Ten, který je ve vás
/ William Branham
Language: czech
9. Část 9.
Vidíme, že Achab po Eliášově kárání pokání nedělal. Kdyby byl Achab učinil pokání, a chodil mile před Bohem, nikdy by se ta věc nebyla stala. Achab přišel, vzal si Nábotovu vinici a dal ho zavraždit a všechny ty zlé věci. A Jezábel? Prorok tam šel s tím TAK PRavÍ PÁN, ale co udělala? Jen vyhrožovala, že ho zabije. Co se stalo? Jeho proroctví se naplnilo: psi ji sežrali a lízali krev Achabovu. Přesně podle jeho slov. Viděl kalich naplněný.
Proto také Micheáš řekl to stejné. Jak by byl mohl žehnat to, co Bůh proklel? Jeho slovo, jeho proroctví, bylo v souladu se Slovem.
Herodes nečinil pokání, když mu Jan řekl: „Není správné, že jsi si vzal ženu svého bratra." On pokání nečinil. Co však udělal? Jeho žena si žádala prorokovu hlavu. A vidíme, co se s ním stalo. Až dodnes vyvěrá ve Švýcarsku pramen s modrou vřící vodou na památku toho, že byl zavržen. (Toto se vztahuje na Piláta.) Nekál se, když byl Pánem pokárán. Jan mu to řekl, nedbaje toho, zda byl prokurátorem nebo císařem nebo čímkoliv mohl být; musí dělat pokání, jestliže bůh volá, jinak bude nad ním hněv.
Zapsal jsem si, jak často k tomu v Prorocích došlo. Žel, nemáme čas, protože bych musel jinak mít ještě deset minut navíc.
Není-li pokání, pak přijde určitě soud. Ezechiáš se kál. Ninive se kálo.
Achab nečinil pokání. Nabuchodonozor nečinil pokání. Lidé v době Noema nedělali pokání potom vždy nastal soud. ON však nejdříve každého varuje. Každý je varován.
Protože vidíme, že se čas přiblížil, nechť každý, kdo cítí, že je varován, činí rychlé pokání dříve, než propukne Boží hněv.
Nyní chceme obrátit pozornost na Branhamovu kapli. Viděli jsme ty věci a víme, že je to pravda. Víme, že je to ta absolutní pravda. Rozkaz Boží zní: „Čiňte pokání a dej se každý pokřtít na jméno Ježíše Krista na odpuštění vašich hříchů, potom přijmete dar Ducha svatého. Nechť vám platí to zaslíbení a vašim dětem a všem, kteří ještě daleko stojí, kolik jich ještě Pán, náš Bůh povolá."
Muž jménem Dauch, se mě zde nedávno zeptal a řekl: „Bratře Branhame, stárnu, slábnu, je mi 91 let. Myslíš, že jsem hotov zemřít? Myslíš, že jsem připraven jít? Myslíš, že jsem zachráněn?"
Zeptal jsem se: „Pane Dauchu, šel jsi někdy na prohlídku k lékaři?"
Odpověděl: „Ano."
„Co udělá lékař? Má tam knihu, a on tuto knihu vezme a ověřuje si: ‚První, co bych měl u tohoto muže udělat, je, zkusit jeho srdce‘. Vezme tedy stetoskop, dá si ho do uší a poslechne si jeho srdce." Dále jsem řekl: „Jako další měří přístrojem krevní tlak na jeho paži. Potom udělá rozbor moče, krve, a všechna rozličná vyšetření. Projde všechno, a jestliže nic nenajde, udělá ještě rentgen. Nezjistí-li nic, potom řekne: ‚Pane Dauchu, jste tělesně v pořádku.‘"
Z čeho tak vyvozuje? Z odůvodnění, které stojí v lékařské knize; podle hlavního vědce se nějak projeví, není-li něco v pořádku, projeví se to zde tak a tam tak, podle toho, co není v pořádku. Proto jsi zdravý, pokud to může zjistit.
Řekl jsem: „V tomto případě tě podrobím prohlídce duše. Pro duši má Bůh jen jeden přístroj, to je Jeho Slovo. Ježíš řekl u Jana 5, 24: ‚... Kdo slyší Mé Slovo‘. Toto slyšet neznamená jenom vnímat nějaký zvuk. Toto slyšet znamená to přijmout. ‚Kdo může Mé slovo přijmout?‘ Amen! ‚Ten, který je slyší.‘
(Nezůstávejte stát, nenazývejte to nesmyslným, neříkejte: ‚Na těch věcech nic není, tomu nevěřím.‘) ‚Kdo Mé Slovo slyší.‘ To je Slovo Ježíšovo - On je Slovo O to jde. ‚Kdybyste mohli Mé Slovo uposlechnout‘, řekl On, ‚a věřili v toho, který Mě poslal, ten má věčný život a na soud nepřijde, nýbrž přešel ze smrti do života.‘ Amen!" Zeptal jsem se: „Jak je to nyní s tvým srdečním tepem?"
Odpověděl: „Věřím tomu. Slyšel jsem to. Přijal jsem to."
Řekl jsem potom: „Podle toho, co říká ten hlavní Specialista, Šéf chirurg, Šéflékař věčného života, jsi přešel ze smrti do života a nebudeš zatracen."
Řekl: „Když jsem tě slyšel kázat o vodním křtu na jméno Ježíše Krista, šel jsem rovnou za tebou a ty jsi mě pokřtil." Řekl: „Člověkem, který jsem kdysi byl, už nejsem. Něco se se mnou stalo. Dříve jsem se o to nestaral a šel tou druhou cestou, ale obrátil jsem se a začal tuto cestu úplně od začátku. Mé srdce hoří dnem i nocí, abych přišel k Němu blíž. Věřím každému Jeho Slovu. Říkám ‚Amen‘ ke každé troše z toho. I když mě to zraňuje, chtěl bych všechno, co Slovo vyžaduje, naplnit. Pokud vím, udělal jsem to."
Odpověděl jsem: „Zdá se mi, že tvé srdce bije docela pravidelně. Věřím, že jsi duchovně dobře připraven."
Zeptal se: „Co se stane, až se bude konat vzetí, budu u toho bratře Branhame?"
Odpověděl jsem: „Nemohu říci, kdo je u toho nebo ne."
Mínil: „Rád bych žil tak dlouho, protože bych velice chtěl prožít vzetí."
Odpověděl jsem: „V pořádku, dovol, abych nahlédl, co o tom říká ta vědecká kniha o vědě duše." Řekl jsem: „V 1. Tes. 4 je psáno: ‚My, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli. Neboť sám ten Pán, se zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprve; potom my živí pozůstavení, spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří.‘ Zda budeš již zesnulý nebo ne, ať pohřbený nebo ne, přesto povstaneš. Nic tě nebude moci zadržet, budeš tam!" Řekl jsem: „Bratře Dauchu, i kdyby Pán Ježíš nepřišel do doby vnuků mých pra-pra-pravnuků, přesto tam budeš přesně ve správném okamžiku; budeš tam dokonce již před tím, než oni budou proměněni, jestliže při tom budou." To je pravda. Amen!
Přicházející požehnání existuje právě tak, jako přicházející soud. Dnes večer musíme vyhlížet po jednom z nich. Musíte čekat buďto na hněv a zničení nebo očekáváte vzkříšení a Pána Ježíše. Tentýž Bůh zaslíbil jedno i druhé. Jsem tak rád.