázání: "Mojžíš zajisté otcům řekl: »Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jehož poslouchati budete ve všem, cokoli bude mluviti vám. A každá duše, která by tohoto Proroka neposlouchala, vyhlazena bude z lidu«." (Sk. 3:22-23) Jako "Syn člověka" byl Prorok a Služebník (Iz. 42:1-4; Iz. 52:13; Sk. 4:23-31). Jako "Syn Boží" je Spasitel a Pán. Jako "Syn Davidův" je Král. ON je Král, Kněz a Prorok.
Každý skutek našeho milovaného Pána a všechno, co řekl a je o Něm řečeno, musí být vždy pozorováno v příslušném pověření a ve správné souvislosti. Proto ta označení nesmí být mezi sebou nikdy zaměněna. Jestliže je v evangeliích více než osmdesátkrát psáno "Syn člověka" pak to tak musí navždy zůstat. Jestliže je psáno "Syn Boží" pak to tam patří, je-li psáno "Syn Davidův", tak také, atd. V Písmu svatém je v každém okruhu působnosti všechno podle spásného plánu božským způsobem příslušně zařazeno.
Bůh se sám v Sobě nerozmnožil, zůstal tím Všemohoucím. Skrze Svého Syna, toho prvorozeného, však zplozením z Ducha způsobil duchovní rozmnožení všech prvorozených. Oni byli do bytí povoláni Slovem Pravdy a prožili znovuzrození (Jak. 1:18; 1.Petr. 1:23 aj.) a jsou omilostněni a přijati jako synové a dcery Boží.
"Toto je pak věčný život, aby poznali Tebe, samého pravého Boha, a kterého jsi poslal, Ježíše Krista." (Jan 17:3)
"A víme, že Syn Boží přišel, a dal nám smysl, abychom poznali toho pravého, a jsme v tom pravém, v Synu Jeho Ježíši Kristu. ON je ten pravý Bůh a život věčný." (I.Jan 5:20)
Štěpán Jej viděl jako Syna člověka na pravici Boží (Sk. 7:56). Jan Jej viděl jako Syna člověka mezi sedmi zlatými svícny (Zj.1). Daniel Jej viděl jako Syna člověka přicházet (7:13-14 aj.). V úloze Velekněze, Prostředníka a Přímluvce Jej vidíme vedle Boha. Apoštol píše svému spolupracovníkovi Timoteovi: "Neboť jeden je Bůh, jeden také i prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš." (I.Tim. 2:5)
Apoštol Jan to vyjadřuje takto: "Pakli by kdo zhřešil, Přímluvce máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého." (I.Jan 2:1)
Z pohledu spásných dějin nám byla v Novém zákoně podle spásného Božího plánu v Synu darována záchrana. Syn je vzdor Své lidskosti předmětem pravé, živé víry pro lidstvo: "Věříte v Boha, i ve Mně věřte!" (Jan 14:1) Jen kdo věří v Syna Božího, věří opravdu Bohu. Živá, spásná víra je možná jen ve zjeveném Bohu. Všechno ostatní je náboženská aktivita míjející Boha. Otec se s námi potkal jen v Synu, v Něm samotném máme Otce. Tak lze zařadit také následující biblická místa: "Služte Pánu s bázní a veselte se s třesením! Líbejte Syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jak by se jen málo zapálil hněv Jeho. Blahoslavení jsou všichni, kteří doufají v Něho." (Ž. 2:11-12)
"Skrze Něho věříte v Boha, který Jej vzkřísil z mrtvých, a dal Jemu slávu, aby víra vaše a naděje byla v Bohu." (I.Petr. 1:21)
Bohem darované blahoslavení je dáno v Synu Božím všem synům a dcerám Božím. Proto apoštolská podmínka ještě dnes zní: "Věř v Pána Ježíše Krista a tak budeš spasen ty i dům tvůj." Spása, záchrana je v Synu; ON je náš Spasitel.
"Kdo věří v Syna, má život věčný; ale kdo je nevěřící Synu, neuzří života, ale hněv Boží zůstává na něm." (Jan 3:36)
"A toto je svědectví to, že život věčný dal nám Bůh, a ten život je v Synu Jeho. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, života nemá." (I.Jan 5:11-12)
"Každý, kdo zapírá Syna, nemá ani Otce; kdo Syna vyznává, má i Otce." (I.Jan 2:23)