Pravé vyznání

„Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky.“ (Žid.13:8)

OBĚŽNÝ DOPIS březen 2007

Pravé vyznání

Srdečně Vás zdravím v drahém jménu našeho Pána Ježíše Krista slovem z Mat.16:16, pravým vyznáním apoštola Petra, které by skrze zjevení mělo být darováno také nám všem: 

„I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého. A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale Otec můj, který je v nebesích.“ (Mat.16:16-17).

Ta otázka byla nejprve položena všeobecně: „Za koho lidé považují Syna člověka?“ Odpovědi byly různé. Pak Mistr adresoval tuto otázku Svým učedníkům: „Za koho mne máte vy?“ Skrze inspiraci následovala spontánní odpověď: „Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého.“ Petrovo vyznání víry nebylo výsledkem žádného sněmu ani toho, co někde někdo řekl, nýbrž přímé zjevení, které obdržel od samotného Boha. Na tom spočívá blahoslavení. Prosím, abyste dali pozor na to, že tam není jednoduše řečeno: „Ty jsi Syn Boží!“ nýbrž: „Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého.“ Jen jako ten Pomazaný, jako Kristus, je On Syn Boží.

Až dodnes platí v křesťanských kostelech nicejsko-chaldejské vyznání jako „apoštolské“ vyznání víry, ale s apoštoly to ve skutečnosti nemá nic společného. Ani nemůže mít, neboť bylo zformulováno až o několik set let později (mezi lety 325 a 381). Od té doby jsou trojiční učení a trojiční křest hlavními sloupy římskokatolické náboženské instituce, která vznikla v Římské říši za Konstantinovy vlády. A právě tyto dva sloupy nejsou postaveny na skále, ale na písku. Proto také nemůže být řečeno: „Vzdělaní na základ apoštolský a prorocký…“, neboť to apoštolé neznali. Jedině toto zjevení Ježíše Krista je, jak náš Pán Petrovi/Petros (řecky kámen) dále řekl, skálou (řecky petra), na které On vybuduje Svoji církev, kterou brány pekla nebudou moci porazit. Jen kdo obdrží od Boha stejné zjevení, má pravé, dokonalé vyznání víry, které sám Bůh hned na počátku oznámil Petrovi, apoštolům a novozákonní církvi. Církev Ježíše Krista je vázána jen Biblí a může věřit jen tomu, co a jak Písmo říká, totiž, že se ten Jeden věčný a pravý Bůh zjevil k naší spáse v nebi jako Otec, na Zemi ve Svém jednorozeném Synu a v církvi skrze Ducha Svatého. Toto téma zde nemůže být podrobně probráno, ale chtěli bychom se krátce zabývat pravým vyznáním k Ježíši Kristu, Synu Božímu.

Ode dnů reformace se také otázka, kdo je antikrist, stala důležitým tématem uvnitř křesťanstva. Všeobecně dnes panuje mínění, že antikrist se musí hledat a také být nalezen mimo křesťanství, „neboť“, jak se tvrdí, „kdo vyznává Ježíše Krista jako Syna Božího, ten je z Boha.“ Toto prohlášení v jádru nevystihuje vlastní vyznání, protože není úplné. Musíme znovu přesně číst, co je ve Svatém Písmu skutečně napsáno, a podle toho rozeznat, co z toho učitelé kostela odvodili jako vyznání a dali tomu jiný smysl. Falešné vyznání může být pravému tak podobné, jako falešná bankovka, kterou někdo předá dále, aniž by věděl, že se jedná o padělek.

V 1.Jan.4:1-3 je výpověď, na kterou se všeobecně odvolávají: „Nejmilejší, ne každému duchu věřte, ale zkušujte duchů, jsou-li z Boha; nebo mnozí falešní proroci vyšli na svět. Po tomto znejte Ducha Božího: Všeliký duch, který vyznává Ježíše Krista v těle přišlého, z Boha jest. Ale všeliký duch, který nevyznává Ježíše Krista v těle přišlého, není z Boha; nýbrž to je ten duch antikristův, o kterém jste slýchali, že přijít má a již nyní je na světě.“ Tomu předchází 1.Jan.2:22: „A kdo je lhář? Není-li ten, kdo zapírá, že by Ježíš nebyl Kristus (Pomazaný)? Ten je antikrist, kdo zapírá Otce i Syna.“ Jedná se tedy o všezahrnující vyznání k Ježíši, tomu Pomazanému, Kristu, Synu Božímu. 

Kdo čte pozorně, zjistí, že zde není míněno formální vyznání ústy, nýbrž základní zjevení, kdo opravdu je Ježíš Kristus – ten Pomazaný, neboť na tom je církev založena. Zde nám pomůže, když víme, že židovské jméno Spasitele je Jahschua. Anděl řekl Marii: „Hle počneš a porodíš syna, a dáš mu jméno Ježíš/Jahschua“, což má stejný význam jako „Jahve-Zachránce“, a jako Immanuel znamená „Bůh s námi“. Jahve je zjevené jméno Boží smlouvy ve Starém Zákoně. TAK PRAVÍ PÁN: „Ukázal jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem Bůh silný všemohoucí, ale ve jménu svém ‚BŮH TEN PÁN/ELOHIM-JAHVE‘ nejsem poznán od nich.“ (2.Moj.6:3). V Novém Zákoně je řečeno: „…Bůh je zjeven v masitém těle, ospravedlněn v Duchu…“ (1.Tim.3:16). Jahve/Pán sám k nám přišel jako Jahschua. Jahve Starého Zákona je Jahschua Nového Zákona. To je novozákonní jméno smlouvy Páně, a jedině v něm je plná Boží spása. Jako Kristus/Pomazaný se zjevil v masitém těle a stal se naším Spasitelem. Tak to dosvědčuje Písmo Svaté: „Nebo narodil se vám dnes Spasitel, který je Kristus Pán, v městě Davidově.“ (Luk.2:11). V 1.Moj.18 navštívil Pán Svého služebníka Abrahama v lidské postavě, jedl s ním a pil. V Jan.8:58 Ježíš řekl: „Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem.“

Právě tak Boží Slovo dosvědčuje: „…a žádný nemůže říci ,Ježíš je Pán‘, jedině v Duchu svatém.“ (1.Kor.12:3). ON, jehož jsme poznali jako Božího Syna, je sám Slovo, které na počátku bylo u Boha – Logos, ten Mluvící: skrze Něho a pro Něho je stvořeno všecko. I jako Syn zjevený v masitém těle, zůstává Pánem, tím JÁ JSEM – Tímtéž včera, dnes a až na věky. Pán se stal služebníkem, stal se nám rovným. Slovo se stalo masitým tělem a přebývalo mezi námi. V Synu Božím obdrželi všichni synové a dcery Boží spasení a ustanovení do synovství (Gal.4:5; Žid.2:10-11; Jan.20:17 aj.).

Povrchní vyznání o Ježíšovi jako Božím Synu má také antikrist, všichni falešní proroci a dokonce i démoni. O nich je s ohledem na Ježíše řečeno: „A volali řkouce: Co je nám po tobě, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem před časem trápit nás.“ (Mat.8:29).

Evangelista Marek píše též o jednom posedlém muži: „Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu, a křiče hlasem velikým řekl: Co je ti do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.“ (Mar.5:6-7). Ten posedlý dokonce vyslovil jméno Ježíš.

Evangelista Lukáš zřejmě popisuje stejnou událost, takže máme tři svědky: „Uzřev pak Ježíše a vykřikl, padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co je ti do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.“ (Luk.8:28).

Který theolog nebo kazatel by tvrdil, že ti posedlí, příp. démoni byli z Boha, protože Ježíše vyznali jako Syna Božího? V křesťanství všichni vyznávají Ježíše jako „Syna Božího“, ale zcela rozdílným způsobem:

Tak jedni věří, že Bůh jako Otec Syna zplodil a porodil již ve věčnosti. Ale žádný takový Syn Boží ve Svatém Písmu není.

Jiní věří, že Syn je prvorozeným z Boží stvořitelské činnosti. O takovém Božím Synu v Písmu rovněž není žádné svědectví.

Zase jiní věří, že Syn ve Starém Zákoně byl archanděl Michael a v Novém Zákoně přijal tělesnou podobu. Ani takový Syn Boží neexistuje.

Jestliže v katechismu je napsáno: „…Boží jednorozený Syn z Otce narozen před všemi časy: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha zplozen, ne stvořen, jedné bytosti s Otcem…“, je toto vyznání kostela od Písma Svatého natolik vzdáleno jako nebe od země.

Existuje ještě celé množství rozdílných „vyznání Syna“, a všechna jsou nebiblická. Biblické je jen to, co je doložené v Bibli. Po celé starozákonní období od 1.Moj.3:15 až po Mal.3:1 je Syn Boží oznamován jako Spasitel, jako Kristus, jako Mesiáš. V Novém Zákoně o Něm máme zprávu od Jeho narození až po nanebevstoupení: „A počneš v životě, a porodíš syna a nazveš jméno jeho Ježíš… I řekla Marie andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám? A odpověděl anděl, řekl jí: Duch svatý sestoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a proto i to, co se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.“ (Luk.1:31-35). Ani jednou není ve Svatém Písmu řečeno, že by byl Otec porodil Syna v nebi, který se pak stal Synem na Zemi. To je výmysl otců kostela, kteří ani neznali Boha, ani nepoznali zjevení Otce v Synu. Neobrátili se ke Kristu, nýbrž, jak je o tom psáno v dějinách náboženství, ke křesťanství.

Písmo Svaté vydává v předpověděném proroctví Starého Zákona o Synu Božím následující svědectví: „Vypravovati budu úsudek. Pán /Jahve/ řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.“ (Ž.2:7). Viz též Sk.13:33 a Žid.5:5. Věčnost nezná žádný dnešek a zítřek, nemá žádný začátek. Věčnost byla vždycky a vždy bude. David řekl v Ž.90:2b: „…ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.“ A jen ten, kdo věčný život přijal, může a bude věčně žít. „…život věčný dal nám Bůh a ten život v Synu jeho jest. Kdo má Syna, má život; kdo Syna Božího nemá, života nemá.“ (1.Jan.5:11-12).

Také vztah Otec-Syn byl předpověděn již ve Starém Zákoně: „Já budu jemu otcem, a on mi bude synem.“ (2.Sam.7:14; 1.Par.17:13). V Žalmu 89:27-28 stojí: „On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.“

Prorok Izaiáš předpověděl narození Syna následovně: „Aj, panna počne, a porodí syna, a nazve jméno jeho Immanuel.“ (Iz.7:14). Skrze proroka Micheáše bylo předpověděno, kde se má Syn narodit: totiž v Betlémě v Judsku. (Mich.5:2).

Každý čtenář Bible zná oznámení evangelisty Matouše a Lukáše o narození Božího Syna. Syn byl zplozen Otcem a narodil se z Marie, matky. V Ž.22:10-11 čteme: „Ješto ty jsi, který jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. Na tebe jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.“

Následuje svědectví Syna: „…Byť Bůh byl Otec váš, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha vyšel…“ (Jan.8:42). 

„Nebo sám Otec miluje vás, proto že jste vy mne milovali a uvěřili, že jsem já od Boha vyšel. Vyšel jsem od Otce, a přišel jsem na svět…“

„Nyní víme, že víš všecko, a nepotřebuješ, aby se tebe kdo tázal. Skrze to věříme, že jsi od Boha přišel.“ (Jan.16:26-33).

„Toto je pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kterého jsi poslal, Ježíše Krista. 

Oznámil jsem jméno tvé lidem, které jsi mi dal ze světa…

Nebo slova, která jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali právě, že jsem od tebe vyšel a uvěřili…“ (Jan.17:3-8).

Když Ježíš byl pokřtěn Janem v Jordánu, zazněl hlas z nebe: „Tento je ten můj milý Syn, v němž se mi dobře zalíbilo.“ (Mat.3:13-17). Na hoře Proměnění zazněl hlas z nebe také: „Tento je ten můj milý Syn, v němž se mi zalíbilo, toho poslouchejte.“ (Mat.17:5b).

Jen pokud jsme jako Petr skrze zjevení to biblické vyznání přijali, věříme mu a všechna místa k tomuto tématu náležející necháme tak, jak jsou napsána, může nám Duch Boží zjevit to nepochopitelné tajemství „Bůh byl v Kristu a smířil svět sám se sebou“ (2.Kor.5). Ježíše Krista, Syna Božího správným způsobem dosvědčuje jen Bible.

Tak ani jednou tam není psáno „věčný Syn“, pouze „Věčný Otec“! 

Ani jednou v Bibli nestojí „Bůh, ten Syn“, nýbrž „Syn Boží“.

Ani jednou tam nenajdeme slova „Bůh, ten Duch Svatý“, nýbrž „Duch Boží“.

Ani jednou v Bibli není napsáno „trojjediný Bůh“, nýbrž vždy je psáno jen o „jediném Bohu“.

Nikomu v Písmu nebylo přikázáno modlit se: „Náš Synu, který jsi v nebesích…“ Správně všichni děkujeme Otci skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Abych to řekl krátce a jasně: Nic z toho, co se o tom píše v náboženských učebnicích, nelze nalézt v Bibli a nic z toho, co je psáno v Bibli, nenacházíme v učebnicích náboženství. To je tvrdá řeč. Kdo ji může poslouchat?

Kdo celým srdcem nerespektuje Slovo Boží, tomu nikdy nebude zjeveno a platí: „…a žádný nezná Syna, jedině Otec, aniž Otce kdo zná, jedině Syn, a komu by chtěl Syn zjevit.“ (Mat.11:27).

Tím můžeme pro dnešek toto téma uzavřít. Náš Pán a Spasitel je v různých situacích ukázán jako „Syn Abrahamův“, „Syn Davidův“, „Syn Boží“ a „Syn člověka“; též jako Beránek, Prostředník, Přímluvce, Král, Kněz a Prorok. Důležité je, abychom všechno co je psáno, nechali na svém místě a v té souvislosti, v niž nám to bylo dáno. Všechno musí zůstat v Božím spásném pořádku. Nechť nás všechny věrný Bůh vede Svým Duchem do vší pravdy, a tak jako Petrovi a původní církvi dá vědět skrze přímé zjevení, kdo Ježíš Kristus, Syn Boží, skutečně je.