časť

kázáno v Jeffersonville USA 28. 7. 1963

Tento týden byl týdnem velkých požehnání. Měli jsme soukromé rozhovory s lidmi, kteří čekali již od otevření sedmi pečetí. Nepochybuji, že někteří z nich sem byli voláni – mimo toto město – z celého národa. Ale toho rána, když začaly interwievy, jsem seděl v pokoji, Duch svatý mi dal vše přesně napsat. Všecko, co se jich týkalo, na co se chtěli ptát.

On mi dal po řadě odpovědět všechny jejich otázky, přesně tak, jak to očekávali. On mi ukázal všechny jejich sny a já jsem jim mohl říci výklad dříve, než mi je oni vyprávěli.

Tito lidé byli v místnosti a já jsem je dříve nechal mluvit. Oni řekli: „Bratře Branhame, já přicházím ohledně toho a toho.“

Potom jsem řekl: „Pamatujte na to, že jsme se zde neshromáždili kvůli obecenství, nesešli jsme se, abychom spolu měli obecenství. Jsou to otázky ve vašich myšlenkách, ve vašich srdcích, do kterých jste se dostali a nevíte přesně, o co jde. Možná, že je budu moci s pomocí Boží zodpovědět. Považte, že královna z jihu měla také tolik otázek, když přišla k Šalamounovi. Bible říká, že před Šalamounem nezůstalo nic utajeno, na co by byl nemohl odpovědět.“

A já jsem řekl: „Větší, nežli Šalamoun je zde. Pán Ježíš zaslíbil: Kde dva neb tři sejdou se ve jménu Mém, jsem Já uprostřed nich. A na co myslí, co si přejí a o co prosí, to jim bude dáno. Teď je vaše otázka něčím, na co nemáte odpověď, něčím čemu se nedovedete přiblížit, s čím nevíte co počít.“

Dále jsem řekl: „Zase stojí psáno v Písmu, že: andělé Boží se kladou okolo těch, kteří se Ho bojí.“

Toto je jiný svět, ve kterém našich pět smyslů nemůže nic vysvětlit.

Těchto pět smyslů má kontakt jen s tímto světem. Kdybyste neměli hmat, nemohli byste nic osahat. Pak by váš pocit nic neznamenal, bylo by to pro vás cizí. Kdybyste neměli zrak, bylo by vše viditelné pro vás neznámým světem. Nic byste neznali. A tak je pět smyslů to jediné, co nám Bůh ponechal.

Potom je ještě jiný smysl, který se nazývá vírou. Skrze víru vystupujeme vzhůru po žebříčku a konečně se můžete dostat až nahoru, kde se objevíte v jiném světě, ve světě vidění. Tam to můžete vidět. Je to, jako kdybyste nebyli nikdy viděli a pak byly vaše oči otevřeny a vy jste prohlédli. Bylo by to tajemství jen pro tu osobu, která nikdy neviděla. Pro ni by to bylo tajemstvím a přece je to zde.

Nežli jsme sem přišli, řekl jsem lidem odevšad z celé země, od severu a jihu a západu, kteří se dostavili k interwiev, jakmile domluvili a chtěli klást otázky, ty věci, které chtěli psát.

Řekl jsem: „Vizte zde!“ Zvedl jsem se a tam ležel list papíru s každou otázkou přesně v tom pořadí, jak se chtěli ptát. Napsal jsem odpověď ke každé otázce právě tak, jak měla být zodpovězena. Pán je tak veliký. On zná všechny věci, ale přesto jsem potřeboval tři dny, abych to odpoledne zapomenul. Taková námaha to byla.

Myslel jsem, že všechno vyřídíme, než odejdeme. Nejlépe by bývalo, promluvit si s každým osobně. Jsou věci, které se mohou říci, kdyby však lidé zde věděli o tajemstvích srdcí, která zde byla zjevena, bylo by absolutně nemožné to říci. Dalo by to podnět k zločinu. Způsobilo by to, že by jeden na druhého střílel, nebo něco podobného spáchal, kdyby vše mělo být zjeveno zde na pódiu. Mělo by to za následek urážky, které se trestají vězením a ještě více.

Ale něco jiného je, sedíme-li jen ve dvou pod vlivem Ducha svatého. Je samozřejmé, že nemluvím o tom, na co se mě kdo soukromě zeptá. A je na každém z nich, jestli to, co jim řeknu, budou vypravovat dále nebo ne. Takový rozhovor by zůstal mezi námi. To by znamenalo vzít každou osobu dovnitř a zůstat tam s ní sedět, až by bylo úplně všecko rozhodnuto Duchem svatým.

Pomyslete jen na milost Ducha svatého, že mně řekl o každém a byla toho celá řada, nežli sem vůbec přišli. Byli to lidé z celé země, které jsem nikdy předtím neviděl. Napsal jsem to, aby to věděli, jednoduše v pořadí podle otázek a jak oni chtěli mít odpovědi.

Jeden bratr měl otázky ohledně semene hada. Ty jsem již nemohl přesně zodpovědět, protože jejich půl hodiny uplynulo. Doufám, že dostal odpověď na lístku. On si to nechal napsat a nedostal všechny odpovědi, tak jsem mu napsané odpovědi jednoduše vrátil na lístku. Jestli je neobdržel, tak je má Billy Paul. Vím, že ten muž zde sedí, viděl jsem jej ještě před několika okamžiky. Pokud je tedy chceš, odpovědi na tvé otázky jsou napsané na lístku.

Dnešního rána mi Bůh, myslím, položil na srdce, udělit vám delší nedělní lekci, jak bude chtít Bůh. A jelikož toto, pokud vím, je na nějaký čas moje poslední bohoslužba, chtěl bych vás poprosit, pamatujte na bratra Neville zde, který má v této církvi odpovědnost pod vedením Ducha svatého. On je zde určen a on věří tomuto poselství a učí je přesně tak, jak to činím já. Pokaždé, když budete chtít slyšet bratra Neville, přijďte a buďte připraveni. Věřím, že vám to bude prospěšné. On je věrným služebníkem Ježíše Krista.

Znám Ormana Neville již od dob, co jsem byl malým chlapcem a on se ani trochu nezměnil, jen se více přiblížil Bohu. Vzpomínám ještě, jak jsme se viděli poprvé. Byl jsem pozván do metodistického kostela. A když jsem se odtamtud vrátil, řekl jsem: „Jednoho dne jej pokřtím na jméno Ježíše Krista.“

Zde je tedy a jde s poselstvím dál, jako skutečně statečný služebník. Bratr Neville prochází mnohou námahou a snažením. Sice to neukazuje, ale jelikož mi Pán dává poněkud nahlédnout do života lidí, vím, co prodělává. Je toho mnoho. Zajisté na sebe bere mnohou námahu a snažení a mnoho jiného.

Vy lidé zde, podpírejte jej, jako Jozue a Kálef drželi Mojžíšovy ruce vzhůru, když přinášel Slovo.

Milujte se nade všecko, mějte se rádi. Lhostejno, co by řekl ďábel. Jste nyní velkou milou skupinou, ale pamatujte na mé varování! Satan nepřipustí, aby to tak zůstalo. Ne, bude všemožně útočit, bude se snažit někoho získat, koho použije za terč. Přivede nějakého kritika, nebo nevěřícího, posadí ho tam a postará se, aby měl s vámi obecenství ve vší tichosti a pak toho mládence zasáhne jedem a poštve proti obci. Nestavte se na jeho stranu! Nemějte co činit s ničím jiným.

Buďte k sobě nadále milí, dobrotiví a přívětiví. Modlete se za toho muže, nebo ženu, ať je to kdokoli, aby byli zachráněni. Modlete se jednoduše za ně, držte při sobě a zastávejte se vašeho kazatele. On je pastýřem a vy si jej máte ctít. On vás provede, protože je k tomu Bohem určen.

Pamatujte na to, nepřítel přijde. A když se to stane, držte tím více při sobě. A ten dotyčný, kterého ďábel použije jako nepřítele, buď vyjde anebo vejde a bude k vám patřit.

Netvořte malé skupinky, abyste dělali řeči, to nečiňte. My jsme jedno. Nemohu říci: „Levá ruko, nemohu tě snášet, odstraním tě, protože nejsi pravou rukou.“ Je to levá ruka. Chci, aby zůstala, kde je. Chci dokonce, aby špička mého malíčku zůstala přesně tam. Každá malá část mého těla má zůstat přesně na svém místě. A Bůh chce, abychom jakožto tělo věřících zůstali pohromadě.

Máte zvukové pásky o tom, čemu věříme. Máte pásky o pořádku v církvi. Jak se máme chovat v církvi Boží. Jak se máme scházet a dlít spolu na nebesích. Nezůstávejte doma. Jestliže je Bůh ve vašich srdcích, nebudete se moci dočkat, až se otevřou dveře a budete moci vstoupit a s bratřími a sestrami mít obecenství.

Necítíte-li to, pak vám říkám, že je na čase, abyste se začali modlit, protože jsme v posledních dnech, kdy nás Bible napomíná: „Abychom se tím více, když vidíme, že se ten den přibližuje, milovali křesťanskou a Boží láskou a shromažďovali se na nebeských místech v Ježíši Kristu. Podle toho každý pozná, že jste Mými učedníky, když máte lásku mezi sebou.“

To je pravda. Zůstávejte úzce pohromadě. Když jste toho mínění, že bratr nebo sestra nemají takové poznání, řekněte: „Pane, nedopusť, aby ve mně podrostl kořen hořkosti, neboť jemu by to uškodilo a z mého života by to Krista vypudilo.“

Jedovatá kyselina zlosti, nenávisti a žárlivosti Ducha svatého ihned zapudí. Z církve Ho vypudí. Usmrtí působení Ducha svatého a zapudí odtud, zraní vašeho kazatele. Způsobí tohle všechno. Sebere vám štít, jak jeden bratr kazatel zde jednoho večera svědčil, že máme štít. Viděl to ve vidění.

Tento štít je v celé výzbroji Boží, oblecte ho a upevněte, semkněte se pevněji k sobě. Milujte se vespolek na každý pád. Mluvte dobře jeden o druhém, mluvte o sobě dobré věci a pak vám Bůh požehná.

Tohoto jitra, bude-li Pán chtít, přineseme poselství z milosti Boží. Avšak napřed se pomodlíme.

Pane Ježíši, promlouval jsem k tomuto tělu církve, že mají při sobě držet skrze nezměnitelnou ruku Boží, skrze absolutní Slovo. Varoval jsem je, jako Pavel varoval svoje stádo před vlky, kteří by vnikli do stáda.

Jsi stejným Bohem, kterým jsi byl tenkrát, i nepřítel je stejný. Kéž toto společenství a svazek lásky vždy zůstane mezi těmito lidmi v Kristu Ježíši.

Pomoz tohoto jitra, Pane, když budeme číst Slovo, kéž Duch svatý je nám zjeví, aby církev byla plně utvrzena ve víře, která je jednou provždy dána svatým, aby byli zachováni. Před dvěma lety jsi mi ukázal ve vidění, aby byl zde uložen pokrm; pěkná, zdravě vypadající zelenina, jak jsem ji viděl ve vidění, zde byla uskladněna; kéž bychom toho dnes přijali celý koš k uschování na zvukovém pásku.

Dej, Pane, aby nám tím byl zjeven Ježíš Kristus v hodině, ve které žijeme a dal nám sílu k odporování a duchovní sílu pro úkol, který leží před námi. Dej to!

Otče, žehnej Svým dětem. Sešly se zde dnes ráno z mnoha různých krajů našeho národa. Je horké, dusné jitro, ale my cítíme ve všem přítomnost Ducha svatého.

Vzpomínáme na Johna Wesleye, Calvina a Sankeye, Knoxe a Finneye a mnohé takové. Oni neměli žádné klimatické zařízení, takže seděli v místnostech, pot jim tekl po obličeji. Ženy dobře zahalené a ustrojené seděly ve shromáždění a potily se, až byl jejich oděv promočen. Slyšeli Slovo Boží a přijímali pokrm pro své duše. Cítíme Pane, že odpočívají někde na druhé straně a očekávají Tvůj příchod.

Drž nás pohromadě, Otče, nechť nás Duch svatý řídí a vede. Dej nám dlouhý život ve službě pro Tebe. Dej nám velké poselství dnešního rána, které očekáváme z Tvého Slova, aby vniklo do každého srdce. Kéž rty, které budou mluvit, Pane, mluví pravdu. Kéž srdce, které poslouchá, je úrodné, aby přijalo pravdu. Kéž vyrostou ve velké stromy věčného života, aby byli jasným světlem a psanými dopisy pro všechny lidi, aby poznali, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých a žije mezi námi. Naplň nás láskou a dej ovoce Ducha svatého, aby poznali i jiní mužové a ženy a chlapci a děvčata působení života Kristova, který stále ještě žije mezi námi, 2 000 let po té velké události. Dej to Otče ke své cti. Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista. Amen.

Nyní bych přečetl něco z Písma svatého. Doufám, že máte připraveny tužky a papír. Bratře Neville, jen zůstaň sedět. Chci si jen svléknout sako. Promiňte, že si je svlékám, ale zde nahoře je strašné horko. Otevřete si epištolu Kolossenským 1. kapitolu. Přeji si, až budete doma, abyste si přečetli celou kapitolu.

Dnes ráno si přečtěte se mnou od 15. do 29. verše. Nyní buďte trpěliví, jak jen můžete být, neboť já cítím, že Bůh by chtěl tímto, – když mi pomůže – všechny ostatní věci, o kterých jsem zde mluvil po mnoho dní, zjevit a přivést do vaší mysli, proč jsem řekl, co jsem řekl a proč jsem činil, co jsem činil. To je důvod a nyní čteme od 15. verše:

„Kterýž jest obraz Boha neviditelného a prvorozený všeho stvoření: Neboť skrze něho stvořeny jsou všechny věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové, nebo panstva, buďto knížatstva nebo mocnosti, všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest. A on jest přede vším. a všechno jím stojí. A on je hlavou těla, totiž církve, kterýž jest počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak on ve všem prvotnost držel. Poněvadž zalíbilo se Otci, aby v něm všecka plnost přebývala.“

Rád bych zdůraznil ještě jednou verš 19: „Poněvadž zalíbilo se Otci, aby v něm všecka plnost přebývala, a skrze něho smířil se sebou všecko, v pokoj úvodě skrze krev kříže jeho, skrze něj pravím, buďto ty věci které jsou na zemi, bud ty, které jsou na nebi. A vás, kteříž jste někdy odcizeni byli a nepřátelé v mysli, skrze skutky zlé, nyní smířil tělem svým skrze smrt, aby vás postavil svaté a neposkvrněné a bez úhony před obličejem svým,však jestliže zůstáváte u víře založení a pevní, a neuchylujete se od naděje evangelium, kteréž jste slyšeli, jenž jest kázáno všemu stvoření, kteréž jest pod nebem, jehož já Pavel jsem služebník. Kterýž nyní raduji se z utrpení svých pro vás, a doplňuji ostatky soužení Kristových na těle svém za jeho tělo, jež jest církev, jejížto učiněn jsem já služebník, tak jak mi to svěřil Bůh na to, abych vám sloužil, a tak naplnil slovo Boží, to tajemství skryté od věků a národů, nyní pak zjevené svatým jeho. Jimžto ráčil Bůh známo učiniti, kteraké by bylo bohatství slavného tajemství tohoto mezi pohany, jenž jest přebývání Krista ve vás, kterýž jest naděje slávy, kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka, a učíce všelikého člověka ve vší moudrosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čemž i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně.“

Rád bych přečetl ještě jednou tento verš: „To tajemství skryté od věků a národů, nyní pak zjevené svatým jeho.“

Chtěl bych z toho vzít text. Odvozuji to z Bible jako celku. Téma jest: KRISTUS JE TAJEMSTVÍ BOŽÍ ZJEVENÉ. Kristus je tajemství Boží, které bylo zjeveno. Mám v úmyslu toto podávat jako nedělní lekci, takže budeme číst všichni společně a mít spolu obecenství.

Bůh měl skryté tajemství, než začal svět. Daleko zpět v myšlenkách Božích bylo něco, co si předsevzal a usmyslil, že to dokoná. A měl důvod vykonat to, aby v tom vynikl On sám.

Tenkrát ještě nebyl měsíc, ani hvězdy, atomy, molekuly, nebo něco podobného. On byl Bohem. Vlastně ještě v onom čase Bohem nebyl. Bůh je předmětem vzývání a nebylo nikoho, kdo by se Mu kořil. A ve Svých myšlenkách chtěl, aby byly vyjádřeny Jeho vlastnosti.

V Něm byla láska, v Něm byla vlastnost stát se Otcem, v Něm byla vlastnost být Synem, v Něm byla vlastnost stát se Lékařem. Všechny tyto mocné vlastnosti, které již vidíme vyjádřené, byly v Bohu.

Podle mého mínění stvořil nejdříve anděly. Tito se Mu kořili a to Ho učinilo Bohem. Tím začal. Jak jsem se vám to v dřívějších poselstvích snažil objasnit a dát dál. Andělé se Mu klaněli, než vůbec byla na zemi molekula, ještě zde nic nebylo. Všude tma. Nebylo slunce, měsíc, hvězdy, vůbec nic. Ale On byl Bůh.

On se ptal Joba: „Kdes byl, když jsem založil svět, když prozpěvovaly spolu jitřní hvězdy a plesali všichni synové Boží? Kde jsi byl?“ To bylo před začátkem země.

Bůh měl záměr a skryté tajemství. O tom bych chtěl dnes ráno mluvit ke shromáždění. O skrytém tajemství Božím, které měl na mysli, než začal svět a jak se rozvíjelo až do této přítomné hodiny, ve které žijeme. Potom myslím, jasně porozumíte, co se stane. Velké Boží tajemství je skryté. On je tajil. Nikdo o tom nic nevěděl, ani andělé tomu nerozuměli. Nezjevil to. To je důvod, proč při sedmém tajemství, když byla otevřena sedmá pečeť, bylo ticho.

Když byl Ježíš na zemi, chtěli lidé vědět, kdy zas přijde. On řekl: „Ani Syn to neví, kdy se to stane.“ Vidíte, Bůh všechno drží pro Sebe. Je to tajemství. A proto nastalo v nebi ticho na půl hodiny. Sedm hromů zaznělo a Janovi bylo přikázáno, aby to nepsal. Týkalo se to příchodu Páně. To je něco, co ještě nezjevil, jak přijde a kdy přijde.

Je dobře, že to neučinil. On to ukázal v každém symbolu, který je obsažen v Bibli. Proto je celá Bible zjevením tajemství Božího v Kristu. Celá Bible je vyjádřením cíle, který Bůh měl, záměru, který chtěl v celé Bibli uvést a všechny činy věřících v Bibli byly typem na to a vyjádřily, jaký je ten velký Boží cíl.

Nyní, v posledním čase to zjevil a ukazuje. S Boží pomocí dnes chceme na tomto místě vidět, co měl Pán v mysli po věky a jak to vyjádřil.

Proto můžete poznat velký význam toho, co znamená, toto vědět a pak se pokusit přinést to lidem. Ještě jsem nešel do podrobností a nepokusil se vysvětlit, jak mi to Bůh zjevil.

Chcete-li si to poznamenat, mám tolik míst, ze kterých bych chtěl číst. V Luk. 24 stojí něco o učednících na cestě do Emaus. Ježíš se ukázal po Svém zmrtvýchvstání a oni byli na cestě do Emaus. Šli cestou, přemýšleli, mluvili a plakali pro Jeho smrt a jak Ho viděli trpět pro něco, co jak se domnívali, nemělo vůbec cenu. Vzali jejich Pána a ukřižovali Jej. A oni šli cestou a plakali a On k nim přistoupil ze strany silnice a začal s nimi hovořit o Kristu.

Řekl: „Ó, vy zpozdilí myšlením a srdcem k věření všemu tomu, o čem mluvili proroci.“ Vidíte, co učinil? On dokazoval apoštolům, že ve všech prorocích a Žalmech byl On vyjádřen. To je důvod, proč jsem nechtěl dnes ráno kázat. Myslel jsem, že poučením bychom tomu lépe porozuměli, než kdybych jednoduše vzal text a rychle jej prošel. Chtěli jsme to učit.

On řekl, že všechny Žalmy a proroci o Něm mluvili. Ukazuje to, že Starý a Nový zákon a všechny Žalmy – zpěvy, které byly zpívány, mluvily o Něm.

Vezměte Žalm 22. Zpívejte jej a porovnejte s dnem ukřižování: „Bože Můj, Bože Můj, proč jsi Mne opustil? ... Mohl bych sčísti všechny kosti Své, oni pak hledí na Mne a pasou se při tom pohledu ... Oni Mi přibili ruce i nohy.“ Tento Žalm zpívali tam v chrámě a křižovali právě Jeho. Vidíte?

Velcí mužové, nábožní vůdcové, velcí učitelé a přece tak zaslepení, četli proroky a zpívali písně a spáchali tento zločin, o kterém bylo předpověděno, že to učiní.

To samé se děje tohoto jitra. Nyní dobře poslouchejte, již nebudu dbát na čas. Chtěl bych, abyste to pochopili. Zde můžete poznat, že Bůh základní myšlenku, kterou na začátku měl v mysli, skryl před učenými a že jenom určitý počet, vyvolený, předem určený počet lidí – předurčený lid, byli ti jediní, kteří to slyšeli.

Probádejte Písmo zpět až k době proroků a hleďte, jestli to nebylo stejné. Zde je Ježíš, který je odkázal na proroky a Žalmy. On řekl, že všichni o Něm mluvili. Avšak tito židovští učitelé a rabíni a doktoři zákona a profesoři dělali právě tak, jak činili jiní před nimi.

Pozorujte, opět řekl: „Zkoumejte Písmo, neboť ono jest, které o Mně svědčí.“ Probádejte celé Písmo. Co se vám snažím ukázat? Že Bible je pravda.

Když jsem onehdy stál v nemocničním pokoji s několika lidmi, kteří patřili k denominacím a mluvil jsem s nimi, požádala mně jedna sestra, abych jí vysvětlil, proč jsem proti denominacím.

Hleďte, oni musí přijít zpátky ke Slovu, protože Slovo je Bůh. Ježíš zde vysvětluje to samé, totiž, že On je to Slovo. Nemůžete způsobit, aby si Písmo odporovalo. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a Bůh byl to Slovo ... A to Slovo se stalo tělem.“

On zde říká: „Zkoumejte Písmo, ono o Mně svědčí a vy se domníváte v něm život věčný mít. A to je pravda. Písmo je to, které o Mně svědčí a Já vám dávám svědectví o něm. Jestliže nečiním skutky, které podle zaslíbení mám činit, tak Mne neposlouchejte; když ale je činím a vy Mně nemůžete věřit, věřte alespoň těm skutkům. Neboť ony vydávají svědectví, že Já jsem Slovo.“

Zdá se, jakoby to ani nemohlo být jasnější. Vidíte to? Dobře. Nuže, prozkoumejte Písmo. On řekl, že v zákoně Mojžíšově, v prorocích a v Žalmech bylo o Něm psáno. A opět řekl, že Písmo o Něm svědčí. On je hlavním tématem v celé Bibli. Jestliže čtete Bibli a nevidíte Krista v každém verši, jděte zpět a čtěte znovu. Když nevidíte Krista v každém verši Bible, pak ji čtěte ještě jednou, něco jste propásli. Bible je Kristus. On je to Slovo.

Když čtete: „Na počátku stvořil Bůh...“ Tam je Kristus. Tam odtud až k „AMEN“ ve Zjevení svědčí každé slovo o Ježíši Kristu. Proto o připojených knihách, jako 2. kniha Danielova, kniha Makabejských, kniha o Očistci a podobně není v Písmu žádná zmínka. Neshodují se s ostatním tématem. Není místo pro očistec. Není místo, aby se tam mohli dostat přímluvné prosby svatých a jiné. Pro něco takového tam není místa. Není žádné místo pro denominace. Není místo pro vyznání víry mimo Bible.

Když tedy tyto věci vidíte, víte, že se prostě nehodí do celku. Oni tyto věci připojili, všechno smíchali, ale nespojili správně. Nemohou to připojit dobře. On je tentýž včera, dnes i na věky.

Když je věc správně složená, pak vidíme celkový obraz od pádu až k obnově. Celý obraz stvoření a celý plán Boží zjevený v Kristu Ježíši. Amen. To je celý sestavený obraz, každý malý ohyb a každý roh.

Nechtěl bych se tím Bohu rouhat, ale je to právě tak, jako když se sestavuje stavebnice. Proto máme obrazy, které hrozně vypadají. Říká se: „My jsme věřící.“ Avšak ten obraz vypadá, jako když kráva žere trávu na vrcholu stromu. Tak je to, když říkají: „Ach, On jest mnoho, ale jen v určitém způsobu.“

„On je tentýž včera, dnes i na věky, avšak jen v docela určitém způsobu.“ Vidíte, tím ničíte váš obraz. Bible říká: ON JE TENTÝŽ.

On řekl v Janu 14:12: „Kdo věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude.“ Vy ale říkáte: „To bylo pro jiný věk.“ Zde máte zase nesprávný obraz. Máte tam muže, který chytá ryby v poušti, v hromadě horkého písku, kde žádné ryby nejsou. Hleďte, vy Jej musíte přivést do Galileje, kde On chytal ryby, kde je mnoho ryb. Musíte se postarat o to, aby ten obraz vypadal správně. Je to velký obraz Boží a jediný způsob, jak jej můžete pozorovat, je, když uvidíte Ježíše Krista. Tam je celá Bible. On je hlavním tématem Bible.

Tak poznáváte, že byste mohli vybrat z některého z těchto míst text a je těžké pro kazatele, aby zůstal klidný. On by chtěl jít raději dál, ale my se musíme vrátit k tomu, o čem učíme.

Bible je kniha prorocká. Je knihou historickou. Je knihou lásky. Je knihou zpěvů, knihou života a v ní nalézáme Krista. On byl v prorocích, v Žalmech, v dějinách a On je v Bibli také v těch věcech, které ještě mají přijít. Tak On byl předtím a bude také potom.

Co On tím je? Tentýž včera, dnes i na věky. A když vy něco připojíte, pak není tentýž včera, dnes i na věky, bratře Lee. Kam to vede? Potom máte hrozný obraz. Neboť On je dějinami, Prorokem, v Žalmech, On je všechno. A když nemůžete přijmout, že je vším a tentýž, jak potom vypadá ten váš obraz? Uznáváte to? Nu, dobrá.

On je tentýž. Byl v prorocích, byl v Žalmech, byl dějinami, je v těch věcech, které mají ještě přijít, tentýž včera, dnes i na věky! Žid. 13:8. Měl by být prvním. Jestliže Jím je a my tomu věříme, že ano, pak by měl být hlavním tématem našich řečí, našeho myšlení, našeho zpívání a našeho předcházení. On by měl být ovládajícím tématem v našem životě. Jestliže je hlavním tématem Bible a jestliže Bible je v nás, pak hlavním tématem všeho toho, co činíme, říkáme a myslíme, by měl být Kristus. Souhlasí to? To je správné.

Jakmile tak budeme smýšlet, bude nám On Hlavou nade všecky věci. Tak to stojí psáno zde v listu ke Kolosenským: „Od těch časů, kdy byl učiněn Hlavou všech věcí, pro nás, jestliže my se vším souhlasíme.“

Vy řeknete: „Jak je to ale s hříšníkem?“ On se stal soudcem pro hříšníka, jestliže to nepřijme. On se stal slávou věřícího, který to přijme. Všecky věci byly učiněny Jím a pro Něho.

Noc je nutná, aby vynikla nádhera dne. Nádoba k necti je nutná, aby vynikla láska a starostlivost o nádobu cti. Zlá žena, která nosí neslušný oděv a prodává svoji čest, je zapotřebí, aby byla vyzdvižena ctnostná, slušná, pravá žena. Podvodník a zloděj jsou zapotřebí, aby se vyzvedla pravost pravého věřícího, opravdového křesťana. Pokrytec je zapotřebí, aby se ukázalo, co je věřící.

Tak jsou všechny věci Jím stvořeny. A protože se On stal vším pro nás všechny a všechny věci jsou pro Něho stvořeny, což je pravda, měli bychom se snažit, ve všem s Ním souhlasit. Měli bychom být s Ním zajedno, protože On se stal s námi jedno. Měli bychom s Ním souhlasit. Jak? Když pro Něj budeme žít a nejenom Jej vyznávat.

Tolik lidí přijme vyznání a nyní to došlo tak daleko, že když se jich zeptáte: „Jsi křesťan?“ Odpoví: „Já jsem baptista.“

Ale to je velmi vzdálené, než abyste mohli být poznáni jako křesťané. Však hleďte, co činí metodista.

„Já jsem baptista.“ Hleďte, co činí baptista.

„Já jsem katolík.“ Podívejte se na to, co oni činí.

Jediný způsob, jak můžeš být křesťan je, když Ježíš Kristus se v tobě může zjevovat. Doufám, že to každý ze zvukového pásku pochopí.

Říkáte: „Jsem letniční.“ To ještě nic neznamená. Musí to být tak, že Kristus se ve vás zjevil, pak vás uznal.

Říkáte: „Mluvil jsem v jazycích.“ To dělají i ďáblové. „Jásal jsem.“ Mohamedáni, budhisté a všichni ostatní také jásají. Indiáni jásají při hadím tanci. Jistě, dělají to všichni. Kulty, kmeny a všichni možní volají a jásají. Výskají a jásají při míčové hře.

Avšak když je ve vás zjeven Kristus, když se prokázal, tu jste Kristu podobni, neboť Slovo Kristovo zahrnuje v sobě, být Kristu podoben. Tu je náš souhlas. V pořádku. A jelikož On se s námi ztotožnil, měli bychom my s Ním souhlasit v tom, že pro Něj žijeme.

Pozorujte, Bůh má trojí úmysl v tomto velkém tajemství, které měl dříve, než byl svět. Má trojí záměr. K čemu dnes ráno směřujeme je: co je tento trojí úmysl, který měl?

První, že se chtěl zjevit lidem. To nemohl učinit jako velký Jehova – Bůh, který naplňuje celý prostor, čas a věčnost. To nemohl. Byl příliš veliký, než aby se kdy mohl lidem zjevit. To by bylo velmi tajuplné. Jak to mohla tato mocná bytost, která neměla počátku učinit? Která, když za okruhem sta bilionů a trilionů světelných let bychom šli pořád dál, do nekonečna, je mocnou bytostí, která byla všecko a je všecko.

Avšak co chtěl učinit? Chtěl se zjevit jako milující Otec, neboť byl Otcem. A jediný způsob, jak toho mohl dosáhnout, byl, že se stal Synem člověka. Hleďte, mnozí z nich nevěděli, o čem mluvil. Rozuměli jste tomu nyní? Chtěl být vyjádřen – zjeven. To byl jeden ze tří velkých úmyslů: Sebe vyjádřit, Sebe postavit na roven s lidskými bytostmi, Sebe zjevit v Kristu.

Za druhé: aby zaujal místo v těle věřících, které je Jeho Nevěstou, aby mohl přebývat v lidech. To by mohl učinit již v Adamovi a Evě, avšak hřích je rozdělil, tak musela být nalezena cesta, aby se poměr zase upravil.

Ó, to pro mne znamená velmi mnoho, když na to jen pomyslím. Poznáváte, jaký byl úmysl Boží? Proč nezachoval Adama a Evu v původním stavu? Pak by Mu nikdy nebylo možné projevit Svoji plnost a Své vlastnosti. On by byl mohl být tenkrát Otcem, to je pravda, avšak je též Spasitelem.

Vy řeknete: „Odkud víš, že Jím je?“ Je jím, protože jsem to prožil. On je Spasitel a musel to projevit. A jak to mohl učinit? Jenom skrze Krista. Jak mohl být Synem? Jenom skrze Krista. Jak mohl být Uzdravovatelem? Jenom skrze Krista.

Hleďte, všechny věci jsou pojaty v této jedné osobě – v Ježíši Kristu. Ó, jak podivuhodné! Když na to pomyslím, vidím, jak denominace mizí z obzoru a vše ostatní ustupuje. Když vidím velký Boží úmysl, jak se za prvé zjevil v Kristu, ve kterém přebývala plnost Boží tělesně, a pak, aby tuto plnost Božství vpravil do lidí, ve kterých by mohl být první a mít v nich dohled a vedení.