OBĚŽNÝ DOPIS březen/duben 2006

„Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky.“  (Žid. 13:8)

Velice srdečně zdravím všechny bratry a sestry zblízka i zdaleka ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána, slovem ze Zj. 4:11: 

„Hoden jsi, Pane, přijmout slávu, a čest, i moc; nebo ty jsi stvořil všecky věci, a pro vůli tvou trvají, i stvořeny jsou.“

Píseň „Ty jsi hoden…“ se stala naším oblíbeným refrénem, který se vší vroucností zpíváme, když Bohu, našemu Pánu, vzdáváme čest. Opravdu, ta Kniha se sedmi pečetěmi již není uzavřena, její celý obsah je až do poslední kapitoly zjeven. Beránek Boží, který hřích světa na Sebe vzal a vnesl na kříž, se nechal zabít. Svou krví Spasitel vykoupil a vyvolal ty Své ze všech národů a jazyků a učinil je králi a kněžími (Zj. 5:1-10 aj.).

Po otevření pečetí jsme obzvláštním způsobem vstoupili na půdu zjevení. Co Bůh ukázal a zjevil Svému služebníkovi Janovi na Patmu, je přístupné všem Pánovým služebníkům. V našem čase byl bratr Branham vyvoleným nástrojem, jemuž byla zjevena tajemství zapečetěné Knihy.

Petr byl mužem té první hodiny se zvláštním zjevením Ježíše Krista, s klíči nebeského království (Mat. 16), který byl hoden letničního dne, ve dni založení Církve, kázat první kázání (Sk. 2). To poslední kázání Božího služebníka musí a v každém případě bude souhlasit s tím prvním v Jeruzalémě před 2000 lety. Právě tak bude jako na počátku učen a prožit poslední křest na jméno Pána Ježíše Krista a také přijetí Ducha Svatého (Sk. 2:38-41; Sk. 8:14-17; Sk. 10:34-48; Sk. 11:12-18; Sk. 19:1-7). Před příchodem Ježíše Krista musí být učeno a prožito plné navrácení do původního stavu, jak bylo zaslíbeno (Mal. 4:5-6; Mar. 17:11; Mar. 9:12; Sk. 3:17-21; Jak. 5:7-11).

Pavel byl mužem té první hodiny, kterému byla zjevena celá rada Boží. Všem Božím služebníkům a celé Církvi je určeno všechno, co kdy bylo zjeveno apoštolům a prorokům. Tak jak Pavel byl ustanoven jako apoštol a učitel (2. Tim. 1:11), zůstanou všichni služebníci Páně v témž učení apoštolů (Sk. 2:42) a žádné jiné evangelium nezvěstují (2. Kor. 11:1-3; Gal.1:1-12), nýbrž dosvědčují čisté biblické učení a zachovávají je nezfalšované (2. Kor. 4:1-6). Ten apoštol započítává všechny Bohem ustanovené služby v Církvi, když píše: „Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.“ (1. Kor. 4:1-2) Od té doby, co nám byla zjevena skrytá tajemství spásné rady Boží, je naší povinností věrně je zachovávat a předávat dále.

Bratr Branham, jako nikdo jiný v našem čase, vyložil lidu Božímu v celé plnosti to, co bylo zjeveno Petrovi, Pavlovi a Janovi. Jako Boží služebník, jako potvrzený prorok, měl úkol, všechno znovu napravit a uvést do původního stavu (Mat. 17:11; Mar. 9:12). V učení a praxi muselo být vše nově založeno a postaveno na původní základ apoštolů a proroků (Ef. 2:20). Každý služebník Krista v tomto čase se nechá zařadit do Božího spásného pořádku a bude vykonávat službu k vzdělání Církve, až všechny Boží děti dospějí k jednotě víry a poznání v Kristu (Ef. 4). Církev-Nevěsta musí být spojena s Ženichem: ON, ta Hlava, a my údy Jeho Těla. ON by chtěl mezi těmi vyvolanými a oddělenými přebývat a putovat. ON náš Bůh a my Jeho lid, stádo, které pase. ON náš Otec a my Jeho synové a dcery (2. Kor.6:14-18).

Na druhé straně není žádným tajemstvím, že všechny kostely jdou vlastní cestou, s vlastním učením a vlastními tradicemi. Přesto se v únoru 2006 sešly 3000 zástupců 347 kostelů v Porto Alegre v Brazílii, aby demonstrovali jednotu v té různorodosti a také vedli dialog s letničními sbory. Ale my se ptáme: Co má náboženské, politicko-světské sjednocení společného s Boží jednotou v Ježíši Kristu? ON říká: „Otče, Já v nich, a Ty ve Mně, abychom dospěli k dokonalé jednotě…“ (Jan. 17:23) Ve světské jednotě ale i nadále platí: „Já v mém kostele, ty ve svém kostele; já věřím, čemu chci, a ty věříš, čemu chceš, a tak tvoříme dokonalou jednotu v rozmanitosti.“

Podle toho, co říká Písmo, se údy Těla Ježíše Krista sjednocují skrze milostivé nadpřirozené Boží jednání jako v původní církvi: „…nebo skrze jednoho Ducha budeme všichni v jedno tělo pokřtěni…“ (1. Kor. 12 od 13. verše). Biblický křest Duchem je spojen s biblickým vodním křtem těch, kteří uvěřili (Sk. 2:38-39; Sk. 8:15-17; Sk. 10:44-48; Sk. 19:5-6). Ten původní, z dob apoštolů platný vzor, musí provždy zůstat příkladem pro učení a život v pravé Církvi.

Na druhé straně nyní vidíme, jak se nám před očima uskutečňuje předpověděná světová, politická a náboženská jednota Evropy pod patronátem Říma směřující až ke světovládě. Všechny dcery kostela se vrací do klína své mateřské náboženské instituce. Boží Slovo toto semknutí nazývá „Velký Babylon“. Mírový a sjednocující proces zahrnuje všechna náboženství a kultury. Přestože to sledujeme, jedná se nám především o to, co Bůh těm Svým ve Svém Slově zaslíbil pro tento čas a co s nimi koná, totiž, že naše srdce se vrátí k víře našich otců na počátku v učení a praxi.