Mission Populaire Libre

Jésus-Christ est le même hier, aujourd'hui et éternellement" (Hèbreux 13:8)

Langue:




Tragédie uprostřed tradičního křesťanství spočívá hlavně v tom, že v theologických seminářích se nevracejí zpět k původu, nýbrž nadále theologizují o "vnitřním vztahu trojice", který ve skutečnosti vůbec neexistuje a byl spekulativně vynalezen, "vytheologizován" až od 4. století. Ale před Bohem to vůbec neplatí. Před Ním platí jen to, co On sám řekl a dal sepsat Svými služebníky ve Starém a Novém zákoně. Co nebylo dosvědčeno v Bibli, nemůže být Božího původu. Starý a Nový zákon jsou uzavřená Boží svědectví, ke kterým nesmí být nic přidáno , jako ani k pozemské závěti přirozeně nesmí být nic dodatečně připojováno. Pavel jasně vyjádřil, že poslední vůle nesmí být ani měněna, ani dodatečně opatřována dodatky (Gal. 3:15). V poslední kapitole Nového zákona hrozí těm, kdo ke slovům proroctví Boží Knihy něco přidají nebo odejmou , apokalyptické rány a vyškrtnutí z Knihy života. Je to tak vážné, že dokonce jména zapsaná v Knize života, budou při zadlužení vymazána!

Pavel musel již tehdy, před koncem první generace, s bolestí konstatovat, že je zvěstován také jiný Ježíš, kázáno jiné evangelium a jiný duch je v činnosti (II.Kor. 11:4). Ve stejné kapitole píše o stoupencích odbočujícího učení: "Je ve mně pravda Kristova…tito lidé jsou falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky." (II.Kor. 11:10-15) Jan píše, že máme duchy zkoušet a že mnozí falešní proroci vyšli do světa. Jen ten, kdo vyznává Ježíše jako toho v mase zjeveného Krista – Mesiáše, je z Boha. "Ale všeliký duch, který nevyznává Ježíše v těle přišlého, není z Boha; nýbrž je to duch antikristův." (I.Jan. 4:1-3) Toto slovo se vztahuje na všechny konfese, které Ježíše biblicky nevyznávají, ale učí, že existoval věčný Syn. Hovoří o "Ježíši" jako o "Synu", ale nezůstávají při biblickém svědectví odpovídajícímu Duchu a Slovu proroctví (Zj. 19:10b). Nyní je na svícen jako pravda stavěno čisté učení, a tak se všichni mohou zkusit a zjistit, jakého ducha dítětem jsou.

V okružním dopise církvi v Efezu Jan předává dále slova Páně: "Znám tvé skutky a práci tvou, a statečnou vytrvalost a víru, že ty zlé nemůžeš trpět; a zkusil jsi ty, kteří se vydávají za apoštoly, ale nejsou jimi, a shledal jsi, že jsou lháři ." (Zj. 2:2)

V Gal. 1 Pavel zdůrazňuje, že všichni, kdo káží jiné evangelium, jsou pod zlořečenstvím. Jiným evangeliem se rozumí to, co nesouhlasí s původním Evangeliem Ježíše Krista a apoštolů, s jejich učením a praxí. Se svou odpovědností a oprávněním, které vycházelo z jeho povolání, byl apoštol starostliv, že se satanovi zdaří svedení církve se vší lstí a podvodem právě tak, jako v případě Evy (II.Kor. 11:2-3). Boží nepřítel strhl do záhuby na počátku stvoření nejen první lidi, ale po dokonaném spasení to udělal také s těmi, kteří Slovo Boží nevzali vážně a přestoupili je. Obojí žije dále: Nejstarší dějiny skrze neposlušnost; původní církev skrze poslušnost víry. Nepřítel to zkouší stále znovu stejnou metodou, a sice zpochybňováním Slova Božího. "Zdali Bůh opravdu řekl?… Jistě nezemřete!…" Satan je od samého počátku lhář a nejnábožnější překrucovač, ničitel Slova. Měl velký úspěch u všech náboženství světa, neboť je knížetem, bohem tohoto světa a vystupuje především v náboženském hávu.

Résumé 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33