Část 1.
Pomodleme se!
Blahoslavený Otče, radujeme se dnes večer z jistoty, že již nyní v sobě neseme nesmrtelný život. Život našeho Boha, rozdělený ohnivými jazyky se posadil na každého z nich „a všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim to dal Duch vymlouvat." (Sk. 2, 4)
Ó Otče, jak Ti děkujeme, že jsi se sám Své církvi sdělil. Nás neudivuje, že jsi řekl: „Onoho dne poznáte, že Já jsem ve Svém Otci a vy ve Mně a Já ve vás." Bůh nebes bydlí mezi Svým lidem. „Jen ještě malý čas, pak Mě svět již neuvidí; ale vy Mne uvidíte, Já žiji a vy máte také žít. JÁ budu s vámi, ano, ve vás až do konce světa." V každém období církve jsi byl zde jako ten stejný včera, dnes a až na věky. Poznáváme Tě podle skutků, které vykonáváš. „Tato znamení budou následovat těm, kteří věří." Pane, poznáváme, že vrcholný bod všech období se blíží, čas co nevidět přejde do věčnosti. Ó Bože, náš Otče, jsme tak šťastni, když víme, že v tomto čase žijeme jako zbytek. Zkušujeme svůj život, abychom zjistili, jaké máme motivy a pohnutky. Zjišťujeme, že Duch svatý nás zajal do Svého vlastnictví.
Ó Bože, nechť každý ve Tvé Boží přítomnosti pozná, v jakém období žijeme a rychle prchneme kPánu Ježíši Kristu, neboť je jasně napsáno: „Jméno Pána je hradbou přepevnou. Spravedlivý se k ní uteče a je ochráněn." Ó Bože, přijď dnes večer dolů a pomaž nás, Pane. Přiveď pomatené a bloudící zpátky, Pane. Pohleď na ty ubohé ovce, Pane. Ony neví, čemu mají věřit. Všude se volá po pastýři. Prosíme Tě, Otče, aby slyšely toho velikého Pastýře ovčího stáda, Pána Ježíše. Nechť On dnes večer skrze Svého Ducha řekne: „Mé dítě, pojď ke Mně a Já ti dám sobotní odpočinutí ve kterém jsi zapečetěn pro své věčné určení. Ne vrhán sem, a tam, neboť vidíme, že čas spěje ke konci. Dej, to Otče. Mluv skrze mluvčího a otevři uši těch, kteří to přijímají, neboť my všichni slyšíme. Prosíme v Ježíšově jménu. Amen.
Můžete se posadit.
Dnes večer budeme probírat druhé období církve. Vidím, že si mnozí dělají poznámky, proto bych to chtěl pokaždé znovu jasně vyzdvihnout.
To druhé období církve bylo Smyrnenské. Začalo ve stejném čase, když skončilo období církve v Efezu. Období Efezské probíhalo v letech 55-170 po Kr. Tato církev vytrpěla pronásledování a nese korunu mučedníků. Byl to sbor soužení. Božím zaslíbením pro vyvolené v církvi byla koruna života.
Každá církev má hvězdu, již Pán držel ve Své ruce a ta reprezentuje zvěstovatele pro každé období církve. Podle mého názoru byl zvěstovatelem Efezského církevního období Pavel. Bible neříká, kdo oni byli. Založil sbor v Efezu a byl pro ono období církve Božím služebníkem, který církvi přinesl světlo. Jan je převzal a nesl dále. Potom Polykarp.
Věřím, že Ireneus byl pro období církve ve Smyrně. Chtěl bych udat důvod, proč jsem zvolil Irenea místo Polykarpa. Mnozí duchovní a učitelé Bible zastupují mínění, že andělem sboru byl Polykarp. Polykarp byl Janovým učedníkem. To je pravda. On zpečetil své svědectví jako mučedník. Probodli mu srdce. Byl velký, významný muž; milý, bohabojný člověk. Bezpochyby jeden z největších křesťanů, které jsme kdy měli. Proti jeho životu se nedalo nic namítat.
Irenea jsem zvolil proto, že stál Písmu blíže než Polykarp, neboť ten se přikláněl římské ideji, založit organizaci. Ireneus byl důsledně proti tomu. Důrazně to odmítal. Jak všichni víme, na koncilu vNicei vyvstala veliká sporná otázka, zda je Bůh tři nebo jeden. Ireneus zastupoval stanovisko, že Bůh je Bůh a sice jen jeden.
Chtěl bych číst z knihy „Přednicejští otcové" (Anglické vydání) – svazek 3 – jeden citát. „Všechny oznámené projevy vyjadřují označení nebo tituly stejné bytosti."
Vidíte, snažil se ukázat, jak Ho označovali: „Otec, Syn a Duch svatý." On řekl: „To jsou tituly, nikoli jména, ale tituly jedné Bytosti." Přesně to stejné učíme ještě dnes. Například v anglickém vydání nacházíme v závorkách: „Pán, Mocný, Pán, Otec všech, všemohoucí Bůh, Nejvyšší, Stvořitel atd." Toto nejsou jména a tituly po sobě následujících rozdílných bytostí, nýbrž jedné a té samé. Amen. Jméno jednoho Boha, Otce všech, který dává všechno všem; ten žehnající všechno, co existuje.
Ireneus řekl: „Všechny tyto tituly jsou shrnuty vjednom jménu, v jednom Bohu. Jsou to jen označení toho, co On jest. ON je Růže Sáronská. To On je – to je titul. ON je jitřní Hvězda. ON je Alfa. ON je Omega. To jsou vyjádření toho, co On je. ON je Otec, On je Syn, On je Duch svatý, ale existuje jen jeden Bůh. Jeden Bůh a jeho jméno je Jeden. Na základě toho míním, že Ireneus byl ve svém zjištění a výkladu Písma naprosto přesný.
Z té knihy bych vám chtěl přečíst něco jiného: „Jak se to stalo?" (How did it happen?) Napsal to historik R.C. Hazelton. Jsou to dějiny první generace. Na straně 180 se píše: „Duchovní dary v čase Irenea v letech 177-202 po Kr." Cituji to, protože se to natáčí na pásek. Bylo to v době Irenea, kdy většina apoštolských sborů ve Francii měla všechny dary Ducha svatého. On to učil.
Vidíte, lidé z jeho sboru v Lyonu, ve Francii, mluvili v jazycích. Ne zřídka se stalo, že byl někdo probuzen z mrtvých. Uzdravování se v těchto sborech dělo denně všude, protože Ireneus věděl, jak se vyučuje. Divy se děly neustále. Tyto sbory skutečně nikdy nebyly bez působící přítomnosti Boží, buďto skrze vidění anebo divy přírodních živlů – divy, kterými byli křesťané onoho času upamatováváni na to, že jsou Jeho milovanými učedníky. Ale nemůžeme zdějin doložit ani jediný příklad, že by mrtví byli probuzeni v katolickém kostele. Historici podávající zprávy neměli zájem někoho upřednostňovat, nýbrž pravdivě informovat. Proto mám za to, že tím zvěstovatelem byl Ireneus, neboť měl stejnou víru, kterou Pavel a učedníci předávali dále. Věřím, že byl andělem církve Smyrnenské, neboť měl stejná biblická učení. Stejná duchovní učení na základě Slova Božího způsobí v každém čase to stejné, jestliže jen jednoduše následujete Božím odkazům a plníte je aždo posledního písmene, nehledě na to, co říká sbor. Jednoduše je následujte tak, jak je to napsáno a ono to vypůsobí to stejné. To dělal Ireneus.
Mám za to, že Polykarp byl milý muž, ale řekl jsem již, že byl příliš nakloněn k organizování církve, jak to činili Nikolaité. Oni církev zorganizovali aspojili se do nějakého bratrství. Rozumu se to jevilo správné, ale sledujte, že Duch je rozumu tak daleko vzdálen, že ani nemůžeme podle Ducha správně myslet. „Mé myšlenky jsou vyšší než vaše myšlenky, praví Bůh. Moje cesty jsou vyšší nežli vaše cesty." Existuje jen jedna cesta, jak to dělat, a to je v tom, následovat Mu podle Jeho konceptu. To souhlasí.
Kdybych chtěl jet odtud do Chicaga, mohu si vzít kompas a říci: „Chicago leží tímto směrem", a již se dám na cestu. Tak bych se nedostal ani zJeffersonville. Vidíte, musím mít silniční mapu. Existuje silnice, která směřuje na Chicago, po níž bych tam dojel asi po 6-7 hodinách jízdy. Nemohu jet kteroukoli trasou. Ani letadla nemohou. Musí letět vurčité výšce a předepsanou trasou a té se musí držet.
Bůh cestu urovnal. Bůh má urovnanou cestu pro Svoji církev, pro Svůj lid. Nikdy neměl v úmyslu postavit ji pod kontrolu papežů, kardinálů, arcibiskupů nebo dohlížitelů. Duch svatý je vychovatelem církve živého Boha, který ji vyučuje. Kardinál nebo kněz nemá být nikým ve sboru vyhlašován za svatého. Na Ducha svatého má celé shromáždění stejné právo, jako kazatel, pastýř, diakon, pokladník atd.
Slovo „Nikolaité" jsme již včera probrali. V řečtině znamená slovo „Niko" – „přemáhat, vítězit", laiky podmanit, zvítězit nad nimi a vydat je lidskému řádu, – duchovní, kteří je vyučují, ale používají své vlastní závěry. Tímto způsobem probíhal „Nicejský koncil". Mnoho se jich sešlo a stanovilo své vlastní požadavky. Ve čtvrtek budeme mluvit o Nicejském koncilu, proto bych vás tím nyní nechtěl dlouho zdržovat. Tam byl utvořen římsko-katolický kostel skupinou lidí, kteří se obrátili skrze Pavla, Irenea, Martina atd. Byli to obrácení z pohanství ke křesťanství, ale chtěli církev zavést zpět do starozákonní formy služby. Chtěli mít velekněze, apoštolské následnictví, které z jednoho papeže přechází na druhého. Kdybychom mohli Bibli projít, poznali bychom, že přesně to je pravda. Bůh od samého začátku tuto věc zatratil.