Milovaní bratři a sestry v Ježíši Kristu,

velice srdečně Vás všechny zdravím na závěr roku 2011 a spojuji s tím také přání požehnání do nadcházejícího roku 2012. Nechť k nám v mocném způsobu promluví Boží Slovo:

„Ale ví to věrný Bůh, že řeč naše, která byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není. Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, který mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a Není, ale bylo v kázání o něm: Jest, nebo kolik jest zaslíbení Božích, v něm jsou: Jest, a v něm také jest Amen, k slávě Bohu skrze nás. Ten pak, který potvrzuje nás s vámi v Kristu, a který pomazal nás, Bůh jest. Který i znamenal nás, a dal závdavek (pečeť) Ducha svatého (jako záruku) v srdce naše.“ (2.Kor.1:18-22).

„Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přísahat, přísahal skrze sebe samého …“

„A tak Bůh, chtěje dostatečně ukázat dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu“ (Žid.6:13+17).

Bůh za vším, co plánuje, co zaslíbil, co On řekl a nechal skrze Své posly zvěstovat, stojí jako Ručitel. Ano, Bůh je také mým Ručitelem, že Jeho slovo je v mých ústech, tak jako bylo v Eliášových ústech (1.Kr.17:24), a v Pavlových (1.Tes.2:13), a také v Petrových (1.Petr.1:25) absolutní pravdou – tak jak vyšla z Jeho úst (Iz.55:10-11). V těch více než osmi tisících kázáních, která jsem polovinu století ve své službě kázal, jsem nikdy neřekl: „Mohlo by to být tak nebo tak“, nýbrž Slovo Boží bylo vždy Ano a Amen! Nikdy to nebylo „Ano a Ne“. Sliby pro všechna Boží zaslíbení spočívají „v Něm“ – našem Pánu, v tom stěžejním bodu zvěstování: v Kristu, v našem milovaném Spasiteli. Proto ještě jednou zdůrazňujeme: „… Nebo kolik jest zaslíbení Božích, v něm jsou: Jest, a v něm také jest Amen“, aby také skrze nás to Amen – to naplnění mohlo zaznít. Amen znamená: Tak to je.

Celý plán spasení je založen na zaslíbeních, počínaje 1.Moj.3:15, že přijde Semeno Boží a hadu rozšlápne hlavu. V dokonalém spasení se stalo, co bylo předpověděno: „… aby polože duši svou v oběť za hřích, viděl símě své, byl dlouhověký, a to, co se líbí Pánu, skrze něho šťastně konáno bylo“ (Iz.53:10) a „Símě Jeho sloužit mu bude“ (Ž.22:31). Každé Boží zaslíbení se plní skrze opravdově věřící, kteří jsou Jeho semenem, a to k oslavě Boží.

Abraham věřil každému zaslíbení, které mu Pán dal, ať se to týkalo země Kanán nebo požehnání národů (1.Moj.12:2-3; 1.Moj.15:5) nebo zvláštního zaslíbení ohledně Izáka: „A řekl: Jistotně se navrátím k tobě vedle času života, a aj, syna mít bude Sára manželka tvá.“ (1.Moj.17:21; 1.Moj.18:10).

Za každým zaslíbením by mohlo být napsáno velkými písmeny: „TEDY UVĚŘIL ABRAHAM PÁNU A TO MU BYLO POČÍTÁNO ZA SPRAVEDLNOST“ (1.Moj.15:6; Řím.4:3).

Pavel to shrnul v Gal.3:8: „Předzvěděvši pak Písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnány všechny národy.“

„Ne všichni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteří jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.“ (Řím.9:8).

V křesťanství věří v Boha svým způsobem více než dvě miliardy lidí. Otázka ale je: Kdo věří Bohu? Kdo věří tomu, co Bůh řekl, tomu, co zaslíbil? Kdo věří každému slovu? Jen když Pán skrze kázání Slova, ze kterého přichází víra, k nám osobně mluví a nám ta zaslíbení zjeví, máme k Němu živé spojení a obecenství v Duchu Svatém. Potom skutečně věříme Jemu, protože naše víra je zakotvena v Jeho Slově, v Jeho zaslíbeních.

Pavel v 2.Kor.1 pokračuje a vztahuje to na všechny opravdově věřící: „Ten pak, který potvrzuje nás s vámi v Kristu, a který pomazal nás – to pomazání k tomu patří jako potvrzení – Bůh jest.“ (v.21). Tedy zaslíbení, potom víra, která skrze nás jde do naplnění. Ten absolutně pevný základ na Kristu a pomazání Ducha, které nás všechno učí, patří k sobě (1.Jan.2:20-27).

Nejedná se ale o nějaké pomazání, kterým bylo zachváceno v letničně-charismatickém hnutí po celém světě 550 milionů lidí ve všech náboženských skupinách, a je na ně nahlíženo jako na pravé působení Ducha. Bratr Branham v kázání „Pomazaní konečného času“ mluvil o třech oblastech těla, ducha a duše a zdůraznil, že lidé v druhé oblasti mohou obdržet Ducha Svatého, aniž by byli v duši znovuzrozeni a zachráněni. Odvolával se při tom na Mat.5:45, kde je psáno, že Bůh slunci přikazuje vycházet nad dobrými i zlými, a dešti, aby padal na spravedlivé a i na nespravedlivé. Duch Boží je skutečně vylit na všechno tělo (Joel.3:1) a od Letnic se vznáší nad lidstvem jako při přirozeném stvoření (1.Moj.1). Záleží na tom semeni a duchovní semeno je slovo (Mar.4:14-20; Luk.8:11). Semeno slova se neseje do oblasti ducha, ale do duše. Ve Slově je zárodek života, který vzchází. Každé semeno přece plodí podle svého druhu. Dobré semeno jsou synové království Božího (Mat.13:36‑39) a jsou Duchem Božím znovuzrozeni, jím naplněni, učeni a vedeni do vší pravdy (Jan.16:7-15).

S ohledem na Mat.24:23-26 uváděl bratr Branham velice jasně, že je to Duch Svatý, který je nyní v činnosti, na kterého se odvolávají i ti falešní  proroci a Kristové. Pomazaní posledního času budou vyvolávat takový biblický dojem, že Pán musel varovat: „Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činit budou divy veliké a zázraky, tak aby v blud uvedli, (by možné bylo,) také i vyvolené“ (Mat.24:24). Na místě je otázka: Jsou zplozeni z Boha? Jsou znovuzrozeni? (1.Jan.5:18-21)? Nebo jsou falešní ve své bytosti, v učení a na falešné cestě podle jejich tradice a každé slovo svévolně vysvětlují? V tomto případě je ještě dodnes pravdou, co Pán tehdy řekl učencům Písma: „Proč mluvení mého nechápete? Protože ani vyslechnout nemůžete řeči mé … Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste.“ (Jan.8:43+47).

Pravá církev Ježíše Krista, kterou On sám spasil (1.Petr.3:18) a kterou sám zbudoval (Mat.16:18), se vrací zpět k začátku, ke Slovu, které se zvěstuje od Letnic (Sk.2), k učení, které vyšlo z Jeruzaléma, z hory Sion (Iz.2:3; Sk.2). Skutečně – tak to musí být pokaždé zdůrazněno – v církvi prvorozených (Žid.12:3) první a poslední kázání, první a poslední křest, první a poslední křest Duchem, všechny dary Ducha, všechno ovoce Ducha, všechny služby budou stejné. Všechno bude uvedeno do původního stavu. Každé učení, každá praxe, o nichž je svědectví v Bibli, jsou navždy vzorem novozákonní církve (Sk.2:42), neboť Slovo Boží zůstává na věky (Iz.40:8; 1.Petr.1:25).

Na závěr našeho úvodního slova Pavel ještě jednou vyvyšuje Jeho, našeho Pána: „Který i znamenal nás (dal Svou pečeť), a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše“ (2.Kor.1:22). Kdo byl zapečetěn, tak není pomazán v druhé oblasti, nýbrž má Ducha v duši, byl mu vložen do srdce. Zapečetění může nastat jen tehdy, jestli jsme Slovo pravdy ve víře přijali:

„V kterém i vy naději máte, když jste slyšeli slovo pravdy, totiž evangelium spasení vašeho, v němž i uvěřivše, znamenáni (zapečetěni) jste Duchem zaslíbení Svatým“ (Ef.1:13). To platí pro všechny věky a je to neodvolatelné.

„Ale když přijde ten Duch pravdy, uvede vás ve všelikou pravdu …“ (Jan.16:13). Tedy nejde jen o pomazání, ale o uvedení do celé pravdy skrze Ducha Svatého.

„A víme, že Syn Boží přišel, a dal nám smysl, abychom poznali Toho Pravého, a jsme v tom Pravém, v Synu jeho Ježíši Kristu. On jest ten pravý Bůh a život věčný.“ (1.Jan.5:20).

A jen tak poznáváme, co v Jan.3:34 bylo řečeno: „Nebo ten, koho Bůh poslal, slovo Boží mluví; nebo jemu ne v míru dává Bůh ducha (neodměřuje podle nějaké míry).“

Koho Bůh posílá, ten nezvěstuje žádné výklady, nýbrž Boží svaté, neomylné Slovo v originále, a všichni, kteří jsou z Boha, slyší a věří tomu, co a jak Slovo říká. Oni to definitivní varování berou vážně a k uzavřenému Božímu svědectví nic nepřidávají ani od něho neubírají (Zj.22:18-21).

Abraham věřil a uposlechl Boha a obdržel obřízku (1.Moj.17:10-13) jako znamení smlouvy, jako pečeť své spravedlnosti z víry (Řím.4:11). Tehdy to byla obřízka na těle, a nyní je to obřízka srdce: „…a to jest pravé obřezání, které jest srdečné v duchu, a ne navenek podle litery;“ (Řím.2:29).

V 1.Kor.9:1-3 obhajuje Pavel svůj apoštolský úřad jako ten, kdo Pána Ježíše viděl a provolává k věřícím: „Zdali vy nejste práce má v Pánu?“ On na základě svého povolání zvěstoval Slovo a dále píše: „Kdybych pak jiným nebyl apoštolem, tedy vám jsem. Nebo pečeť mého apoštolství vy jste v Pánu. To je odpověď má (mé ospravedlnění) před těmi, jenž mne soudí.“ To je také mé ospravedlnění vůči těm, kteří soudí mne.

Pečeť se tiskne na dokument, na nějakou listinu. To nebyla kdovíjaká církev, nýbrž Církev Ježíše Krista, která vznikla skrze Bohem danou apoštolskou službu a směla tu pečeť nést.

V 2.Tim.2:19 říká apoštol o nápisu pečeti na základu stavby, na kterém je Církev vzdělána: „Ale pevný základ Boží stojí, maje znamení (pečeť) toto: Zná Pán ty, kteří jsou jeho, a opět: Odstup od nepravosti každý, kdo vzývá jméno Kristovo.“

Boží pečeť, to zapečetění mají tedy jen ti vyvolení. Jen oni přijímají tu službu, kterou Bůh ustanovil; jen oni jdou v poslušnosti víry celou cestu s Bohem až do konce.

TAK PRAVÍ PÁN: „Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedníky mými.“ (Iz.8:16).

Ta tajuplná Kniha ve Zj.5:1 byla zapečetěna sedmi pečetěmi:  „I viděl jsem po pravici sedícího na trůnu knihy popsané vnitř i zevnitř, zapečetěné sedmi pečetěmi.“ Pečetě byly otevřeny a jejich obsah skrze zjevení oznámen. Ale jen ti, kteří byli zapečetěni, skrze zjevení Ducha všemu správně porozumí. Oni jsou ti praví učedníci. To je to zvláštní v našem čase, a s tím je spojené vyvolání ven, oddělení, příprava a navrácení. Toto je také čas zapečetění Duchem zaslíbení, zatímco zaznívá prorocká zvěst.

Ta zvěst vychází nyní, a všichni, kteří mají ucho, slyší, co Duch církvím říká. Oni tvoří zástup přemožitelů, kteří všechno zdědí, ano, dokonce se Spasitelem usednou na Jeho trůnu a s Ním se budou podílet na královládě (Zj.3:21). Také toto zaslíbení je Ano a Amen.

Nejprve tedy zazní slovo zaslíbení dětem zaslíbení, potom působí Duch zaslíbení a nakonec následuje zapečetění.

Již ve Starém Zákoně Bůh Své zaslíbení naplnil Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a Izraeli. V 5.Moj.9:5 čteme: „Ne pro spravedlnost svou a pravost srdce svého ty jdeš, abys dědičně obdržel zemi jejich, ale pro bezbožnost národů těch Pán Bůh tvůj vyhání je od tváři tvé, a aby splnil slovo, které s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“

V Joz.23:14 nabádá Jozue lid k odloučení: „Poznejte tedy vším srdcem svým a celou duší svou, že nepochybilo ani jedno slovo ze všech slov nejlepších (požehnaných zaslíbení), která mluvil Pán Bůh váš o vás; všecko se naplnilo vám, ani jediné slovo z nich nepominulo.“

Šalomoun volal ve své modlitbě při posvěcení chrámu: „Požehnaný Pán Bůh Izraelský, který mluvil ústy svými (dal zaslíbení) Davidovi otci mému, a skutečně naplnil to … A tak splnil Pán slovo své, které byl mluvil. Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici Izraelskou, jak byl mluvil (zaslíbil) Pán, a postavil jsem dům tento jménu Pána Boha Izraelského“ (1.Kr.8:15+20).

To hlavní zaslíbení Starého Zákona byla ale předpověď, že přijde Spasitel. To je například psáno v Iz.7:14: „Proto sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazve jméno jeho Emmanuel »Bůh s námi«.“ Když se naplnil ten čas a Marii bylo oznámeno, že byla k tomu vyvolená, tedy řekla: „Aj, služebnice Páně, staň mi se podle slova tvého.“ (Luk.1:38).

Alžběta, Janova matka, to potvrdila inspirována Duchem Božím: „A blahoslavená, která uvěřila zaslíbení, neboť dokonány budou ty věci, které jsou pověděny jí ode Pána.“ (Luk.1:45).

Zachariáš nejprve nemohl věřit, když mu anděl zvěstoval, že on a jeho žena Alžběta se stanou rodiči toho připravovatele cesty. Ale nakonec poznal, že se Boží slovo naplnilo a vyslovil Duchem Svatým naplněn prorocká slova: „… Jako mluvil On (zaslíbil) skrze ústa proroků svých svatých, kteří byli od věků …“ (Luk.1:67-80)).

V den založení novozákonní církve, když nastalo vylití Ducha Svatého, vysvětlil Petr tomu množství, které tam přispěchalo, co se děje: „… Ale toto jest (zde se naplňuje), což jest předpověděno (zaslíbeno) skrze proroka Joele: A bude v posledních dnech, (dí Bůh,) vyliji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovat budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídat budou, a starci vaši sny mít budou.“ (Sk.2:16-17).

Ano, Boží zaslíbení zůstávají; nepohnou se na věky: Ježíš krví zapečetil, co On ve Slově slibuje. Všechna Boží zaslíbení jsou Ano a Amen, a my nyní se smíme podílet na tom, co nám Bůh zaslíbil. Hlavní zaslíbení je návrat Ježíše Krista, jak je to oznámeno v Jan.14:1-3. Po dokonaném spasení vystoupil Ježíš Kristus na nebesa, připravil nám místa a vrátí se opět stejným způsobem, jak vystoupil vzhůru (Sk.1:9-11).

Návrat Krista a vše, co k tomu náleží, je také proto naším hlavním tématem. Pavel veden Duchem píše, a je to adresováno nám dnes:  „On pak Bůh pokoje posvěť vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští (při návratu) Pána našeho Jezukrista zachováno budiž. Věrný jest ten, jenž povolal vás, který také i učiní to.“ (1.Tes.5:23-24). Amen!

Opravdově věřícím, těm zapečetěným, kteří čekají na proměnu těla, je zcela vážně adresováno napomenutí: „… a nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterým znamenáni (zapečetěni) jste ke dni vykoupení. Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odňato od vás, se vší zlostí, ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Ef.4:30-32).

To daruj ten věrný Pán a Spasitel nám všem, abychom v dokonalé jednotě a harmonii s Bohem a Božím Slovem, ale také mezi sebou a spolu v dokonalé lásce Boží to dokonání prožili a měli účast při vytržení.

„Tomu pak, jenž může vás utvrdit podle evangelium mého a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství od časů věčných skrytého, nyní pak zjeveného i skrze Písma prorocká, podle poručení věčného Boha, ku poslušenství víry všem národům oznámeného, tomu, pravím, samému moudrému Bohu sláva skrze Jezukrista na věky. Amen.“ (Řím.16:25-27).