Laodicejské období církve
/ William Branham
5. Část 5.
Ježíš odpověděl: „Pro tentokrát to tak nech být."
Když byl uvězněn, velice rychle se zkormoutil. Vidíte, bylo hodně těžké ho vyburcovat. Když se jim to podařilo, řekl: „Jděte a zeptejte se Ho, jestli je to On, nebo máme čekat na jiného." Vedlo se mu jako Eliášovi. Vidíte, je to náladový muž. Máme s ním soucit, neboť víme, co to je.
Nuže, jak se zachovala církev během jeho vystoupení? Toho bych se raději nechtěl dotýkat. Až bude tento mocný Eliáš, kterého nám Bůh pošle, známý, až se sám představí, jak to učinil Eliáš, pak je církev připravena být osvobozena, osvobozena z rukou pohanství. Když tam Eliáš vystoupil a řekl: „Ať se ukáže, kdo je pravý Bůh," osvobodil církev. Totéž udělal Jan. Když viděl Ježíše, řekl: „ON musí růst, já se musím menšit." Jan začal kázat a stal se před příchodem Páně populární. Na konci přišlo zjevení.
Zjišťujeme, co znamená Eliáš pro toto církevní období. Chceme dokázat, že je to Eliáš. Eliáš přinesl proroctví. Nemusel umírat. Byl proměněn a vzat vzhůru do nebe. Stinný obraz na církev na konci, až přijde tento Eliáš. Na konci svého času bude církev vytržena, aniž by prošla stínem smrti. To bude vytržení. Věřím, že ten velký Eliáš, který má přijít, bude pomazaným Eliášem, jenž byl pro tento čas oznámen. Amen! Myslím, že až přijde, bude v těchto posledních dnech andělem–zvěstovatelem církve, zavrženého, poníženého lidu; v takovém stavu se nyní církev nachází. Myslím, že Eliáš je v Bibli zaslíben. Tomu můžeme rozumět. Je to Eliáš, kdo byl v Bibli zaslíben a přijde v těchto dnech. Věříte tomu?
Nyní přejdeme k Laodicii, abychom se dozvěděli, co nám Pán říká dnes.
Pozdrav církvi:
Andělu pak církve Laodicenské piš: Toto praví Amen, svědek ten věrný a pravý, počátek stvoření Božího …
Ó, to by vystačilo na celý večer, jestliže nám toto Pán zjeví, ten který je „Amen", ten „Poslední". ON se ve všech dobách zjevoval různým způsobem. Zde v posledním období je řečeno: „Já jsem ten Poslední". Toto je závěr. Abychom ukázali, že On byl také ten „První" , ten „JÁ jsem byl" . ON je Počátek stvoření Božího.
Ó, pochopili jste to? Jak by mohl být Bůh stvořen, když On je Duch? Jak by mohl, když je věčný? ON nikdy stvořen nebyl a nebude, neboť je Bohem od samého počátku. Ale ten, který je Počátek stvoření Božího, je Ježíš Kristus, když byl zjeven a Bůh v Něm bydlel. ON je Boží stvoření. První a Poslední, Amen – Počátek stvoření Božího. Bůh sám si připravil tělo. ON přišel dolů a bydlel v Něm. To je Počátek stvoření Božího. Ó, není nádherný?
Vidíme, že nejdříve zjevuje Své Božství. „JÁ jsem Všemohoucí. JÁ jsem ten, který byl, který jest a který přijíti má, ten Všemohoucí." Církvi v Efezu to řekl třikrát. V přechodu do Laodicie řekl: „JÁ jsem Amen. Na počátku jsem byl ten První, zde jsem ten Poslední. JÁ jsem Počátek stvoření Božího. Během období církve byste měli pochopit, že Já jsem Bůh. Boží stvoření v lidské podobě. JÁ jsem Počátek stvoření Božího." Amen.
Nad tím by mohl jásat dokonce presbyterián. Jen na to pomyslete! Počátek stvoření Božího! Ó, to miluji. Stvoření Boží, když byl Bůh stvořen, když Bůh se stal masitým tělem v Ježíši Kristu a bydlel mezi námi.
V dalším verši sbory chválil, ale tuto církev nechválí. ON ji kárá, ale nechválí. Laodicenské období neměl za co pochválit. Navzdory všemu světlu, které měli, šli zpět. Nepotřebovali chválu, ale napravení a toho se jim dostalo. Této církvi měl co vytýkat, ale neměl ji zač chválit.
Nyní bych chtěl číst 15. a 16. verš:
Vím skuty tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys studený byl aneb horký. A tak že jsi vlažný, a ani studený ani horký, vyvrhu tě z úst svých.
Je tohle chvála? To je ostré napomenutí bezbožného Laodicenského období, nejhoršího ze všech. Ti ostatní se ocitli v utrpení a rozličných věcech. Neměli nic, byli sužovaní chudobou, putovali v ovčích a kozích kůžích, byli bez domova, rozřezáváni, upalováni, zabíjeni, předhazováni lvům atd. Drželi se pevně víry. Ale tato skupina je bohatá a nic nepotřebuje. Má všechno. Je to smilnice, tak to je. Dostane se nám veliké lekce. Doufám, že Pán nám při tom pomůže. ON řekl: „A tak že nejsi studený ani horký, ale vlažný …"
Je to jako s mlékem. Dobré, studené mléko je zdravé, že ano? Horké mléko vám udělá dobře. Ale vlažné vyvolá zvracení. Vzpomínám si, jak jednou v noci jsem se asi před 25 lety, tam u řeky rozstonal. Bydlel jsem v malém člunu. Onemocněl jsem. Navštívili mne. Můj švagr mne zavedl k Dr. Islerovi, který se mne ptal: „Co se děje?" Odpověděl jsem: „Je mi špatně od žaludku." Řekl: „Vypij sklenici teplého mléka."
Ó bratře, po vlažném mléku se mi udělalo tak zle, že se mi obrátil žaludek.
Bůh řekl: „Ó, kéž bys byl horký nebo studený." Jedno nebo druhé. Ale ne vlažný. Tak je tato církev před Bohem. Ona Mu dělá problémy. Nebuďte vlažní. Buďte žhaví, vroucí nebo studení.
Chlad anglikánského kostela přiměl Johna Wesleye konat svá shromáždění jinde, neboť tam byla zima a chlad. Chlad metodistického sboru způsobil, že William Booth se stal žhavým kazatelem spásy. Vidíte, Bůh řekl: „Nepůjdeš-li do sebe a nebudeš činit pokání, přijdu a pohnu tvým svícnem a postavím jej jinde." Sbor metodistů přijal posvěcení, které kázal John Wesley. William Booth hned potom přišel s Armádou spásy a šel kupředu. Proč? Oni se zorganizovali. Udělali z toho organizaci a Bůh řekl: „Tohle nenávidím."
William Booth vystoupil a pochopil to. Ale co udělala Armáda spásy? Totéž. Obrátil se a také se zorganizoval. Po něm vystoupil Campbell a existovali nějaký čas. Následoval John Smith s baptisty. Potom přišli Nazarejští a nato již letniční.
Co udělali Nazarejští? Zařídili se stejně a udělali z toho denominaci. Co vzešlo v té době? Vyrostly z toho dvě malé ratolesti, Sbor Boží atd. Co udělali? I oni se zorganizovali. Jen je nechte jít. Pak přišli letniční s požehnáním Pozdního deště. Co udělali? Zorganizovali se a On je nechal jít.
Nyní se blížíme ke konci. V několika minutách dostanete něco velice silného.
V pořádku! ON vás chce mít buď vroucí nebo studené, jedno nebo druhé. Nebuďte vlažní. Nepředstírejte, že nic nemáte. Buďte vroucí pro Boha nebo jděte zpět do organizace. Nebuďte vlažní.
Nyní je to stejné. Totéž se děje nyní. V této církvi. ON by chtěl, abyste byli studení nebo horcí. Nechce, abyste byli vlažní. Do tohoto vlažného stavu se dostali letniční. Občas se někdo posadí ke klavíru, mají buben, tlučou do něho a nadělají dost muziky. Možná, že někdo povstane a řekne: „Čest buď Pánu! Haleluja!" Hudba ustává. Ano, Bůh je tím znechucen.
Předstírají, jakoby se toho hodně dělo, jakoby bylo mezi nimi žhavé probuzení. Mají v církvi mechaniku. Vidíte? Jsou bohatí. Sešli se, měli veliká shromáždění a podobně. Zažili v této církvi dobré časy. To všechno je pravda, ale to všechno je jen mechanická mašinérie. Není tam teplo Ducha svatého.
Podívejte se, co tu řekl:
Vím skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó, bys byl studený aneb horký. A tak že jsi vlažný, … vyplivnu tě z úst svých.
Ó, kéž bys byl studený nebo horký. Ale protože jsi vlažný, musím se tě zbavit. Vyplivnu tě ze Svých úst. Nuže, oni mají dostatek peněz, velké budovy, velké věci ve svých programech, ale teplo Ducha svatého nemají. Ó, mají mašinérii, dali dohromady sjednocený sbor, mají největší budovy, které kdy měli a dějí se veliké věci, ale Ducha svatého nemají. A to je to, co Bůh církvi poslal – Ducha svatého.