Ten, který je ve vás
/ William Branham
Langue: tchèque
5. Část 5.
Vidíme Ninive v hříchu. Prorok se zdráhal, protože se jednalo o po-hanskou oblast, byl to pohanský národ, pohanský lid, nikoli jeho vlastní; nebyli to Hebrejci, byli to pohané. Ninive byl světový obchodní přístav. Byl tam významný rybí průmysl; lidé žili z lovu ryb. Musela to být velmi hříšná země, se spoustou peněz; a kde je mnoho peněz a lidé s moderním časovým názorem, tam vždycky vchází hřích a násilnosti.
Bůh toho měl dost. Měl v zemi proroka a řekl mu: „Jdi do Ninive a ohlas jim: „Ještě čtyřicet dní, potom bude Ninive zničeno." Jonáš si pomyslil: „Dostanu se do problémů." Chtěl proto mít více jistoty a myslil, že si udělá krátce prázdniny a půjde do Tarsu. Víme však, že zbývalo již jen čtyřicet dní.
Poselství je naléhavé, neboť čas je blízký. Nepohrávejte si s jinými věcmi, abyste obdrželi akademické vyznamenání a něčeho dosáhli. Hodina je blízká! To je ta věc s lidmi dnes; snažíme se budovat velké školy a podobné věci. Ó milosti! Jestliže kážeme příchod Pána, k čemu potom potřebujeme takové školy? Musíme činit pokání před Bohem!
Jeden malý čínský chlapec přišel k misionáři Hudson Taylorovi a řekl: „Pán Ježíš mě naplnil Svým Duchem. Jsem tak šťastný. Mám nyní obětovat deset let, až bych dostal vyznamenání?"
On odpověděl: „Synu, nečekej na vyznamenání. Jestliže byla svíčka zapálena, jdi a mluv o tom. Jdi, řekni to, nečekej na vyznamenání. Budeš do poloviny vyhořelý, než vyznamenání dostaneš."
Jestliže hoří a jinak nevíte nic, potom jednoduše řekněme, jak byla zapálena. Nepokoušejte se zaujmout místo někoho jiného nebo vůbec nějaké místo. Jestliže něco víte, mluvte o tom, co jste poznali jako pravdu: „Takhle to na mě přišlo a tak jsem to pociťoval." Kdybyste nevěděli více než to, řekněte to. Dejme se do toho! Poselství je naléhavé; čas je blízko.
Co by se stalo, kdyby Izaiáš řekl: „Počkám, až jaký bude jeho vřed."?
Vidíte, Bůh mu řek: „Jdi tam a oznam mu to; teď hned."
ON poručil Jonášovi, aby šel.
Když byl venku na oceánu, na hlubokém moři a loď se zmítala v bouři, vyzdvihli plachty a ona se točila dokola – tu se ptali, co v tom pro všechno na světě je; ale nedokázali si to vysvětlit. Vypadalo to, jakoby loď byla plná vody. Tu volal každý k svému bohu. Víme, že Jonáš měl přece prázdniny a mínil, že bude lépe, když se nejdříve vyspí. Asi šel do lodní kabiny, položil se tam, natáhl nohy a usnul. A oni řekli: „Probuď se lenochu a volej k svému Bohu." Jonáš přece věděl, co není v pořádku.
Tak také každý člověk ví, co dnes není v pořádku.
Řekl: „To všechno je moje vina. Vezměte mne svažte mi ruce a hoďte mě do moře, potom tyto těžkosti přestanou." Oni však byli tak nějak gentlemany a kamarádští a nechtěli to udělat, ale pochopili, že to byl prorok a že věděl, o čem mluví. Řekl: „Myslel jsem si, že si nejdříve udělám prázdniny, ale Pán nechce, abych si vzal dovolenou. Musím tam jít, mám vykonat práci. Myslel jsem si, že si nejdříve trochu oddychnu, než půjdu, ale musím jít tam."
Dovedu si představit, že tato zvlášť připravená ryba se obrátila, takže voda vystříkla na celou zemi, když měla Jonáše v žaludku a nabrala kurs na Ninive tak rychle, jak jen mohla. Bůh tam přinesl poselství v obzvlášť připravené rybě. Vzala kurs na Ninive co nejrychleji mohla, neboť měla na palubě posla a musela ho tam dopravit. Vstoupil na opačnou loď, ale Bůh měl loď pro něho připravenou.
Víte, že je mocen činit velké věci, jen když Ho poslechneme. ON udělá cesty, kde žádné nejsou. ON je ta Cesta. A je-li poselství absolutně naléhavé, tak jako dnes, pak mu Bůh cestu připraví.
Viděli jsme to také u Amose, když jsem kázal o něm. Kdybyste si chtěli jednou přečíst tu událost, je úžasná. Přečtěte si to v první kapitole. On je jiným symbolem na varování dříve, než dolehne soud na hřích. Město, které měl varovat, obýval jistý počet Židů, kteří se vzdálili od původní stezky a stalo se velkým turistickým centrem. Mohu si představit, jak jsem to v onom jitru popsal, když jsem o něm mluvil, jak tento plešatec přešel pohoří a své malé, staré oči zamhouřil, když pohlédl dolů a viděl hřích tohoto velikého národa a lidu a prsty projel svou bílou bradou. Ó, jaká to věc: Avšak nikdo nevěděl, odkud přišel.
Nikdo nezná proroky, kteří kdoví, přijdou odněkud a vystoupí a opět se tam vrátí.
Přišel do města s tím „TAK PRavÍ PÁN". „Čiňte pokání, nebo zahynete, neboť Bůh tento národ zničí! Smete toto místo ze země. Uzavřeli jste smlouvu se svým nepřítelem. Myslíte, že jste se svým nepřítelem v míru. Avšak během celé té doby Asyřané vyzbrojují. Nemůžete jít společně, ledaže byste spolu souhlasili. Tak to je." To jim řekl.
Bůh chce, abychom se oddělili. ON chce, abychom vyšli ven ze světa a nesnažili se žít se světem a současně s Bohem; abychom se nepokoušeli žít podle světského způsobu a pro Boha. Musíte žít pro jedno nebo pro druhé; Musíte věřit jednomu nebo druhému.
Vidíme, že Amos předpověděl pro ty lidi soud, nebudou-li činit pokání. Ó, jak se to hodí na naši dobu! Myslím, že toto velké město – smím-li se k tomu vrátit ještě jednou – to velké město tam mělo vzkvétající hospodářství, všechno měli, byli blahobytní. Mysleli, že jsou dokonale ve vůli Páně, protože se jim dařilo dobře. Ale pochopili, že Bůh není vždy původcem blahobytu. Mnohdy, nastane-li v církvi blahobyt, se od Něho odvrátí.
Jak víte, jednou Bůh o Izraeli řekl: „Našel jsem tě v tvé krvi na poli a umyl jsem tě a ujal jsem se tě", jako Svého vlastního dítěte. „Když jsi pak ale vyrostla v krásnou mladou ženu, stala jsi se nevěstkou." ON řekl: „Oddáváš se každému kolemjdoucímu." „Když jsi však byla chudá a potřebná, když jsi byla v nouzi, sloužila jsi Mi, avšak když jsem ti požehnal, a mnoho ti dal, odešla jsi ode Mne." Zde se to prokázalo.
Zjišťujeme, že prorok Amos na národ uhodil. Byl jen oráčem. Pozorujeme však, že uhodil a řekl jim, co bude. Řekl jim, že nepřítel, se kterým dělali společně věci, je ten, kdo je zničí, nevejdou-li s Bohem do pořádku.
Nyní vidíme, že ani naše hrdá Amerika neunikne Božímu hněvu. Jak jsem jednoho dne řekl, od té doby, co jsem zde – a jsem si jist, že to bylo tady – když jsem řekl, že všechno je u konce. Nemohu vidět již nic, na čem by se dalo stavět. Nemůžete stavět na politice, s ní je konec. Nemůžete stavět na sociálním životě, neboť je zkažený. Neexistuje nic, na čem byste mohli stavět. V ničem nemůžete skládat naději.
„Jak je to s církví?"
S církví nemůžete nic začít, je tak formální; nic nezbylo, je s ní konec. Prodali své právo prvorozenství za čočkovou polévku a jsou hotovi pro soud. Duch svatý prošel tímto národem, když ukázal divy a znamení; oni však Jeho milostí neustále pohrdají. Svým velkým potvrzením se On sám potvrzuje a dokazuje, že je tím zjeveným Slovem Božím v tomto čase. Přesto to odmítají. Nic již nezbylo. S Bohem to nebudete moci dělat stále.