Část 1.

On to neukončil. Řekl jsem: „Na svou svatbu jsem přišel pozdě. Opozdil jsem se trochu již při příchodu na svět a na svou svatbu také. Kdybych tak mohl přijít pozdě na svůj pohřeb. To bych chtěl opravdu tak pozdě, jak jen to jde.

Měl jsem doma telefonní rozhovory a nemohl jsem odejít. Potom, co moje žena a ostatní odešli, měl jsem dělat ještě tolik věcí; musel jsem se modlit za lidi z různých míst a právě jsem vešel dovnitř. A přišlo tam zjevení Pána pro jednoho bratra a sestru, kteří jsou nemocní. Víte, co chci říci. Je to ustavičný spěch. Ještě jsem se nedostal k tomu, abych pozdravil některé z mých přátel z Georgia a jiných míst a z Kanady. Je mi líto, že jsem se s vámi ještě nemohl ani pozdravit.

Kde je Fred Sothman dnes večer? Frede, vzpomínáš si, že jsi mne tehdy v Kanadě zavolal a chtěl jsi přijet? Řekl jsem ti, abys nejezdil autem. Přesto jsi jím jel a měl jsi nehodu. Tvůj vůz byl skoro roztržen a tvoje žena a rodina byli málem zabiti. Ty máš zlomený nos a všichni byli odvezeni do nemocnice.

Když jsem krátce před polednem chtěl odejít, stál tam bratr Ben a přišel potom ke mně a přišla Rosella a řekla: „Jedu domů."

Řekl jsem: „Rosello!" Odpověděla: „Co je, bratře Branhame?" Řekl jsem: „Mám z toho zvláštní pocit." Ptala se: „Něco se stane?" Odpověděl jsem: „Nevím. Je mi, jakoby mě něco varovalo."

Před několika minutami mi volala. Měla nehodu. Nikdo nebyl zraněn. Ale byla to ruka Páně. Dostala smyk, neboť na severu je náledí. U Indianapolis dostala smyk a ve vysoké rychlosti se dostala na druhou stranu silnice a vykřikla: „Ó Pane, pomoz mi!" Vůz najel zpět na pravou stranu silnice a jela normálně dále. Pokračovala v jízdě a řekla: „Ó, jak jsem vděčná, že jsem z toho vyvázla!", neboť ve stejném pruhu silnice se k ní velice rychle přibližoval druhý vůz. Přejela silnici napříč a zastavila, zřejmě aby si mohla vypít šálek kávy. Ale ještě než mohla vystoupit, narazil ten vůz zezadu do jejího auta a do něho zase ještě jeden, a zas ještě jeden. Všechny byly do sebe zaklíněny. Řekla, že z toho byla trochu otřesena, ale ne tolik. Chtěla Pánu poděkovat, zavolala a vzkázala sboru, že i oni mají děkovat Pánu, že se jí nic nestalo. Prosila, aby se sbor i nadále za ni modlil, aby se dostala v pořádku domů. Je začátečnice, právě dostala řidičský průkaz. Jsem tak vděčný.

Vždycky se vyplatí vzít vážně varování Páně. Ona namítala: „Zmeškala bych jeden pracovní den." Co je jeden pracovní den? Oprava auta stojí více. Nejlepší je setrvat s Pánem. Není tomu tak? Když On nám něco řekne, pak bychom se toho měli držet, neboť On má vždy pravdu. Že? ON má vždycky pravdu.

Toto byl tak nádherný týden. Nevím, jak to mám Bohu a před lidmi vyjádřit. Bylo to nejšťastnějších osm dní mého života, ve kterých jsem kázal. To je pravda. Tolik jsem se naučil o Pánu a Jeho milém milosrdenství a všem, co pro nás udělal a mohl jsem vidět, jak v církvi opět působil Jeho Duch. Jsem tak rád, že ve sboru jsou opět v činnosti dary.

Nu, když je člověk jednou pryč, zdá se, jakoby skutečně někdo přišel, aby to znečistil, víte, tím, že začne něco konat. Jestliže tento dar zneuctíte, Bůh zneuctí vás. To souhlasí. Museli byste je užívat správným způsobem. Chceme, aby se v jazycích mluvilo ve správném způsobu a pořádku; ne, že se citují biblická místa, ale je předpověděno něco, co se stane. Jestli u toho setrváte v hluboké úctě, potom je začátek udělán. Jestliže se ve sboru někdo vymkne z pořádku, Duch svatý to zjeví a řekne, kdo to je. Oni se budou cítit trestáni a přijdou k oltáři. K tomu jsou dary.

Zde vidíme bratra Neville, našeho kazatele. Byl ostýchavý a držel se zpátky. A říkám vám, vypadalo to tak, jakoby to, co se týká letnic, nikdy nepochopil. Ale vidíme, jak povstane, vykládá jazyky a prorokuje. Říkám vám, on již urazil dlouhou cestu. Modleme se za svého kazatele.

Vidíte, dary začínají do sboru přicházet. Někde by tu měl být ještě jeden pokorný bratr. Myslím, že je tady vždycky. Velice pokorný muž, který tady, ve sboru, dříve patřil k předsednictvu. Bratr Higginbotham, vzácný, Bohu posvěcený muž. Je vidět, že obdržel dar mluvení jazyky – kdo by kdy pomyslel, že by se to stalo s bratrem Higginbotham! Ostýchavý, zdrženlivý, jednoduchý muž, který nechtěl být známý. Mlčky se drží zpátky.

Ale hleďte, Bůh může takového muže vzít a použít ho, neboť on od samého začátku nechce nic činit. Kdyby to chtěl dělat, stal by se jen panem Důležitým. Dokud ale má takový postoj, že nechce nic dělat, pak ho Bůh může tímto způsobem použít.

Junior sedí zřejmě zde za sloupem. Chtěl bych říci jedno: slyšel jsem mluvit v jazycích mnoho lidí. Mám za to, že to všechno přichází od Boha, neboť nemůžete vydat hlas, aniž by to pro někoho něco neznamenalo. Víte, Bible říká, že se nic neděje bez významu. Neexistuje zvuk, který by něco neznamenal; nemůžete nic vyslovit, aby to něco neznamenalo.

Často jsem se ptal, jak to s tím je, až jsem šel do Afriky a slyšel všechny možné zvuky a zjistil jsem, že hlas byl od kdovíkoho. Někdy je to andělský hlas.

Junior Jackson je ostýchavý, zdrženlivý, venkovský kazatel v metodistickém kostele blízko Elizabeth, v Indianě; hodně vzdálené místo. Je tichý, zdrženlivý a nic neříká. Někdy, když se na něj dívám, chtěl bych ho popadnout a zatřást s ním, aby něco řekl. Junior támhle tiše sedí a dívá se na mne.

Posadíme se v lese na pařez a on řekne: „Nu, … já … věřím …, že je všechno v pořádku." Řeknu: „Ó Juniore, mám pocit, že bych to měl říci já místo tebe. Jsi na mne moc pomalý." Bůh mu dal dar mluvení jazyka. V celém svém životě jsem neslyšel žádnou řeč zřetelněji. Sledujte ho ve sboru!

Vidíte tu malou ženu, která mluvila dnes ráno, aniž by znala tu druhou ženu. Ony se neznaly, ale hlasy obou zněly ve stejné kadenci. Ten výklad byl ve stejné poloze hlasu, stejné samohlásky a rozdělovací znaménka. Bylo to podáno stejným způsobem. Zvěst sboru byla dokonalá. Vidíte, jak to je. Měli bychom děkovat Bohu. Nechlubte se tím. Jestliže to děláte, přijdete k pádu. Ďábel vás uchopí. Buďte pokorní a řekněte: „Ó Pane, drž mne zpátky. Nenech mne nikdy vystoupit předčasně." ON vám nikdy nedovolí, abyste se dostali mimo pořádek.

Jestliže se vám to přesto stane, nestarejte se, neboť pastor zde vám to řekne. Hleďte, dary by neměly být užívány během kázání. Obyčejně, jsou-li dary ve sboru v činnosti podle pořádku, potom se shromáždíte již dlouho předtím, než začne bohoslužba. Tam nechte Pána skrze vás působit. Vidíte, potom to tuto část vůbec nebude přerušovat. Jestliže jsme ve shromáždění, musíte se trochu držet zpátky, ale má-li Bůh zvěst, pak ji nějak řekne. Přenechejte to Jemu, ale ať se to děje podle biblického poučení. Možná, že bratr Neville bude o těchto věcech učit. Pokusíme se o to. Budu se snažit mu s tím pomáhat, spolu zjistíme a ukážeme vám, jak se to musí používat.

Cítíš se lépe, můj polský bratře? To je milé. Ó, jak mu Pán požehnal! Před osmi lety jsem mu řekl, co se stane. Byl úplně zmatený, pravý, přísný zastánce Trojice. Před několika dny Pán řekl: „Přijde silný muž, s tmavými vlasy a hnědýma očima. Neodmítej ho. Posílám ho k tobě." Vzal jsem biblické místo, které ho popletlo, napsal jsem to na papír a položil to tam. Za nějakou chvíli se dostavil. Má žena řekla: „Je tam nějaký muž, který chce s tebou mluvit." Řekl jsem: „To je on, pozvi jej dál." Řekl mi, co mu bylo řečeno pod inspirací Ducha svatého a že té zvěsti vždy věřil a pevně se toho držel mezi svým lidem. Přesto, že byl kritizován, zůstal u toho. Řekl, že jsem s ním před časem mluvil ve shromáždění a nazval ho jménem. Nevím, jak jsem to jméno dokázal vyslovit. On řekl, že jsem je musel slabikovat. Měl tehdy v náruči dítě, které mělo v obličeji vyrážku a bylo úplně očištěno.

Řekl jsem: „Co musíš nyní udělat je, abys šel do sboru a nechal se pokřtít na jméno Ježíše Krista." Nedávno jsem ho potkal nahoře na kopci. Šel dolů a byl pokřtěn na jméno Ježíše Krista. Nyní se šťastně vrací domů. Doufám, že jednoho dne mě bude v Polsku, v Německu a na jiných místech překládat. Pán ti požehnej, můj bratře.

Náš Pán dělá mnohé veliké, nádherné věci. Jen když vidíme Jeho milosrdenství, jak na východě, západě, severu a jihu vede Své milované děti, táhne je, svádí dohromady a burcuje! Tolik by se dalo říci!

Nezapomeňte to. Bude-li Pán chtít, budeme mít příští neděli dopoledne bohoslužbu s uzdravováním. Říkám to proto, abych měl k dispozici ještě nedělní večer pro případ, že by jich bylo v neděli dopoledne mnoho. Ale jestliže stačím všechno v neděli dopoledne, tak to bude dobře.