„Ježíš Kristus jest včera i dnes, tentýž i na věky.“  (Žid.13:8)

„Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích (správcích) tajemství Božích“ (1.Kor.4:1).

Ano, dobře to říká Pavel: „Tak o nás smýšlej každý…“ Jak to ale je, když skoro všichni z nás jsou považováni za samozvané apoštoly a učitele? I jemu se přece tak vedlo (2.Kor.6:8), ale to nic nemění na Božím povolání a poslání. Nehledě na to, co si myslí nebo říkají lidé, píše Pavel dále: „Dále pak vyhledává se při šafářích (správcích) toho, aby každý z nich věrný nalezen byl.“ (1.Kor.4:2).

Musíme sledovat začátek času milosti, abychom zjistili, co a jak se musí stát na konci. K Janu Křtiteli zaznělo slovo Boží (Luk.3:2); on věděl, co bylo jeho povolání a služba. On byl ten zaslíbený připravovatel cesty (Iz.40:3; Mal.3:1) Bohem poslán, skrze kterého měli všichni dospět k víře (Jan.1:6-7). Také Petr věděl, k čemu ho Pán povolal (Mat.4:18-20) a určil (Sk.15:7). Jemu Pán dokonce řekl: „A tobě dám klíče království nebeského“ (Mat.16:19). Když o letničním dni vystoupil a kázal pokání a křest na jméno Pána Ježíše Krista, ustanovil tím ten jediný platný vzor pro celou novozákonní církev.

Pavel obdržel slyšitelné povolání od vzkříšeného Pána a také věděl, co bylo jeho službou (Sk.9:15; Sk.22:6-21). To se dá poznat již z toho, jak se ve všech svých dopisech představoval. Jeho úkolem bylo, novozákonní církvi předložit celou spásnou radu Boží (Sk.20). On svědčí, že při svém povolání slyšel Pánův hlas ve své hebrejské mateřské řeči, který mu řekl: „…vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám, otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a dědictví s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve Mne“ (Sk.26:17-18). Tak jako každý, kdo obdržel božské povolání, věděl i on, co mu Pán podle Svého spásného plánu přidělil, a vykonal to.

O Noémovi je psáno: „I učinil Noé podle všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.“ (1.Moj.6:22). Můžeme procházet celým Starým Zákonem: Abraham, Mojžíš, Jozue, Eliáš, Elizeus, David, Šalomoun a všichni ostatní dělali přesně to, co jim Pán uložil.

O Mojžíšovi je též psáno, že „i učinil Mojžíš tak. Všecko, jak mu rozkázal Pán, tak učinil“ (2.Moj.40:16). Potom byly udány ty podrobnosti, které provedl, „jak Pán Mojžíšovi přikázal.“ Nadto také jsme informováni o spolupráci mezi jím jako odpovědným prorokem a těmi, kteří mu stáli po boku: „Podle všeho, co přikázal Pán Mojžíšovi, tak udělali synové Izraelští všecko to dílo. A viděl Mojžíš všecko to dílo, a aj, udělali je, jak byl přikázal Pán, tak udělali. I požehnal jim Mojžíš.“ (2.Moj.39:42-43). Tak vypadá pravá spolupráce ještě dnes mezi opravdovými Božími služebníky!

V kázání „Konat Bohu službu bez Jeho vůle“ z 18. července1965 mluvil bratr Branham o těch, kteří míní, že Bohu slouží, aniž by byli povoláni nebo posláni. Oni jsou vlastní překážkou církvi a v království Božím, neboť se nedrží Jeho nařízení a zadání.

V Žid.3:5-6 stojí: „A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, co potom mělo jako zjevení zvěstováno býti. Ale Kristus, jako Syn, vládne nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.“

O Eliášovi je obzvláště zdůrazněno: „Stalo se pak, když se obětuje oběť suchá, přistoupil Eliáš prorok a řekl: Pane, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, nechť dnes poznají, že jsi ty Bůh v Izraeli, a já služebník tvůj, a že jsem podle slova tvého činil všecky věci tyto.“ (1.Král.18:36).

Bratr Branham se mohl odvolat na to, co mu bylo nebeským poslem řečeno 7. května 1946, a vykonal to pověření tak, jak mu bylo přikázáno. Jeho s ničím neporovnatelnou prorockou službou se naplnily božské spásné dějiny v konečném čase (Mal.3:23-24; Mat.17:11; Mar.9:12 aj.). Toto je záznam slov, která 11. června 1933 u řeky Ohio zazněla z nebe: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu příchodu Krista, tak zvěst, která ti byla dána, bude předchůdcem druhému Kristovu příchodu.“

Od každého pravého Božího služebníka Pán očekává, že Jeho příkazy splní tak, jak přikázal. Proto stále ještě cestuji pravidelně po celém světě a káži Slovo, jak mi to před 47 lety řekl: „JÁ tě pošlu do jiných měst, abys zvěstoval Mé Slovo.“ Bůh odměňuje věrnost, věrnost Slovu, věrnost k pověření. K tomu patří také rozdávání duchovního pokrmu jako pokračování služby, kterou byl pověřen bratr Branham.

Pán sám přece v Mat.24:45 v souvislosti s časem Svého návratu coby Ženich, řekl: „Kdo tedy jest ten služebník věrný a moudrý, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v pravý čas?“ Také toto slovo se muselo naplnit. Duchovní pokrm, zjevené Slovo, musí být rozdáváno. Proto On od všech bratří, kteří nyní v posledním církevním období rozdávají duchovní pokrm a mají podíl na přímém pověření, očekává přesné vykonávání, plnou jednomyslnost se zjeveným Slovem a vzájemnou harmonickou spolupráci. Jen tak se může uskutečnit jednota věřících a dokonalé napravení, které se musí stát předtím, než se Pán Ježíš bude moci navrátit (Sk.3:20-21).

Ale jestliže musí v církvi být všecko jako tomu bylo na počátku, potom to platí také pro služby v lokálním sboru. Bratři podnikli cesty do jiných zemí, aniž by k tomu byli pověřeni, a předkládali svoji vlastní verzi, takže vznikl zmatek. V Antiochii byli tehdy dokonce proroci a učitelé, ale během bohoslužby se postili a modlili, a Duch Svatý řekl: „Oddělte mi Barnabáše a Saule pro dílo, pro které jsem Já je povolal.“ To bylo TAK PRAVÍ PÁN a Bůh byl s nimi. Všichni bratři v lokálních sborech by měli zůstat, kde jsou, jedině, že by Pán sám mluvil a vyslovil povolání a vyslání.

V Mat.11:7-19 Ježíš důkladně vysvětluje službu Jana Křtitele a ptá se: „Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka.“ (v.9). Pán nám ukazuje naplnění této služby z Mal.3:1 a říká: „Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele; ale kdo jest nejmenší v království nebeském, je větší nežli on“ (v.12) – tedy více nežli prorok, ale ne více než kterýkoliv jiný věřící. Všichni proroci oznamovali příchod Mesiáše, ten předchůdce Jej představil a svou službou postavil most mezi tím, co prorokovali proroci Starého Zákona a Novým Zákonem (Luk.16:16). Jan Křtitel království nebeské představil (Mat.3), a ti první věřící do království Božího v prvním letničním dni vešli skrze vylití Ducha Svatého.

Právě tak jako Jan Křtitel, Petr a Pavel byl také bratr Branham přes svou významnou službu člověkem jako my. O Eliášovi je psáno: „Eliáš člověk byl týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců. A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své.“ (Jak.5:17-18). Všichni Boží muži se modlili, ale nikdo se nemodlil ani k jedinému z nich. Kdo z člověka dělá více než to, čím je – totiž člověk, je podveden duchem podvodu. Jen z důvodu Božího Slova, které zaznělo k posvěceným Božím mužům, byli nazváni bohové (Jan.10:35-36), ale zůstali lidmi, a jako lidé zemřeli (Ž.82:6-7). Jen proto, že Boží Slovo bylo do nás jako Boží semeno vloženo, jsme znovuzrozeni a stali jsme se dětmi Božími, zůstaneme však až do našeho proměnění těla normálními smrtelnými lidmi (Fil.3:21; Řím.11 aj.).