OKRUŽNÍ DOPIS Prosinec 1989

„Ježíš Kristus tentýž jest, včera, dnes i na věky“ Žid. 13:8

OKRUŽNÍ DOPIS Prosinec 1989

Srdečně Vás všechny zdravím v drahém jménu našeho milovaného Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jako úvodní Slovo jsem zvolil výrok apoštola:

„Pevně stůjte (neb: Zůstávejte věrni) při Slovu života, k mé slávě v den Kristův, nebol pak jsem neběžel nadarmo a ne marně pracoval“ (Fil. 2:16 – podle něm.př.)

Muž Boží neočekává slávu od lidí, nebol kdo se chce chlubit, chlub se Pánem. Jeho podíl spočívá v ovoci jeho služby – aby byly Pánu přivedeny duše, které při návratu Ježíše Krista budou hledět na Jeho obličej. Nejde o to, aby jen něco bylo kázáno, nýbrž aby bylo dále dáváno Slovo Života – to originální Slovo, jak vyšlo z úst Božích, jemu náleží zůstávat věrným až ke dni návratu Ježíše Krista, aby všechna ta práce a námaha nebyly marná.

Jak zlá, ba smrtící, je ta nejnepatrnější změna, vidíme z toho, co se stalo v zahradě Eden. Čisté zvěstování Slova jako zdravého učení nemůže být dost zdůrazněno. Každá změna a vlastní výklad jsou padělky a přinášejí duchovní smrt, ano, vrhají do zkázy, aniž to lidé pozoruji. Naopak: Oni si připadají být chytří, ano moudří, protože jedli ze stromu poznání. Tak to nepřítel předstíral již prvním lidem. Strom poznání přinesl smrtící známost a způsobil, že od Boha oddělený člověk se jevil chytrým. Strom života, který stojí uprostřed ráje Božího, to je ten, na němž musíme míti podíl – na Kristu, středu spásných dějin. ON je náš život.

O svém spolubojovníku Timoteovi píše Pavel dále ve verši 20 a 21: „Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval. Všichni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.“ To platí až do této doby. Jen kdo skutečně je starostliv o věc Boží, aniž by měl přitom vedlejší myšlenky, bude svou službu konat v bratrské pospolitosti a jednomyslnosti k budování těla Ježíše Krista. 

Kdo myslí na sebe, nemůže věci Ježíše Krista sloužit, nýbrž jen škodit. Tak vznikají nedorozumění, partaje, ano rozbroje. Chtít v dobrém úmyslu Pánu prokázat nějakou službu, aniž by jím k tomu byl člověk pověřen, nic neprospěje. Muži, kteří takto musejí být zařazeni, se dokonce domnívají, že jsou něco zvláštního a mohou dokázat více než jejich bratři. Je jen velice málo těch, kteří skutečně slouží Pánu a těm Jeho. Většina jich myslí na sebe a ne na blaho Církve živého Boha. Pán hledá věrné, nesobecké dělníky, které by mohl poslat na Svou žeň.

Co se týká zvěstování Slova, učení vůbec a prorocké části Božské spásné rady, tedy mě to opětovně znovu přemáhá, když po upřímném zkušování zjišťuji, že všechno stoprocentně souhlasí s psaným a zjeveným Slovem. Vždy se nanovo stavím pod soud Slova a táži se v opravdové odpovědnosti před Bohem, zda všechno souhlasí. Když je potom ze samého Svatého Písma uděleno svědectví, že věříme a učíme, jak praví Písmo, pak nás naplní hluboká vděčnost.

Jak jsem často říkal, tak bych to zde chtěl opakovat: Kázal bych přede všemi proroky a apoštoly, ano, před mým milovaným Pánem to, co káži, a učil bych to, co učím. To se netýká člověka, ale Božího povolání, nebol žádný člověk si nemůže něco vzít, jedině, že by mu to bylo Bohem dáno. Neváhám ani na okamžik, a všechno, co bratr Branham učil, zařazuji do Bible, i když mi jeden bratr písemně sdělil: „Už není zapotřebí nikoho, aby nyní všechno biblicky zařazoval.“ Teprve až když neomylné Slovo samo – a to jasně a zřetelně, založená na více místech, učí, co my učíme, můžeme v tom spočinout a bez váhání to dávat dále.

Nemůže existovat žádné jiné evangelium, žádné jiné poselství, než to, které bylo zvěstováno od počátku (1Pt 1:12+25, 1Jn 1:1-5), nic nemůže, nic nesmí být k tomu přidáno.

Bůh může skrze zjevení, jak to On činil, jistě darovat více světla a jasnosti, ale ve věci samé musí jádro zůstat vždy to stejné. Mne Pán určil k zvěstování Svého Slova, a proto je úplně normální, jestliže Boží Duch ve mně je proti všem svévolně vybásněným učením, která jsou libovolně odvozována z citátů bratra Branhama. Kdokoli vyhlašuje, že Boží muž této hodiny učil a kázal něco jiného než to, co bylo jasně dosvědčeno a zvěstováno v Bibli, ten z něho činí falešného učitele a proroka! 

Bratr Branham opětovně zdůrazňoval: „I'm just a man, my words can fail“ – „Jsem jenom člověk, má slova se mohou mýlit“, potom vyzdvihl Bibli do výše a říká k zástupu lidí: „Toto je Boží neomylné Slovo; to je můj Absolut!“ Přesto existují fanatici, kteří tyto role zaměnili; oni se nestydí zpochybnit Boží Slovo, ano, dát ho dokonce stranou, a tvrdit, že každý výrok bratra Branhama je «Tak praví Pán». Nebyl přece jenom prorokem, byl rovněž kazatelem a evangelistou a byl sám veden od jasnosti k jasnosti a od zjevení ke zjevení. Takoví lidé, převrácení ve svém myšlení, dávají člověku jen Bohu příslušející čest, a vůbec nedbají o prospěch Církve živého Boha.

Jeden známý bratr anglické řeči mi dne 12. 11. 1989 skutečně řekl do očí: „Bratře Franku, ty vlastně vůbec nevěříš poselství.“ Úplně udiven jsem řekl: „Milý bratře, pečoval jsem o rozšíření poselství do celého světa jak žádný jiný.“ Klidně odvětil: „Nedám nic o to, co jsi učinil – jestliže nevěříš v sedm hromů, pak nevěříš poselství, neboť sedm hromů je poselství.“ Ještě k tomu dodal: „Ty přece vůbec nevěříš, že Kristus přišel již v roce 1963 na zem, je nyní činný jako soudce, a že Zjevení 10 se již úplně splnilo.“

Takoví muži sice zdůrazňují větu: „BERÁNEK OPUSTIL TRŮN PROSTŘEDNÍKA, ABY VZAL KNIHU A OTEVŘEL PEČETE“, zamlčují ale, co bylo taky řečeno: „TEPRVE, AŽ VEJDE TEN POSLEDNÍ, OPUSTÍ BERÁNEK TRŮN PROSTŘEDNÍKA“. Satan přišel k Pánu s jedním místem Písma, Pán ale pravil: „Opět stojí psáno!“ Tolik mohu bez vychloubačnosti říci: V mé přítomnosti by tito páni nemohli kázat to, co snadno věřícím presentují jako obzvláštní zjevení.

Vrchol omylu, jakých už existuje příliš mnoho, skýtá německý ital, který mi ještě pro tento rok předpovídal smrt. Pouze jeden citát: „Tak praví Pán, hodina je zde, že tajemství sedmi pečetí a hromů odhalí svůj význam… Satane, je ti na jistý čas zavázáno ucho i oko, dokud to Bůh nevydá pro toto zjevení… Ježíš (JESUS) je rozluštěn (dešifrován). V «J« (jetzt/nyní) – první hrom, «E» (endet/končí) – druhý hrom, «S» (satana), «U» (ursprüngliche/původní), «S» Stärke (síla) – první, druhý, třetí, čtvrtý a pátý hrom: Nyní končí satanova původní síla.“ V tomto případě je posměch pro každého zjevný, v jiných případech se to tak zřetelně poznat nedá. Co jméno Ježiš znamená, totiž Jahweh-Zachránce, je, Bohu dík, dávno známé. Tento člověk vykládá nyní v německé řeči pět písmen jména Ježíš, jak se mu právě zachce. Jak to má být v ostatních jazycích? Kdo takovému a jiným nesmyslům věří, toho se patrně týká 2. Tes. 2:11: „A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů, aby věřili lži…“ Zaleží na skutečné lásce k pravdě, kterou v sobě musíme mít – a tato pravda je Slovo Boží.

Prohlašuji tímto před Bohem i všemi lidmi, že nevěřím v žádné z těch mnoha „hromových učení“, „učení o parusii“ a co jiného ještě existuje, jež jsou vydávána za „poselství". Dále nevěřím, že Pán již přišel – pro mne je Božím poselstvím věčně trvající Slovo Boží se všemi zaslíbeními pro tento čas. Srdce dětí Božích byla skutečně navrácena k původní víře otců. Více bych tu nerad musel vykládat, k tomu je čas příliš drahý. Kdo je zrozen z Ducha, věří originálnímu Slovu, které je Duch i Život.