Velice srdečně zdravím vás všechny, moji milovaní bratři a sestry v celém světě, slovem z 1.Tes.2:13:

„… Proto i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, které jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jako v pravdě jest, jako slovo Boží, který i dílo své působí ve vás věřících.“

Všemohoucí Bůh mě od mého povolání provázel nyní již skoro půl století na misijních cestách do 155 zemí, z toho do patnácti islámských republik. Jako Eliezerovi On vždy daroval k cestě milost (1.Moj.24), a volal ze všech národů lidi, kteří biblicky uvěřili. Všichni, kteří patří k Církvi – Nevěstě, mohou jako Rebeka přijít ke studni, aby pili vodu života a jedli chléb života. Duchem Svatým jsou skrze zvěstování uváděni do vší pravdy.

Od dnů Abrahama Bůh předpověděl nejenom cestu Izraele, ale také cestu církve. Skrze Abrahama, který Bohu věřil od prvního setkání s Ním a byl poslušný (1.Moj.22:1-19), měla být požehnána všechna pokolení země: „Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečit budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země“ (1.Moj.12:3; Řím.4:17; Gal.3:6-14 aj.). V Izaiáši 49:6 čteme: „Málo by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatků Izraelských; proto dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země.“

Od počátku se Bohu jednalo o víru a poslušnost, která s Ním spojuje. Nevíra a neposlušnost odděluje od Boha i vyvolené. Vidíme to při lidu izraelském a v církvi. Potom je dokonce všechno uctívání věřících marné. Pán sám o Svém lidu smlouvy Izraeli řekl: „Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne. Nadarmo mne ctí, učíce učení, jež jsou přikázání lidská“ (Mat.15:8-9).

Skrze proroka Jeremiáše mluví Bůh ten Pán: „Ale toto přikázal jsem jim, řka: Poslouchejte hlasu mého, a budu vaším Bohem, a vy budete mým lidem, a choďte po vší cestě, kterou jsem vám přikázal, aby vám dobře bylo.“ (Jer.7:23), a napomíná: „Jak můžete říci: Moudří jsme a zákon Pánův máme? Aj, jistě nadarmo dělá písař péro, nadarmo jsou v zákoně zběhlí.“ (Jer.8:8).

Takové slovo nám projde srdcem jako bodnutí: Kde jsou vydána lidská přikázání a vlastní ustanovení víry, je uctívání marné. Neboť Pán vyžaduje, aby se praví modlitebníci modlili Bohu v duchu a v pravdě. Je to božská povinnost. „Ale jde hodina, a nyní jest, kdy praví modlitebníci modlit se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takové Otec hledá, aby se modlili jemu. Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modlit“ (Jan.4:23-24). To je v pravém slova smyslu smrtelně vážné: Skutečně uctívat mohou jen ti, kteří jsou ve Slově pravdy a v Duchu Božím. Přesně viděno je všechno vlastní uctívání u všech lidí bezcenné a marné, protože všichni mají vlastní učení, své vlastní ideje a vyznání víry (Mar.7:6-9). Toto se týká každého kostela, každého společenství víry, každého náboženství, neboť všichni se vzdálili od původního biblického zvěstování a praxe a zavedli vlastní nauky a dogmata.

Platí jen pravá osobní víra spojená s osobním prožitím spásy, jak to prožil Abraham. Živá víra je zakotvena v zaslíbeních Božích, vede k poslušnosti a spojuje nás s Bohem. V době první Smlouvy zůstalo srdce neproměněné, Slovo bylo napsáno na kamenných deskách. V Nové Smlouvě daruje Bůh těm, kteří uvěřili v Ježíše Krista skrze prožití spásy sílu dokonalého spasení, nové srdce a nového Ducha – Ducha Svatého – a nový, Boží věčný život. Také nyní se jedná jedině o biblickou víru a absolutní poslušnost vůči Bohu a Jeho Slovu.

To věčně platné, původní evangelium, jak ho v pověření zmrtvýchvstalého Pána zvěstovali apoštolové, je nyní kázáno všem národům (Mat.24:14). Všichni, kteří se nechají vyvolat ven, budou na konci času milosti zavedeni zpět k začátku, k učení apoštolů. To je jediný pravý biblický základ (Sk.2:42; Ef.2:20). Jen to, co Bůh skrze Své proroky v celém Starém Zákoně zaslíbil a co je psáno ve Svatých Písmech, se plní v Nové Smlouvě. Apoštol Petr to pro nás takto zaznamenal: „Kterým zjeveno jest, že ne sobě, ale nám tím přisluhovali, co jest vám nyní zvěstováno skrze ty, kteří vám kázali evangelium, v Duchu svatém seslaném s nebe, na kteréžto věci žádostivi jsou andělé patřit.“ (1.Petr.1:12).

Bůh před založením světa připravil spásný plán. Chtěl syny a dcery, proto to zjevení v Synu, v tom Jednorozeném mezi mnohými bratry, skrze kterého jedině jsme obdrželi dosazení do synovství (Gal.4:4). Bůh dal zaslíbení, které sám od samého počátku uskutečňuje; také takové, které dochází svého naplnění nyní před návratem Krista. Všechny pravé Boží děti jsou jako Izák dětmi zaslíbení, ony věří slovu zaslíbení a obdrží Ducha zaslíbení (Řím.9:8; Gal.4:28; Ef.1:13).

Církev – Nevěsta je nyní volána ze všech národů a uváděna do Slova zaslíbení a tak připravována pro příchod Ženicha.