Filadelfské období církve
/ William Branham
5. Část 5.
Proberme nyní toto velké období. Začneme pozdravením v 7. verši:
Andělu pak Filadelfské církve piš: Toto praví ten svatý a pravý, který má klíč Davidův, který otvírá ažádný nezavírá a zavírá, žádný pak neotvírá …
Jaký výrok! Že? Hned se k tomu ještě vrátím, neboť to patří k tomu co zde v Písmu následuje:
Vím skutky tvé. Aj, postavil jsem před tebou dveře otevřené. A žádný jich nemůže zavříti. Nebo máš ač nevelikou moc, a ostříhal jsi slova mého, a nezapřels jména mého.
Dejte pozor, co následovalo velikému misijnímu hnutí bratrské lásky, která národy uchvátila. Nesli, co měli, literaturu a tomu podobné, do různých částí světa. Proti tomu nelze nic namítat. Ale kostely a denominace sáhly zpět po vzdělání a skutcích. Vrátily se do toho zpět.
Potom, co byla založena velká denominace, dal Ježíš „otevřené dveře". Po času Wesleye byl založen metodistický kostel, zapustil na zemi kořeny, rostl astal se velkým kostelem, že je dnes jedním z největších protestantských kostelů. V té době, kdy se to odehrávalo, dal Ježíš církvi „otevřené dveře", než vešli do Laodicenského období. Řekl jsem to proto, abyste rozuměli, co míním tím „jedno přechází do druhého". Přechází to z období misijního do toho otevřených dveří. ON jim řekl, že má klíč Davidův atd., ale potom říká, že dal církvi otevřené dveře. Po misijním období, po Whitefieldovi, Finneym, Sankeym, Moodym, který byl jedním z posledních, přišel dolů On, aby dal církvi otevřené dveře. Tady nyní musíme dávat pozor. To se stalo v přechodu zFiladelfského období do Laodicenského.
Ježíš je ty dveře! Otevřete se mnou Jan 10. Chceme to dokázat, abychom si tím mohli být jisti, aby tomu mnozí věří. Jinak by někdo mohl namítat: „To jen tak říkáš." Proto bych chtěl číst Jan 10, 7: Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí. To znamená: Zpět k těm požehnáním. Jak se dostaneme do Krista? Co On je? Dveře pro stádo. Často jsem se ptal, jak On, jako člověk, může být dveřmi. Ve východních zemích jsem na to dostal odpověď. Pozoroval jsem jak pastýř večer zahání ovce do chléva. Potom je spočítá, aby se přesvědčil, jsou-li vevnitř všechny. Nakonec se sám položí do vchodu. Nic k těm ovcím nemůže a také žádná nemůže ven, aniž by přešla přes něho. Tak je Ježíš dveřmi pro ovce.
Jeli jsme anglickým džípem, když městem táhli pastýři. Náhle jsme zaslechli ostrý hvizd a všichni šlápli na brzdy. Myslel jsem si: „Co se děje?" Byl to pastýř, který tím místem procházel s ovcemi.
Na východě to není jako tady. Tam se vyloží zboží na trhu. Jablka, hrušky, hrozny a každý druh ovoce se tam vystaví na stolcích na kupy. Každý trhovec se vás snaží přemluvit ke koupi právě jeho ovoce.
Ten ovčák šel hlavní ulicí. Řekl jsem: „Bratře, teď bude pěkná mela. Musím se tam postavit a pozorovat to."
Bratr, který mne doprovázel, řekl: „Budeš překvapen, bratře Branhame. Jen to sleduj!" Všechno se zastavilo. Pastýř šel dále. Každá ovce šla za ním. Jakmile jen trochu pozměnil směr, tak to udělala iovce za ním a potom ta další a zase ta další. Každá ovce mu přesně následovala.
Právě tak i my následujeme našeho Pastýře. Ano! On šel středem k cíli na konci ulice. Ovce šly za ním jako věrný pes. Viděly ty pochoutky po stranách, ale šly za pastýřem. Ó, to se mi líbilo! Řekl jsem: „Ó bratře, přál bych si mluvit jejich řečí, pak bych tady mohl kázat."
Tady to je! Neustoupily ani napravo ani nalevo, ale následovaly pastýře.
To dělala pravá církev během celé té doby. Ona následovala Pastýře, Ducha svatého, který nás vede k věčnému životu. Neodvrátila se, protože tam byl veliký kvetoucí sbor a mnozí doktoři a tomu podobní, následovala Pastýře. Kamkoli jde Pastýř, ovce Ho následují. „Mé ovce slyší Můj hlas, cizího nebudou následovat." Pastýř zná mečení ovcí a jejich chování.
Když jsme se dostali ven z města, viděl jsem něco úžasného: na jedné pastvině byli muži s osly, kravami, prasaty, ovcemi, kozami atd. Ptal jsem se: „Co jsou zač tito muži?"
On odpověděl: „Pastýři."
Ptal jsem se dál: „Pastýř pase osly?"
Odpověděl: „Ano."
Pokračoval jsem: „Myslel jsem, že pastýř hlídá jen ovce."
„Ne", řekl, „pastýř je ten, kdo pase zvířata, hlídá dobytek. Ve vaší zemi jim říkají kovbojové."
„Ó", řekl jsem, „teď to chápu. To je hlídač dobytka!"
„Ano."
„Hlídá stádo."
„Tak je to." Potom řekl: „Večer zažiješ něco, co tě přemůže. Jako kazatele tě bude zajímat, co ti nyní budu vyprávět. Je to tak, že on pase všechno, vodí je a dává pozor, aby se jim dostalo dobré potravy. Ale když přijde večer, mezky, osly, velbloudy opustí a nechá je všechny na poli. Ale ovce sežene do houfu azavede je do ovčince."
Já jsem řekl: „Ó Pane, cokoli činíš, udělej ze mne ovci. Až přijde večer, chtěl bych být v ovčinci. Chtěl bych vejít dveřmi, jak je psáno u Jana 10, 7." ON řekl: Já jsem dveře ovcí. Všichni, kolikž jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce. Já jsem dveře. Skrze mne vešel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
„JÁ jsem církvi mezi Filadelfií a Laodiceou dal otevřené dveře." Ó, pochopili jste to nyní? Jste duchem přítomni? Nyní pozorně naslouchejte; to je nádherné. Říkám vám, že to je jako med ve skále, když ty vzácnosti vyneseme ven a necháme je zářit. „JÁ jsem dveřmi ovčince." Které dveře tedy byly před ně postaveny?
Připomeňme si ještě jednou: během velkého misijního období metodistů pronikla zvěst o posvěcení celou zemí. Luther přinesl ospravedlnění. Wesley vystoupil se zvěstí posvěcení. Na konci období metodistů zapustili kořeny a stali se velikou organizací.
Slyšte tedy! To je pozoruhodné. Může mi někdo dějinami vyvrátit, že Bůh vždycky vzbudil církev jako tehdy o letnicích mimo organizaci a v okamžiku, ve kterém se stala organizací, zemřela a již nikdy se neprobudila? Počet členů narůstal, ale probuzení již nikdy neměli. Ani Lutherovo probuzení, ani metodistů se nevrátilo; právě tak, jako se nezopakuje letniční probuzení. Ne. Udělali z toho organizace, aleBůh v těch obdobích říká, že „učení Nikolaitů" nenávidí.
Myslete na to, že tohle není proti nikomu namířeno. Všude nalezneme dobré lidi. Boží ovce se nalézají mezi nimi. To je pravda. Metodisté, baptisté nebo cokoli jsou, jsou Božím lidem, jestliže jsou znovuzrozeni z Ducha Božího. Patří k lidu Božímu, aleorganizace je pevně drží. Přinesou své doporučující listy od metodistů k baptistům, odtamtud ke Campbellitům atd., až jsou úplně opotřebovaní.
Bylo to, jakoby Pán na konci tohoto období řekl: „JÁ jsem dveře ovčího stáda." Jaké dveře byly Ježíšem mezi oběma obdobími otevřeny? Kolem roku 1906, když se období metodistů chýlilo ke konci aDwight Moody a ostatní již zemřeli, si razil Duch svatý cestu a sestoupil na lidi, takže mluvili v jazycích a do církve se vrátily dary. To bylo kolem roku 1906.