Co nejsrdečněji Vás všechny zdravím Slovem z ep. Řím. 1:1–7:

,,…totiž o Ježíši Kristu, Pánu našem, skrze něhož jsme přijali milost a apoštolství ku poslušenství víry mezi všemi národy pro jméno jeho, z nichž i vy jste povolaní Ježíše Krista. Všem, kteříž jste v Římě (v Evropě a na celém světě), milým Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.”

Apoštol Pavel určil své službě cíl hned na počátku svého listu. Chtěl a musel zvěstováním jedinečného evangelia Ježíše Krista dosáhnout toho, zač Vykupitel zemřel. ON, Syn Boží, byl poslušný až do smrti na kříži; On dokonal vykoupení. Jeho poslušnost stála proti neposlušnosti prvního Adama. Škodu napravil a lidstvo bylo v Něm usmířeno s Bohem.

Pavel byl přímým povoláním vybrán za apoštola. Jeho úkol spočíval v tom, aby zvěstoval evangelium Boží, jak bylo zaslíbeno proroky v Písmech svatých. I praví věřící jsou povoláni, odděleni a jsou lidem posvěceným Pánu. Jsou to ti milovaní Boží, skrze božské povolání a určení svatí, totiž k zvláštnímu účelu Bohu posvěcení. V nich dochází k pravé poslušnosti víry, závislé na Slovu Božím. Poznávají Bohem vyslané posly, přijímají poselství a dostávají, co Bůh zaslíbil.

Vyslanec Boží musí nutně nést od Boha přijaté poselství. Kdo je dosazen do apoštolského úřadu, musí jako prvotní apoštolově Páně mít poslání a bude souhlasit s apoštolským učením i praxí. Ještě dodnes platí, co Pán tehdy řekl: „Jakož mne poslal Otec, tak posílám i já vás.” (Jn 20:21) A rovněž: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mne přijímá…” (Jn 13:20) O takových lidech čteme u Židům 13: „Vzpomínejte na vůdce své, kteříž vám mluvili Slovo Boží, jejichžto obcování jaký byl cíl, spatřujíce, následujte jejich víry.” (v. 7) U všech Bohem poslaných byla biblická víra příkladná, neboť věřili, co jim Bůh skrze Své Slovo řekl a v něm zaslíbil. To stejné se týká všech skutečně věřících všech dob. Oni věří Bohu a Božímu Slovu.

V následujícím verši pak stojí známá slova: „Ježíš Kristus tentýž jest, včera dnes i na věky.” Jak obdivuhodné, že On skutečně není podmaněn žádné změně a proměnám, nepodléhá času, zůstává na věky tentýž. Jeho Evangelium je věčně platné spásné poselství, spolehlivě zvěstované na konci časů všem obyvatelům země (Zj 14:6). Přitom zůstává v platnosti napomenutí, aby bylo všechno přezkoušeno. „Učením rozličným a cizím nedejte se točiti: Výborné jest zajisté, aby milostí upevněno bylo srdce…” (Žd 13:9)