Výzva kresťanskej teológii
/ Ewald Frank
Language: czech
Other languages
10. Boží vyznání
- Předmluva
- Úvod
- Vše je pouhá náhoda?
- Čas je blízko
- Jedinečná, platná směrnice
- Odvěký spor
- Samozřejmost?
- Svědectví historiků
- Dějiny to potvrzují
- Boží vyznání
- Boží zjevení
- V nebi a na zemi
- Pán navštěvuje svého proroka
- "Já Jsem"
- Narodil se Syn v nebi?
- Duch a pravda
- Velice zvláštní
- Úcta před velkým tajemstvím
- Všichni obhajují své vlastní učení
- Skála
- Příkaz ke křtu
- Nebudeš mít jiné bohy...
- Mariologie
- Kdo věří, jak Písmo praví?
- Neuvěřitelná tragedie
- Čas konce
- Výzva všem
- Krista nemůže nikdo ignorovat
- Nové stvoření
- V Synu učiněni syny a dcerami Božími
- Dva začátky
- Průběh náboženských dějin
- Žádný lidský vliv
Jen co Bůh sám říká ve Svém Slově, je Jeho vyznání. ON se v něm zjevil a oznámil Své vlastnosti.
Musíme si položit otázku, která pohne srdcem i duší: Věří převážná většina křesťanů v Boha, který byl utvářen a formulován, ale ve skutečnosti v takové podobě vůbec neexistuje? V prostoru visí základní otázky, jimž se nemůžeme dále vyhýbat. Nikoli výklad Písma a tradice, které jednou měly začátek, ale "Sola scriptura" – Písmo samo s věčnou neměnnou platností může a smí být základem pravé víry. Musíme od začátku následovat ve stopách Božích, totiž od chvíle, kdy Bůh z věčnosti vstoupil do času – od prvopočátku. Věčnost nemá začátek a také nebude mít konec. Čas měl začátek a čas také skončí. Do věčnosti nikdo nemohl nahlédnout. Vše, co se lidé domnívají, že o tom vědí, jsou jen spekulace. Bůh, ten Věčný, není ani objektem spekulací, ani případ pro vědu.
Bohu, jemuž náleží nejvyšší právo mluvit ve Své vlastní záležitosti, má zde být dána možnost, odpovědět nám skrze Své Slovo. Na každou biblickou otázku existuje biblická odpověď. Po všech sporných učeních vzniklých během světových náboženských dějin musí být nyní jednou provždy argumentace o božství položena na prubířský kámen a být objasněna Písmem svatým. Nepohnutelný základ apoštolů a proroků, jak byl stanoven ve Slově Božím, je jediným platným měřítkem. Lidé se již odedávna mýlili, jak to popisuje výstižně Pavel: "…zůstává při tom, že Bůh je pravdomluvný, ale každý člověk je lhář…" (Řím. 3:4) Ať oděn do purpuru nebo do zářivě bílého, ať do taláru nebo jako žebrák: Každý člověk, bez výjimky, se narodil do tohoto prolhaného světa – a kdo neříká přesně, co řekl Bůh, lže.
Teprve od okamžiku, kdy se ten Věčný sám zjevil, můžeme Jej v Jeho zjeveních následovat. V "prapůvodu" se s Ním potkáváme jako se Stvořitelem, ne jako Otcem. V celém Starém zákoně On vystupuje 6700 krát jako "Bůh Pán". Až v Novém zákoně se s námi potkává jako Otec skrze Syna. Tato skutečnost je nejdůležitější, neboť teprve v Ježíši Kristu, Synu Božím, se Bůh stal také naším nebeským Otcem.
Musíme tedy začít Starým zákonem, který tvoří podklad pro Nový. Pán Ježíš a apoštolové mohli učit jen ze Starého zákona, neboť Nový ještě nebyl napsán. Odkazovali na to, že se naplnilo, co bylo zaslíbeno s ohledem na Mesiášův příchod (Luk. 24; Sk. 28:23 aj.). Podle vynikajícího historika Dr. Clarence Larkina, se prvním příchodem Ježíše Krista naplnilo 109 starozákonních předpovědí a 845 citátů ze Starého zákona v Novém zákoně, z nichž se 333 vztahuje na Krista. V předpovědích Starého zákona je Spasitel popsán jak z božského tak i z lidského hlediska.
My následujeme Boha v rozmanitosti Jeho zjevení (theofanie) od začátku času ve Starém zákoně až k Jeho vlastnímu zjevení v Synu v Novém zákoně, a konečně až k přechodu času do věčnosti, kdy zjevení Syna pomine v Bohu, z něhož vyšlo: "Jakmile Mu ale bude všechno podřízeno, potom se i sám Syn podřídí tomu, jenž Mu všechno podřídil, aby byl Bůh všecko ve všem." (I.Kor. 15:28 aj.) Jako byl jeden Bůh ve věčnosti, tak opět ve věčnosti bude navzdory všem rozmanitým zjevením. Časové přerušení, vzniklé pádem člověka do hříchu, si vynutilo Jeho rozmanitá zjevení k uskutečnění spásného plánu.
Na hoře Sinai zazněla z úst Všemohoucího navždy závazná slova Jeho lidu: "Slyš, Izraeli, ten Věčný, náš Bůh, ten Věčný je jeden. Proto milovat budeš Pána Boha Svého z celého srdce svého, a ze vší duše své a celým svým životem…" (V.Moj. 6:4-9) V Novém zákoně je psáno: "Ježíš odpověděl: »První ze všech přikázání je: Slyš Izraeli, Pán Bůh náš je jeden. Proto milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, a ze vší síly své … « I řekl ten zákoník: »Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden je Bůh a není jiného kromě Něho«." (Mar. 12:29-32)
Nejdůležitější vyznání pro Izrael sestává ze čtyř slov: Adonai Elohenu Adonai Echad = PÁN ELOHIM PÁN SÁM. Přesně přeloženo by to muselo znít: JAHVE ELOHIM, JAHVE JEDINÝ . To je jednotné svědectví Boží a Jeho proroků, souhlasné svědectví ve Starém i Novém zákoně. TAK MLUVÍ PÁN: "Jste Moji svědkové, a služebník Můj, kterého jsem Já vyvolil, takže můžete poznat, a Mně věřiti, i rozuměti, že Já jsem , a že přede Mnou nebyl zformován Bůh silný, aniž po Mně bude; Já sám jsem Pán, a kromě Mne není žádného Zachránce … a jen Já jsem Bůh. " (Iz. 43:10-12) Bůh o Sobě nikdy nemluvil v množném čísle, nemluvě o více osobách. To také nedělal žádný prorok. Je to vskutku neporozumění vycházející z různého pojímání učení. Bůh také nikdy nebyl těmi Svými oslovován v množném čísle.
Pavel zdůrazňuje skutečnost jednoho, jediného Boha následovně: "…tak jistě existuje jen jeden jediný Bůh…" (Řím. 3:30) V těch pojednáních není nic nejistého, naopak: On zdůrazňuje "tak jistě" s ohledem na toho jednoho, jediného Boha a končí svůj list: "…Jemu, tomu jedinému, moudrému Bohu, nechť je vzdána v Ježíši Kristu sláva na věky! Amen." Apoštol Juda končí list právě tak, jak náleží: "…Jemu, tomu samotnému Bohu, který je skrze našeho Pána Ježíše Krista náš Zachránce – Jemu náleží nádhera a vyvýšení, moc a síla před všemi časy světa, a také nyní a na všechny věky! Amen." (v.25)