Výzva kresťanskej teológii
/ Ewald Frank
Jazyk: česky
Jiné jazyky
17. Velice zvláštní
- Předmluva
- Úvod
- Vše je pouhá náhoda?
- Čas je blízko
- Jedinečná, platná směrnice
- Odvěký spor
- Samozřejmost?
- Svědectví historiků
- Dějiny to potvrzují
- Boží vyznání
- Boží zjevení
- V nebi a na zemi
- Pán navštěvuje svého proroka
- "Já Jsem"
- Narodil se Syn v nebi?
- Duch a pravda
- Velice zvláštní
- Úcta před velkým tajemstvím
- Všichni obhajují své vlastní učení
- Skála
- Příkaz ke křtu
- Nebudeš mít jiné bohy...
- Mariologie
- Kdo věří, jak Písmo praví?
- Neuvěřitelná tragedie
- Čas konce
- Výzva všem
- Krista nemůže nikdo ignorovat
- Nové stvoření
- V Synu učiněni syny a dcerami Božími
- Dva začátky
- Průběh náboženských dějin
- Žádný lidský vliv
V našich dnech se obzvláště prosazuje separátní modlitba těm údajným "třem osobám" v "trojici". Papež roky 1997,1998 a 1999 prohlásil za zvláštní, v každém tom roce má být uctívána jedna z Božích osob a potom ve "svatém roce 2000" mají být "uctívány všechny tři společně". Letničně-charismatičtí kazatelé přispívají v mezinárodních shromážděních svými příspěvky a hovoří – ovlivněni duchem času – o "osobě Ducha Svatého" způsobem, jaký jsme dosud neznali: Od "dobré jitro Duchu Svatý! Já Tě zdravím. Já Tě objímám. Já Tě miluji." Až k tomu: "Duchu Svatý, já Tě oslavuji, ctím Tě a klaním se Ti." Lidé, stržení náboženským nadšením, kteří se hrnou ze všech směrů víry a chtěli by prožít nové působení Ducha, někdy dokonce za doprovodu ohlušující hudby – žel nepostřehnou, že Bible takové "uctívání Ducha Svatého" vůbec nezná. To tu skutečně ještě nikdy nebylo. Také v tom se na Boží Slovo nedbá a je zlehčováno. Podle svědectví Písma nějaké extra znádherňování Ducha neexistuje, neboť Ježíš sám řekl: "Když pak přijde ten Duch pravdy, uvede vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluvit sám od Sebe, ale cokoli uslyší, to mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovat bude vám." a: "ON Mne oslaví; nebo z Mého vezme, a zvěstuje vám. Všecko, cokoli má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a zvěstuje vám." (Jan 16:13-15)
Tady se nejedná o roztřepené vlasy, ale o plnou pravdu. Nauka o trojici formulovaná na koncilech zní: „Jeden Bůh ve třech osobách: Otec je Bůh, Syn je Bůh, Svatý Duch je Bůh, a tyto tři Boží osoby jsou jeden Bůh." Kde to ale stojí v Bibli? Přirozeně nikde! Ve věčnosti a ve Starém zákoně není po třech božích osobách ani stopa, ani jen náznak. V novozákonních listech je často užito řečnického obratu "Bůh, Otec", např. "Chválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu v nebi požehnal každým duchovním požehnáním!" , ale ani jednou formulace "Bůh, Syn…", nýbrž vždy "Syn Boží" nebo "Syn Nejvyššího", "Syn člověka", "Syn Davidův". Právě tak není ani jednou psáno: "Bůh, Duch Svatý…", nýbrž "Duch Boží…", "Svatý Duch…" nebo "Duch Kristův…" Ve Starém zákoně nalézáme 378 krát označení "Ru‘ach Jahve" – "Duch Páně…" Takovéto zjištění má veliký význam. Není stoupencům trojice nápadné, že jen Bůh nemá žádný pramen, z něhož by čerpal? ON je jako "Věčný" sám dodavatelským pramenem. Syn a Duch mají Jej jako zdroj: Syn Boží, Duch Boží. Kdyby to byly tři samostatné osoby Boží, pak by Boha jako zdroj nepotřebovaly.
Prorok nebo apoštol ani jiný muž Boží také nikdy neužil k požehnání trinitářskou průpověď, jak se to nábožensky praktikuje v celém světě, v níž se říká: "Požehnej vás Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý!" Totéž platí pro formu modlitby: "Čest buď Bohu, Otci a Synu a Duchu Svatému." V Bibli také není psáno o modlitbě nebo konání: "Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého" ani na začátku ani na konci. Pavel dal v pověření Božím příkaz, aby všechno, cokoli ve slovu nebo skutku činíme, se dělo ve jménu Pána Ježíše (Kol. 3:17). Zvěstování, modlitba, záchrana, uzdravení, osvobození – všecko se děje ve jménu Ježíše Krista.
Někteří znají a někteří i provádějí samotným Bohem nařízenou "aronovskou" průpověď požehnání: "Pán ti požehnej a ostříhej tě! Osvěť Pán tvář Svou nad tebou a buď ti milostiv. Nechť obrátí Pán tvář Svou k tobě, a dá ti pokoj." (IV.Moj. 6:24-26) Pavel to požehnání "milosti" zmiňuje na počátku a na závěr všech svých listů alespoň čtrnáctkrát, ale pokaždé jinak. Vůbec nemyslel na to, zavést nějaké krédo nebo formuli či normu, jak se to praktikuje po celém světě v tamních konfesích. Petr, Pavel a celá původní církev nebyla žádnou křesťanskou organizací, nýbrž živým Kristovým organismem , stála pod vedením Ducha a věděla, koho se sluší uctívat: "Jemu, samotnému moudrému Bohu nechť je dána skrze Ježíše Krista sláva na všechny věky! Amen." (Řím. 16:27)