Maranatha! Náš Pane, přijď!

„Ježíš Kristus včera, i dnes tentýž jest, i na věky.“ (Žid.13:8)

„Maranatha“ bylo heslem mezi věřícími v původní církvi. Oni žili v očekávání brzkého návratu Ježíše Krista a byli jedno srdce a jedna duše. Této naděje se také upřímně drželi při pronásledování, které začalo v roce 63 n.l. a zesílilo obzvláště za vlády Nera. Pán přece předpověděl: „Pamatujte na tu řeč, kterou jsem já mluvil vám: Není služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili (mě pronásledovali), i vám se protivit budou …“ (Jan.15:20).

Živé očekávání zaslíbeného návratu Pána (Jan.14:1-3) bylo též důležitým tématem v dopisech apoštolů a s jistotou právě tak v jejich kázáních.

Tak povzbuzoval Jan věřící: „A nyní, synáčkové, zůstávejte v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho při návratu jeho.“ (1.Jan.2:28).

Petr psal: „Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod (návrat), ale jakožto ti, kteří jsme očima svýma viděli jeho velebnost.“ (2.Petr.1:16).

Jakub je povzbudil: „A proto trpěliví buďte, bratří, až do návratu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přišel podzimní i jarní déšť.“ (Jak.5:7).

Pavel se mohl odvolat dokonce na to TAK PRAVÍ PÁN: „Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli.“ (1.Tes.4:15)). Pozorujeme, že se tu nejedná o některý z několika různých příchodů, nýbrž o zaslíbený návrat Krista.

Zaslíbený návrat Krista byl hlavním tématem také bratra Branhama: Jen od otevření Pečetí v březnu 1963 mluvil 870x o „Nevěstě“. Domů bude nebeským Ženichem při Jeho návratu odvedena jen připravená Nevěsta. Prorocká služba v našem čase spočívá v tom, vyvolat božskou zvěstí opravdově věřící ze všeho náboženského zmatení a připravit je na druhý příchod Krista. Církvi je nyní předložena celá rada Boží, takže bude uvedena do svého původního stavu a na konci tu stane zase taková, jako původní církev na počátku.

„Maranatha!“ je vyjádření touhy opravdově věřících, kteří návrat Krista očekávají. Maranatha je složenina pojmu aramejského slova: Mar = Pán, ana = náš, tha = přijď: „Náš Pane, přijď!“

Pavel se v poslední kapitole v 1. dopise Korintským loučí slovy: „Pozdravení vlastní rukou Pavlovou. Jestliže kdo nemiluje Pána Jezukrista, budiž proklatý! Maranatha!. Milost Pána Jezukrista budiž s vámi (v.21-23).

Jsou lidé, kteří Pána Ježíše milují, přijmou Jeho nabídku milosti a s tím Jeho božské požehnání: „Kteří pak přijali jej, dal jim moc (právo) syny Božími býti, totiž těm, kteří věří ve jméno jeho“ (Jan.1:12), a jsou lidé, kteří to odmítají a zůstávají pod prokletím. Každý rozhoduje sám za sebe, jestli dokonané spasení přijme. Bůh chtěl, aby všichni byli zachráněni a poznali pravdu (1.Tim.2-4), ale jen ten, kdo se jako ztracený pozná a vzývá jméno Pána, bude zachráněn (Řím.10:13). „Jemu všichni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdokoli uvěřil by v něho.“ (Sk.10:43).

Podle Gal.1:6-9 jsou prokleti všichni, kteří káží jiné evangelium, než to, které zvěstovali apoštolové. Slova apoštola Pavla udeřila jako blesk a jsou mocná jako hromobití Všemohoucího: „Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď“ (v.8). Tomuto rozsudku se musí podřídit všechny křesťanské kostely, společenství víry, konfese a každý jednotlivý zvěstovatel.

Mezi těmi, kteří nyní slyší poslední zvěst vyvolání a obnovení skrze zaslíbenou službu podle Mal.4:5-6 – potvrzenou samotným Pánem v Mat.17:11 a Mar.9:12 – jsou jako při každém probuzení povolaní a vyvolení (Mat.20:16). Volání této hodiny zní: „Aj, Ženich přichází, připravte se vyjít mu vstříc!“ (Mat.25:6). Všechny panny ho slyší, všechny se probudí a zdobí své lampy. Ale jsou moudré a bláznivé. Ty moudré jsou ti vyvolení, mají olej Ducha, plnost Ducha ve svých hliněných nádobách (2.Kor.4:7), a každé Boží slovo je pro ně chléb života (Mat.4:4).

V 1.Kr.17:14 máme nádherný stínový obraz z dob Eliáše na přítomný čas: „Neboť toto praví Pán Bůh Izraelský: Mouka z kbelíka toho nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude až do toho dne, když dá Pán déšť na zemi.“ Zaslíbený duchovní pozdní déšť přijde, jako přišel zaslíbený raný déšť (Iz.44:3; Joel.2; Zach.10:1; Sk.2:14-21; Jak.5:7 aj.) a duchovního pokrmu bude dostatek (1.Tim.4:6). Ti spasení říkají se Spasitelem: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.“ (Jan.4:34).

Kdo se opravdu nechá vést Duchem Božím (Jan.16:13; Řím.8:14), žije úplně normální život ve všech oblastech, ale tu přípravu bere vážně a přijme zaslíbenou spásu a nakonec zapečetění zaslíbeným Duchem Svatým (Ef.1:11-14; Gal.3:14). Při návratu Ženicha budou jako Jeho Jemu svěřená Nevěsta Slova (2.Kor.11:2) připraveni a vejdou na svatební hostinu (Mat.25:10).

Lampy, tedy osvícení, mají i bláznivé panny. Ale ony zmeškají svou přípravu; ony věří také bláznivým výkladům lidí, zatímco ty moudré věří jen tomu, co je ve Slově opravdu napsáno. Jen to, co je v Bibli opravdu napsáno, je biblické. A každé učení je podloženo na dvou, třech nebo dokonce více místech.

Ty moudré vlastní plnost Ducha, která se projeví dokonalou Boží láskou: Láska k Němu, k Jeho Slovu a mezi sebou navzájem. Na ně se zcela samozřejmě vztahuje: „Proto milovat budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání. Druhé pak jest podobné tomu: Milovat budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není.“ (Mar.12:30-31). Obojí k sobě patří: Kdo miluje Boha, miluje i svého bratra, dokonce až k vlastnímu obětování.

Ježíšův milovaný učedník slyšel, co Pán Svým protivníkům řekl: „Kdyby Bůh Otec váš byl, milovali byste mne …“ (Jan.8:42).

Svým učedníkům Mistr řekl: „Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Po tom poznají všichni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým“ (Jan.13:34-35) a: „To přikazuji vám, abyste se milovali vespolek.“ (Jan.15:17). Důraz spočívá na tom: „… jako jsem Já miloval vás …“ – přesně tak.

Apoštol Jan popisuje Boží lásku k nám a vzájemnou vyžívanou bratrskou lásku: „Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i my tedy máme za bratří duše své klást.“ (1.Jan.3:16).

Pravá, vyžívaná Boží láska je to jediné „poznávací znamení“, že jsme Jeho praví učedníci. Láska nikdy nerozděluje, ani v hodinách nejtěžších zkoušek; láska smiřuje a spojuje za všech okolností, ona je svazek dokonalosti (Kol.3:14). Abychom věděli, jak to skutečně s každým osobně vypadá, musíme hledět do zrcadla Slova (Jak.1:19-27). Kdo hledí do zrcadla, vidí pokaždé jen sebe, nikdy někoho jiného.

V 1.Kor.13 je Boží láska obšírně popsána. I kdybychom znali všechna tajemství, mluvili lidskými a andělskými jazyky, ano, dar prorokování a všechnu víru měli, pak by nám to nebylo nic platné, kdybychom neměli lásku. Ta vyžívaná láska se projevuje jak je psáno: „Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se. V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nevzpouzí se, neobmýšlí zlého. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě. Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká …“ (1.Kor.13:4-8). Každá z uvedených vlastností se vztahuje na život vyvolených. To musí být můj, to musí být náš vyžívaný život. V žádném z těchto bodů nás pak nepřítel nemůže obžalovat, neboť je pravda: „Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus“ (Gal.2:20) – On žije Svůj život skrze nás. Všechno skončí, také dary Ducha, ale Boží láska zůstává na věky (v.8).

Bůh je láska; ON se nám ve Své lásce zjevil v Ježíši Kristu, našem Pánu a Spasiteli: „Tak Bůh miloval svět …“ (Jan.3:16). Láska Boží je skrze naplnění Duchem vylita do našich srdcí (Řím.5:5) a v nás zjevena jako ovoce Ducha (Gal.5:22-24). Tak jsou všichni znovuzrození jako údy do Těla Krista, to znamená, vekřtěni do Jeho Církve (1.Kor.12:12-31).

V prvním dopise vytýká Pán, že ti věřící brzy od první lásky odpadli (Zj.2:4). K této první lásce se musíme nyní my, na konci, vrátit. Tak jak ženich nabízí své nevěstě lásku a ona ji musí přijmout, aby se mohla stát jeho ženou, tak musí každý, kdo by chtěl patřit k Církvi-Nevěstě, přijmout nabízenou lásku nebeského Ženicha, aby se mohl zúčastnit svatby a potom svatební hostiny (Zj.19:7-9).

Ve verši 7 stojí: „ … neboť jest přišla svatba Beránkova.“ V 9. verši čteme: „Blahoslavení, kteří jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni.“ Svatba a svatební hostina k sobě patří, ano, a potom následuje potvrzení: „… Tato slova Boží jsou pravá.“ K tomu řekneme od srdce Amen.

Dokonání spasených nastane v lásce Boží skrze mocné působení Ducha jako na počátku, a sice se všemi, „kteří jeho zjevení milovali“ (2.Tim.4:8). Jen oni jsou naplnění touhou líbit se nebeskému Ženichovi a volají z celého srdce: „Maranatha – náš Pane, přijď!“