část

kázáno 5.února 1964

v Bakersfieldu v Kalifornii

Náš nebeský Otče, jedno slovo od Tebe znamená více, než kdy lidé mohou vyslovit nebo učinit, neboť čekají, že Tě uvidí. Děkujeme Ti, že existují ti, kdo jsou ve velikém očekávání a touží po tom, že se něco stane. Jestliže lidé po něčem žízní a z hloubi po tom volají, pak musí být něco, co může tuto touhu utišit. Proto jsme dnes večer zde, neboť kazatelům a lidem to leželo na srdci, sejít se a prosit Tě o milost a požehnání, neboť věříme, že uzdravuješ nemocné, zachraňuješ ztracené a zjevuješ Své Slovo.

Prosíme Tě, nebeský Otče, abys nám toto dal, zatímco večer za večerem na Tebe v pokoře toužebně čekáme. Nechť přijde takové vylití Ducha svatého, aby byl každý ke všemu kolem sebe slepý, jen k Bohu ne. Nechť vyjde z lidu tak mocný křik žízně po Bohu, aby zemí prošlo probuzení a sbory byly naplněny lidmi, aby hříšníci volali k Bohu o milosrdenství a Duch svatý uzdravil nemocné, že by kulhaví mohli chodit a mrtví byli vzkříšeni. Dej nám tyto věci, které jsou zaslíbeny ve Tvém Slově.

Přijď dnes večer k nám, Pane Ježíši a naplň Své zaslíbení.

My věříme, že jsi včera, dnes a až na věky tentýž, a že Tvá zaslíbení nemohou selhat. Nebe a Země pominou, ale Tvé Slovo zůstane na věky. Nechť je naše porozumění otevřené. Nechť přijde Duch svatý a obdělá ladem ležící půdu. Nechť je naše porozumění dnes večer pro Ducha a pro sílu Boží otevřené, aby On Své zaslíbené Slovo mohl zjevit skrze nás. Prosíme o to ve jménu Ježíše. Amen.

Dnes večer otevřeme 2. Petra 1:15-21 a přečteme jako základ pro naše krátké probírání Písma: 

„Přičiním se tedy všelijak o to, abyste vy po odchodu mém na ty věci rozpomínati se mohli.

Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod, ale jakožto ti, kteří jsme očima svýma viděli Jeho velebnost.“

Miluji to slovo „očití svědkové“. To nejsou žádné bajky, nýbrž jsme svědky toho, co zvěstujeme.

„Přijal zajisté od Boha Otce čest a slávu, když se stal k němu hlas takový od velebné slávy: Tento je můj milý Syn, v němž se mi zalíbilo. 

A ten hlas my jsme slyšeli z nebe pošlý, s ním byvše na oné hoře svaté.

A máme přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil a denice vzešla v srdcích vašich. 

Toto nejprve znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském.

Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé.“

Nechť dá Pán Své požehnání ke čtení Svého Slova. Dnes večer zní mé téma: „Bůh je Svým vlastním vykladačem“.

Žijeme v čase zmatení. Žijeme v čase, kdy muži a ženy sotva vědí, co mají dělat. Všechno se zdá být pomatené. Zdá se, že na všechno existují různé náhledy. Ale to všechno dělá satan. 

Bůh však nemůže lidi soudit spravedlivě, jedině, že by existovalo pevně stanovené měřítko, podle něhož soudí. Bible říká, že všechny lidi bude soudit skrze Ježíše Krista a Ježíš Kristus je Slovo.

V Janově evangeliu v 1. kapitole se říká: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a Bůh byl to Slovo … a to Slovo se stalo masitým tělem a přebývalo mezi námi…“

Všechno, co dnes jsme, je projev Jeho vlastností. Nejprve On ani nebyl Bohem. Mohli bychom Jej nazývat „Věčný“. Ještě nebyl Bohem, neboť slovo Bůh znamená „předmět uctívání“. Na počátku tady ještě nebylo nic, co by se k Němu mohlo modlit. ON byl ten Věčný, Pramen, Původ všeho vědění. Nad to neexistoval ani jediný atom ani molekula, žádné světlo, žádná hvězda, měsíc, nebo cokoli jiného. Byl tady jen Bůh, kterého nyní známe jako Boha, ten veliký Duch, který je věčný, který nikdy neměl začátek a nikdy nebude mít konec. V Něm byly vlastnosti. Byla v Něm vlastnost být Bohem; byla v Něm vlastnost být Otcem, Synem, Spasitelem, Uzdravovatelem. Všecky tyto vlastnosti v Něm byly.

Všecko, co od té doby zjevil, jsou Jeho vlastnosti, které rozvíjí. Co nazývám „vlastnostmi“, byly také Jeho myšlenky. Slovo je vyjádřená myšlenka. To všechno bylo v Jeho předsevzetí. Když řekl: „Staň se…“, bylo to tady. Opět řekl: „Staň se…“, a bylo to tady.

Jen pomyslete: Vy křesťané jste již byli v Jeho myšlenkách, nežli svět vůbec byl. Vy jste uskutečněním Jeho úmyslu. Ještě než byl svět, již jste byli v Kristu. Amen. Byli jste od samého počátku v Bohu. Proto Mu náležíte. Celý spásný plán spočívá v tom, že Bůh se sám zjevil, když přijal postavu, aby Jej bylo možno vidět a dotýkat se Ho. To bylo celé Boží předsevzetí.

Nedávno jsem zde hovořil v jednom shromáždění, a jeden muž mi řekl: „Bratře Branhame, máš nesprávný názor. Nevykládáš to správně.“

Jestliže přijdeme k metodistům, říkají, že výklad baptistů je nesprávný. Baptisté říkají, že výklad letničních je falešný. Letniční říkají, že výklad Jednoty není správný. Lidé Jednoty tvrdí, že ti „Assemblies“ jsou nesprávní. Každý to říká o tom druhém.

Ale Bůh je Svým vlastním vykladačem! Nepotřebuje nikoho, kdo by za Něho vykládal. ON má Svůj vlastní výklad. Kdo by byl schopen Boha vysvětlit? Bůh je Svým vlastním vykladačem.

Petr přece hovořil o svévolném výkladu. Když Bůh na začátku řekl: „Buď světlo!“, tedy tam bylo světlo. To byl výklad toho. Jestliže Bůh něco řekl a uskuteční se to, pak to je ten Boží výklad a dokazuje to, že Jeho Slovo je pravda. Když řekl: „Buď světlo!“, bylo to již v Jeho myšlenkách, ještě než světlo vůbec bylo. Potom řekl: „Buď světlo!“, a již se světlo zrodilo! To byl ten výklad. To nikdo nemusí vykládat, neboť Bůh to tak řekl a stalo se. Jestliže Bůh mluví a naplní se to, pak to je výklad Jeho Slova. Proč to lidé nemohou poznat? Proč to nechápou? 

Na počátku Bůh přidělil Slovo každému období, které mělo od začátku až do konce přijít. V průběhu věků ale církev smíchala všechno s tradicemi a tomu podobným. Bůh stále znovu během Starého a Nového zákona posílal proroky. Slovo Páně přece přichází k prorokovi. Jakým způsobem? Že to Slovo je zjeveno. Když to Bůh uskutečňuje, je zjeveno, zda je to správné nebo nesprávné. To nikdo nemusí vykládat; Slovo se vykládá samo. Bůh něco zaslíbí, a pak se to stane.

Co by bylo platné, říkat o tom něco jiného, jestliže Bůh dává zaslíbení a naplňuje je? Jak se potom může hříšný člověk opovážit říkat, že tento výklad je převrácený? Neboť Bůh sám vypůsobí Svůj vlastní výklad. Nepotřebuje nikoho, kdo by Jej vykládal. ON vykládá sám Sebe tím, že uskutečňuje, co zaslíbil.

Ó, kdyby to jen mohla církev poznat a také ta zaslíbení, která jsou dána každému období! Ve všech dobách, také během sedmi věků církve nechal Bůh všechno dít a oznamoval, co zaslíbil. Skutečně všechno. Ani jediné nezůstalo nenaplněné. Co zaslíbil, to naplnil.

Bůh řekl v Izaiáši 7:14, že panna bude těhotná, a stalo se tak. Kdo to může vykládat? Bůh sám to vykládá. ON řekl: „Panna počne…“, a počala. K tomu nemůže být nic přidáno, neboť Bůh řekl, že to tak bude a stalo se. Ale církev tehdy byla moc slepá, aby to viděla. Měli na to svůj vlastní názor. Bylo to úplně jinak, než očekávali. Petr se na to odvolával, když řekl: „Od Boha Otce obdržel čest a slávu, když k Němu zvolal: ,Toto je Můj milovaný Syn‘.“ Věřící byli u toho. Kristus byl přece Zjevení Boží. ON vždy Krista zjevoval skrze Své Slovo, neboť Kristus je Slovo. ON je vždy naplnil.

Kristus byl v Noemovi. Věříte tomu? Noe řekl: „Bude pršet a Země bude zničena.“ A opravdu pršelo. To nemuselo být vykládáno. Pršelo, neboť Bůh, který byl v Noemovi, řekl, že bude pršet. Noe byl prorok. Důkazem toho, co řekl, bylo to, že se to stalo. K tomu nebylo zapotřebí dalšího výkladu. Někteří kolem něho možná říkali: „Tento muž neví, co povídá.“

Ale Bůh řekl: „Jestliže je prorok mezi vámi a to, co řekne, se stane, pak jej poslouchejte.“ To souhlasí. To je pravda. Musí to být v souladu se Slovem. Noe souhlasil se Slovem, když prorokoval, že bude pršet, neboť pršelo. To nemusel nikdo vykládat. Neboť se to přesně tak stalo. 

Když Izaiáš řekl: „Panna počne…“, tak se to stalo. Bylo to zcela mimořádné a stalo se to o několik set let později, když ta panna otěhotněla.

Protože to bylo tak mimořádné, Josef, její snoubenec, který byl spravedlivý muž, a nechtěl ji uvést do pomluv, pojal rozhodnutí, zříci se jí, aniž by vzbudil rozruch. Jak Josefovi muselo být, tomuto dobrému muži, který byl s Marií zasnouben a chtěl se s ní oženit? Ona byla zasnoubená. Být nevěrná snoubenci v těch dnech znamenalo totéž jako cizoložství. Josef měl přirozeně dojem, že jej Marie chtěla použít jako ochranný štít pro své přestoupení, neboť se zjistilo, že byla těhotná, přestože byla jen zasnoubená, ale ještě ne vdaná. Vypadalo to jako trik, neboť podle zákona by musela být ukamenována.

Josef, její snoubenec byl spravedlivý, velice spravedlivý muž. Věřil Bohu. Ona na něho pohlížela svýma milýma, mírnýma, velkýma očima a řekla: „Josefe, anděl Gabriel mě navštívil a řekl mi, že budu mít dítě, i když o žádném muži nevím.“

Josefovi by bylo stačilo nahlédnout do Písma, neboť ten prorok řekl, že se to mělo stát. Bůh tu jen vykládal Své vlastní Slovo. Ale bylo to příliš mimořádné!

Tak je to v každém věku. Slovo Boží je lidem cizí. Je to moc neobvyklé. Bůh ale vždy dělá něco mimořádného. Kdekoliv se Bůh zjeví, je to neobyčejné. Nikdy to neodpovídá směrnicím světa, neboť lidé vždy věci řeší tak, jak to pokládají za správné. Ale Bůh přichází a činí to mimořádné.

Jak mohla panna otěhotnět? Protože Josef byl upřímný, obrátil se s tím k Bohu. 

Tedy k němu Bůh mluvil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neměj obavy vzít si za manželku Marii, svoji snoubenku! Neboť dítě, které čeká pochází od Ducha svatého.“ Bůh ji zastínil. Skrze to se to stalo.

Pozorovali jste, jak Bůh mluvil s Josefem? Skrze sen. Víme, že Bůh dává sny a věříme v ně. Já v ně věřím. Bůh vždy mluvil s lidmi ve snech. Sny jsou ale druhořadé; mohou být správné nebo zvrácené a potřebují výklad.

Ale Josef nepotřeboval žádný výklad. Bůh sám k němu mluvil přímo, neboť v té době nebyl v zemi žádný prorok, který by mohl dát výklad. Již 400 let neměli žádného proroka. Bylo to tedy to druhé nejlepší, že Bůh, který se staral o Svého Syna, mluvil k Josefovi ve snu, který nepotřeboval výklad.

ON řekl: „Ona mluvila pravdu. Dítě, které očekává, je Syn Boží.“ To nemusel nikdo vykládat. Bůh to upřímnému srdci vyloží sám.

Muži a ženy, kteří hledíte na tyto tajuplné věci, jestliže jste upřímní a poctiví a věříte tomu, pak má Bůh cestu, aby vám to vyložil. Jako první musíte zjistit, jestli to je zaslíbení. Kdyby se Josef jen odpoutal od tradic a obrátil k Bibli, mohl by číst, že Izaiáš o ní tohle předpověděl.

Všechno, co se Jej týkalo, co souviselo s Jeho narozením a všechno ostatní, bylo v Písmu předpověděno – skrze svaté proroky, jak to vyjádřil Petr. Žádný člověk nemá právo k tomu přidat vlastní výklad. Stalo se to přesně tak, jak to Bůh předpověděl. ON byl to zjevené Boží Slovo, které bylo zaslíbeno pro onen čas. Bůh to řekl a stalo se to tak. Tím to bylo vyřízeno.

Když byl Ježíš zde na Zemi, nemohli Jeho službu pochopit, protože byla tak mocná a mimořádná. Nemohli jí porozumět. Tehdy je vyzval, aby zkoumali v Písmu. Doufám, že vás tím neotravuji, protože to stále opakuji. „Zkoumáte Písma, protože míníte, že v nich máte věčný život. A ono to opravdu je, které o Mně skládá svědectví.“ (Jan 5:39) „V nich je vám řečeno, kdo Já jsem.“

Bůh Své Slovo rozdělil. Tehdy byl čas, kdy se Bůh zjevil jako Emmanuel = „Bůh s námi“. „Jeho jméno zní Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje“ (Iz.9:6) Jeho jméno mělo být Emmanuel: „Bůh s námi“.

Bůh byl v Davidovi. Bůh byl v Mojžíšovi. Bůh! Vždycky to byl Bůh, který se zjevil v jistém čase. Ale v tom čase se naplnilo: „Hleďte, panna počne a porodí Syna, kterému dají jméno Emmanuel.“ (tzn. »Bůh s námi«) (Iz.7:10)

Proto Jej ukřižovali, vytýkali Mu, že se sám činí Bohem a ruší sobotu. Ale On byl Bohem, Pánem soboty. ON nebyl prostě obyčejným člověkem nebo obyčejným prorokem, ačkoli byl také obyčejným člověkem a obyčejným prorokem, ale byl Bůh-Prorok. ON byl naplněním Slova a činil přesně to, co o Něm předpověděl Bůh. ON řekl: „Kdo z vás Mne může usvědčit z hříchu?“ (Jan 8:46). „Zkoumejte přece Písmo, protože míníte, že v něm máte věčný život, a ono to je, které o Mně svědčí.“ Ale se svými tradicemi žili v odrazu světla jiného období.

Před několika týdny jsem o tom kázal. Odraz světla je klam, zrcadlení slunce. Je to optický klam. Odraz světla jiného období je zrcadlení, něco nepravého. Lidé vždy putují v tom, co se stalo před lety. Luteráni putují v Lutherově odrazu světla. Světlo, které měl Luther, bylo dobré pro jeho čas, Wesleyovo světlo pro jeho čas, světlo letničních pro jejich čas. Ale my stoupáme po žebříku vzhůru – žijeme v jiném období. Jdeme kupředu a nemůžeme stále hledět zpět.

Jestliže jsme něco poznali a pevně stanovili směrnice, máme za to, že jsme to dokázali. To bylo správné pro onen čas. Ale my jdeme kupředu.

Zkoumejte v Písmu, co je zaslíbeno pro tento čas. Potom poznáme, kde se nacházíme; potom víme, kde stojíme. Můžete nahlížet do Písma a jednoznačně zjistíte, že Luther a to, co k tomu bylo zaslíbeno, patří do sardinského období. Vidíte, jaký jezdec vyjel a co vyšlo proti němu: lidská chytrost v reformaci. Hleďte na Wesleye atd. Pokračovalo to až do letničního období a dále. Podívejte se do Písma a poznejte, kde se nacházíme. To je důvod, proč nás Ježíš vyzval, abychom zkoumali Písmo. 

Podívejte se přece, kam jsme dorazili! Věřím, že stojíme úplně blízko před příchodem Syna Božího. Věřím, že se nacházíme v období, v hodině, kdy se On může kdykoliv zjevit. Věřím, že Písmo objasňuje, že žijeme v posledních hodinách světových dějin. Mohu vidět, jak ty věci nabývají podoby, jak ekumenický koncil a kostely/sbory vcházejí do znamení zvířete. Poznávám Římské království a to, co koná, právě tak jako ty ostatní. Vidím, jak se spojují a uhasínají světlo, utlačují evangelium. K tomu bude muset každý patřit a putovat v jejich světle, nebo nebudete moci vůbec působit.

Dorazili jsme do konečného času. Nezbývá nám nic jiného než se pevně držet Boha a věřit Jeho Slovu, neboť Slovo má vždy pravdu.

Období církve Laodicenské bylo jediné ze všech, ve kterém byl Kristus ze Své církve vypuzen. ON stál venku a klepal (Zj.3:20). Jak k tomu došlo? Ekumenický koncil Jej vypudil. Bible říká, že On bude venku, a také je. Co vypudili? Slovo. ON je Slovo. Vždy byl Slovem a ještě také dnes večer je Slovem. ON je Slovo. 

Bible říká v Žid. 4: „Živá je zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahuje až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i morku v kostech a rozeznává myšlení i mínění srdce.“ Tak to je psáno o Slově. Byli by museli poznat, kdo On byl, když je k tomu Ježíš toho dne vyzval.

Sledujte, co On činil. Jednoho dne, na počátku Své služby, k Němu přišel muž jménem Šimon, Šimon Petr. Když Jej Petr potkal a hleděl na Něho, řekl mu Ježíš: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův.“ (Jan 1) On věděl, že Mojžíš řekl: „Proroka vám vzbudí Pán, náš Bůh, z bratří vašich jako mne, Jeho poslouchati budete ve všem, cokoli bude mluviti vám.“  (Sk 3:22) Tady byl nyní Muž, který jej ještě nikdy v životě neviděl a řekl mu: „Tvé jméno je Šimon – ty jsi syn Jonášův.“ Tehdy to okamžitě věděl. Po staletí již neměli žádného proroka a nyní tu byl Muž, který mu řekl, kým je. Není divu, že ho to přesvědčilo.

Krátce na to potkal Filip Natanaele pod stromem a přivedl jej k Ježíši. Tedy Ježíš řekl: „Hle, zde je vpravdě Izraelita, ve kterém není lsti!“

Natanael se Jej ptal: „Odkud mne znáš?“

ON odpověděl: „Ještě než tě Filip volal, viděl jsem tě, když jsi seděl pod fíkovníkem.“

Tedy odpověděl Natanael: „Rabbi, Ty jsi Boží Syn, Ty jsi Král Izraele!“ Věděl, co to znamenalo, nebylo třeba výkladu, neboť Jehova to řekl.

Tam stáli i ti, kteří tomu nevěřili. Říkali: „Tento muž je Belzebub. Předvádí tady nějaké triky. Je to věštec anebo něco podobného.“

Ježíš na ně pohlédl a řekl: „Jestliže někdo řekne slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno. Když ale přijde Duch svatý a bude činit totéž, tomu, kdo proti tomu bude mluvit, nebude ani v tomto, ani v budoucím světě odpuštěno.“ (Mat.12:27-32) Tady prorokoval o našem čase, ve kterém to opakovaně uvidíme, neboť On je tentýž včera, dnes a až na věky.

Myslete na to, Ježíš Kristus byl v Mojžíšovi. Ježíš Kristus byl v Davidovi, který jako odmítnutý král vystoupil na horu a plakal nad Jeruzalémem. Nebyl to nikdo jiný než Kristus v něm. Asi o osm set let později Syn Davidův sestupoval s hory Olivetské, hleděl na Jeruzalém a plakal nad městem (Luk.19:41).

Řekl: „Jeruzaléme, Jeruzaléme!… Jak často jsem chtěl tvé děti shromáždit, jako když slepice svá kuřata schovává pod svými křídly, ale nechtěli jste.“

Když byl Josef v žaláři, byl Ježíš v něm. Když byl prodán za 30 stříbrných, byl Ježíš v něm. Když Putifar z něho učinil svého správce, byl v něm Ježíš. Právě tak, když jej farao povýšil na svou pravici. Když vstal a opustil palác, troubili na pozoun a každý musel před ním sklonit koleno. To byl opět Ježíš v Josefovi. Nikdo se nedostal k faraonovi, jen přes Josefa a nikdo nemůže přijít k Bohu, jedině skrze Ježíše.

Byl to Ježíš, na Něhož odkazují stinné obrazy a symboly, a při Němž se naplnilo prorocké Slovo. Když byl Ježíš na Zemi, jednal jako proroci. Podle toho poznali, že byl uskutečněním Slova Božího. To nepotřebovalo výklad. Když to viděl Natanael, padl a řekl: „TY jsi Syn Boží. TY jsi Král Izraele.“ Oni Jej poznali, neboť tohle žádný člověk nemohl činit. 

Nikodém, který přišel k Ježíšovi v noci, řekl totéž ve jménu farizeů. Ale ti byli tak svázáni svým ekumenickým koncilem, že to nemohli přijmout. On vyjádřil, co řekli: „Rabi, my víme…“ Kdo byli ti „my“? Vysoká rada. „My víme, že jsi učitel od Boha; neboť nikdo nemůže činit takové divy a znamení jako Ty, jestliže by s ním nebyl Bůh.“ (Jan 3:2) Oni to věděli a přiznali, ale byli tak velice svázáni.

Bůh tuto zemi během uplynulých čtyřiceti let vyzbrojil křtem Ducha svatého. Přesto tu stále ještě jsou muži a ženy, kteří na tom nemají podíl, protože jsou vázáni týmž způsobem a žijí v odrazu světla jiného času. Jak k tomu dochází? Každý chce zůstat metodistou, baptistou, presbyteriánem nebo letničním či něčím tomu podobným. Vidíte, je to odraz světla.

Tehdy stále ještě žili v odrazu světla Mojžíše, neboť říkali: „Ale my jsme učedníci Mojžíše.“ (Jan 9:28)

Co ale řekl Ježíš? „Jestliže byste věřili Mojžíšovi, pak byste věřili také Mně; neboť jsem to Já, o kom psal.“ (Jan 5:46)