Velice srdečně zdravím všechny bratry a sestry ve všech národech a národnostech v drahém a svatém jménu našeho milovaného Pána a Spasitele Ježíše Krista slovem z Ef.1:4-14:

„Jako vyvolil nás v něm před ustanovením světa, abychom byli svatí a neposkvrnění před obličejem jeho v lásce, předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe, podle dobře libé vůle své … V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti … kterou rozhojnil k nám ve vší moudrosti a opatrnosti, oznámiv nám tajemství vůle své podle libosti své, kterou předuložil byl sám v sobě, aby v dokonání plnosti časů v jedno shromáždil všecko v Kristu, buď nebeské věci, buď zemské. V kterém i k losu připuštěni jsme, předzřízeni byvše, podle předuložení toho, který všecko působí podle rady vůle své …“

To, co zde Pavel vyjádřil, vystihuje jádro Božích spásných dějin. Všichni Boží synové a dcery jsou určeni již od věčnosti, aby viděli Boží slávu.

V tomto pojednání bych chtěl zdůraznit, že církev Ježíše Krista je vyvolávána ze všech národů. Abrahamem začíná úvod do spásných dějin, které byly vytyčeny na základě zaslíbení. Ke každému tématu budeme jako vždycky citovat vícero biblických míst, aby všechno bylo biblicky uspořádáno a zdůvodněno. Ohledně vyvolení Bůh, ten Pán již tehdy řekl:

„Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země.“ (1.Moj.12:3).

 „A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi. Padl pak Abram na tvář svou; i mluvil Bůh s ním, řka: Já jsem, aj, smlouva má s tebou, a budeš otcem národů mnohých.“ (1.Moj.17:2-4).

„A řekl Pán: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu? Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný, a požehnáni budou v něm všichni národové země. Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Pánovy, a činili spravedlnost a soud, až by naplnil Pán Abrahamovi, což mu zaslíbil.“ (1.Moj.18:17-19). V každém z těchto veršů se již proroctví zaměřuje na Krista, Abrahamovo Semeno (Mat.1:1; Gal.3:16), a na všechny, kteří Kristu patří (Gal.3:29).

Letničního dne se skutečně sešli lidé ze sedmnácti různých národů (Sk.2:1-12), aby si vyslechli první kázání. V druhém kázání Petr řekl: „Vy jste synové proroků a synové smlouvy, kterouž učinil Bůh s otci našimi, řka k Abrahamovi: V semeni tvém požehnány budou všecky čeledi země.“ (Sk.3:25).

Apoštol Pavel to potvrzuje: „A protož z víry jde dědictví, aby šlo podle milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, které z Zákona jest, ale i tomu, jenž jest z víry Abrahamovy, který jest otec všech nás, (Jako psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe,) před obličejem Boha, jemuž uvěřil, který obživuje mrtvé a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.“ (Řím.4:16-17).

Také v Gal.3:8 o tomto důležitém tématu Pavel pojednává: „Předzvěděvši pak Písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všichni národové.“

Ještě než Bůh skrze Abrahama, Izáka a Jákoba vyvolil všech dvanáct kmenů Izraele jako národ, kterému zaslíbil přirozenou zemi a dal jim ji, nacházíme již zaslíbení pro vyvolanou církev ze všech národů, která je určena být v novém Jeruzalémě. Pro Izrael Bůh vyvolil pozemský Jeruzalém a horu Sion (Iz.24:23). Obě božská zaslíbení jsou provždy neměnná.

„Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími. Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.“ (Řím.8:29-30).

Apoštol Jakub spásný Boží plán s církví představil nejprve takto: „Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprve popatřil na pohany, aby z nich přijal lid jménu svému.“ A potom ohledně Izraele: „A s tím se srovnávají i řeči prorocké, jakož psáno jest: Potom se navrátím, a vzdělám zase stánek Davidův, kterýž byl klesl, a zbořeniny jeho zase vzdělám, a vyzdvihnu jej …“ (Sk.15:14-17).

O tomto tématu mluví Pavel ještě jednou: „Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří,) že zatvrdilost tato zčástky přihodila se Izraeli, dokud by nevešla plnost pohanů. A tak všechen Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel a odvrátí bezbožnosti od Jákoba. A tato bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.“ (Řím.11:25-27).

Izraelskou zemi Bůh označuje jako Své vlastnictví (Joel.3:2), izraelský lid jako Svůj lid, jako Svého prvorozeného syna (2.Moj.4:22-23). Od 19. století se Židé vraceli do své původní vlasti, jak to Bůh zaslíbil: „Nebo slituje se Pán nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich …“ (Iz.14:1).

„Živ jest Pán, kterýž vyvedl a kterýž sprovodil símě domu Izraelského z země půlnoční i ze všech zemí, do nichž jsem byl je rozehnal, když se osadí v zemi své.“ (Jer.23:8).

Následující úryvky z nedávné minulosti jsou pro Izrael významné:

1. Rok 1917 – 1922    V Balfourském prohlášení z 2. listopadu 1917 je Židům zajištěno domovské místo v Palestině.

2.  Rok 1922 – 1948   Britská vláda spravuje tu část Palestiny, která se tehdy ještě nazývala Transjordánsko.

3. Rok 1948 – 1967    14. května 1948 vyhlásil David Ben Gurion založení státu Izrael, 15. května 1948 skončil britský mandát.

4.  Rok 1968 – až dodnes     Po šestidenní válce v červnu 1967 byla oblast nově rozdělena. Co z Izraele zbude, jestliže bude ještě dále dělen?

Současně probíhají na všech úrovních jednání o budoucnosti Izraele a o statusu Jeruzaléma. Podle základní smlouvy z 30. prosince 1993, kterou mám k dispozici a která obsahuje 15 článků s tehdy platnými vysvětlivkami, vedla koncem května 2008 devítičlenná delegace Izraele jednání s rovněž devíti zástupci Vatikánu.

Souběžně s vyvoláváním a shromažďováním přirozeného Božího lidu do přirozené země zaslíbení, probíhá vyvolávání a shromažďování všech, kteří patří k církvi Ježíše Krista, ze všeho lidu, jazyků a národností, do Slova zaslíbení. Bůh má plán s Izraelem a plán s církví. Nyní na konci času milosti, byla těm, které Bůh označil jako »Abrahamovo semeno« darována víra v Boží zvěst: „Aby na pohany požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši a abychom zaslíbení Ducha svatého přijali skrze víru.“ (Gal.3:14). Jenom oni slyší to volání: „… A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se …“ (2.Kor.6:14-18). Z církve se potom zrodí Nevěsta Beránka – to je ten zástup přemožitelů, to jsou ty moudré panny, které jsou naplněny Duchem Svatým, vedeny Duchem Svatým a jsou zapečetěny ke dni spasení svého těla (Ef.1:13).

Z dvanácti kmenů Izraele vyvolá Bůh nejprve těch 144.000 (Zj.7), kteří pak budou shromážděni na hoře Sionu (Zj.14), dříve než On se zjeví celému Izraeli a v Jeruzalémě na hoře Sionu (Zj.11:15 aj.) se podle zaslíbení ujme panování nad celou Zemí.