Laodicejské období církve
/ William Branham
10. Část 10.
Myslím, že když s tím byla hotova, slzy pokání jí stékaly po tvářích a nohy Ježíšovy byly umyty, cítil se On o něco svěžeji.
Ó Bože, chtěl bych tam být. Umyl bych je ještě jednou. Ó ano! Dnes by to měly ženy těžké, utírat nohy svými vlasy. Musely by se postavit na hlavu, aby to udělaly. Tak jsou ostříhané.
Ježíš tam seděl opovržený, ignorovaný, se špinavýma nohama, ale ona je umyla. Když skončila, pohlédl na ni, jakoby chtěl říci: „Všechno je v pořádku."
Podíval se na druhou stranu a řekl: „Šimone, něco ti musím říci. Pozval jsi Mne, ale Mne jsi u vchodu ani nepozdravil. Nepodal jsi Mi vodu, abych si umyl nohy. Nepomazal jsi Mi hlavu, když jsem vešel, aby byly ošetřeny spáleniny od slunce. Nepolíbil jsi Mne na přivítanou, ale tato ubohá žena, co stojí venku, pouliční smilnice, neměla vodu na umytí Mých nohou. To udělala svými slzami. Neměla nic, aby je vytřela – osušila je svými vlasy a neustále je líbala. Nyní ti chci říci: Jejích hříchů bylo mnoho, ale všechny jsou jí odpuštěny." Jemu to říci nemohl.
„Jejích hříchů bylo mnoho, ale jsou jí odpuštěny."
Dnes stojí Ježíš před dveřmi letničních, baptistických a metodistických organizací a pokouší se vejít s letnicemi dovnitř. Ale lidé si Ho nevšímají. Vaše zesvětštění a jiné věci Jej z církve vystrčily. ON tam stojí, pláče a pokouší se zase vejít dovnitř. Ó, to je to nejsmutnější, co jsem ve svém životě viděl. Nepotřebují Ho. ON stojí venku, klepe a pokouší se vejít dovnitř. O totéž usiluje ještě teď, neboť je venku.
Oni Ho nevyhodili. Dál o Něm zpívali, kázali, nikdy Jej v přítomnosti nepostrádali. Pokračovali dále. Byli krátkozrací, hleděli na své velké budovy. Byli bohatí, viděli ty velké organizace, k nimž patřili, snažili se je dále budovat, získávat více členů. Oni Ho nepostrádali. Ne, mluvení jazyka jim nescházelo. Nepostrádali velké, mohutné Boží zvěsti, které pronikají a vykonávají obřízku srdce, čímž jsou věci světa odváty ven jako pleva z obilí.
Kdybyste takto kázali v jejich sboru, vyloučili by vás. Ale tímto způsobem kázal Duch svatý. Ježíš řekl: „Vy hadí pokolení!" Jan, pomazaný muž, udělal to stejné. Vždy jim byla „stahována kůže". Ale nepostrádali Ho, třebaže to všechno neměli. Měli krásné fráze, poklepávali jim na ramena a říkali: „Vy můžete přistoupit, nechat se tu zapsat a přijmeme vás jako členy. Přineste své doporučující dopisy od jiných sborů a přijmeme vás. Kolik se zavazujete dát v roce?" Vidíte, to je ono. Bohatí, nic nepotřebují.
Ale vy potřebujete velké věci, které nemáte. Ježíš stojí venku a snaží se vejít dovnitř s letnicemi. Co myslíte, že by se stalo s metodistickým kostelem, kdyby na ně sestoupil Duch svatý a začali by jásat, poskakovat, mluvit v jazycích a chovat se jako opilí? Takový metodistický sbor by byl rozhodnutím konference vyloučen. Toho jste si vědomi.
Co by se stalo v baptistickém sboru? Totéž! A tak je to i s letničními. Mnohým z nich se přihodilo to stejné. S něčím takovým nechtějí mít nic společného. Měli strach, že by se poškodil nový koberec. Je to ubohá skupina. Tedy, jednou On s nimi byl. Putoval s nimi uprostřed sedmi zlatých svícnů. Ale tady je odpověď: Denominace se svými světskými věcmi, biskupy, kardinály a všemi povinnostmi Ho vypudily, aniž by Ho postrádaly.
Co musíme udělat, abychom Jej zase dostali dovnitř? Jestliže je nyní mimo letniční sbor, co musíme udělat, abychom Ho zase dostali dovnitř? Musí to být jednohlasně odhlasováno, aby mohl být zase uveden zpět, nebo zvolíme nového papeže, nového kardinála, nebo založíme novou organizaci? Tím se to nestane. Nová organizace to nezmůže, nový kardinál také ne. Nový kazatel nebo dobře zaplacený evangelista také ne. Nic na světě to nezmůže, jen vy sami. Jak Ho dostaneme dovnitř? Ne tím, že zvolíme Ježíše, tak dovnitř nevejde.
Slyšte, tady to je: „Slyší-li kdo hlas Můj a dveře otevře …" My víme, co jsou ty dveře. „Slyší-li kdo hlas Můj a dveře otevře …" Ne, že to dělá nějaký sbor nebo organizace. Jimi se On nezabývá. Jsou mrtví a vyřízeni. ON to vždycky nenáviděl. Řekl, že to nenáviděl a je tomu tak ještě dnes večer.
Jestliže by kdo, ať metodista, baptista, presbyterián, katolík, sbor Boží, Nazarejští, letniční, – Jestliže by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dveře, vejdu k němu, a budu s ním večeřeti a on se mnou. To je zvěst pro letniční církev. Ne, že by se pokoušeli zase oživit letniční organizaci, ale že to letniční požehnání v srdcích jednotlivců bude zase probuzeno. To je jediná možnost. A budu s ním večeřeti a on se mnou.
Čemu nás učí zvěstovatel skrze zvěst církvi? Oni neměli žádný vzrůst v Duchu, neboť to duchovní se neustále vracelo. Zvěstovatelé církví a zvěsti církvím v každém období ty denominace odsoudili. V každé zvěsti církvi oni polevili a nechtěli slyšet. Zvěsti církvi si denominace ani nevšimly, neboť ty křesťany zkřížily, ty tzv. křesťany, kteří neprožili Boha ani Ducha svatého. To je pravda, jako že zde dnes večer stojím před vámi na pódiu. Ti příjemní, vlažní členové budou z Jeho úst vyplivnuti.
Pavel varoval pohany, jako tu štěpovanou ratolest. Můžete si to přečíst v Řím. 11, 15-27.
Slyšte tedy, zatímco ta církevní období uzavíráme. Pavel řekl: „Neboť jestliže Bůh ty přirozené ratolesti neušetřil, pak ani vás neušetří" – z důvodu nevíry.
Proč byli odříznuti? Protože odmítli letnice. Letničního dne se posmívali a rouhali Duchu svatému. Když byl Ježíš na zemi, nazvali Ho Belzebubem, řekli, že je od ďábla, věštec a ještě jiné.
ON řekl: Protož pravím vám: všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno lidem. (Mat. 12, 31). Myslete na to! Když Ježíš vyslal Své učedníky, řekl: „Nechoďte k pohanům, nýbrž samotně ke ztraceným ovcím Izraelským." Jak se oni sami odsoudili? Když se rouhali Duchu svatému a Ducha Božího označovali jako nečistého ducha. To se posmívali Jemu, když se o letnicích tancovalo atd. Ve stejném městě, ve kterém se tomu tak posmívali, byli lidé ještě v tom století usmrceni generálem Titem. Jejich krev vytékala branami ven. Jedli své vlastní děti. Tak to bylo. Jeden z největších národů světa se stal nejnižším a byli roztroušeni do celého světa. Proč? Nevíra! To byl originální strom – Izrael.
Co tam říká Pavel? Kdo z vás našel to biblické místo? Pate, povstaň a přečti to od 15. verše:
Nebo když zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých? Poněvadž prvotiny svaté, také i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti. Že pak jsou některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy, nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe. Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen. Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, (slyšíte, nevíra!) ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se. Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, že by ani tobě neodpustil.
A protož viz dobrotivost i zuřivost Boží. K těm zajisté, kteří padli, zuřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš. Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocen je zajisté Bůh zase vštípiti je.
Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteří podle přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
Neboť nechci, bratři, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří), že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokud by nevešla plnost pohanů. A tak všechen Izrael spasen bude, jako psáno jest: Přijde ze Siona vysvoboditel, a odvrátí bezbožnosti od Jákoba. A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.
Pochopili jste to? Pavel píše: „Jestliže Izrael, který viděl ta znamení Ducha svatého, byl vylomen …" protože odmítli Pavlovu zvěst – pokání a křest na jméno Ježíše Krista, znamení a divy, které následovaly těm věřícím, obrátili se k pohanům.