„Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest i na věky.“  (Žid.13:8)

Velice srdečně vás všechny zdravím v drahém jménu našeho Pána Ježíše Krista slovem z Luk.21:28:

 „A když se toto počne díti, pohleďte a pozdvihněte hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše.“

Vzpomínka na 2. duben

Podle náboženských dějin připadá Palmová neděle, kdy Pán za jásotu přišel do Jeruzaléma, jak je předpověděno v Zach.9:9 a popsáno v Mat.21, údajně na 2. duben. To napsal Dr, C. Larkin ve své knize „Dispensational Truth“, tu také bratr Branham četl a převzal z ní to časové rozvržení sedmi časových období církve.

Zda to datum souhlasí, nevíme, ale jak je vám všem známo, pro mne je 2. duben 1962 nejdůležitější den, co se mého života a mé služby pro Pána týče. Bez tohoto přímého povolání a poslání bych jistě nemohl konat, co se stalo v uplynulých 49 letech. Nyní je mým přáním a očekáváním, aby nastal spásný rok, ve kterém všichni praví věřící dosáhnou božského vlastnictví všech věcí, které jim jako právoplatným dětem a dědicům Božím, jako spoludědicům Krista náleží. To je uskutečnění znovunavrácení, jak nám to Bůh zaslíbil a z milosti daroval.

Všichni ještě prožíváme šok ze strašného zemětřesení v Japonsku, které vyvolalo více než dvacetimetrové vlny tsunami a následovala atomová katastrofa.

Přírodní katastrofy tu byly vždy, ale zdá se, jakoby se vyskytovaly stále častěji a silněji. Zemětřesení, které otřáslo 11. března Japonskem, bylo jedno z nejsilnějších, které bylo kdy naměřeno v celém světě. Zároveň plni napětí sledujeme politické nepokoje v severní Africe a na Blízkém Východě. Zpravodajství jsou plná zpráv, ale nás jako věřící zajímá především, co říká Svaté Písmo. Ve Starém a Novém Zákoně je skutečně celý počet míst, která hovoří o tom, co se má dít na závěr.

V Mat.24 se učedníci našeho Pána ptali: „Pověz nám, kdy to bude, a která znamení budou příchodu tvého a skonání světa?“ ON odpověděl: „Vizte, aby vás žádný nesvedl. Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a svedou mnohé. Budete slyšeti zajisté boje a pověsti bojů. Hleďte, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti; ale ne ihned bude konec. Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou morové a hladové a zemětřesení po místech. Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí.“ (v.4-8).

Že v uplynulém a také v tomto roce ta zemětřesení v různých zemích jsou předzvěstí konce a jsou popsána jako „začátek bolestí“, dobře víme. Bolesti zrodu, které přijdou na celou Zemi, totiž zemětřesení, přírodní katastrofy, hlad a politické nepokoje budou stále více nabývat. Konec přichází, přestože den a hodinu neví nikdo, my však máme vzhlédnout, když se všechny tyto předpověděné věci dějí, neboť spasení našeho těla se blíží.

V Iz.24 čteme:

„Velmi se rozstoupí země, velice se rozpadne země, náramně pohybovati se bude země. Motaje, motati se bude země jako opilý, a přenesena bude jako chaloupka; nebo těžce na ni dolehne nepravost její, i padne tak, že nepovstane více“ (v.19-20).

V Ez.7:5-6 a 12-13 stojí:

„Takto praví Bůh ten Pán: Bída jedna, aj hle, přichází bída. Skončení přichází, přichází skončení, procítil na tě, aj, přichází … Přichází ten čas, blízko jest ten den. Kdo koupí, nebude se veseliti, a kdo prodá, nic toho nebude litovati; nebo prchlivost přijde na všecko množství její. Ten zajisté, kdo prodal, k věci prodané nepůjde nazpět, by pak ještě byl mezi živými život jejich, poněvadž vidění na všecko množství její nenavrátí se, a žádný v nepravosti života svého nezmocní se.“

Pavel musel mít ten poslední časový úsek před očima, kam jsme dorazili, když v 1.Kor.7 psal: „Ale toto vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náleží tedy, aby i ti, kteří mají ženy, byli, jako by jich neměli. A kteří pláčí, jako by neplakali, a kteří se radují, jako by se neradovali, a kteří kupují, jako by nevlastnili, A kteří užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa!“ (v.29-31)

V posledním čase vědci věnují pozornost především západnímu pobřeží USA. Očekávají megatřesení, které předčí to z 18. dubna 1906, a které zničilo San Francisko. Tehdy se zemský povrch Kalifornie roztrhl po délce 1 280 kilometrů a zahynuly asi 3 000 až 4 000 lidí. Bratr Branham to prorokoval již roku 1965, a také zdůraznil vlnu, která bude následovat a zatopí velkou část Západu USA. Mluvil o tom, že při tomto mocném zemětřesení se potopí do moře plocha větší než Kalifornie, takže Hollywood a Los Angeles zmizí. Zahynou tisíce lidí. To se stane ještě před návratem Ježíše Krista. Celý svět je v takovém napětí jako nikdy předtím. Co bude dál? Kolik času ještě máme?

Vedle té trojnásobné katastrofy v Japonsku jsou hlavním tématem  aktuálních zpráv nepokoje v islámsko-arabském světě. Vlády jsou svrženy, všechno je v převratu. Kdo pozorně naslouchá a blíže se tím zabývá, ví, že v arabském světě je vše namířeno proti Izraeli. Poprvé po 36 letech opět propluly Suezským kanálem dvě íránské válečné lodi a zaujaly pozici ve Středozemním moři. Jeden z muslimských vůdců ze Sýrie nedávno dokonce hrozil totálním zničením Izraele ze strany Damašku. K tomu Písmo Svaté říká: „Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu.“ (Iz.17:1). To se stane, jak je to vpravdě napsáno. Právě tak se naplní verš 12: „Běda množství lidí mnohých, kteří jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, kteří jako zvuk vod násilných hlučí.“

V Luk.21:25 náš Pán a Spasitel předpověděl: „A budou znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi soužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití,“

Pro nás mají ta slova v Mat.24:14 zvláštní význam: „A bude kázáno toto evangelium království – totiž plné evangelium jako bylo na počátku zvěstováno (Sk.2:37-41) – po všem světě, na svědectví všem národům, a tehdy přijde skonání.“ To je ta poslední zvěst, kterou neseme. Poslední volání zní, pozornost mu ovšem věnují jen ti, kteří náleží k Církvi-Nevěstě: „Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.“ (Mat.25:1-10).

Již skrze proroka Ezechiele Bůh předpověděl: „Konec nastane!“ A ten konec přijde. Pro všechny biblicky věřící to naopak bude nový začátek až po naplnění zaslíbení nového nebe a nové země.

Japonsko v roce 1945 již jednou prožilo atomovou katastrofu. Poté, co se vláda v Tokiu v květnu 1945 připojila ke kapitulaci Německa, nařídil americký prezident Harry S. Truman 6. srpna 1945 shodit atomovou bombu na Hirošimu a 9. srpna 1945 druhou bombu na Nagasaki. Při výbuších ihned zahynulo přibližně sto tisíc lidí. Muselo to být Boží vedení, že vláda USA pověřila hollywoodského zpravodaje Hala Hermana, aby tím letadlem letěl také a výbuchy bomb nafilmoval. On tím byl tak zděšen, že myslel už jen na zánik světa. Krátce nato prožil své obrácení a stal se požehnaným evangelistou, který také v Německu, obzvláště v Hamburku a Berlíně konal evangelizace a modlil se též za nemocné. Když při letniční konferenci roku 1949 v Hamburku vydal své svědectví, tehdy zmínil i bratra Branhama. Tam z jeho úst jsem poprvé slyšel jméno „William Branham“.

Bůh ten Pán vedl mé cesty, takže jsem bratra Branhama směl roku 1955 osobně poznat. Různá prožití a osobní setkání s bratrem Branhamem sloužila k tomu, abych s ním, s jeho službou, s Bohem a se Svatým Písmem byl co nejvroucněji spojen.

1. dubna 1962 opakovaně mluvil bratr Branham o tom, že má uložit ten pokrm. On řekl: „V tomto snu jsem měl ten pokrm uložit v  kapli.“ Dále řekl: „Stál jsem přímo zde a vnášel jsem velké koše s nejkrásnějšími potravinami.“ Potom jmenoval bratr Branham jednotlivé potraviny: Brambory, ředkvičky, červenou řepu, zeleninu atd. Citát: „ON řekl: »Ulož toho hodně.« Já jsem stál tady a ukládal jsem to.“

2. dubna 1962 mi Pán řekl o velikém hladu, který přijde a jmenoval pozemské potraviny až po brambory, mouku, které jsme měli uskladnit. Všichni sourozenci z té doby to mohou potvrdit, že jsme skutečně skladovali normální potraviny v domněnce, že na naši zemi přijde katastrofa. Potom mi ale ten Boží prorok 3. prosince 1962 řekl, že jsem to špatně pochopil, neboť Pán mínil duchovní pokrm. Jednotlivosti tohoto prožití všichni znáte.

Za času Abrahama byl hlad (1.Moj.12); za času Izáka rovněž (1.Moj.26). Hlad za času Josefa je všeobecně znám (1.Moj.41-47). Rut se dostala do Izraele kvůli hladu (Rut.1); ona byla určena být matkou Obéda a tedy Davidovou prababičkou. I za času Davida byl hlad (2.Sam.21) Jozue dal lidu rozkaz: „Nachystejte si potraviny!“ (kap.1). Tehdy se jednalo o přirozený hlad. Když mně bylo přikázáno: „Obstarejte si potraviny!“, nebylo mi nejprve jasné, že se jednalo o duchovní pokrm. Ale člověk není živ jen z chleba, ale z každého, skutečně z každého slova, které vyšlo z úst Božích. Náš Pán říká: „Můj pokrm jest, činit vůli toho, který mne poslal.“

Tehdy jsem nevěděl, co Pán již skrze proroka Amose předpověděl: „Aj, dnové jdou, dí Bůh ten Pán, že pošlu hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Pánových,“ (Am.8:11).

Je obzvlášť pozoruhodné, že mi bratr Branham řekl: „Bůh pošle hlad po Jeho slově a pokrm, který máš uskladnit, je zaslíbené slovo pro tento čas.“ A potom následovala slova: „Počkej s rozdáváním, až obdržíš zbytek pokrmu.“

Krátce před voláním k Nevěstě: „Aj Ženich přichází, připravte se jít mu vstříc“ (Mat.25), nalézáme následující slova Písma: „Kdo tedy je ten služebník věrný a opatrný, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v pravý čas?“ (Mat.24:45).

My věříme každému slovu, ať je to u proroka Malachiáše nebo v evangeliu Matouše nebo kdovíkde v Bibli, a můžeme to skrze milost Boží zařadit do celého Božího spásného plánu. Bůh měl ve všech časech muže, kterým dal pověření ve spásných dějinách – Noéma, Abrahama atd. Mojžíš měl poslání (2.Moj.3), Izaiáš měl poslání (kap.6), Jeremiáš měl poslání (Jer.1), Jan Křtitel byl muž Bohem poslaný. Pavel měl poslání (Sk.22:21). Také apoštolové byli poslaní (Mat.10; Luk.9). Každý Boží muž přesně věděl, měl skrze Ducha Božího zjevené, která biblická místa se na něho a jeho službu vztahují. V Malachiáši Pán říká: „Aj pošlu vám Eliáše proroka …“, a také potom, co Jan Křtitel již dokonal svoji službu, zazněla předpověď: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci.“ (Mat.17:11).

Náš Pán řekl: „Jako mne poslal Otec, tak i já posílám vás.“ (Jan.20:21). A Pán říká: „Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá;“ (Jan.13:20).

Nyní záleží na tom, abychom věřili jen tak, jak Písmo říká. To platí především s ohledem na poslední úsek spásných dějin pro církev. Nyní, kdy je konec hmatatelně blízko, a návrat Krista je opravdu přede dveřmi, musíme každé učení zkusit na základě Písma Svatého, jako tehdy ti věřící z Berie ve Sk.17:11. Ve zvěsti je šířeno tolik výkladů, které nemají žádný biblický základ, ale falšování má obzvlášť těžké důsledky, ano osudné: totiž to, co se udělalo ze slov, která Pán 11. června 1933 provolal bratrovi Branhamovi z toho nadpřirozeného světla.

Ve svém svědectví z 10. února 1960 v San Juan, Puerto Rico, ta slova přesně cituje: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu příchodu Krista, tak ta zvěst, která je tobě svěřena, bude předcházet druhému Kristovu příchodu.“ Potom to bratr Branham zdůraznil ještě touto větou: „Ne, že bych já byl tím předchůdcem, ale ta zvěst.“

Ale v těch takzvaných kruzích zvěsti po celém světě se opakuje americká verze: „Jako Jan předcházel prvnímu příchodu Pána, tak ty jsi byl poslán, abys předešel Jeho druhému příchodu.“ Tady schází slovo „zvěst“; ta ale měla, jak Bůh sám určil, předcházet druhému příchodu Krista.

Kdo má tedy pravdu? Pán, který ze stejného světla mluvil k Pavlovi a bratrovi Branhamovi, a doslovně mu to opakovaně adresoval? Nebo ti, kteří se opovážili takového zfalšováni? Z Pána a bratra Branhama učinili lháře, právě tak jako z toho, který má právo nést zvěst v Božím pověření do celého světa. Na věky platí, že bratr Branham byl zaslíbený prorok, že on přinesl Boží zvěst, skrze kterou jsou zjevena všechna tajemství od 1.Moj.1 až po Zj.22, a která jsou nyní zvěstována mnohým národům – zvěst vyvolání, oddělení, přípravy a obnovení.

Jeden bratr 20. února na konferenci v Anglii řekl: „Bratře Franku, my jsme tě stále znovu slyšeli říkat, že bez služby bratra Branhama bys neměl vůbec žádnou zvěst. My dnes říkáme, že bychom také žádnou zvěst neměli bez tvé služby.“

Dokonce té mocné události ve spojení se zjevením sedmi pečetí je špatně porozuměno a je špatně vykládána. 28. února 1963 se bratr Branham nacházel v „Sunset Mountain“ v Arizoně, kde slyšel sedm mocných hromových ran a bylo mu řečeno, že se má vrátit zpět do Jeffersonville, neboť bude otevřeno těch sedm pečetí. Na těchto sedm hromových ran se bratr Branham stále znovu odvolával, také když mluvil o víře k vytržení. Vždyť zazněly kvůli otevření sedmi pečetí a s ohledem na ně. To otevření sedmi pečetí je největší událostí spásných dějin našeho času. A v sedmi pečetích bylo zjeveno všechno, co přece musíme vědět. V nich je zakotvena dokonce víra k vytržení. Zjevení je uzavřeno. Nic nesmí být přidáno. Bůh na nic nezapomněl. Těch sedm hromových hlasů ze Zjevení 10 však není spojeno s církví, nýbrž s Izraelem, až Pán sestoupí jako Anděl Smlouvy. Ale o tom jsme také několikrát psali, a přesvědčivě doložili v souladu se Svatým Písmem a tím, co učil bratr Branham.

Stále ještě společně se všemi Božími služebníky nesu tuto svatou Boží zvěst do různých zemí světa. Jeho svaté, zjevené Slovo je nám svěřeno. Dodnes jsem nepřijal ani jediný výklad a nebudu to nikdy dělat, neboť výklad a falšování nemohu snést – jsou to lži a pocházejí od satana, který svedl Evu v zahradě Eden. Pán mě povolal ke zvěstování Svého Slova a k rozdávání duchovního pokrmu, a to budu dělat, pokud mi k tomu dá Bůh milost a sílu. Bratr Branham řekl: „Mnozí Pánu děkují za to, co On učinil, vyhlížejí po tom, co bude dělat a toho co On přítomně dělá, si nevšímají.“ Jedná se s ohledem na vyvolání, oddělení a přípravu Církve-Nevěsty o plné navrácení, o to, co Bůh skutečně ve Svém Slově zaslíbil. Poznejte ten den a jeho zvěst! Blahoslavené jsou oči, které vidí, uši, které slyší a srdce, která ve víře přijímají.

My, kteří jsme přijali zvěst konečného času, poznáváme ta znamení konečného času. Duchovní hlad je citelný, a každý měsíc prožíváme, jak se zde, v misijním centru, shromáždí devět set až tisíc lidí z celé Evropy a jiných zemí. V 88 zemích na všech kontinentech se připojuje k přímému internetovému přenosu až osm set jednotlivců a dokonce celé sbory. Přes internet mají účast při zvěstování zjeveného slova, které je přenášeno ve dvanácti jazycích. K tomu ještě každý měsíc rozesíláme asi pět tisíc DVD se záznamy prvních víkendů. Jaký čas, jaký den milosti! Očekáváme naplnění toho, co Bůh zaslíbil v našem čase, ano, v blízké budoucnosti. Kdo je z Boha, respektuje zvěstovatele, poznává zvěst a má podíl na tom, co Bůh přítomně dělá. Bůh nám dává poznat Své cesty, neboť jsme u Něho nalezli milost. ON je věrný a Své dílo se Svými syny a dcerami dokoná k blahoslavenému dni blízkého návratu našeho milovaného Pána. Spasitel bude mít Církev dokonalou bez poskvrny a úhony (Ef.5:27), neboť Jeho Nevěsta se připravila (Zj.19:7). Haleluja, Amen!

Každý měsíc by mohla být psána misijní zpráva. Ne posel, ale poselství, to Slovo, vykonává ve všech, kteří to přijímají, k čemu bylo posláno. Sám věrný Pán dává semeno rozsévači a tomu kdo jí, chléb (Iz.55:10-11).

Srdečný dík za vaše modlitby a spoluúčast na díle Božím. Vaše odplata bude veliká. Amen.

V pověření Božím

Br. Frank

Kázání bratra Branhama jsou zdarma k dispozici a průběžně dotiskována. Ať DVD, CD, knihy, audiokazety nebo brožury – všechno je zdarma rozesíláno do celého světa. O penězích jsem se po všechna ta léta ani jednou nezmiňoval. Ten věrný Pán se o všechno staral: o překlady do dvanácti jazyků, o technické možnosti, aby v celém světě bylo možné slyšet a vidět, o zpěv, orchestr, o tiskárnu, o možnost k přespání o prvním víkendu – na všechno Bůh myslel.