Filadelfské období církve
/ William Branham
8. Část 8.
My nejsme rozděleni.
Jsme jedno tělo; jedno v naději a učení
(učení Bible) jedno v lásce.
Tuhle starou píseň miluji: „Kupředu Kristovi bojovníci." Ano.
Na konci Laodicenského období se vrátili zpět ke skutkům. Letniční směr se stal denominací. Budeme sledovat 15. verš a uvidíme, zda to souhlasí. Poznamenal jsem si Zj. 3, 15. Verš 15. v této kapitole říká to stejné: Vím skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký.
„Znám tvé skutky." Ukazuje to, že se vrátili zpět ke svému počátečnímu jednání. Odvrátili se od své moci a stali se letničními denominacemi. To vyrozumíváme z 15. verše stejné kapitoly.
Při přechodu těch dvou období, mezi oběma obdobími nikolaitských denominačních učení, obdrželi malou sílu. Když se zformovali luteráni, vrátili se zpět k nikolaitství a dosadili arcibiskupy atd. Potom vystoupil Wesley. Ale v tom období také jmenovali arcibiskupa z Canterbury, stavěli různé oltáře v kostelech a pod.
Zde v letničním období se opět vracejí ke stejné věci, totiž k učení Nikolaitů, se všemi velkými denominacemi. Ale mezi těmi dvěma obdobími On otvírá dveře a dal církvi malou moc, zrovna tolik obživení, že zvedli hlavu a mohou vzhlédnout vzhůru, aby zjistili, kde se nacházejí a obdrželi zjevení.
Je to podobné, jako když někdo dostal k. o. (úder v boxu). Pozvedne pomalu hlavu, otáčí jí sem a tam a rozhlíží se. O tom se mi zdálo poslední noc. Charlie, bylo mi, jako kdybych zastřelil veverku, která spadla z větve. Potom jsem spatřil starou ženu, která na mne byla velice zlá a hrozivě se ke mně blížila. Ta veverka měla kolem krku tenkou bílou šňůrku. Ležel tam malý hoch, několikrát pohnul hlavou, pohlédl na mne a odběhl, jak nejrychleji mohl, zpět do lesa.
Víte, ta stará žena mohla představovat církev, žeano? Ona se pokoušela mne zadržet, ale unikl jsem jí. Ó, bylo jen málo světla, ale dost na to, aby se dalo něco poznat. Jel jsem ulicí, ale ona mne dole chtěla zadržet. Obrátil jsem velice rychle svoji fordku. Za mnou byla cesta; okolí bylo nepřehledné; a já jsem vyrazil tímto směrem. Tak jsem jí unikl.
„Máš jen malou moc. Použij ji k tomu, aby ses nyní, v tom mezičase, skutečně odvrátil od denominací." Pozorovali jste, že se drželi Jeho Slova? Hleďte, jak to jde v tomto verši dále:
Nebo ač máš nevelkou moc, a ostříhal jsi slova mého …
„Mé Slovo zachoval." Skrze to obdrželi sílu. Obdrželi zjevení. Dostali do rukou Bibli, která se skrze Luthera dostala do tisku. Také ve Wesleyově období obdrželi Slovo a zachovávali je. Když poznali zjevení Ježíše Krista, že se Bůh sám mezi námi zjevil v masitém těle a také vodní křest na jméno Ježíše Krista, nechali se okamžitě pokřtít. Ano! Tak obdrželi Jeho jméno. Je to tak jasné, zřetelnější, než když čteme noviny. To nemůžete popřít, neboť zde v Bibli je to napsáno a dějiny to dokazují. Oni obdrželi Jeho jméno. To bylo kolem roku 1908/10/12 přesně v té době, když začal letniční sbor a Duch sestoupil.
… a nezapřels jména mého.
„Nezapřel jsi Mé jméno." To miluji. ON má klíč Davidův, drží Své Slovo a přesazuje vás do Svého království. Jeho jméno bylo zjeveno. Oni vyšli ze sboru, který „sice měl pověst, že žije, ale přesto byl mrtev", a vešli do církve, která obdržela jméno a tím život. Vyšli z té mrtvé formule „Otec, Syn a Duch svatý". Odříkávání „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého" nedává žádný smysl. Je to dáno skrze zjevení. Celá Jeho Kniha je napsána skrze zjevení. To je ono! ON se zjevuje sám.
Řekl: „Křtěte je na jméno Otce, Syna a Ducha svatého." (Mat. 28, 19). Které z těchto jmen chcete použít? Většina trojičních křtí: „Ve jménu Otce, ve jménu Syna, ve jménu Ducha svatého." Tak to ani není napsáno v Bibli. Je řečeno: „Na jméno", v jednotném čísle, ne „na jména". Jde o jméno Otce, Syna a Ducha svatého. Nu, dobře. „Otec" přece není jméno. „Syn" není jméno. „Duch svatý" rovněž není jméno. Co je to tedy? Něco bez života. Nejsou to jména, ale mrtvé tituly.
Život Kristův to zjevuje. Petr to pochopil. Stál tam a měl v ruce klíče království nebeského. Nebeské království je v Duchu svatém. On vlastnil klíče k nebeskému království. Jinými slovy: zjevení, neboť Ježíš mu to řekl. Ó bratře, nepoznáváš to? Byl to Petr, který byl požehnán zjevením pravdy. Stál tam a slyšel Ježíše, jak říká: Proto jděte a učte všechny národy, křtíce je na jméno Otce, Syna a Ducha svatého.
Petr si byl vědom toho, že měl klíče. Měl zjevení o tom, co to znamená a věděl, že „Otec", ani „Syn", ani „Duch svatý" není jméno. On to jméno znal a řekl: „Tak vás křtím na jméno Pána Ježíše Krista." Amen. To souhlasí.
Poslední kapitola Matoušova evangelia se čte jako milostný příběh. Vím, že vy, dámy, to neděláte; ne, jistě ne. Ale možná, že jste to dělaly, když jste ještě nevěřily, obzvláště vy, mladé dívky a četly byste jen závěr: „Johny a Mary pak žili stále šťastně", potom se vtírá otázka: Kdo byli John a Mary? Je jen jediná možnost se to dozvědět, totiž přečíst si tu knihu od začátku.
V poslední knize Matoušova evangelia, v posledním verši, Ježíš říká: Protož jdouce, učte všechny národy, křtíce je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého. A učte je zachovávat všechno, což jsem koli přikázal vám.
Když ale „Otec" není jméno a „Syn" není jméno a„Duch svatý" rovněž není jméno, potom byste měli jít na začátek této Knihy, abyste se to dozvěděli. Vprvní kapitole Matoušova evangelia to najdete.
Chtěl bych tuto ilustraci dát, neboť by se mohlo stát, že je tu někdo, kdo to ještě nepoznal. Dejte pozor! Toto je Otec, toto Syn a toto Duch svatý. Dávejte dobrý pozor: Otec, Syn, Duch svatý. Tak to řekl Ježíš v Mat. 28, 19. Toto představuje Otce, toto Syna a toto Ducha svatého.
Toto je tedy Otec Ježíše Krista. Souhlasí to? Nyní budeme číst v Mat. 1, jako milostném příběhu, abychom se dozvěděli, co je tam psáno a kdo to byl, který řekl: Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého. První kapitola Matoušova evangelia začíná vypsáním rodů: Kniha rodu Ježíše Krista syna Davidova, syna Abraha- mova. Abraham zplodil Izáka. Izák pak zplodil Jákoba…
Tak to jde dále až k verši 18. Začneme veršem 17:
A tak všech rodů od Abrahama až do Davida bylo rodů čtrnácte, a od Davida až do zajetí Babylonského rodů čtrnácte, a od zajetí Babylonské-ho až do Krista rodů čtrnácte.
Čtete s sebou? Dobře poslouchejte:
Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria zasnoubena byla Jozefovi, prvé než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého.
Je to tu opravdu tak napsáno? Od koho otěhotněla? (Shromáždění odpovídá: „Od Ducha svatého.")
Myslel jsem, tak se to tvrdí, že Bůh byl Jeho Otcem? Jestliže je Duch svatý jinou osobou, než Otec, pak On by měl dva Otce. Co potom máte? Nemanželské dítě. „Ó", říkáte, „to je tisková chyba." Tak dobře.