Výzva kresťanskej teológii
/ Ewald Frank
Լեզու: czech
Այլ լեզուներ
11. Boží zjevení
- Předmluva
- Úvod
- Vše je pouhá náhoda?
- Čas je blízko
- Jedinečná, platná směrnice
- Odvěký spor
- Samozřejmost?
- Svědectví historiků
- Dějiny to potvrzují
- Boží vyznání
- Boží zjevení
- V nebi a na zemi
- Pán navštěvuje svého proroka
- "Já Jsem"
- Narodil se Syn v nebi?
- Duch a pravda
- Velice zvláštní
- Úcta před velkým tajemstvím
- Všichni obhajují své vlastní učení
- Skála
- Příkaz ke křtu
- Nebudeš mít jiné bohy...
- Mariologie
- Kdo věří, jak Písmo praví?
- Neuvěřitelná tragedie
- Čas konce
- Výzva všem
- Krista nemůže nikdo ignorovat
- Nové stvoření
- V Synu učiněni syny a dcerami Božími
- Dva začátky
- Průběh náboženských dějin
- Žádný lidský vliv
Na začátku bylo Slovo, nikoli výklad . S pojmem slova "začátek" se setkáváme vícekrát. "Na počátku stvořil Bůh…" (I.Moj. 1:1) "TY jsi na počátku, Pane, zemi založil, a nebesa jsou dílem Tvých rukou." (Žid. 1:10; Ž. 102:26) "Na počátku bylo slovo…" (Jan 1:1) "To, co bylo od počátku, co jsme slýchali, co jsme vlastníma očima viděli, čeho jsme se rukama dotýkali, ze Slova života …" (I.Jan 1:1 aj.) Všem známé řecké slovo pro I. knihu Mojžíšovu "Genesis" znamená "začátek". Hebrejské slovo pro to je "Berešit" a znamená "původ". V knize Genesis opravdu nacházíme původ všech věcí, původ Božího zjevení, původ stvoření, vznik universa, původ všeho života atd. Před "začátkem" byla věčnost.
V 1. verši první kapitoly Bible se potkáváme s Bohem Stvořitelem. V hebrejském textu stojí psáno místo Boha Elohim. "Na začátku stvořil Elohim…" V tomto pojmu slova je množné číslo v čísle jednotném, neboť Bůh – Elohim – není pouze Stvořitelem, On je mnohem více: Je také Zachovavatel, Zachránce, Král, Pastýř, Spasitel, Soudce – všechno ve všem. Elohim je zmíněn ve spojení s Jeho hlavními vlastnostmi, jak také s Jahve jsou zdůrazněny zvláštní atributy, v nichž a skrze něž se zjevuje. Přitom také stačí to El, které již míní toho Všemohoucího, např. Emmanu-El = "Bůh s námi", i Jah, které znamená Jahve jako při Halelu-Jah = "chvála a čest Jahve". Tak Eli-Jah znamená "Bůh je Jahve", Dani-El "Bůh je Soudce", Izra-El "Bojovník Boží", Jesa-Jah "Jahve je Spása", Jedid-Jah "Ten, kterého miluje Jahve" atd. "Elohim" není jméno, ale označení pro Boha samotného. "Jahve" je jméno smlouvy, ve které a s níž se Bůh ve Starém zákoně zjevil.
Abrahamovi se zjevil Bůh ten Pán jako El Shaddai (El Šadaj) (I.Moj. 17:1), jako ten "Všedostačující", "o vše se Starající", potom, co se s Abrahamem potkal již v I.Moj. 14:18-20 v postavě krále Melchisedecha. Podle Žid. 7 je Melchisedech sám Králem pokoje, Králem ze Sálem, Králem spravedlnosti. Ve Starém zákoně se Pán ještě nestal člověkem či vlastně Synem, a tím je také korektním způsobem popsáno, že On tehdy neměl ani otce ani matku, ani žádný rodokmen. Byl to "Nejvyšší Bůh", který Abrahama jako El Elyon (El Eljón) požehnal slovy: "Požehnaný jsi, Abrahame, nejvyšším Bohem, stvořitelem nebe a země." Potom se Bůh potkal s Abrahamem jako El Olam – jako "Věčný Bůh". V Iz. 9:5 je Bůh nazván ve spojení se zaslíbením narození Syna El Gibbor = "mocný Bůh" atd.
Obzvláštní theofanie/vlastní zjevení Boží jako Jahve – "Pán" se již dělo s výhledem na Jeho stání se člověkem: Jahve-Jireh = "Pán připraví/postará se o oběť" (I.Moj. 22:13-14); Jahve-Rapha = "Pán uzdravuje, zachraňuje" (II.Moj. 15:26); Jahve-Nissi = "Pán, má korouhev" (II.Moj. 17:8-15); Jahve-Schalom (Šalom) = "Pán, náš pokoj" (Soud. 6:23-24); Jahve-Ra-ha = "Pán, můj pastýř" (Ž. 23); Jahve-Tsidkenu (Zidkenu) = "Pán, naše spravedlnost" (Jer. 23:6); Jahve-Shammah = "Pán je přítomný" (Ez. 48:35). Aby Bůh učinil zadost všem potřebám ve stvoření a spasení, zjevil se jako "ten Pán" ve Své rozmanitosti; oznámil Své vlastnosti, Své atributy, ale přitom zůstal tentýž.
Od I.Moj. 2:4 nacházíme kombinaci slov "Elohim-Jahve" – Bůh ten Pán. Předtím se setkáváme 35x jen s Elohim. Na toto tajemství zde nemůžeme blíže zajít. Jahve je viditelná postava neviditelného Boha. Bůh je podle Své bytosti Duch (Jan 4:24), je "nepomíjitelný, neviditelný, jediný Bůh" , (I.Tim. 1:17) "…nesmrtelný, přebývá ve světle nepřístupném, jehož žádný člověk neviděl, aniž viděti může." (I.Tim. 6:16) Milovaný učedník našeho Pána dosvědčuje: "Nikdo nikdy Boha neviděl…" (I.Jan 4:12a) Ale ve způsobu a podobě, jak se zjevil, Jej lidé viděli! Adam, Abraham, Mojžíš, Micheáš, Ezechiel, Daniel a jiní proroci viděli "Boha Pána". V Novém zákoně se zjevil týž Bůh – Elohim jako Otec ve viditelné tělesné podobě v Synu, který je tím "Pánem". "Tento je odlesk slávy Boží a výraz Boží podstaty, nese všecko Svým mocným slovem…" (Žid. 1:3) Tomáš přemožen při pohledu na toho Vzkříšeného zvolal: "Můj Pán a můj Bůh!" (Jan 20:28)
Neviditelný Elohim se zjevil ze Své věčné slávy a blahoslavenství z původní plnosti světla a života od začátku jako "Jahve" ve viditelné podobě. V tomto původním začátku bylo Slovo, Logos, "Pán" mimo věčnou Boží plnost u Boha a byl Slovem (Jan 1:1), působící jako ten Jednající, Putující a Přikazující, Tvořící.
"Pán" je Bůh; žádný jiný, nýbrž vždy Tentýž. Duch Boží se vznášel při stvoření nad propastí jako Boží síla vyzařující teplo, přinášející život (I.Moj. 1:2). Tentýž Duch Boží sestoupil letničního dne jako Duch Svatý, jako Boží síla působící Boží život, na spasenou církev. Na obě Boží zjevení – na "Pána" ve viditelné postavě a na Ducha Božího vznášejícího se nad propastí – nikdy nebylo nahlíženo jako na separátní osoby. Bůh je Duch a Bůh je ten "Pán" a "ten Pán" je Bůh a "ten Pán" je Duch (II.Kor. 3:17). Jen komu je toto zjeveno, může biblicky oprávněně říci: "Ježíš je ten Pán" a s Pavlem souhlasně dosvědčit: "…nikdo nemůže říci: »Ježíš je Pán!«, jedině v Duchu Svatém." (I.Kor. 12:3b)