Úvod

Z důvodu jistých okolností vyvstala potřeba odpovědět, jak psal Pavel Korintským:„Na otázky ve vašich dopisech …“. Zvláštní téma o manželství musí být ještě jednou důkladně osvíceno.

Jestliže je nám Bohem darováno, vyjmout všechna ostatní učení z diskuse a doložit je jasnými »biblickými výpověďmi«, jež jsou vyvýšeny nad každou pochybnost, má se to stát s Boží pomocí také s tímto krajně komplikovaným, ale pro náš pozemský život důležitým tématem. Protože krize v manželství jsou staré jako manželství samo, zaměstnávali se jimi lidé za času Mojžíše, v časech našeho Pána, apoštolů a ve všech dobách. Toto se vztahuje obzvláště na přítomnost. Odpovědi na každou otázku a problémy, které se vynoří v souvislosti s tímto tématem, nacházíme v Písmu svatém. Žel, žádná kapitola neprobírá otázky a odpovědi o tomto komplexu témat tak souvisle a obšírně, jak bychom to rádi viděli. Jako i u jiných témat, místa týkající se dané otázky jsou od sebe daleko roztroušena, někdy je můžeme najít jako částečnou odpověď zde nebo tam a potom musí být dána dohromady.

Žijeme v posledním časovém úseku církve, ve kterém musí být všechno oznámeno skrze zjevení Ducha a opět vráceno do původního stavu, do Božího pořádku. Náš nebeský Otec je starostliv o to, aby se těm Jeho vedlo dobře a nenechává nás ani v tomto tématu v nejasnosti. Protože On ví, kolik utrpení srdce kvůli nepokoji v rodinách vzniká a chtěl by před tím Své děti uchránit, aby Mu mohli sloužit s radostným srdcem a nezatíženou duší, dal i pro tuto oblast Své otcovské odkazy.

Kázání »Manželství a rozvod«, které kázal 21. února 1965 William Branham, je ve spojení sPísmem svatým podkladem pro tuto publikaci. On byl, jako na začátku Pavel, přímo pověřen Pánem, aby téma »Manželství a rozvod« vyložil podle Písma. Podle jeho vlastních slov mu byly dány souvislosti s biblickými místy k tomu náležejícími. Kladl důraz na to, že toto zjevení, které měl předat církvi, je zařazeno do »tajemství«, která mu byla oznámena s otevřením pečetí. Přece »zjevení« je něco, co předtím nebylo známé. Přesto William Branham prodléval s výkladem tohoto tématu, protože se obával, že bude špatně pochopen a eventuálně způsobí rozdělení atd. V kázání »Třetí vyjití« z 30. června 1963 opakuje, že něco k němu mluvilo:„Natoč manželství a rozvod na magnetofonový pásek!“ Vidíte! Jestliže Pán chce, a zůstane-li to na mém srdci, a Pán mi k tomu ukáže ještě více, nuž, pak to udělám.“ On dokonce řekl:„Někdo pak může jít a přehrát nějakému soudci, nebo smírčímu soudci, co Pán o manželství a rozvodu řekl.“

Až poté, kdy mu Pán znovu přikázal jít do pohoří, kde On opět přišel dolů v nadpřirozeném mraku a hovořil s ním o manželství a rozvodu, předal své církvi v Jeffersonville zjevenou zvěst. Citát:„Něco ke mně mluvilo:‚Jdi do pohoří a Já budu s tebou mluvit.‘ … Obyvatelé celého města to pozorovali. V jednom zářivém, bezmračném dni se tam náhle objevil obrovský mrak jantarové barvy ve formě trychtýře, klesal dolů, pozdvihl se a potom se rozdělil. Přátelé, co vám nyní řeknu, je to, co mi tehdy bylo zjeveno. Tedy to nepropásněte.“ (Manželství a rozvod, str. 41).

Ještě dnes se opakuje, co se dělo vždycky:Lidé by chtěli slyšet proroka, ale zároveň očekávají, že řekne, co by oni chtěli slyšet, a to je to, co učili již všichni ostatní. Staré, přežité nebo přivlastněné mínění může být hluboce náboženské a přesto zároveň propastně nebiblické. Těch 400 mužů stojících pod lživým duchem, kteří se za času Achaba tvářili jako proroci, bylo proroky izraelské církve. Naproti tomu Micheáš byl »prorok Boží«. To je veliký rozdíl. Náš Pán Ježíš předpověděl, že v posledních časech povstanou mnozí falešní proroci. ON také ale potvrdil, co je v Malachiáši prorokováno, že přijde »prorok Eliáš«, aby uvedl všechno do správného stavu (Mat. 17, 11; Sk. 3, 19-21), dříve, než přijde ten veliký a hrozný den Páně. Slovo vždy přišlo k prorokům; oni mohli podat svědectví o dni, měsíci a roku (Ag. 2, verše 1, 10, 18 a j.). Také dnes platí, co je psáno:„Ne, Bůh Pán nečiní nic, aniž by předem Svoji radu oznámil Svým služebníkům, prorokům.“ (Amos 3, 7; Zj. 10, 7 a j.).

Posel, který měl přivolat Micheáše, řekl tomuto Bohem poslanému služebníkovi:„… tak se připoj přece k jejich jednomyslnému výroku a prorokuj rovněž štěstí!“ (2. Par. 18, 12b-13). Neboť Sedechiáš, jejich hlavní prorok, si udělal rohy ze železa, mocně prorokoval a prohlásil:„TAK MLUVĺ PÁN: …“ (V. 10). Ale to nebylo to TAK PRavĺ PÁN ZÁSTUPŮ“, nýbrž „Tak mluví pan Sedechiáš“. Když Boží muž přece jen nejprve vyslovil, co řekli všichni ostatní, poznal dokonce i odpadlý Achab, že tady něco nehraje a naléhal na proroka a postavil jej pod přísahu:„… že mi nebudeš zvěstovat nic jiného, než čistou pravdu ve jménu Pána …“ (v. 15b). Nato Micheáš řekl zjevení, kterého se mu dostalo, před oběma králi, Jozafatem a Achabem. Jozafat těch 400 proroků vyslechl, ale ptal se, jestli by přece jen nebyl ještě »jeden«, skrze kterého by mohl Bůh mluvit. Zjevení znělo:„Proto slyšte Slovo Páně! Viděl jsem Pána sedět na Jeho trůnu, zatímco nebeské vojsko Mu stálo po pravici a levici …“ (v. 18).

Jen Micheáš měl Slovo Páně, pravého Ducha Božího, to TAK PRavĺ PÁN; ostatní proroci měli lživého ducha, spojeného s náboženským názorem. Pokud »Muž Bohem poslaný« zvěstuje to stejné, co říkají a řekli všichni ostatní, pak skrze něj nemluvil Bůh. Až když on oznámí zjevení, jež obdržel od Boha, a které se vždy liší od všeobecného a tradičního učitelského mínění, ale je vždy v souladu se svědectvím Písma svatého, je to to »mluvení Pána«.

Bratr Branham odpovídající biblická místa, která mu Pán ukázal uvedl vždy do správného kontextu a ty souvislosti ukázal, a pro tohle ho povrchní pozorovatelé označili jako „proroka, který zůstal vězet ve Starém zákoně“. Ale navzdory porovnání ze Starého zákona bylo jeho kázání adresováno jednoznačně církvi Páně v posledním časovém období. Bůh Starého zákona je přece také Bohem Nového zákona. ON je stále stejný, včera, dnes i na věky a platí že:„Všechno Písmo je Duchem Božím inspirované a užitečné k poučení …“ (2. Tim. 3, 16).

Jestliže je psáno v Novém zákoně:„Jak Písmo praví …“ nebo „jak je psáno …“ nebo „… aby bylo naplněno veškeré Písmo …“, je tím vždy míněn Starý zákon. Vždyť Nový teprve vznikal. Evangelia a dopisy apoštolů se dostaly do oběhu ve sborech v prvních dvou stoletích. Pavel v dopise církvi v Kolossis nabádá: „… a když bude u vás přečten tento list, postarejte se, ať je přečten i v Laodicejském sboru; a ten, kterýž jest psán z Laodicie, i vy také přečtěte.“ (Kol. 4, 16).

Teprve koncem třetího a začátkem čtvrtého století je sebrali Eusebius a Athanasius do knihy, kterou známe jako »Nový zákon« jako kánon, což znamená»směrnice« nebo »řád«. Kázání, ať bylo od našeho Pána nebo apoštolů, pocházelo původně jenom z textu Starého zákona. „A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě když jsem byl s vámi: Že se musí naplniti všechno, co psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích a v žalmech o Mně. Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.“ Luk. 24, 44-45). Náš Pán zvolal:„Kdo věří ve Mne, tak jak Písmo praví …“ O Pavlovi svědčí Lukáš:„Jimž s osvědčováním vypravoval o království Božím slouže jim k víře o Ježíšovi ze zákona Mojžíšova a proroků od jitra až do večera.“ (Sk. 28, 23b). Počínaje Mat. 1 a ostatními evangelii, jak před letnicemi (Sk. 1), tak samozřejmě o letničním dni (Sk. 2) a při každé události spásných dějin, při každém biblickém učení v dopisech apoštolů až k dopisu Judově byla citována odpovídající místa ze Starého zákona.

Od Božího zákona odpoutané »učení«, o němž mluvil Pavel (2. Tes. 2), je učení »bezzákonné«. Bůh je vždy vázán Svým Slovem a váže na ně ty Své, aby prožili skutečnou svobodu. Zapadá to plně a cele do novozákonního zvěstování, ano, je dokonce charakteristické, že bratr Branham užívá samotným Pánem udané příklady obsažené v Starém zákoně, neboť právě ty jsou nám z prožité praxe zanechány k poučení, aby Boží člověk byl dokonalý, pohotový ke každému dobrému skutku.

Učení může být »biblické« jen tehdy, když je bráno v úvahu obojí, Starý i Nový zákon a uváděno do souladu. Z tohoto důvodu se ocitají křesťanské konfese na bludné cestě, protože se odpoutali od základu Starého zákona. Ve svém kázání »Manželství a rozvod« nás překvapuje Boží muž stále znovu neobyčejnými porovnáními, která, jak všichni víme, by sám od sebe nikdy nepoužil. On řekl v jemu darované pokoře:„Protože toto je biblická otázka, měla by tu být i biblická odpověď.“ biblické odpovědi, které dal, se ale nehodí do našich moderních představ. Duch času vládne pod praporem rovnoprávnosti. V módě je plná emancipace a běda tomu, kdo se odvolává na „staromódní, překonané“ výpovědi Bible!