Velice srdečně zdravím všechny v drahém jménu našeho Pána Ježíše Krista slovem z Mat.4:4:

„On pak odpovídaje, řekl: Psáno jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.“ (5.Moj.8:3).

Na počátku Bůh řekl: „Budiž světlo!“, a bylo světlo. A Bůh oddělil světlo od tmy. Na počátku bylo Slovo, ne výklad. „Na počátku bylo Slovo (hebr. Dabar – ten Mluvící) … V něm život byl, a život byl světlo lidí …“ (Jan.1:1-5). Věřící člověk opravdu není živ jen pozemským chlebem, nýbrž duchovně každým slovem, které vychází z Božích úst. Bůh nemusí žádné Své slovo brát zpět, úplně jedno, kdy, kde a ke komu, ať ve Starém nebo v Novém Zákoně, mluvil. Ale od samého počátku bylo obojí: Světlo a tma, den a noc, víra a nevíra, poslušnost a neposlušnost, dobré i zlé – život a smrt. Tak to zůstane až do konce.

V každém Božím slovu je zárodek života, ale teprve když je jako semeno zaseto do srdce věřících, může vzejít k životu (Mar.4:26-29). Podle Mat.13 rozsel rozsévač dobré semeno a během doby, kdy lidé spali, přišel nepřítel a rozsel své semeno. Obojí, pšenice i plevel porostou až do žně. Pán sám to tajemství vysvětlil: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka. A pole je tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka. A nepřítel, který jej rozsívá, je ďábel, ale žeň je skonání světa, a ženci jsou andělé.“ (V.37-39). Potom co Rozsévač rozsel Slovo (Mar.4:14; Luk.8:11), zasévá nepřítel výklad. To jedno je pravda, druhé lež a klam.

Nejprve vystoupil Mojžíš s pravým slovem, neboť Bůh se rozpomněl na Své zaslíbení, které dal Abrahamovi (1.Moj.15:13). Potom vystoupil Balám, aby Boží lid svedl z pravé cesty (4.Moj.22-24).

Nejprve vystoupil Kristus, ten zaslíbený Prorok (5.Moj.18:18; Sk.3:22-23; Sk.7:37-38); On rozséval Slovo. Potom přišel antikrist a falešný prorok (1.Jan.2:18; Zj.16:13); ten rozsel výklady. A falešní Kristové, tzn. falešní pomazaní, to činí ještě dnes. Oni se jako na potvrzení mohou dokonce prokazovat divy (Mat.7:21-23), takže sami vyvolení si musí dát pozor, aby nebyli svedeni (Mat.24:24).

Nejprve vystoupili praví apoštolové, potom ti falešní (2.Kor.11:13; Zj.2:2).

Nejprve šířili pravé učení Pánem povolaní apoštolové (Sk.2:42; Ef.2:20), potom falešní apoštolové zavedli zhoubná učení (2.Kor.11:1-13; 2.Petr.2:1).

Nejprve vystoupil bratr Branham jako evangelista, potom ti mnozí samozvaní evangelisté s uzdravováním, kteří posluchačům kázali evangelium blahobytu a všichni si budovali království blahobytu za miliony dolarů.

Co se děje v našem čase? Co se děje nyní na základě Božího spásného plánu? Kdo vystoupil jako první v síle Božího povolání, aby nesl zvěst Slova do celého světa? Kdo vystoupil později podle vlastního uvážení a šířil cizí učení, tzv. „zvláštní zjevení“, aby učedníky přiměl ke svému následování?

Kapitoly 24 a 25 v Matoušově evangeliu jsou také s ohledem na poslední úsek před návratem Krista pro církev důležité. Nejprve ten věrný Pán odpověděl na hlavní otázky a varuje: „Vizte, aby vás žádný nesvedl.“ ON mluví o válkách zemětřeseních, falešných prorocích, ale potom se dostává k tomu podstatnému: „A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všem národům, a tehdy přijde skonání.“ (Mat.24:14). To se nestalo za času Luthera, Wesleye nebo před sto lety. To se děje nyní, a my smíme prožívat: Všem národům je zvěstováno plné evangelium se všemi zaslíbeními skrze tu poslední zvěst – jedněm na svědectví, druhým k vyvolání (2.Kor.6:14-18). To je to věčně platné evangelium (Zj.14:6), jak bylo na počátku. Každé Boží dítě věří a žije z každého slova a je obzvláště vděčné za ta zaslíbení, která se plní v našem čase.

Potom Pán pokračuje a líčí události, které se do návratu Syna člověka a velikého soužení, ano, až do konce, stanou. A opět následuje něco důležitého: „Od stromu pak fíkového naučte se podobenství: Když již ratolest jeho začne rašit a listí se pučí, porozumíváte, že blízko je léto. Také i vy, když uzřeli byste toto všecko, vězte, že blízko je a ve dveřích království Boží.“ (Mat.24:32-33). Podle Oz.9:10 je Izrael tím fíkovým stromem.

V Luk.21:24 Pán předpověděl, co se s nimi stane: „I padat budou ostrostí meče, a zajatí vedeni budou mezi všecky národy, a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokud se nenaplní časy pohanů.“

Již tehdy bylo to zaslíbení: „Jistotně poberu tě, Jákobe, docela, jistotně shromáždím ostatky Izraele, a seženu je v hromadu jako ovce v Bozra, jako stádo do prostřed ovčince jeho, i vzejde hluk od lidu.“ (Mich.2:12).

„I budete bydlit v zemi, kterou jsem dal otcům vašim, a budete lidem mým, a já budu vaším Bohem.“ (Ez.36:28).

„Tehdy dědičně ujme Pán Judu, díl svůj, v zemi svaté, a vyvolí zase Jeruzalém.“ (Zach.2:16).

Pán říká těm Svým: „Tak i vy, když uzříte, že se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest království Boží.“ (Luk.21:31). Amen! Shromažďování dvanácti kmenů Izraele ze všech národů není pouze nějakým znamením mezi mnohými, nýbrž „znamením“ blízkého Kristova návratu.

V Mat.24:39-41 pak Pán o vytržení říká, když dva budou na poli, dva ve mlýně a dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, druhý zůstane. ON varuje: „Proto i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterou se nenadějete, Syn člověka přijde.“ (v.44).

„A když odešly kupovati, přišel Ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svatbu, i zavřeny jsou dveře.“ (Mat. 25:10).

V Mat.24:45 až 47 předpověděl náš Pán v podobenství, co se musí stát s čeledí, než se naplní kapitola 25 a Ženich přijde. ON se ptá: „Kdo tedy je služebník věrný a opatrný, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v pravý čas?“ – ne aby nad tou čeledí vládl, ale všem, kteří v církvi vykonávají nějakou službu, přináší zjevené slovo jako čerstvý pokrm a dělí se s nimi. Nyní žijeme především z tohoto slova. Verš 47 je rovněž TAK PRAVÍ PÁN: „Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.“ To je plné obnovení a dokonalé uvedení do celé rady Boží.

Biblickou zvěstí konečného času jsou také zjevena všechna skrytá tajemství. Ona neobsahuje jen to, co každý jednotlivec, každá žena, každý muž a celá církev potřebují ke své přípravě, ale také to, co patří k pětinásobné službě podle Ef.4. Tak může každý sloužící bratr podle původního křesťanského vzoru přispět ke vzdělání Kristova těla, „… až bychom se sběhli všichni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova“ (Ef.4:11-16).

Ale jen tomu, kdo respektuje každé Boží slovo – také pro tento čas – opravdu mu věří a zařadí ho tam, kam to patří, tomu je to zjeveno. Jen tak je možné opravdové uvedení do Božího spásného pořádku. To se také vztahuje na všechny sloužící bratry. Hlavní zaslíbení pro církev v našem čase zní: „Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Páně veliký a hrozný, aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich, abych přijda, neranil zemi prokletím.“ (Mal.4:5-6).

Den Páně je ve Starém a Novém Zákoně popsán velice přesně. Prorok Joel píše: „Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Páně veliký a hrozný“ (Joel.2:31). Než den spásy skončí, než se slunce zatmí a měsíc obrátí v krev (Sk.2:20), plní se nyní druhá část toho zaslíbení z Mal.4:5.

V Mat.17:11-13 a Mar.9:12-13 náš Pán vysvětlil, co se zaslíbením Eliáše souvisí. ON potvrdil službu Jana Křtitele, který vystoupil v duchu a síle Eliáše, ale také odkázal ještě na budoucnost: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci.“ Nejde tedy o nějakou doma vymyšlenou zvěst, nýbrž o Boží spásnou zvěst dokonalého navrácení všeho, co v církvi bylo na počátku a potom bylo ztraceno. Všechno musí být uvedeno zpět do správného stavu: sloužící bratři a celá církev. Službou Jana Křtitele byla srdce otců žijících ve starozákonní víře obrácena k víře dětí nové smlouvy, aby tak stvořil Pánu připravený lid (Luk.1:16-17). Službou, kterou dal Bůh bratrovi Branhamovi, jsou srdce pravých Božích dětí navrácena k víře apoštolských otců, aby Pánu stvořil řádně připravený lid.

11. června 1933 bratr Branham obdržel své povolání a poslání před mnohými svědky. Když stál v řece Ohio připraven pokřtít 17. osobu, z nadpřirozeného světla, které nad něho sestoupilo a vidělo to asi 4000 lidí, mu bylo řečeno: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu příchodu Kristovu, tak budeš poslán ty se zvěstí, která předejde druhému Kristovu příchodu.“

Večer 7. května 1946 přišel k bratru Branhamovi, tak jako k Zachariášovi v Luk. 1, nebeský posel a vysvětlil mu, nebeské povolání v podrobnostech. Teprve potom začal svou jedinečnou službu, kterou Bůh sám tisíckráte potvrdil.

Nakonec bratr Branham, jehož služba se vztahovala k přímému spasitelnému Božímu plánu, dostal pokyn, aby uskladnil duchovní pokrm, to zaslíbené a zjevené Slovo. Nikdy mu ale nebylo řečeno, že ten pokrm bude rozdávat; ani to, že zemře a potom vstane z mrtvých, aby dokončil svou službu. Duchem Svatým znovuzrozené a Duchem Svatým naplněné děti Boží věří jen tomu, co říká Písmo. Jak mu bylo 11. června 1933 z nebe provoláno, ta zvěst celé Boží rady, se kterou byl obeznámen, předchází druhému Kristovu příchodu – a to souhlasí se svědectvím Svatého Písma.

Také Sk.3:21 jsou TAK PRAVÍ PÁN a musí se naplnit před návratem Krista: „Kterého zajisté musí přijmout nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa Svých svatých proroků od věků.“ Zvěstí bratra Branhama je nám z milosti navráceno všechno, co se Kristově církvi ztratilo. Zjevené Slovo proniklo až do končin Země.

Jak je psáno v Am.8:11, Bůh poslal duchovní hlad po slyšení slov Páně, a tak lidé jedou více než tisíc kilometrů, aby prožili shromáždění, kde se zvěstuje zjevené a zaslíbené slovo, které se nyní naplňuje. Je to čerstvá mana, kterou Pán zaslíbil těm přemožitelům (Zj.2:17).

Nyní čekáme na nadpřirozené působení Ducha Svatého jako o Letnicích, a že Bůh sám do církve opět navrátí tu pětinásobnou službu, všechny dary Ducha, všechno ovoce Ducha, všechny ctnosti – neboť konec musí být jako začátek. ON to zaslíbil, On sám to učiní mocným působením Ducha.

24. prosince 1965 Bůh Svého služebníka a proroka odvolal k Sobě. To následující teď říkám s úmyslem, aby všichni, kteří musí naplnit míru prohřešení, to nyní učinili, a všichni, kteří jsou předurčeni věřit každému slovu, se ze srdce potěšili: Bratr Branham mně jako prorok 11. června 1958 v Dallasu, v Texasu, před svědky řekl: „Bratře Franku, ty se s touto zvěstí vrátíš zpátky do Německa …“

3. prosince 1962 mně bratr Branham jako prorok před stejnými svědky řekl: „… počkej s rozdáváním pokrmu až dostaneš ten zbytek pokrmu …“

Večer 11. dubna 1966 v den pohřbu bratra Branhama, mluvil ten Duch, jak je psáno ve Sk.8:29 o Filipovi: „Nyní přišel tvůj čas, abys rozdával ten pokrm a šel od města k městu zvěstovat Boží Slovo.“ Byl jsem tomuto nebeskému povolání od prvního dne poslušný. A mohu říci s Pavlem: „Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, co proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo stát“ (Sk.26:22).

Také to je TAK PRAVÍ PÁN, který mi přikazujícím hlasem provolal: „Můj služebníku, Já jsem tě určil podle Mat.24:45-47 k tomu, abys ten pokrm rozdával!“ – Je to zrovna tak pravda, jako Jan.3:16. Tato prožití jsem si přece jen tak nevymyslel, jsou vám všem z Oběžných dopisů z šedesátých a sedmdesátých let známa.

Pověření, které mi stále věrný Pán dal 2. dubna 1962 před východem slunce, jsem v uplynulých 44 letech od odchodu bratra Branhama vykonával ve více než 150 zemích. Jako ve Starém Zákoně Josef naplnil obilné sýpky přirozeným pokrmem, měl jsem i já přesně sedm let času, totiž od konce roku 1958 do konce roku 1965, naplnit obilnici duchovním pokrmem (Mal.3:6-10), a stále ještě mohu rozdávat. Každé kázání, které kázal bratr Branham, mi bylo rovnou zasláno. Bratr Branham mě osobně poslal ze Leo Mercierem, který odpovídal za nahrávání kázání, aby mi je posílal. Tedy týž duchovní pokrm byl nejen v Jeffersonville, ale na příkaz Páně uložen také zde. Nežijeme v minulosti, v těch čtyřicátých, padesátých, šedesátých letech. Ani nezdobíme hrob proroka. Žijeme v Boží přítomnosti každým slovem a z milosti jsme získali napojení na poslední Boží působení.

Ještě nikdy se z pravého proroka nestal falešný prorok, ještě nikdy se nestala z pravdy lež, ještě nikdy se z pravého a moudrého služebníka nestal zlý služebník. U Boha je všechno uspořádáno, světlo a tma jsou rozděleny, pravda a lež odděleny. Každé semeno plodí podle svého druhu a „podle jejich ovoce je poznáte.“ Kdo je narozen z Boha, věří každému slovu, každému zaslíbení; a všichni, kteří Ženichovi vycházejí jako moudré panny vstříc, se neposkvrňují nebiblickými učeními – jsou obmyti krví Beránka, ve Slově Pravdy posvěcenou Nevěstou a Duchem Svatým zapečetěni ke dni spasení těla.