Část 1.

Povstaňme na chvíli k modlitbě a skloníme své hlavy.

Pane, jsme šťastni, že dnes ráno můžeme být opět v domě Božím pospolu. Prosíme o to, ó Bože, abys dnes ráno korigoval všechny naše chyby. Ukaž nám cestu, kterou jsi stanovil, abychom po ní putovali. Dej z Tvé milosti a lásky, abychom následovali po této stezce a byli poslušni Tvých příkazů celým srdcem, abychom v onom dni byli nalezeni v Kristu bez úhony, Pane, neboť věříme, že Jeho příchod je blízký.

Vidíme, že jsou naplněna všechna znamení, která On oznámil, že se stanou krátce před Jeho příchodem. Po tomto okamžiku vyhlížíme plni radosti. Když Abraham čekal na zaslíbeného syna a viděl, že se naplnilo poslední Boží znamení, poznal, že to již nebude dlouho trvat, než syn přijde. Poznáváme, že se to opakuje. Ježíš řekl, že máme pozdvihnout hlavy, když vidíme, že se tyto věci dějí, protože naše spasení se přiblížilo: Bezradnost tohoto času, zoufalství mezi národy, zemětřesení na různých místech; moře bude bouřit a lidská srdce budou strachem selhávat.

Chápeme, že se nacházíme v hodině, ve které národy již nevědí, co mají dělat. Zdá se, že se opět schyluje k válce. Jak strašná by byla! Země se trhá a vědci potvrzují, že hrozí katastrofa. Víme, že Bible o tom mluví. Pomoz nám dnes, Pane, snést v tomto domě ostrá napomenutí a přijmout příkazy od našeho Boha, abychom v této temné hodině šířili světlo, neboť by to mohla být ta poslední příležitost. Prosíme o to ve jménu Ježíše a k Jeho cti. Amen.

Můžete se posadit. Považuji za velikou přednost, že mohu být dnes ráno v této kapli. Je mi líto, že nemáme dost míst k sezení. Je to tu přeplněné. Lidé stojí všude, až ven. Lidé venku, vy můžete poslouchat rádio a sice na kanále 55-57. Ti, kteří jsou venku na parkovišti, nebo stojí venku na ulicích mohou naslouchat ze svých rádií. Lze to najít mezi 55 a 57 stupnicí.

Vrátil jsem se, protože jsme měli v úmyslu konat shromáždění asi 10 dní za sebou, abychom hovořili na téma sedm koflíků hněvu. Koflíky hněvu patří k pozounům. Řekl jsem vám, že budu mluvit o těch sedmi pozounech, a spojím je s koflíky hněvu a těmi ranami. Myslel jsem, že by to byl krásný čas. Právě jsem se vrátil z Afriky, a děti ještě neměly žádné prázdniny. Náš Josef trochu povolil ve čtení a musel se tím důkladně zabývat několik týdnů. Postoupil sice do dalšího ročníku, ale nebyl na tom tak, jak by mohl být. Proto musel zůstat v Tucsonu v době, kdy jsem byl v Africe. Cvičil čtení a doháněl to v celodenní škole. Nyní jsme se vrátili. Myslel jsem, že během prázdnin uskutečníme s lidmi řadu shromáždění a budu mluvit na tato témata. Ale když jsme dorazili, dozvěděli jsme se, že nám nepronajmou školní auditorium.

Věděl jsem, že kaple nemá takovou kapacitu, aby se všichni lidé mohli pohodlně usadit, jak se sluší, když káži tuto zvěst. Musíme proto najít jiné řešení. Namísto deseti večerů, jak jsme plánovali, budu tuto, příští a následující neděli mít dvě bohoslužby. Neoznámili jsme to. Pokud někdo zaslechl, že od osmadvacátého se budou ta shromáždění konat ve školním auditoriu, dá-li Bůh, pokud jste to tedy oznámili svým přátelům, a rezervovali jste pro ně pokoje v motelech, pak to prosím odvolejte. Získat školní auditorium není možné.

Vždy v neděli dopoledne budeme mít evangelizační bohoslužbu. Večer bych se pak chtěl modlit za nemocné. Spoléháme na to, že Bůh se potká s vámi, kteří jste nemocní. Nevím, jak se o vás Billy postará, ale mám za to, že rozdá modlitební lístky nebo jak to může být ve shromáždění zařízeno. Uděláme všechno, co budeme moci, abychom se tyto tři týdny, v nichž budeme konat shromáždění, bude-li Pán chtít, modlili za všechny.

Mnohdy máme osobní pohovory; někteří si prostě přejí krátkou rozmluvu o něčem, atd. Kdo z vás zde si přeje osobní pohovor? Mohu vidět vaše ruce? Ó! Tak tedy, kdo si to nepřeje?

Bude to těžké, mluvit se všemi. Napište, prosím, svá přání a předejte je Billymu. On je potom předá mě. On oznámí, kdy se budou rozdávat modlitební lístky.

Kdo je tu dnes ráno ze sloužících bratrů? Ještě jsme neměli příležitost některé z nich představit. Kolik je tu dnes ráno kazatelů? Prosím, zvedněte ruku nebo povstaňte. Chtěli bychom vidět, kolik kazatelů je mezi posluchači. Velice milé. Dík buď Pánu za tyto muže. Přál bych si mít čas představit každého jednotlivě. Jsem ale jist, že je vidíte, a Bůh je i jejich službu zná. Prosíme, aby je Bůh bohatě požehnal. Nepochybně mnozí z nich odřekli své bohoslužby a přišli sem; bratr Junior Jackson jistě. Mám za to, že také bratr Don Ruddell. Kázání se přenáší do jejich sborů a také do New Yorku a jiných míst v zemi. Uskutečňuje se to zvláštním telefonním přenosem do každého tohoto sboru.

Raduji se, že tu vidím sedět bratra Richarda Blair. Nedávno jsem četl v jednom dopise, že Bůh tam mezi lidmi učinil něco mocného. Stalo se to před několika dny. Možná, že to nepředám úplně nejpřesněji dále, potom mne prosím oprav, bratře Blair. On pomáhal jednomu muži při napojování obytného vozu na elektrický proud. Tak to stálo v tom dopise. Udělali přípojku, ale kabel pod napětím se dostal do vody, v níž stál malý syn toho muže, jemuž patřil karavan. Chlapec byl ještě malý a usmrtilo ho to. Žaludek se mu vydul. Víme, co se stane, je-li někdo zasažen elektrickým proudem a zabit. Jeho malá očka vystoupila, zuby měl zaťaté.

Ti bratři tím byli hluboce zarmouceni. Bratr Blair řekl, že nejprve měl v úmyslu mě o tom informovat, abych se za to modlil. Ale potom ho napadlo místo: "Kde dva nebo tři jsou shromážděni ve jménu Mém, tam jsem uprostřed nich." Otec si utřel ruce a snažil se otevřít ústa toho hocha. Oni poklekli, začali se za toho chlapce modlit a ten se zas vrátil k životu.

Je to tak, bratře Blaire? On je jedním z našich drahých bratrů. Ó, ten chlapec je tady. Dík buď Pánu. To je milé. Povstaň přece, prosím, můj hochu. Děkujeme za to drahému Pánu. Je to otec tohoto chlapce? Jsi ten otec? Ano. Tady je též bratr Richard Blair. Náš Bůh může všechno. Ano! To zaslíbil. Žijeme v Boží přítomnosti velikého, nádherného, nebeského Otce. Všechny věci jsou možné, jestliže jen můžeme věřit.

Vidíte, co se skrze to děje; jak se v životě tohoto muže vyplatilo, tomu věřit? Zachránilo to jeho malého syna. Bůh tam měl svého věrného služebníka, bratra Blaira a jiné, aby se modlili za toho chlapce, když byl smrtelně zraněn. Ano, myslete na to, jestliže se někde něco stane, že jste dětmi živého Boha. "Kde se dva nebo více shromáždí v Mém jménu, tam jsem uprostřed nich." Je také psáno: "ON je jistou pomocí v čase nouze." To byla nouze, když ten chlapec po zasažení elektrickým proudem padl mrtvý k zemi. Děkujeme Bohu tohoto rána za věci, které pro nás učinil.

Bůh žehnej tyto věrné muže. V čas nouze musíme vzhlížet k Bohu. Ještě než nastane nouzová situace, musíme k Němu vzhlížet a mít k Němu přátelský vztah. Víme, že jsme-li u Boha v milosti, můžeme Jej prosit o všechno, jak bychom to dělali u přítele, a On se prokazuje jako přítomná pomoc v čas nouze.

Včera jsem na ulici potkal sestru bratra Johna Martina. Někdo mne zastavil a jiný projížděl kolem a mával. Víte, když přijdu domů, vidíme všude lidi, kteří se zastaví, podají ruku, atd. Vzpomínám si na to, že mě nedávno zavolali k dámě, kterou někdo porazil autem a ona utrpěla zranění na zádech. Páteř měla silně poškozenou. Říkali, že pro zbytek života bude ochrnutá. Dnes ráno sedí tady ve shromáždění a těší se z Boží přítomnosti. Předtím jsem s ní mluvil v pokoji a modlil se za ni ještě jednou. Je někde tady. Možná, že se ani nedostala dovnitř. Ale ano, sedí tady, úplně blízko. Tak je to. Prosím, postavila by ses na chvíli, sestro, aby tě lidé viděli? Zde je žena, které lékař před několika dny řekl, že již nebude nikdy chodit. Páteř měla po autonehodě zlomenou. Nyní stojí zde a je zdráva. Víte, že Bible říká: "Nemohli jim nic říci, neboť muž, který byl uzdraven, stál vedle nich." To souhlasí. Tady je hoch, který se vrátil ze smrti do života, a zde je mezi námi žena, která měla zlámanou páteř. To se právě stalo. Tak se On prokazuje jako tentýž včera, dnes a až na věky. Chváleno buď jméno Páně. Jak bychom měli být šťastni, žít v Jeho přítomnosti a moci vědět, že On je přítomnou pomocí v čase nouze!

Těším se, že tu vidím bratra Vayle, bratra Martina a mnohé jiné. Bůh vám bohatě požehnej, bratři.

Vím, že kvůli množství lidí tu není právě chládek. Ale když jsem před několika dny opouštěl Tucson, bylo tam asi 40°C. O půlnoci bylo sotva o 5°C méně. Takže tady se cítím velice dobře. V Parkeru panovalo 50°C horko, než jsme vyjeli. Můžete si představit, jaké je tam vedro. Ovšem, je to na poušti.