Manželství prastarý problém – výklad z biblického hlediska
/ Ewald Frank
14. Ti Jeho slyší na Jeho Slovo
Nepřítel ohlupuje také nyní ještě mnohé starými tradičními zvyky. Zřejmě nestačí, že to dělal v »časech nevědomosti«, on v tom pokračuje neomaleným způsobem ještě dnes po přímém zjevení. Nikdy předtím nebylo tak „detailně“ jako nyní známé, co se skutečně stalo v zahradě Eden, totiž jak nepřítel pronikl se svým semenem do lidského pokolení a tak dostal všechno pod svůj vliv a pravomoc. Bůh Pán proto musel nastolit nepřátelství mezi oběma semeny (1. Moj. 3, 15). Lucifer, který byl v zahradě Eden již před pádem (Ez. 28, 13-15), by nechtěl být obnažen; chce znemožnit odhalení svého vyvýšení, pád z nebe (Iz. 14), jím nastrojený pád do hříchu podvodným a lstivým dílem v Edenu (1. Moj. 3) a jeho jednání potom. Bratr Branham měl kázat ještě jedno kázání o stezce hada a řekl:„Zvíře na začátku a zvíře na konci.“ Žel, k tomu již nedošlo. Ale nám jsou myšlenky satanovy dobře známé, jak Pavel píše v 2. Kor. 2, 11.
Kdo po přímém zjevení toho, jak uspořádal Bůh poměr muže a ženy, setrvává na svém starém stanovisku, ten nebo ta tím dosvědčuje, že k němu nebo k ní Bůh ještě vůbec nemluvil. Mám starost o ty, kteří se vzpírají proti Slovu, protože aniž by si toho byli vědomi, mají jiného ducha. Slovo a Duch Boží přece patří vždy k sobě a souhlasí spolu. Nábožný, antikristovský duch je činný ve všech, kdož se nemohou sklonit pod Slovo, také v ženách hledajících vlastní cesty, které sice nekončí v klášteře, ale projevují se opovržením vůči mužům, »ti nás dost dlouho utlačovali«, jak zní námitka nebo ospravedlnění pro jejich nebiblické chování. Ani muži si nesmějí vyjímat, co jim Bůh nepřiznal. Blaze všem bratrům a sestrám, kteří se staví pod každé Slovo Boží a vyžívají je!
Nechť je darováno každému z nás bratrů, podřídit se Kristu, Hlavě; právě tak každé sestře, aby se podřídila svému muži, jako by to platilo Pánu; a dětem, aby poslouchaly rodiče, otce a matku ctily; otcům, aby své děti nedráždili k hněvu atd., aby společná církev, která se skládá z mnohých údů, dospěla k harmonickému bohulibému životu.
Bratr Branham viděl v jednom vidění, jak se Nevěsta dostala ze stejnokroku, když se dívala na církev, která byla vedena čarodějnicí. On také ale viděl, že byla do stejnokroku opět uvedena. Úplně na závěr pak zase Nevěsta byla tak, jako na začátku. Také se zmiňuje o ženě, která si nedala nic říci a mondénně oblečená, v botách s vysokými podpatky volala na ostatní ženy:„Neposlouchejte toho muže. Ukážu vám, že tu cestu můžeme jít i takto!“ Ale ona uklouzla a zřítila se s velikým křikem do hlubin.
Kdo je z Boha, slyší Boží Slovo, nechá se oslovit, korigovat, napravit a zavést do vůle Boží. Zůstává v platnosti, co řekl náš Pán:„Mé učení nepochází ode Mne, nýbrž od toho, který Mne poslal; jestliže chce někdo vůli Jeho činit, bude umět rozeznat, jestli toto učení pochází od Boha …“ (Jan 7, 16-17). Jen ten, kdo Boží Slovo poslouchá s úmyslem, poznat v něm vůli Boží a je připraven, to stejné činit, ten se dozví, že toto poučení pochází od Boha.
Také tentokrát vykoná Slovo při všech to, k čemu bylo poslané. Slovem „všichni“ jsou míněni ti, kdo jsou znovuzrozeni ze semene Slova k živé naději. Kdo není semenem Slova, nemůže být Nevěstou Slova a nemá žádné Boží spojení a vztah ke Slovu Božímu. Musí to být příbuznost stejného rodu a ta je jen v těch, kteří jsou z Boha narozeni.