Část 1.

Skloňme své hlavy. Drahý Bože, jsme Ti dnes večer tak vděčni za tuto zvláštní příležitost, být zde zase shromážděni ve jménu Pána Ježíše, abychom se utkali s naším a Tvým nepřítelem na bojišti se Slovem a vyhnali jej z prostředku Tvého lidu, Pane, aby dnes večer viděli světlo Tvého evangelia. Prosím, pomaž naše oči oční mastí, aby byly otevřeny pro pravdu. Nechť můžeme, až odtud půjdeme, říci ve svých srdcích: „Zdali nehořela naše srdce, když On s námi na cestě mluvil?" Uzdrav nemocné a trpící. Povzbuď kleslé na mysli. A pozvedni opět ochablé ruce, které nyní klesají. Nechť vyhlížíme po příchodu našeho Pána, který, jak my věříme, je blízko. Prosíme o to ve jménu Ježíše. Amen. Můžete se posadit.

Pokusím se, abych se dnes večer vyjádřil krátce, neboť vím, že mnozí k bohoslužbě přicházejí z různých částí země – někteří z vás zde také zůstali – a máte možná před sebou ještě dalekou cestu, než budete doma. Děkuji vám. Dnes ráno jsem chtěl slyšet bratra Neville. Slýchal jsem ho často, a nikdy to nebylo něco, čeho bych si nevážil, ale vím, že dnes ráno to bylo vedení Páně, že jsem slyšel zvěst odpovídající času. Byla velice dobrá. Chápu, že rádi přicházíte, abyste jej slyšeli. Jsem si jist, že vám to bude pokaždé k dobrému slyšet jej.

Dnes dopoledne a odpoledne jsem se snažil vyřídit rozhovory. Přesto ještě mnozí zbývají.

Myslím, že to byl Jetro, který řekl Mojžíšovi: „Je toho na tebe prostě příliš." Máme tu mnoho bratrů, kteří se mohou zabývat vašimi problémy. Každý z nich je oprávněn a schopen se ujmout věcí, které musí být vysvětleny. Navrhuji našeho kazatele anebo bratra Manna a můžete jít také k jiným kazatelům, kteří věří tomu stejnému, jako my zde. Oni vám řeknou to správné, co máte dělat. Některé děti uzavřely sňatek s jinak věřícími nebo dělaly jiné věci, které jsou převrácené. Tito muži vám mohou pomoci jako kdokoli jiný, neboť jsou to služebníci Kristovi. Jděte za nimi, jsem si jist, že vám pomohou, v čem potřebujete. Já prostě všechno nestihnu. Všude jsou tak mnozí, kamkoli jdeme. Vidíte, stále více to narůstá, a chtěli bychom dosáhnout každého jednotlivce, ale to není možné. Neustále prosím Boha, aby to sloužilo k vašemu nejlepšímu.

Dnes večer se obrátíme k Písmu svatému a přečteme část z 1. Moj. 3. Odvoláme se na některé věci, které jsme probírali již v minulosti. Podíváme se, jestli nám Pán Ježíš nedá o trochu více, než víme na počátku. Modlím se, aby to udělal.

Had byl lstivější než všechna zvířata na poli, které Bůh Pán stvořil, on řekl ženě: „Zdali Bůh skutečně řekl: Nesmíte ze všech stromů v zahradě jíst!" Tehdy odpověděla žena hadu: „Z ovoce stromů v zahradě smíme jíst; jenom z ovoce stromu, který stojí uprostřed zahrady řekl Bůh: ’Nesmíte z něho jíst, ani se ho dotknout, jinak musíte zemřít!‘" Tedy odpověděl had ženě: „Jistě nezemřete, ale Bůh dobře ví, že jakmile z toho stromu budete jíst, budou vám otevřeny oči a budete jako sám Bůh, poznáte, co je dobré a co je zlé." Když tedy žena viděla, že je dobré jíst z toho stromu, a je lákavý pro oči, a strom slibující vševědoucnost, tehdy vzala z jeho plodů a jedla a dala také svému muži, který při ní byl, a on jedl také. Tedy se otevřely oči obou, a zjistili, že jsou nazí, proto spletli fíkové listy a přepásali se jimi.

Nechť přidá Pán své požehnání ke čtení Svého Slova.

Chtěl bych z toho dnes večer zvolit téma: Satanův Eden . Je to tvrdá věc, jestliže se řekne: „Eden satana." Nějak se to hodí k poslednímu nedělnímu večeru, když jsem tu mluvil o Filtru myslícího muže a chuti svatého muže . Někdy nás takové silné výroky k něčemu přivedou a způsobí, že se nad tím zamyslíme a zkoumáme Slovo. Chtěl bych, aby to dělalo mé celé shromáždění. „Člověk nežije samotně z chleba, ale z každého slova, které vychází z úst Božích." Čtěte tedy Slovo a zahloubejte se v něm. Prozkoumejte jej očima Božíma, abyste dosáhli správného porozumění, jak máme žít v přítomném čase.

Mohl bych jednoduše dnes večer sem přijít, abych k vám mluvil a řekl: „Mohl bych dělat toto nebo ono". Rád bych mluvil s vámi všemi a právě tak rád bych dnes večer šel s každým z vás domů. Bůh ví, že je to pravda. S každým z vás bych šel rád domů a ráno s vámi snídal a zítra odpoledne šel s vámi na hon. To bych chtěl; ale nemohu. Chtěl bych jít s vámi domů, posadit se a rozmlouvat s vámi; po bohoslužbě se posadit na verandě a mluvit s vámi o vašem štěstí a o Bohu. To by se mi líbilo. Muži a ženy, kteří jste zde, Bůh ví, že bych to udělal rád. To ale není možné. Jsou to taková břemena. Vždyť žijeme v tak nervózním čase, a já sám jsem nervózní člověk.

Dnes se pro něco rozhodnu a mám za to, že to musím udělat; zítra je to ode mně vzdáleno na milión mil. Něco do toho přišlo a způsobilo to nebo ono. Máme časy, ve kterých se jen snažíme zachovat si jasnou hlavu. Ale mým hlavním úkolem v čase mého bytí zde, v čase, který mi na zemi ještě zbývá, je, církvi kázat evangelium a dělat všechno, co mohu, aby se Ježíši Kristu dostalo cti.

Přicházím a snažím se říci vám něco, co by vám pomohlo. Je to něco, do čeho se zahloubám, potom, co jsem dnes ráno přišel domů: „Co mohu dnes večer říci, co by těmto lidem pomohlo, Pane?" Dnes ráno jsme slyšeli mocnou zvěst, kterou přinesl bratr Neville. Myslel jsem: „Bylo to tak nádherné, když řekl, že lékař může zjistit diagnózu, ale pak musí přijít někdo s miskou plnou jehel a dát injekci." To vyjádřil skutečně mile. Přemýšlel jsem o séru, které je užito, až když je stanovena diagnóza. To je velice dobrá věc.

Chtěl jsem k vám mluvit a předat vám něco, co vám objasní zaslíbení Boží pro toto časové období. Nemělo by to být něco, co řekl někdo v jiném časovém období. Tyto věci jsou sice dobré, a všichni se na ně odvoláváme, ale myslel jsem, že se pokusím biblickými místy, které jsem si zde vypsal, sdělit vám něco, co by vás osvítilo. Měli byste se skrze to stát lepšími vojáky v poli, kde nyní bojujete, a učit se taktiku nepřítele, abyste se mohli bránit proti všemu, ještě než se k vám dostane. Hlavní věcí je: naučit se, jak se vyhnout všem ranám tak dalece, jak jen to jde.

Nyní budeme pozorovat několik minut tento mocný, hříšný čas, ve kterém nyní žijeme. Nemyslím, že by byl kdy takový čas, o kterém bych četl v dějinách. Byly zlé časy pronásledování, ve kterých byly děti Boží zabíjeny, ale nikdy jsme neměli čas, kdy lest nepřítele byla tak zřetelná, jako je ten, ve kterém nyní žijeme. Toto je nejlstivější a nejsvůdnější den. Když to vidím, říká mi to, že křesťan musí být dnes ve střehu více než v kterémkoli jiném časovém období. Ve dnech, kdy Řím pronásledoval církev, byl křesťan, který se z jeho hlediska dopustil chyby, předhozen do arény lvům nebo něco podobného; když byl někdo zjeven jako křesťan na základě svého svědectví. Ale jeho duše byla zachráněná, protože byl čistý a neposkvrněný, věřil v Boha a své svědectví s radostí zpečetil svou krví, která tekla z jeho žil, z ran na jeho těle. Jeho prolitá krev volala plná pravé, drahé víry: „Přijmi mého ducha, Pane Ježíši."

Nyní ale satanova lest dokáže, že lidé věří, že jsou křesťany, ačkoli jimi vůbec nejsou. To je ono! Je to mnohem lstivější čas než tehdy, kdy museli své svědectví zpečetit svými životy. Satan nastražil každou past, kterou jen mohl, neboť je svůdce.

Ježíš v Mat. 24 řekl, jaký to bude den, ve kterém žijeme. Je to nejsvůdnější den, jaký kdy byl. Falešné bude pravému podobné tak, že by dokonce vyvolené Boží svedl, kdyby to bylo možné.

Porovnejme nyní několik míst z Písma nebo vlastně proroctví Bible, která se vztahují na dnešní čas, den, ve kterém žijeme. Ve 2. Tim. 3 se dozvídáme, co ten prorok předpověděl pro tento čas: že lidé budou chlubní a pyšní a budou více milovat radovánky než Boha.

Udělejme si nyní chvíli pro to porovnání. Jen se toho dotkneme, neboť nemáme dostatek času, abychom všecko probrali, jak by bylo potřeba. Jen se dotkneme vrcholných bodů, abyste to pochopili a zamysleli se nad tím, až přijdete domů. Jsou chvástaví, vysokomyslní, milují více radovánky než Boha; pomlouvační, nestřídmí, bezuzdní, nepřátelští vůči všemu dobrému. Duch zdůrazňuje, že tyto věci budou v posledních dnech (1. Tim. 4). Jsou to právě tyto dny, na které se toto proroctví vztahuje.