1: Když v temnotách hřícha mne děsil jen soud,
bez světla svých nemoha zbavit se pout.
Tu volal jsem k Pánu, můj uslyšel hlas,
a vyvedl na zlatý mne denní jas.
Refrén: Tys mne od záhuby zachránil, mou nohu na skálu postavil,
bych moc Tvé spásy vždy velebil, buď sláva Ti, haleluja.
2: On na skálu spasení vyvedl mne,
kde dlíti smím bezpečně každého dne,
tam nejlepší před hříchem je vždycky skrýš,
než uvede nevěstu ve svoji říš.
3: On píseň mi dal, ó jak rozkošná je,
rád zpívám ji stále a neznavuje.
Svůj život i mysl, vše Jemu jsem dal,
vždyť On jest můj na věky přeslavný Král.
4: Tu píseň pět musím, jí naplněn jsem,
nechť slyší to nebesa, veškerá zem.
Kdo v hříších ať k němu jde, soucit On má,
můj Spasitel všech bídných ztišit též zná.
5: Já ztracen byl kdys, teď však blaženým jsem,
Onť roucho i prsten dal na důkaz ten.
Ó jásám a těším se ze srdce rád,
že Otcem svým nebeským Jej mohu zvát.
bez světla svých nemoha zbavit se pout.
Tu volal jsem k Pánu, můj uslyšel hlas,
a vyvedl na zlatý mne denní jas.
Refrén: Tys mne od záhuby zachránil, mou nohu na skálu postavil,
bych moc Tvé spásy vždy velebil, buď sláva Ti, haleluja.
2: On na skálu spasení vyvedl mne,
kde dlíti smím bezpečně každého dne,
tam nejlepší před hříchem je vždycky skrýš,
než uvede nevěstu ve svoji říš.
3: On píseň mi dal, ó jak rozkošná je,
rád zpívám ji stále a neznavuje.
Svůj život i mysl, vše Jemu jsem dal,
vždyť On jest můj na věky přeslavný Král.
4: Tu píseň pět musím, jí naplněn jsem,
nechť slyší to nebesa, veškerá zem.
Kdo v hříších ať k němu jde, soucit On má,
můj Spasitel všech bídných ztišit též zná.
5: Já ztracen byl kdys, teď však blaženým jsem,
Onť roucho i prsten dal na důkaz ten.
Ó jásám a těším se ze srdce rád,
že Otcem svým nebeským Jej mohu zvát.