Manželství prastarý problém – výklad z biblického hlediska
/ Ewald Frank
11. Správná cesta
Citát: „Nyní k manželství a rozvodu. Vidíte, musí to být zjeveno. Nevíte to, teprve až je to zjeveno. Ale On zaslíbil, že v těchto posledních dnech, v posledním časovém období, bude zjeveno každé skryté tajemství Bible. Kolik z vás to ví? … že všechna skrytá tajemství – o manželství a rozvodu a všechna ostatní skrytá tajemství – budou v konečném čase zjevena. Vzpomeňte si, že ten hlas řekl: ‚Jdi do Tucsonu.‘ Vzpomínáte si ještě na ono tajuplné světlo na nebi a že tam stálo sedm andělů?Vrátil jsem se zpět a pečetě byly otevřeny.“ (Str. 37-38).
Se stejným respektem, s jakým přijímáme poučení o Božství, křtu, Večeři Páně atd. musíme bez vnitřního odporu přijmout každé Slovo Boží k našemu poučení také v této záležitosti. Důslednost při biblické hodnotě víry vyžaduje také zde, aby všechny výpovědi Písma svatého byly pečlivě seřazeny a přemýšleli jsme o nich. Toto tak osobní, ale důležité téma nemůže nikdo soukromě užívat nebo vykládat si je, jak se to jemu hodí. Nikdo nesmí posuzovat vlastní případ a rozhodovat o něm sám, ale bratři odpovědní Bohu, kteří se prokázali jako učitelé a pastýři, musí vyslovit právo na základě Písma. Vykonávání soudní pravomoci následuje samotně podle knihy Božího zákona bez přihlížení k osobě, a také ne doma, nýbrž v církvi. „Uposlechněte vašich vůdců a podřiďte se jim, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří jednou budou muset skládat účty …“(Žid. 13, 17).
Každý bratr a sestra, kteří se s manželským nebo dokonce rozvodovým problémem vyhnou Bohem ustanovené službě v církvi, podvádí sami sebe. Protože nerespektují pastýře a Boží Slovo, jdou vlastními cestami, totiž k právníkům a soudcům, jako kdyby ti byli určeni pro věřící. Kdo se rozhodne řešit manželský problém od samého počátku touto a ne biblickou cestou, stojí pod vlivem »zlého«, je v otevřené vzpouře proti Kristu, který je Hlavou Těla – Své Církve a pro sebe tím připravuje Slovo Boží o sílu. On nebo ona, kdokoli tu iniciativu převezme a podnikne první krok k právníkovi, ať počítá s tím, že se zadluží nejhorším Božím rouháním, protože tímto způsobem jsou před nevěřícími a celým světem vydáni v posměch věřící, které přece Pán draze vykoupil.
Všeobecně jsou to vlastně ti viníci, kteří se vymaní ze svazku manželského a potom také z biblicky uspořádané společnosti, protože s tím nemohou ve sboru obstát. Ti, kteří se nacházejí v neprávu, s oblibou tvrdí, že to nesouhlasí se sborem a se sloužícími bratry. Ve vlastních očích jsou v právu jen oni; podle rozsudku svatého Písma ale dovolují ďáblovi zničit sebe i jiné. Kdo nerespektuje Slovo, zřejmě nepatří k ovcím, které slyší na hlas dobrého Pastýře, a nemůže se podřídit Slovu, protože on nebo ona nejsou narozeni ze semene Slova – a to navzdory křtu Duchem a darům Ducha. K tomu se výstižně vyjádřil bratr Branham, když hovořil o třech „kruzích“, vlastně oblastech duše, ducha, těla:„Oni mohou v duchu mít absolutně pravého Ducha Božího, čímž je jejich duch pomazán, a přesto mohou být ztraceni a posedlí ďáblem …“ (A neví to -káz. br. Branhama). Pravdu má jen Boží Slovo, jinak nikdo, a kdo je z Boha, slyší Boží Slovo.Tak je to psáno, a činitelé toho stejného jsou blahoslaveni.
Pastýř a starší nesmí nikdy nikoho hájit, ani být s některou ze zúčastněných stran v příbuzenském poměru. Oni mohou jen předčítat ze svatého Písma, a to bez vlastního komentáře. Rozhodnutí je pak na těch dotyčných, a oni sami mají zodpovědět, co dělají. Právě tak je nepřípustná rozmluva jen s jedním manželským partnerem, vždy musí být vedena jen s oběma, aby každá strana měla možnost k výtkám, které jsou předkládány, zaujmout postoj. Jestliže se to neděje, pak je naprogramováno to nejhorší: Potom může každý tvrdit všechno možné a rozšiřovat pomluvy. Ale jak jsme četli v 1. Kor. 6, pomlouvači do království Božího nevejdou, právě tak i zloději, lupiči, modláři, cizoložníci, hanobitelé chlapců atd.
Co se týká vykonávání soudní pravomoci, tak Pán přikazuje:„Nečiňte bezpráví při soudu; nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě. Nebudeš se chovat mezi svým lidem jako pomlouvač, nebudeš ukládat svému bližnímu o život. JÁ jsem Pán!“ (3. Moj. 19, 15+16). Pavel obsáhle varuje:„… a nedávejte místo pomlouvači.“ (Ef. 4, 27).
Komu leží manželské soužití na srdci, nechá soukromí tam, kam patří, totiž doma.Manželé musí spolu mluvit o všem, ne jeden o druhém. Musí o všem mluvit a modlit se za to, ale ne se hádat. A také poskytnout jeden druhému čas, aby mohli uznat a přijmout to, co jim partner předložil. V každém manželství a rodině jsou problémy, které musí být řešeny, ale i zde platí:„Zachovejte pokoj mezi sebou … neboť všechno je možné tomu, kdo biblicky věří,“ a: „kde je vůle, tam je také cesta.“ Jen tam, kde již nechtějí, nehledají žádnou cestu, která by se dala jít společně.
Kdo manželský problém vynáší na veřejnost, dopouští se zrady na manželském partnerovi, zničí důvěru a zatarasí si sám cestu zpět, a brzy se octne na cestě, jež se vyznačuje bezohledností, z níž není návratu. Tou se jde bez ohledu na ztráty, bez ohledu na ty, kteří při tom budou zničeni anebo utrpí škodu. Všichni, kdo se o tom dozvědí, jsou do toho více nebo méně zataženi. Skrze jednostranné rozmluvy, které jsou o něm nebo o ní vedeny, se pak tvoří partaje, trhlina pak neprochází jen manželstvím, ale i rodinou a sborem. Kde podroste kořen hořkosti, jsou mnozí poskvrněni a kdejaký jazyk je zanícen ohněm pekla. Tímto způsobem zničil satan již celé sbory. On nevraždí jen pomluvou, ale vraždí též duše. Věřící musí vědět, že nejsou určeni k drbům o rodinných záležitostech, ale mají vyprávět, co velikého při nich učinil Bůh, a ne nosit dokola, co natropil ďábel. Pravé svědectví ke cti Boží nikdy nezačíná slovy:„Už jsi slyšel(a) …?“
Všichni by měli vážně pomyslet, že rozšiřováním pomluv se sami vylučují z království Božího. Laciná milost, na kterou mnozí vsázejí, neexistuje; je jen drahá milost. Kupní cena byla drahá krev Beránka. David se ptal:„Pane, kdo smí být hostem ve Tvém stanu, kdo smí bydlet na Tvé svaté hoře? Kdo putuje bez úhony a koná spravedlnost, a mluví pravdu, jak ji má v srdci; kdo žádnou pomluvu neroznáší svým jazykem, svému bližnímu nepůsobí žádné bezpráví a nevyslovuje žádné hanění proti příbuzným …“ (Ž. 15, 1-3).
Jen kdo se postaví pod rozsudek Slova, nechá se zkorigovat a podřídí se pod biblický pořádek, bude patřit k Církvi prvorozených. Kdo Církví Boží a Božím dílem pohrdá, je zaslepen a podveden vysokomyslností. Všechny argumenty, kterými si uklidňujeme vlastní svědomí, před Bohem a nejvyšším soudem neplatí. Před Ním platí jen to, co On sám nařídil a přikázal. Kdo se chlubí, že získal zpátky svobodu, ale nechal za sebou zármutek a utrpení, je zaslepen.
Může člověk jednat vědomě proti Božímu Slovu a pak se ještě zvlášť duchovně tvářit a mínit, že patří k Církvi Nevěstě? Ne a ještě jednou ne, tak to u Boha nejde! My máme věřit, jednat a putovat, jak říká Písmo. Bůh dokonává Svoji Církev, která bude na konci jako na začátku jedno srdce a jedna duše. ONsjednocuje Své Tělo, které je složeno z mnohých údů pod Sebou jako Hlavou. Bratr Branham několikrát zdůrazňuje, že záležitost týkající se manželství a rozvodu musí být každému zjevena. Tím neměl na mysli žádné vlastní zjevení, ale to, které je nám po předložení všech biblických míst Bohem darováno.