„Ježíš Kristus jest včera i dnes, tentýž i na věky.“  (Žid.13:8)

Velice srdečně zdravím všechny bratry a sestry na celém světě v drahém a svatém jménu našeho Pána Ježíše Krista slovem z 1.Kor.4:2-1:

„Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích. Dále pak vyhledává se při šafářích toho, aby každý z nich věrný nalezen byl.“ Takto Pavel představil sebe a pravé Kristovy služebníky.

Jaká je to přednost, být ustaven samotným Pánem do služby! (1.Tim.1:12) Jaká je to přednost spravovat tajemství Boží, která tehdy byla službou apoštolů a nyní jsou službou bratra Branhama zvěstována a nám skrze Ducha svatého zjevena! Jaká je to přednost smět poslední zvěst nést doslova do celého světa – jedněm k vyvolání a druhým pro svědectví!

Nejdůležitější zvěst před návratem Krista zní: „Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu“ (Mat.25:1-13). Apoštol Jan, kterému se dostalo závěrečného Zjevení, píše: „… I řekl mi: Piš: Blahoslavení, kteří jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni. A řekl mi: Tato slova Boží jsou pravá“ (Zj.19:7-9). Amen.

Následující podobenství se vztahuje na náš čas: „Tehdy podobno bude království nebeské deseti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly naproti Ženichovi“ (Mat.25:1).

V tomto podobenství předpověděl sám Pán, že jen pět z deseti, tedy polovina těch, které poslední volání Ženicha uslyší, budou připraveny a vejdou na svatební hostinu.

Když Ženich ty Své doprovodí domů, naplní se: „Tehdy dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. Dvě budou ve mlýně při žernovu; jedna bude vzata, a druhá zanechána“ (Mat.24:40-41). Jeden bude vzat vzhůru a jeden zůstane.

Deset panen jde Ženichovi naproti: pět je připravených a jdou na svatební hostinu, pět zůstane před zamčenými dveřmi. A zase naléhavé napomenutí: „Bděte tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijít má“ (Mat.24:42); a ještě jednou: „Proto i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterou se nenadějete, Syn člověka přijde“ (Mat.24:44).

Na základě toho, co Pán sám řekl, zůstane jen polovina věrná až do konce a vejde na svatební hostinu. V tom zaslíbení, které Bůh dal Abrahamovi (1.Moj.15:5-6; 1.Moj.22:15-18), budou ti spasení z celého času od Adama tím nesčíslným zástupem jako je hvězd na nebi (Řím.4:18).

V Mat.24 je popsáno, co se stane před návratem Krista. Je psáno o přírodních katastrofách, válkách, zemětřeseních a hladomorech, také o falešných Kristech a prorocích. O evangeliu je řečeno: „A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všem národům, a tehdy přijde skonání“ (Mat.24:14).

To pro všechny viditelné znamení pro náš čas je návrat Izraele v podobenství o fíkovém stromu (Mat.24:32). Již v Ez.11:17 jim přece Bůh zaslíbil: „Takto praví Bůh ten Pán: Shromáždím vás z národů a seberu vás z zemí, do kterých rozptýleni jste, a vrátím vám zemi Izraelskou.“

Proto náš Pán říká v Mat.24:33: „Také i vy, když uzřeli byste toto všecko, vězte, že blízko jest – ten návrat Krista – a ve dveřích království Boží.“

Poměry ve světě ale budou takové, jako za času Sodomy a Gomory a ve dnech Noémových (Mat.24; Mar.13). Rychle pokračující klimatické změny, globální oteplování a s tím spojené bouře nahánějí člověku strach, jak je psáno: „… a na zemi soužení národů, nevědoucích se kam podít, když zvuk vydá moře a vlnobití“ (Luk.21:25b).

Z duchovní oblasti se plní Mat.24:45-47. Duchovní pokrm je rozdáván v pravém čase a je přímo spojen s biblickým učením. „Toto předkládaje bratřím, budeš dobrý služebník Jezukristův vykrmený slovy víry a pravého učení, kterého jsi následoval“ (1.Tim.4:6). Pánem poslaný zná den a hodinu svého povolání a dělá přesně to, co mu bylo přikázáno. Zlý služebník (Mat.
24:48-51) se sám ustanovuje, nemá žádné pověření a nemůže o žádném povolání mluvit. Záměny a smíchání neexistují. Ještě nikdy se z pravého služebníka nestal falešný a nikdy ze zlého věrný služebník. Z Mojžíše se nestal nikdy Balám a z Abela nikdy Kain.

Hned poté v Mat.25:1-13 následuje podobenství o deseti pannách. Co je tam napsáno, se plní nyní až k druhému příchodu Krista. Moudré panny mají hořící lampy a olej ve džbánech. Těm bláznivým hasnou lampy nedostatkem oleje – plnost Ducha; a jim je řečeno: „Jděte raději ke kramářům, kteří také mluví ve svých shromáždění o Duchu.“ Ty moudré panny se nenechají obloudit; vejdou jako čistá panna na svatební hostinu a dveře budou zamčeny. Při nich se naplní: „A naděje nezahanbuje. Nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, který dán jest nám“ (Řím.5:5).

Ty bláznivé, které rovněž čekají na návrat Krista a vytržení, budou zklamaně volat: „Pane, pane, otevři nám. A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznám vás“ (Mat.25:11-12).

U Boha není žádné smíchání, ani v nebi, ani na zemi. Každé semeno plodí podle svého druhu. Jen ten, kdo je čistého srdce, Boha uvidí; jen ti, kteří jsou Duchem svatým naplněni (Sk.2:38) a jsou Duchem svatým zapečetěni (Ef.1:13), vejdou do slávy. „A nevejde do něho nic poskvrňujícího, anebo působícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kteří napsaní jsou v Beránkově knize života“ (Zj.21:27).

V našem čase, tak jako za času apoštolů, zní obojí: nejprve slovo a potom výklad. „A z vás samých povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě“ (Sk.20:30). Bláznivé panny také uvěří výkladům, zatímco moudré panny slyší jen na originální slovo, věří mu a zůstávají v něm.

Jisté je, že žádný falešný učitel nebude vytržen: „… ale ten, jenž kormoutí vás (vede do bludu), trpět bude soud, ať je to kdokoli“ (Gal.5:10b) – také ne ti, kteří se nechali zavést do bludu, „protože rovněž opustili přímou cestu a zbloudili“ (2.Petr.2:15).

Ve Zjevení čteme hned na počátku: „Blahoslavený, kdož čte, i ti, kteří slyší slova proroctví tohoto a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest“ (Zj.1:3). Co ve Slově není psáno, jsou výklady, kterým my jako Nevěsta Slova nevěříme a už vůbec je nemůžeme zachovávat.

Stejné napomenutí a totéž blahoslavení nalézáme také v poslední kapitole: „Aj, přijdu rychle. Blahoslavený, kdo ostříhá slov proroctví knihy této“ (Zj.22:7).

Nevěsta říká jen to, co Duch ze Slova zjevil: „A Duch i nevěsta říkají: Pojď. A kdo slyší, řekni: Přijď. A kdo žízní, přijď, a kdo chce, naber vody života darmo“ (v.17).

Potom následuje závěrečné varování: „Osvědčuji pak každému, kdo by slyšel slova proroctví knihy této, jestliže by kdo přidal k těmto věcem, že jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této“ (v.18).

Všechna učení označená jako obzvláštní zjevení, které ale nejsou dosvědčena v Bibli, jsou bludná učení a byla k tomu dokončenému Božímu svědectví přidána. Co v Bibli není dosvědčeno, je nebiblické; co není napsáno v Boží závěti, nepochází od Boha. Již Pavel musel psát v Gal.1:8: „Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď.“

Kdo něco ke Slovu Božímu přidá, je podveden, zvěstuje jiného Ježíše a jiné evangelium, a je sveden (2.Kor.11:3). Pán nikdy nemohl těm falešným učitelům říci: „Pojďte sem, vy požehnaní!“ To je absolutně nemožné, neboť Bůh je pravdomluvný; On oddělil světlo od temnoty. Tak jistě jak Pán Svého služebníka bratra Williama M. Branhama poslal se zvěstí podle Bible, tak jistě jsme vedeni zpět ke Slovu Božímu, které bylo na počátku, a k Bohu. Nám byla zvěstována ryzí zvěst Slova, která plodí Nevěstu Slova. Všichni, kteří věří, jak a co říká Písmo, patří k moudrým pannám. Vyvolení nemohou být svedeni výkladem. Oni jsou ve Slově a Slovo je v nich. Blaze tomu kazateli, který může vpravdě říci: „Toto zajisté vám pravíme slovem Páně…“ (1.Tes.4:15a)! Na takové zvěstovatele se vztahuje: „My z Boha jsme. Kdo zná Boha, poslouchá nás; kdož pak není z Boha, neposlouchá nás. A po tom poznáváme ducha pravdy a ducha bludu.“ (1.Jan.4:6). Amen. Amen.