„Ježíš Kristus tentýž jest včera, dnes i na věky.”

(Žd 13, 8)

OBĚŽNÝ DOPIS Říjen 1995

Co nejsrdečněji Vás všechny zdravím v drahém jménu Ježíše Krista slovem z Iz. 14, 27:

„Poněvadž pak Pán zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?“

Je to něco úžasného vědět, že Bůh učinil Svůj plán od věků a že jej v průběhu času uskutečňuje. Stále platí, že pravice Páně je vyvýšena a vítězí. Co si Bůh předsevzal, to vykonává. Nemusí na nikoho brát zřetel. Dokonce na křivých cestách lidského života a dějin lidstva dokáže On psát Svoje jako šňůru rovné spásné dějiny. Nyní je Bůh Pán zaměstnán tím, aby dokončil Své vykupitelské dílo. Tak, jak On sedmého dne odpočinul, poté, co ukončil Své stvořitelské dílo, je nyní sedmé tisíciletí jakožto den Božího odpočinku – tisícileté mírové království Ježíše Krista – blízko (Zj 20, 1-2). Předtím On v den Svého slavného návratu dokončí dílo, které s těmi Svými započal.

Celé stvoření čeká na to, aby bylo osvobozeno od otroctví a pomíjejícnosti; obzvláště však věřící, kteří očekávají návrat svého Pána, touží po tom, aby prožili proměnu svých smrtelných těl do nesmrtelnosti (Řm 8, 19-22 a j.) Proto musí být nyní, v posledním úseku času milosti, v životě každého jedince a v církvi všechno uspořádáno podle vůle Boží. To prakticky znamená dosáhnout úplného souladu se Slovem Božím. Musí se to stát žádostí našeho srdce, abychom se při všem, co činíme, ptali: „Co k tomu říká Písmo?” Apoštol Jakub nás naléhavě napomíná, abychom ani vůči sobě navzájem nevzdychali a odůvodňuje to: „Příchod Páně je blízko.” (Kap. 5, 7-11) (Podle kral. př.: „… neboť se přibližuje příští Páně.) Církev na konci bude jedno srdce a jedna duše tak, jako na počátku.

Bůh ve Svém Slově zjevil a pevně stanovil Svoji vůli, která se přece má stát jako na zemi tak i na nebi. O našem Vykupiteli je psáno u Iz. 53, v kapitole, která Ho nejpůsobivěji popisuje v Jeho utrpení a umírání: „… aby poloze duši svou v oběť za hřích, viděl símě své, byl dlouhověký a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo.” (Podle něm. př. Bible: „… a vůle Jahveh se skrze Něho děla”) V Otčenáši nás učil Syn člověka se správně modlit: „Tvá vůle se staň jako v nebi tak i na zemi.” Poslušnost Syna Božího je v Písmu stavěna naproti neposlušnosti Adama. Milost ruší neposlušnost; neposlušnost opět může zrušit milost. Byli jsme omilostněni, abychom se stali poslušnými dětmi Božími. I dnes dosud platí slovo z 1. Sam. 15, 22b-23: „Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati. …vzpoura jest takový hřích jako čarodějnictví.”

Eva byla svedena, jak sama dosvědčuje (1M 3, 13), avšak Adam padl pro neposlušnost. Proto stojí psáno, že v Adamovi všichni umírají … (1Kor 15, 22). Příkaz Boha Pána v 1. Moj. 2, aby nejedli ze stromu poznání, byl adresován Adamovi, neboť Eva toho času byla ještě v něm. Ona se dostala, když ji had pobláznil, pod kletbu satana, byla jak očarovaná. Byla již svedeným, podvedeným lidským dítětem, když si osvojila moc nad Adamem, který však překročil příkaz Boží vědomě, když vešel na její návrh. Br. Branham řekl opakovaně: „…dokud Adam poslouchal hlas Boží, bylo všechno v pořádku. V okamžiku, kdy poslechl hlas své ženy, byl všemu konec.” (V kázání „Hlas Boží v těchto posledních dnech”.)

V Písmu vidíme dva začátky: ten první u přirozeného zemského stvoření s Evou, která je označována jako matka všeho živého (1M 3, 20), pro které je ovšem smrt jistá. Dostala se pod vliv toho zlého a přijala semeno hada. Ten druhý začátek se stal s Marií, která uvěřila a byla poslušná a řekla: „Jsem děvka Páně. Staň se mi podle slova tvého.” Přijala božské semeno a tak se stalo Slovo tělem. Pro její poslušnost přišel Syn Boží jako Prvorozený na tento svět s cílem, aby kazil podvodné dílo Satanovo, zato uvedl na světlo nesmrtelné bytí a život (2Tm 1, 10).

Obojí, neposlušnost i poslušnost, nejsou žádné teorie: za neposlušností pokaždé následuje přestoupení, za poslušností ospravedlnění. „Nebo jakož skrze neposlušnost jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušnost jednoho spravedliví učiněni budou mnozí.” (Řm 5, 19). Obojí se stalo zde na zemi. První Adam byl neposlušný, přestoupil přikázání a uvedl tak smrt na celé lidstvo. Druhý Adam, Ježíš Kristus byl poslušný a přinesl věčný život. „… ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.” (Fp 2, 8) „…a ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství. A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného.” (Žd 5, 8-9) (Podle něm. př. Bible: „Potom, co takto dosáhl dokonalosti, stal se všem, kteří Ho poslouchají, původcem věčného spasení”) Důraz zde spočívá na výroku „… kteří jsou Jeho poslušní.” U těch, kteří byli omilostněni, se jedná o poslušnost víry, neboť každá neposlušnost proti Bohu znovu zpochybňuje naše spasení.

Je pravda, že jsme obdrželi všeobsáhlé poučení a rovněž ani zjevení Ducha nechybělo. Otázka, která nás zaměstnává, je, jak je to s námi s poslušností, s vyžíváním Slova Božího. I zde platí slovo: Jeden každý zkušuj sám sebe a posuď, jak stojí před Bohem. Pro správný duchovní posudek je směrodatné vždy Slovo Boží.

Všeobecně žijeme v čase, kdy je všechno nejasné, a duchovní myšlení postrádá přesnost. Je možné, že mnozí již ani nepozorují, že vůbec nejdou v poslušnosti ve stopách Beránka Božího; ospravedlňují sama sebe a své konání, aby své svědomí uchlácholili. Musí se nám stát srdečným přáním a upřímnou žádostí, abychom žili ve vůli Boží, neboť jen tak můžeme být připraveni. V chození s Bohem je zahrnuta poslušnost víry a souhlas s Jeho Slovem. Nikoliv posluchači, nýbrž činitelé budou blahoslavení.

Syn Boží praví: „Nebo kdož by činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.” (Mk 3, 35). ON rovněž říká: „Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž jest v nebesích.” (Mt 7, 21). Jestliže jsme dosáhli synovství Božího a můžeme s poctivostí srdce říci: „Otče náš, který jsi v nebesích …”, pak také poznáme, že člověk nežije jen z chleba, ale z každého Slova, které vyšlo z Jeho úst. U vykoupených se to musí stát, jak tomu bylo u Vykupitele. ON pravil: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, kterýž mne poslal a dokonal dílo jeho.” (Jn 4, 34). Dokončení Jeho díla stojí blízko před námi, proto je sjednocení všech údů Těla Ježíše Krista s vyvýšenou Hlavou nutné. My chceme prožít a prožijeme, jak Ženich přetváří Nevěstu a připravuje, jak ji naplňuje Svou bytostí a životem, jak jsou zjevovány Jeho ovoce a dary, až dospějeme do plné míry vzrůstu v plnosti Krista. Po úplném navrácení nastane okamžik, kdy od víry dospějeme k vidění.

Ještě nikdy nebyl čas tak vážný, nikdy předtím nebylo tak naléhavým dostat napojení na poslední konání Boží, až by Nevěsta a Ženich, Hlava a údy, byli ve Slově a Duchu sjednoceni. Byli jsme v plánu Božím, proto smíme nyní spoluprožívat, co Bůh podle Svého spásného plánu v Církvi koná. Níže otiskujeme výňatek z kázání Mluvené Slovo je originální semeno, II. díl, od bratra Branhama o tom, co mu Duchem bylo obzvláště položeno na srdce:

„Nyní dobře poslouchejte. Zde je jedna část toho, co jsem napsal, když jsem si měl vzíti plnicí pero. Vidíte, proč jsem tak zastával to, jak jsem to činil, přátelé? Chápete, proč o to bojuji, aby se lidé vzdálili od denominací a stali se pravou Církví Boží? Poznáváte, proč ona musí přijít ze Slova? Ona nemůže přijít skrze lidskou moudrost, nýbrž musí přijít skrze Slovo Boží. To je důvod, proč věřím Slovu tak, jak stojí psáno. Nic k němu nepřidám a nic od něho neuberu, nýbrž je budu kázat tak, jak je, a půjdu vpřed.

Nuže, bratři, ať jste zde nebo posloucháte zvukový pásek: jestliže se mnou nesouhlasíte, rád bych se za vás modlil. Jestliže jsem zvrácený, potom se prosím, modlete vy za mne. Něco teď přečtu a chtěl bych, abyste bedlivě poslouchali. Toto mi bylo dáno, když Duch pravil: „Vezmi si plnicí pero.” Mnohé vynechám, avšak několik věcí vám musím říci.

Toto je, co se vám pokouším říci: podle zákona rozmnožování přináší (plodí) všechno podle svého druhu. (1M 1, 11). V těchto posledních dnech dospěje pravá Cirkev-Nevěsta k Závěrečnému ka-meni. Ona bude „super-Církví”, „super-rodem”, zatímco se blíží k Závěrečnému kameni. Oni Mu budou tak podobní, budou plně v Jeho obraze, aby s Ním mohli být sjednoceni. Budou jedno. Skrze ně bude Slovo živého Boha dokonale oznámeno. Denominace toto nebudou moci nikdy přinést. Ony budou přinášet svá vyznání víry a dogmata, jež jsou smíchána se Slovem, – zkřížený produkt.

Ten první syn bylo mluvené Boží semeno Slova. Jemu byla dána nevěsta. Já jenom opakuji, co Duch řekl, a co jsem napsal.

Byla to nevěsta, skrze kterou se mohl rozmnožovat. Ona padla. Nevěsta mu byla dána k tomu, aby zrodila dalšího syna Božího, ona však padla tím, že se dopustila zkřížení. On se měl skrze ni rozmnožovat, avšak ona padla a zapříčinila, že musel zemřít.

Tomu druhému Synu, mluvenému semeni Slova Božího, byla jako Adamovi dána nevěsta. Dříve však, než On s ní mohl slavit svatbu, rovněž padla. Ona měla svobodnou vůli jako Adamova žena, aby se rozhodla, zda bude chtít Slovu věřit a žít nebo o něm pochybovat a zemřít. Zvolila to druhé.

Bůh ale přivede Kristu z té malé skupiny pravého semene Slova milovanou Nevěstu, pannu – pannu Jeho slova. Jí a skrze ni bude všechno naplněno, co je v Jeho Slovu zaslíbeno pro pannu, která nemá žádná lidská ustanovení nebo dogmata. Slovo zaslíbení, On sám, bude v ní, jak tomu bylo s Marií. Bůh sám se sděluje. ON sám bude jednat podle Svého vlastního Slova zaslíbení, aby naplnil všechno, co o Něm stojí psáno, jak On to činil, když přišel skrze klín panny. To byl stinný obraz na duchovní klín nyní. Právě tak nyní panna Jeho Slovo přijme. „Staň se mi, jak jsi Ty pravil.” Ačkoli to bylo zvěstováno andělem, stálo to napsáno ve Slově (Iz 9, 6). Oni Ho budou milovat a mít Jeho schopnosti, neboť On je jejich Hlavou. Oni jsou Jeho poddaní a Jemu, Hlavě podřízeni, tak jako On byl Hlavou Krista.

Hleďte, jaká harmonie! Ježíš nečinil nic, než co Mu Otec nejdříve ukázal. Byla to harmonie mezi Bohem a Kristem (Jn 5, 19-20). Tak tomu bude i s Nevěstou. ON jí ukazuje Své Slovo života – On jí je ukazuje, – a ona je přijímá. Nikdy o něm nepochybuje.

Nic jí nemůže uškoditi, ani smrt ne. Neboť je-li zaseto semeno, voda působí, že opět vzejde. Amen. K tomu mám já skutečně mocné Hallelujah! Zde je to tajemství: v Nevěstě je Slovo a smýšlení Kristovo. Skrze ně ona ví, co chce On skrze Své Slovo činit, a ona to činí v Jeho jménu. Ona má to TAK PRAVÍ PÁN.

Bude oplodněno a Duch svatý je zavlaží, až vyroste a splní svůj účel. Oni konají jen Jeho vůli. Amen. Tomu věřím. Nikdo je nemůže přemluvit k něčemu jinému. Oni mají to TAK PRAVÍ PÁN; v opačném případě mlčí. Avšak potom konají Boží skutky. Neboť On sám to v nich je, a On pokračuje, aby splnil Své Slovo, jak to činil ve Svých dnech, aby to nyní přivedl k dokonání. Když On byl zde na zemi, neukončil všechno, protože k tomu zde ještě nebyl ten čas.

Stůjme tu jako Jozue a Kálef. Dejte bedlivý pozor, toto má duchovní pozadí. Stůjme jako Jozue a Kálef, zatímco zaslíbená země je na obzoru. Čas se blíží. Jozue znamená v hebrejštině „Zachránce” a symbolizuje zaslíbeného vůdce konečné doby, který tam Církev převede. Kálef reprezentuje pravého věřícího, který stojí při Jozuovi. Bůh začal s Izraelem jako s pannou, která měla Jeho Slovo, oni však chtěli něco jiného. Totéž učinila i církev posledních dnů.

Všimněte si, že Bůh Izraele nedovedl dříve vpřed, dokud nepřišel Jím určený čas. Slyšte, to něco znamená. Jozue na ten čas čekal bez ohledu na to, kolik lidí snad řeklo: „Bůh nám dal zaslíbení pro tu zemi, nyní chceme jít a zabrat ji.” Mohli říkat: „Jozue, ty jsi svoje pověření ztratil. Jsi vyřízen. Proč nic nepodnikáš? Jindy jsi znal hned to TAK PRAVÍ PÁN i vůli Boží.” Avšak tento moudrý, Bohem poslaný prorok znal to zaslíbení Boží, ale věděl rovněž, že musel čekat na zaslíbení, na jasné rozhodnutí pro jeho dobu.

Uvažujte o tomto podobenství. Když potom nadešel ten čas, dal to Bůh Jozuovi, který věrně setrvával při Něm tím, že setrvával na Slově, neboť ostatním On nemohl důvěřovat, jen jemu. Tak se to bude opakovat.

Tak to bylo s tím mocně pomazaným prorokem Mojžíšem, který věděl, že ho Bůh použije, neboť jeho zvláštním narozením v pravý čas On potvrdil, že Mojžíš byl Jeho služebník. Čas osvobození pro semeno Abrahamovo nadešel. Chápete to? Mojžíš nezůstal v Egyptě, aby se s nimi přel o bodech Písma. On se nehádal s kněžími, nýbrž odešel na poušť a očekával na PÁNA, až by lid byl připraven ho přijmout. On k nim přišel a vydal svědectví, oni ho však nepřijali. Tu zavolal Bůh Svého proroka na poušť. Bůh o něm vydal svědectví; On ho vyvolil. Mojžíš nemusel čekat kvůli sobě, nýbrž kvůli lidu, který teprve musel být připraven, aby Mojžíše přijal. Mojžíš se domníval, že děti Izraele pochopí, že k nim byl poslán.

To jsem nepsal já, nýbrž On. Tak je tomu i nyní.

Totéž bylo s Eliášem. Potom, co tento mocně potvrzený prorok, k němuž se stalo Slovo Boží, skončil s kázáním svého poselství těmto moderním americkým skupinám, té First Lady (První dámy), které měly krátké vlasy a byly namalované jako Jezábel – Bůh Svého proroka potvrdil; pokaždé, když prorokoval, to byla pravda -, musel ho Bůh odvolat z pole, až by onu generaci navštívil mocnými ranami, protože odmítli poselství jeho proroka a Slovo Boží, které On jim poslal.

Bůh ho poslal na poušť, kde se ukrýval. Ani král ho odtamtud nemohl vyvolat. Ti, kteří ho k tomu proti vůli Boží chtěli přemluvit, museli zemřít proto, že to učinili. Ó, Gloria! Když však Bůh ke Svému věrnému prorokovi promluvil ve vidění, vyšel z pouště s tím TAK PRAVÍ PÁN. Věnoval se ihned opět Slovu, vzal dvanáct kamenů a postavil oltář.

Totéž bylo s Janem Křtitelem, věrným předchůdcem Kristovým, pomazaným prorokem. Ani škola jeho otce, ani farizejů, ani žádná denominace ho nemohly vyvést z pouště, – kam ho Bůh poslal, dokud neuslyšel hlas Boží ohledně Mesiáše – toho Beránka.

Posloucháte s duchovním smýšlením? Mohl bych toho zde říci ještě mnohem více! Nyní něco vynechám.

Jak jiné je to dnes! Mnozí takoví evangelisté si činí nárok, že mají odpověď Boží pro lidi, jako to učinil Chóre, který popíral a zapřel autoritu potvrzeného a pomazaného proroka Božího, Mojžíše. Tvrdil, že má odpověď. Také tu šlo o záležitost přinášející zisk, při níž bylo uděláno zlaté tele, tak jak to činí mnozí dnes: velké budovy, velké školy; to jsou líhně, v nichž se jejich semeno líhne. Jako tehdy, i dnes na to lidé nalítnou, potom, kdy uslyšeli pravdivé Slovo Boží skrze pomazaného proroka, který byl potvrzen.

Nalítli na lež Chóre. Bůh potvrdil proroka a Izrael věděl, že jim Bůh zcela jasně zaslíbil, že Své proroky potvrdí skrze Své Slovo. Chóre nebyl žádný prorok podle Písma, ale lidem se to zdálo neobyčejně dobré; právě tak to je dnes. Dnes mají krev na rukou, ohnivé koule na pódiu, olej na prstech; ve stejném čase přinášejí kazatelky, které nosí krátké vlasy a make-up. Člověk by myslel, že na to lidé nenalítnou. Avšak naletěli na Chóre, a nyní činí totéž. Kvůli denominacím se odvracejí od pravého Slova. Krátce řečeno: ukazuje to, jaký druh semene v nich je.

Avšak díky Bohu, že ne celý Izrael naletěl na Chóre. Mnozí stáli při Mojžíšovi, pomazaném proroku, který měl Slovo. Právě tak je to s mnohými Jeho Slovem a Duchem vyvolenými Božími dnes.

Myslete na to, plevel musí být shromážděn a svázán. Souhlasí to? To se stalo. Odpadlé organizace a církve byly pevněji svázány než kdy předtím. Jsou svázány ve Světové radě církví a hotovy pro oheň soudu Božího. Ne já jsem toto napsal; cítil jsem, že to učinil On. Letniční jsou plni toho tak označovaného „My všichni jsme jedno”. Avšak jednoho dne bude pšenice Slova shromážděna a vzata odtud a setká se s Mistrem.

Bůh to zaslíbil. Bůh dal zaslíbení u Mal. 4 pro tento poslední den. Ještě se to nenaplnilo, musí se ale naplnit, neboť je to oplodněné Slovo Boží, které bylo vysloveno prorokem Malachiášem. Ježíš se na ně odvolal (Mt 17, 11). Naplní se to bezprostředně před druhým Kristovým příchodem. Nyní dobře poslouchejte. Všechno Písmo, které ještě není naplněno, musí být naplněno předtím. Bible musí dojít k závěru. Čas pohanů skončí věkem církve. Až vystoupí tento pomazaný posel, zaseje ovšem semeno celé Bible – od toho, co učinil had, až k poslu v čase raného deště. Potom bude lidmi denominací odmítnut jako jeho praotci Jan a Eliáš podle toho, co řekl náš Pán, když v době Achabově prvně vystoupil Eliáš. Stane se to zde v této zemi, neboť tato země byla předstíněna Izraelem.

Čtěte nebo si poslechněte kázání „Jezábelino náboženství”. Naši praotci přišli do této země, aby mohli vzývat Boha, jak to chtěli. Přišli do země, zapudili domorodce a převzali ji. Totéž učinil Izrael, když vyšli z Egypta. Měli jsme bohabojné muže jako Washingtona a Lincolna. I oni měli velké bohabojné muže, jako Davida, atd. Potom ale nastoupil Achab s Jezabelou za sebou, která ho dirigovala. Totéž jsme dostali my. Proto je to tato doba a tato země, v níž tato osoba vystoupí. To je podle Písma, a je to TAK PRAVÍ PÁN.

V čase pozdního deště se pak bude konat zkouška jako na hoře Karmel. Bible se naplňuje až do posledního písmene. Jan Křtitel, Jeho posel, který Jej předešel podle Mal. 3, 1 rozséval během raného deště a byl ve své době odmítnut církvemi -denominacemi, saduceji a farizeji. Ježíš přišel a měl zkoušku síly na hoře Proměnění. Tento předchůdce posledních dnů bude rozsévat za raného deště. (Pozn. překladatele čs. překl.: Čtenáře kázání bratra Branhama „Mluvené Slovo je originální semeno” upozorňujeme, že omylem došlo v tisku tohoto kázání k vynechání šestého řádku, na str. 46, odst. 3, kde za slovy „a měl zkoušku síly” patří tato věta: „na hoře Proměnění. Tento předchůdce posledních dnů bude rozsévat …” Prosíme o prominutí tohoto nedopatření.) Bude se konat zkouška síly mezi Ježíšem, který je to Slovo a denominacemi a ustanoveními víry, totiž pak, až On přijde. To je zkouška síly, vytržení Jeho Nevěsty. Ta první se konala na hoře Karmel, druhá na hoře Proměnění, a třetí bude na hoře Sion. Gloria!

Mnozí lidé nerozuměli chování Eliáše, Mojžíše, a Jana, když opustili pole působnosti své služby. Stalo se to proto, že oni i jejich poselství byla odmítnuta. Semeno bylo zaseto. Jako další následoval soud. Byli Bohem lidu dáni jako znamení, že se blíží soud. Setba byla skončena.

Věřím, že pravá Nevěsta bude jednoho dne nucena přestat s kázáním Slova. Je to prorokováno v Bibli a stojí to ve Zj. 13:16, chcete-li si to napsat. Denominace ji budou nutit, aby přijala jejich znamení šelmy nebo aby s tím přestala. Potom Beránek Svoji Nevěstu vezme pryč a nevěstku bude za to soudit.

Myslete na to: Mojžíš, který byl zrozen pro to dílo, musel čekat, až se mu od Boha dostane zvláštního daru pro úkol. Musel se uchýlit do ústraní a čekat. V té době stanovené Bohem musel být na trůnu i určitý farao. Lidé museli mít žádost po chlebu života dříve, než ho Bůh poslal zpět. Ty tisíce divotvorců v těchto posledních dnech zrodili generaci hledačů znamení, kteří nemají ani tušení o pravém Božím hnutí podle Jeho Slova v těchto posledních dnech.

Již jsem to řekl: „Ukažte jim krev, olej a lidská předvádění se na pódiu, a již to podporují, ať je to podle Božího Slova, nebo ne – zda je to podle Písma nebo ne.” Ježíš nás před těmito věcmi v konečné době varoval. I to jsem řekl mnohokrát, že podle Mat. 24 si budou ti oba duchové tak podobní, že dokonce vyvolení by byli svedeni, kdyby to bylo možné. Jak je můžeme rozeznat? Zkoušejte je na Slovu. Jak dokážete, abyste je poznali? Mluvte Slovo a hleďte, co o něm říkají. Jestliže nevěří Slovu, nemají žádný zárodek semene v sobě; jsou od toho zlého a svádějí vás. Právě tak, jako ta první nevěsta byla svedena, byla svedena i druhá a i tito se pokoušejí svést Nevěstu tím, že Slovo zkříží.

Bůh nikdy nepostavil znamení nad Své Slovo. Amen. To je něco významného. Bůh nikdy nepostavil nad Své Slovo znamení. Ta provázejí Slovo jako potvrzení, avšak nejprve přijde Slovo. Jako důkaz vezmeme Eliáše, který řekl té ženě: „Připrav nejprve mně jeden koláč.” Hleďte, potom se stal ten div. Pojďte nejprve ke Slovu a hleďte pak, jak se ten div děje. Je to samo Slovo setby, které pohne k jednání Ducha svatého. Může Bohem poslaný posel věřit jen jedné části Písma a ne celému Slovu? Může popřít nějakou část z něho?

Ten pravý prorok Boží v posledních dnech bude zvěstovat Slovo. Denominace ho budou nenávidět, avšak on na ně nebude brát žádný ohled. On bude takový, jako ten před prvním příchodem Krista, který zvolal: „Vy plemeno hadí!” Ti předurčení to ale budou slyšet, a připraví se pro „Countdown”. Královské semeno Abrahámovo věří jako on a prese všechno setrvává věrně na Slovu Božím, neboť ono je předurčeno. Posel z Mal. 4 vystoupí v čase Bohem určeném. My všichni ho vyhlížíme. Věříme, že přijde, neboť to tak praví Jeho Slovo. Bude to v konečné době, a je to nyní ta doba, v níž to uvidíme.

Jako všichni ostatní před ním bude cele vázán Slovem a Slovo bude na něho poukazovat a potvrdí ho. Bůh potvrdí, že to, co on káže, je pravda, jak to učinil při Eliášovi, neboť je to Eliáš, který přichází a připravuje na „Vytržení na hoře Sion”. Ježíš řekl, že to v posledních dnech bude jako ve dnech Lotových. Jeho kázání bude vypůsobeno Duchem a bude přímočaře souhlasit se Slovem Božím. Jelikož za pravdu bylo označováno tak mnohé, mnozí tomuto pravdivému poslu špatně porozumí.

Napsal jsem si tu slovo „proroctví”. Protože podvodníci tak mnohé označují za pravdu Boží, neporozumí tomuto poslu dokonce ani mnozí praví kazatelé. Protože proroctví se v konečné době opakují, věřím, že jako ten první předchůdce vyšel z pouště a volal: „Aj, Beránek Boží!”, i ten druhý předchůdce bude činit totéž tím, že lidem bude ukazovat na Nevěstu zrozenou ze Slova. V čase návratu Ježíše Krista bude Nevěstě poukazovat k nebi a volat: „Aj, Beránek Boží!” Tak to bude vycházet z jeho rtů. Bůh nám pomoz, abychom pro tuto událost stojící blízko před námi byli připraveni.